bookemma
přečtené 729
Tajný deník čínské císařovny
1994,
Johan Fabricius
Ač už jsem nastudovala mnoho knih a mnoho kulturních odlišností, stále mě nepřestává překvapovat a mrzet, jak se to stalo, že nejmocnější říše světa skonala za tak bídných podmínek. Sinocentrismus a pýcha Říše středu či Podnebesí byly tak velikými překážkami v jejím vývoji v 19. a 20. století, až nakonec nejmocnější říše podlehla, a zavinila si to z veliké části sama. Kniha je naprosto okouzlující. Z intrik v paláci běhá mráz po zádech a znechucením jsem často chtěla přestat číst. Co jen to bylo za uzavřený svět, kde jsou popravy nepřátel na denním pořádku... Císařovna Cixi mi kupodivu nebyla nesympatická. Dělala, co musela a o čem si myslela, že je pro její Říši nejlepší. Jednala tak, jak jí velely její mandžuské kořeny. Její našeptávači ovšem jednali především ve svůj prospěch, tak jako mnoho lidí, hleděli si nahrabat, dokud jsou u koryta. Milost Císařovny se mohla během jediné chvíle obrátit v krutou nenávist. Zvídané čtenáře by možná zajímalo, jak to dopadlo s Yuan Shi'kaiem, který měl vykonat rozkaz o popravě "Žung Lua" a který už v té době toužil stát se prezidentem nově vzniklé republiky. V roce 1912 se jím skutečně stal, když na křesle nahradil v jižních provinciích zvoleného Sunjatsena. Sám byl ovšem ctižádostivý, a tak se pokusil prohlásit se sám opět císařem Říše středu. Toto císařství nemělo dlouhého trvání. Rok poté zemřel a jeho vládu nahradila na dlouhých dvacet let vláda militaristů, kteří především, jak už je to v Číně zvykem, bojovali hlavně spolu a na vesele postupující Japonsko už jim poté nezbývalo sil. A malý Pchu I? Na Deník císařovny moc pěkně navazuje film Poslední císař. Loutky v rukou všech, kteří šli kolem. Osudy Číny byly v minulých dvou stoletích pohnuté, přesto dnes patří mezi světové giganty. S Čínou je třeba počítat.... celý text
Dějiny Číny
1978,
kolektiv autorů
Kniha nám byla doporučena jako základní četba ke kurzu Dějiny moderní Číny. Nicméně, kdybych o dějinách Číny v tomto období nic nevěděla, kniha by mi to rozhodně nepřiblížila. Na druhou stranu velmi oceňuji československý kontext, který autorka do knihy dodala.... celý text
Chudák Bilos
1968,
Jean Anouilh
"Lidé se zabíjejí, no - ale zákonitou formou. Poradek, poradek predevsim! Na humanitu ovsem nedame dopustit a dal vychovavame sve deti v krestanskem duchu. Jedno je vsak jiste, kamarade - at jde o tu nebo onu stranu: ve Francii si navzajem servirujeme hlavy. Je to nase narodni jidlo." Hra ponekud kruta, ale plna pravd a odahelni. Autor opet doklada svuj genialni talent, udelat ze zdanlive banalniho pribehu dokonalou hru.... celý text
Cestující bez zavazadel
1968,
Jean Anouilh
"Lidem určitě naháněla strach představa, že nějaký člověk může žít bez minulosti." Velice znepokojivé drama, znepokojivá postava matky a tísnivá atmosféra. Nakonec se Gaston nebo Jakub rozhodl nejlépe, jak mohl.... celý text
Pelléas a Melisanda
1900,
Maurice Maeterlinck
Maeterlinck vytvořil horor na nejmenším počtu stránek v dějinách... Divadelní horor. Melisanda, kompletní bláznivá žena nalezená v lese stárnoucím bláznivým lovcem laní. Chtěl ulovit laň a místo ní ulovil Melisandu... Dívku, která nikdy nezavírá oči, stejně jako mrtví. Která hází do vody vše, čeho se potřebuje zbavit, aby se očistila. Voda pod hradem, která to špatné uchovává v sobě. Kompletně bláznivá divadelní hra...... celý text
Dámský krejčí
1972,
Georges Feydeau
No tak, jen klid! Nejlepším lékem na manželské hádky je tchyně! Odborně se tomu říká vyrážet klín klínem! Výborný vaudeville :)
Čtyři knihy
2013,
Jen Lien-kche
四书 má hned několik zvláštností. Prvním z nich je doslovný překlad názvu knihy do češtiny. Další je spojení všech čtyř příběhů do jednoho děje. V neposlední řadě pojmenování postav, které čtenáři dovolí nejen takřka okamžité zapamatování si postav, ale působí i jako nepatřičnost v celém příběhu. Ve špinavém prosředí zón přerodu, mezi poli, krví, latrínami, vytaveným železem a bahnem ze Žluté řeky, jména jako Hudba, Náboženství, Spisovatel nebo Učenec, působí jako výsměch tomu, kým osoby byly, výsměch vzdělanosti. Výsměch dojde i svému zadostiučinění - elita národa, vzdělanci, vyhrabávající kořínky, sbírající zvířecí bobky, bojující o trochu jídla nekalými praktikami. Nikdo už s nikým nepřátelí, každému jde jen o svůj vlastní prospěch. Nejzajímavější byla bezpochyby postava Dítěte. V nejvzdálenější zóně přerodu velel skupině vzdělanců, přitom jeho největším snem bylo jet do Pekingu. Nevěděl nic o životě, nic o městech, nic o komunistické straně. Na konci však dochází k prozření a jako Ježíš Kristus ukřižován na kříži spasil všechny své ovečky. Po dočtení zůstal jen divný pocit prázdnoty. A obraz dítěte na kříži.... celý text
S láskou nejsou žádné žerty
1956,
Alfred de Musset
"Copak ty nevěříš v nic?" "Zvedni hlavu, Perdicane! Kterýpak člověk v nic nevěří?" Podle mě má tahle kniha ke komedii hodně daleko...Plná pýchy, mravní zkaženisti a bezbožnosti smutně vystihuje tehdejší společnost...... celý text
Ptačí křik
2009,
Wej Wang
Seskočím z koně// hned ti víno nalívám// a mezi řečí ptám se, kam vedou tvé cesty// ty odpovíš, že zatím nedošel jsi tam// zatím se míjíš se svým cílem beze štěstí// a míříš na jih k horám// dál se nemám ptát// osudem mraků bývá věčně putovat Tohle moc pohladilo duši volného sinologa...... celý text
Podivný regiment
2004,
Terry Pratchett
Můj první Pratchett a musím říci, že rozhodně ne poslední. Dobrá oddechovka mezi jinými náročnými četbami.