bookemma
přečtené 729
Racek
2005,
Anton Pavlovič Čechov
Duse je racek Leta u jezera A ma duse navzdy leta s nim... Miluji tuto hru nemene miluji Klusovo stejnojmenne album... Borisi, Borisi, necht je vam peklo tesne Prisaham Borisi, ze vas budu strasit ve snech...... celý text
Život je jinde
1979,
Milan Kundera
La vie est ailleurs? Non, la vie est ici, jen je potreba ho za ten spravny konec uchopit. Ale co je to vlastne "zivot"? Jak poznam, ze ziji plnohodnotne? A co to znamena? Jsem sobec, kdyz chci zit jen svuj zivot? A proc si to rodice tak casto mysli?... celý text
Ženy
1995,
Charles Bukowski
Miluju Bukowského, ale šukání bez citu na 300 stránkách je dobrým receptem na brzké ukončení milostného vztahu s tímto spisovatelem. Naštěstí ho znám, takže vím, že má i mnohem lepší příběhy. Ne, že by se tu nevyskytovaly skvělé a hluboké myšlenky, ale jejich přítomnost je jaksi přebita existencí vulgarity všude kolem. Kdyby to byl můj první kontakt s ním, zachovala bych se jako Cecílie a vzala nohy na ramena.... celý text
Racek
1984,
Richard David Bach
"Svoboda to je ten původní přirozený stav, který náleží právem každé bytosti. Omezení si kladete jenom vy. Stanovíte si je jenom vy, tak jak si je stanovíte, tak budete žít. Když ta omezení postupně posouváte, tak se vám žije lehčeji, snáz, povznesete se a spousta věcí vás začne bavit..." Jaroslav Dušek o hře Jonathan Livingston Racek Myslím, že více dodávat nemusím :)... celý text
Krajina s torzy
2001,
Vladimír Křivánek
Kam odletěli divocí ptáci noci s krvavým peřím touhy ve vínku? V kostnatých klecích jen stehlíci krotcí zpívají do snů slepým ptáčníkům. Já tu sbírku miluji, jak jen mohu milovat pustou němou chvíli nádražního přestupu...... celý text
V melounovém cukru
1986,
Richard Brautigan
"...mohl jsem jít za Pauline a milovat se s ní, anebo jsem se mohl vypravit k Zrcadlové soše a chvíli u ní pobýt. To jsem udělal." Emocionálně psychopatický příběh z melounového cukru. Melounový cukr všude, kam se podíváš. Melounový cukr v tobě. Je to sladké, je to dobré, ale když se toho přejíš, bude tě bolet břicho. Takže je to vlastně velice zrádné. Melounový cukr ovšem umožňuje svým obyvatelům a milovníkům nikdy nevyrůst! Jaképak by bylo problémy ve sladkém melounovém cukru? Tygři jsou hodní, vždyť dětem přece mooc rádi pomáhají! Oni za to nemohou, že žerou rodiče. A nikdo za to nemůže. Margaret se přeci neoběsila. Jen se postavila doprostřed větru, k jablkům. To nevadí. Není to ničí vina. Jsme v melounovém cukru a ten osladí všechny životy, nežité neživoty. Tomáš Klus to ve své písni Bludička z Průhonic vystihl naprosto přesně... "Jsme otroky slov a předsevzetí a průtrž mračen nás žene do zajetí. A prostředky co účel světí z nás dělaj dospělí s duší malých dětí. A neodbytná bytná klepe na dveře, za nimiž my dva spějem k nevěře. Zdalipak dospějeme, zdalipak dospějeme,zdalipak dospějeme, zdalipak dospějeme,zdalipak dost pijeme..."... celý text
Jelito
2016,
Charles Bukowski
"Lidi vnímaj nespravedlnost jenom tehdy, když se přihodí zrovna jim." Jako vždy, geniální Bukowski, tentokráte snad ještě geniálnější díky vývoji, který příběh měl.... celý text
Sen v červeném domě I
1986,
Süe-čchin Cchao
Kniha má svůj půvab, jen není zjevný, jak by tomu bezpochyby chtěl západní čtenář. Duši sinologa však pohladí :).
Pán much
2003,
William Golding
Naprostý opak Orwellova 1984 - příčinnou zla není politický systém, ani nadvláda a persekuce, ale naprostá svoboda a démoni v našem nitru, kteří přichází společně s ní. Protože každý nějaké máme a v místě, kde není nikdo, kdo by je reguloval, brzy vyvstanou ve své nejhrůznější podobě. Příběh o to zrůdnější, že hlavními hrdiny jsou děti. Naivní a nevinné děti, které dokážou uspořádat hon na lidskou oběť. Protože na pustém ostrově žádné britské ani jiné zákony civilizace neplatí. Každý je zvířetem, a platí zde jednoduché pravidlo přežití: Zabij, nebo budeš zabit. Zdrcující pravda, nám již dávno neznámá.... celý text
Bytosti schopné zemřít: francouzští prokletí básníci 20. století
2005,
* antologie
Jsi jako slunce a jsi přibitá v oslepující krajině Destruktivní poezie, která mě oslepuje svou silou.
Skoncovat s Eddym B.
2017,
Édouard Louis (p)
Kniha je zajímavým osobním deníkem nepochopeného homosexuála. Kluka, který se hledá, a nemůže se najít. Kluka, který nechce být kluk. Je to krutá zpověď neduživého intelektuála v prostředí namachrovaných borců vesnice, kde se místo ve společnosti získává podle počtu rozdaných ran a vyražených zubů. Ano, je to velice silná zpověď, ano, nutí k zamyšlení, ale románový bestseller to není. Je to "prostě jen" lidské nitro, a ne každému to "lidské nitro" vyvržené na papír s nelidskou surovostí prchající kořisti musí sednout. Páchne strachem a nutí šelmy seběhnout se blíž.... celý text