bosorka přečtené 1145

Koruna stínů 2015, Joe Hill (p)

4 a půl. Třetí díl malinko slabší, skvělý úvod i konec. Uprostřed mi to přišlo semtam možná moc upovídané na jedné straně, pak zase více stránek bez textu jen akce. Takže malilinko nevyvážené. Ale výtka je fakt pidi, příběh sype slušně a jedu honem dál.... celý text

Hlavohrátky 2013, Joe Hill (p)

Druhý díl série sviští jak po másle, měla jsem co dělat, nelapnout hned po tom třetím, ale chci si to malinko šetřit. Velmi baví.

Vítejte v Lovecraftu 2011, Joe Hill (p)

Chvilku jsem se sžívala s kresbou, možná jsem si k tomuto tématu představovala něco více strohého, ale nakonec skvělé. Lapne velmi záhy a nepustí. Příběh Zámkových láká pouštět se okamžitě do dalších dílů a hledat s nimi další klíče.... celý text

Nervy 2020, Raina Telgemeier

Nervy jsou skvělé a parádně doplňují předchozí Úsměv a Sestry. Autorka jde i tentokrát s kůží na trh a nebojí se ukázat, jak se jako dítě v některých okamžicích cítila. Co ji trápilo a jak prožívala stres spojený s dospíváním. A že jí se starosti odrážely v zažívání, které prožívala nezvykle panicky. Skvělé je, že stejně jako v Úsměvu mohl její vlastní příběh pomoci dětem, které trápily starosti se zuby, i tady ukazuje, že kolikrát není za co se stydět. Plus kresby, naprosto parádní, někdy až rozesmějí. Téma je zpracováno zlehka, i když lehké rozhodně není.... celý text

Skořápka 2017, Ian McEwan

Jeden McEwan na začátku roku, druhý na jeho konci. A ač jsou Švábi a Skořápka každá o něčem jiném, pořád je u obou hmatatelný McEwanův styl. Každá kniha je zajímavá svým zpracováním. Skořápka je vlastně taky vcelku jednohubka, vypráví o vztazích několika lidí, dalo by se říct omletých a banálních vztazích, ale autorem vykreslených tak nějak hustě, až je z toho člověku nanic. Vše vyprávěno pohledem (či poslechem) ještě nenarozeného dítěte, dlícího v té době v matčině břiše.... celý text

Dva druhy pravdy 2018, Michael Connelly

Nelze jinak než za 5. Harry Bosch má čím dál větší grády. Na stará kolena neohrožený, pálí mu to a je to sympaťák až na půdu. Opět dva případy, které ovšem Michael Connelly prolíná naprosto zručně a ten jeden z nich dovede do výborného soudního finále. Jak se k Harymu přidá Mickey, nemá to už vůbec chybu. Dva bratři, každý bojující o nějakou pravdu a každý trochu různě. Stojí tak vedle sebe detektiv ze staré školy, přímý a rovný jak vodováha, který jde lži po krku, a právník-obhájce, co umí kličkovat jak zajíc v hustém lese a té lišce prostě pomocí úhybných (a semtam dosti na hraně) manévrů zvládne zdrhnout o několik mil. Oba jsou skvělí a Connelly umí!... celý text

Osamělost prvočísel 2009, Paolo Giordano

Giordano píše skvěle, Osamělost prvočísel se čte jedním dechem. I přes jeho tíhu, navalí se vlastně na vás jako bahno, které vás tlačí k zemi, někdy i táhne do hlubin. Příběh vypráví o tom, kam vás v životě může zavést jedno špatné rozhodnutí, jak moc ovlivní život váš i vašeho okolí. A čtenář pak dumá, jak by to s hlavními hrdiny nejspíš bylo, kdyby neudělali v dětství osudový krok. Kdoví, možná by i bez toho šli životem dost podobně. Autor nechává mnoho otevřených vrátek, takže je na čtenářích, co si z náznaků domyslí. A vlastně i to, jaký by přáli hlavním hrdinům další krok poté, co zavřou dočtenou knihu. Alici bych možná i trochu propleskla a nakopnula ji lepším směrem, aby nedělala ze života peklo nejen sobě, ale i svým blízkým. Mattiu bych pak asi pohladila (kdyby se nechal), přestože žije ve zvláštním světě čísel, kterému nemusíme rozumět, pořád mi jeho jednání připadalo pochopitelnější. Paolo Giordano je každopádně velmi zajímavý autor, kterého chci i nadále sledovat. 4 a půl... celý text

