bosorka přečtené 1145

Světlo z Pauliny 2020, Jan Štifter

Bylo i pár slabších záseků, ale ty nebyly nikterak rušivé oproti zbytku povídkové knihy, proto dávám za 5*. Jan Štifter, který mě oslovil naprostou náhodou v jednom povídkovém výběru, mi Sběratelem sněhu posléze potvrdil, že mě bude bavit. A se Světlem z Pauliny tomu není jinak. Autor se se slovy laská, píše poeticky a čtivě, vnáší do vět impresi a náladu. A krásně navodí atmosféru té které doby. Povídky byly z různých dob, ale drobně propojené takovými malými náznaky a záchvěvy. Záchvěvy jsou pro mě to, co mi knížku charakterizuje. Takové mírné, jako když zašustí listí na stromě, jako když pták mávne křídlem, květina se pohne ve větru, kočka nahrbí hřbet... dojmy jsou to, co vnímám ze Štifterových počinů. Ten zlomek vteřiny, kdy zmáčknete spoušť vlastní duše. Nejvíc utkvěly povídky Kluk za plotem, Toho dnes šel městem Ježíš, Rodinná sešlost, Andrlíkovec. Nejmíň pak Dvakákáčko a Zpráva o nás třech.... celý text

Vyměnit vodu květinám 2021, Valérie Perrin

Dost mi sedla. Proplétat se osudy lidí různě (velmi blízce až vzdáleně) spřízněných s Violette Dušičkovou, správkyní jednoho francouzského hřbitova, byla docela emocionální jízda. Autorka našoupala nálož smrti, lásky, zrady, naděje do jednoho kotle a jen vytahovala a předkládala na talíř jednotlivé