Mlčící fontány 2020, Ruta Sepetys

Není to čistých 5 hvězdiček, ale musím říct, že mě knížka vlastně velmi dojala. Možná je láska mezi dvěma hlavními postavami naivní, jak někteří naznačují, ale ono co... Jiná doba, místo, které mnoho let bylo svázáno danými konvencemi, kam nezasahoval vliv zvenčí, kam jinam by se hodila naivní mladická láska než sem. V uspěchaném konci roku se mi velmi líbilo číst něco tak krásně čistého, přestože tehdejší doba byla spíše ušpiněná. Jako nadstavba jednoduchému milostnému příběhu tu pak stojí Francova doba, 50. léta ve Španělsku, silný vliv diktátora, nelehký úděl jeho odpůrců, kšefty s dětmi - to mě kolikrát až přikovalo k židli. A přinutilo si o tomto španělském období přečíst víc. Bylo to krásně posmutnělé, pár slz mi ukáplo, ale zároveň plné naděje. Milostný příběh v historických kulisách, přesně takový, jako má být.... celý text

Osudná vejce / Psí srdce 1990, Michail Bulgakov

Království 2020, Jo Nesbø

Norsko, hory, zima, příběh dvou bratrů, které pevně svazuje nejen rodinné pouto. Napínavé a velmi čtivé a to i v okamžicích, kdy nás Nesbø pouze uvádí do děje a seznamuje s postavami a prostředím. Román o obětování se, o silných vztazích, pomstě i zradách. Má vše, co pořádný román mít má. 4 a půl.... celý text

Kaštánek 2019, Søren Sveistrup

Je dost pravděpodobné, že za moje průměrné hodnocení může zejména to, že jsem Kaštánka poslouchala jako audio. Za mě Zuzana Kajnarová tedy opravdu ne. Čte velmi suchopárně, jak kdyby v jednom tónu, vůbec nehraje. A činí tak z detektivky opravdu nudné poslouchání. U jejího přednesu mi velmi upadala pozornost, často jsem po poslechu nějaké kapitoly zjistila, že vůbec netuším, o čem byla a musela jsem se mnohokrát vracet. Poslouchání mi tak trvalo neúměrně dlouho, což nějakému nadšení samozřejmě nepomohlo. Kdo ví, jak by to bylo, kdybych knihu četla. Nicméně i tak, detektivka je plná klišé, která už se objevila mnohokrát. Nechci spoilerovat, ale rozuzlení, kdo a proč, jako bych už znala dopředu. Prostě podobná schémata se objevují ne zas tak řídce. A ta avizovaná brutalita? No nevím, asi už jsem toho četla fakt z tohoto ranku hodně, protože mě nezaskočilo nic. Navíc někdy mi připadá, že brutalita je naschvál, aby nalákala čtenáře. K tomu přihodit děti, ztracené nebo týrané a o popularitu máme postaráno. Někdy jsem vděčná za "obyčejnou" detektivku, kde jde hlavně o postupy při vyšetřování a logické vyústění. Poslední dobou na moc takových nenarážím.... celý text

Prolhaný život dospělých 2020, Elena Ferrante

Ono se toho v Prolhaném životě dospělých vlastně zas až tak moc nestane, zvlášť vezmu-li to oproti Neapolské sáze, kde se životy hlavních hrdinů hodně prolíná i tehdejší politická situace. V tomto románu se objeví také daleko méně postav. Ale i tak je velmi čtivý, co autorka umí (tedy myslím si, že je to autorka), to je rozepsat emoce. A tady se jí tedy opravdu velmi povedlo popsat to, co zmítá dospívající dívkou. To, jaká umí být puberta, co nasadí do hlavy a jak se s tím každý dospívající musí poprat. Občas jsem si velmi vzpomněla na to, co se honilo hlavou tehdy mně a nebylo to nepodobné. Koneckonců, od nás odešel otec, když mi byl 13 let, takže i v tomto jsem se v Giovannině chování, jednání a myšlení velmi poznávala. I tak mě občas některé počínání všech zúčastněných přišlo přepálené. Na druhé straně, přepáleně v pubertě jedná kdekdo (a pak na to s chutí raději zapomíná). Místy mi to tedy ale přišlo i krapet naivní, vlastně jsem měla dojem, že se román odehrává daleko dřív než v 90. letech. Nějak mi nesedí, že v této době by postavy jednaly, jak jednají v knize Eleny Ferrante. Opět se mi líbilo, jak plasticky vykreslila Neapol, dokonce jsem občas vzala k ruce street view a koukala, kudy se Giovanna prochází. Přesto pořád ve skrytu duše čekám na další Geniální přítelkyni, možná kdyby tento příběh pokračoval dalšími díly (jak zde někdo navrhoval), mohlo by mu rozvinutí pomoci být ještě komplexnějším.... celý text

Dobývání nebe 2020, Paolo Giordano

Vztah k přírodě, půdě, zemi. Vztah k bohu, víra, či nevíra. Vztah k člověku, přátelství, láska, posedlost. To je Dobývání nebe od Paola Giordana. A možná bych tímto mohla skončit... Ale chce se mi napsat ještě pár vět. Kniha začínala pozvolně, pomalu nám přibližovala hlavní postavy, které si zůstanou souzeny navždy a které si navzájem více či méně ovlivní život. Velký důraz je položen pak na postavu Berna, který zamíchá životy téměř všech zúčastněných. Je tu jako milovaná osoba, k níž lásku cítí vlastně každý, kdo má v knize větší význam. A ta láska bývá různá - dechberoucí, nekonečná, silná, naplňující, láska drásající, vyčeprávající i ubíjející a nenaplněná. Bern, který žil naplno, který byl plný ideálů a který dokázal leckoho zmámit. A který za sebou táhl všechny i celou knihu. Čte se to velmi dobře, Giordano umí udržet u čtení i ve chvíli, kdy máme pocit, že se tam zas tak moc neděje. Funguje to pomocí moc dobře vystavěných slov a vět, které autor staví do výše i šíře a až zednicky precizně se mu daří vystavět pevný dům, který se může zalíbit kdejakému kupci. Mně tedy občas nesedlo, kde je umístěno támhleto okno, a že možná dveře mohly vést spíš na západ než na východ. Přeloženo do čtenářského - ekologické manévry mě zas tak nebraly a ten konec byl přece jen trošku přitažený. Ale jinak bych si možná takový dům i přes jeho mouchy pořídila.... celý text

Lars útočí 2020, Daniel Gris

Mírně slabší než dvojka. Malinko řidší děj, ale jinak zase skvělá jízda plná hlášek. Baví velice a fakt zvedá náladu.

Romance pro křídlovku 1966, František Hrubín

Vzala mě. Fakt nádhera. Nejraději bych předčítala nahlas.

Zuzanin dech 2020, Jakuba Katalpa (p)

Styl Jakuby Katalpy mě baví. V Zuzanině dechu rychlé v přítomném času odsekávané věty, připomínající přesně ten zrychlený dech, který provázel mnohokrát některé z hlavních hrdinů knížky. Ať už u dětských her, milostných dobrodružství, či u událostí, kdy už šlo o život. Příběh se line napříč časem, od začátku minulého století až do jeho poloviny, zvlášť se pak zastavuje u dětství Zuzany v ještě veselých letech dcery cukrovarnického továrníka. Dospívání již začíná pociťovat ostré zuby nelehkých časů konce 30. let a ty se prokoušou skrze vše radostné i v následujícím desetiletí. Tím vším prochází nezlomná a nerozmazlená Zuzana společně v trojúhelníku s dvěma kamarády z útlého dětství. Možná mi trochu vadila určitá předvídatelnost příběhu, ale četlo se to skvěle. 4 a půl.... celý text

Svatá Barbora 2018, Marek Šindelka

Skvělá grafika. A ten příběh. Skoro těžko uvěřit, že je postaven na reálných základech. Už tehdy, když probíhal médii, jsem tomu skoro nemohla uvěřit a mnohdy si dodnes říkám, že z kuřimské kauzy mohl být pěkný film či minisérie. I teď jsem se po dočtení komiksu znovu ponořila do mnoho let starých článků a nestačila zase zírat. Komiks je skvěle zpracovaný, příběh uhání kupředu, navíc popouzí člověk k dalšímu pátrání po tom, jak to vlastně ve skutečnosti bylo. Protože komiks je logicky částečně fiktivní, vypouští některé dotčené, mění jména... zdánlivě rozplétá leccos, leccos ale nejspíš zůstane pro veřejnost nerozpleteno navždy.... celý text

Velké maličkosti 2017, Jodi Picoult

Jodi Picoult si vybírá často velmi kontroverzní témata a moc dobře ví, jak zaútočit na čtenářovy city. Píše fakt velmi chytlavě a umí jít vcelku na dřeň. Zároveň mi z Velkých maličkostí tak trochu problikává jakási prvoplánovost. Příběh Ruth, černošské porodní asistentky, která se dostává do nepříjemné situace kvůli barvě své pleti, zaujme - člověk si kolikrát až musí klepat na čelo, jak je celá ta situace vlastně absurdní. I když ví, že to pravděpodobně není zas tak moc literární licence, že kniha vychází ze skutečných příběhů. A zatím je nadčasová, protože tak moc připomíná to, co se teď zejména v USA v tomto ranku děje. Na druhé straně Jodi Picoult je velmi opatrná v soudech a chce z tohoto tématu vybruslit pokud možno bez ztráty kytičky. Jenže bez ztráty kytičky u koho? Velmi souhlasím s komentářem Metly, která mé výhrady napsala za mě. Ale každopádně se knížce nedá upřít, že je velmi čtivá, dokáže docela rozvířit emoce a hlavně se na ni asi jen tak nezapomene, zasadí do hlavy různé otázky.... celý text

Pastva pro oči 2020, Myla Goldberg

Knížku jsem si koupila díky obálce, která mě zaujala za výlohou jednoho knihkupectví a pokaždé, když jsem šla kolem, zase znovu přitáhla můj zrak. Nakonec jsem neodolala a vůbec nelitovala. Pastva pro oči je výborný román koncipovaný jako katalog k restrospektivní výstavě smyšlené fotografky z 50. až 70. let. Tím, že se autorka inspirovala u reálných pouličních fotografů té doby, je ale knížka velmi autentická. Dokázala jsem si jednotlivé fotky zcela plasticky představit a docela mě mrzelo, že si na tuto výstavu nemůžu dojít v reálu. Knížka je velmi silným vhledem do vztahu matek s dětmi (resp. dcerami). Autorka předkládá pohled především na ženský svět, muži zde hrají spíše okrajové role. Vede svoje hrdinky, fotografku Lilian a její dceru Samanthu a jejich několik přítelkyň, skrz cca 30 let a nechává trochu nahlédnout i pod pokličku amerických dějin, spíš vám dá tak jen trošku přivonět, ale klima tehdejší doby je i z letmého nadechnutí patrné. Pastva na oči zkrátka útočila na všechny smysly a dosti zapojila fantazii, když už reálné fotografie nebylo možné vidět. Zůstane mi v hlavě dlouho.... celý text

Za oknem 2020, Aleš Palán

Pro mě typicky za povídkovou knížku tři hvězdičky. Zvlášť když je to sbírka různých autorů. I tady se mi někdo líbil moc, někdo méně, něco jsem okamžitě zapomněla. Obecně se mi nakonec víc líbily povídky, které jen vycházely z tématu karantény, ne ty, které se týkaly přímo té letošní covidové. Nadchl Jan Štifter, od kterého si chci stoprocentně přečíst něco dalšího. Můj oblíbený Stančík se světem komisaře Durmana nemohl zklamat, příjemný byl i malý dodatek k Haně od Aleny Mornštajnové, příspěvek Jiřího Padevěta, povídka výborného Michala Vrby či depresivní Bianca Bellová.... celý text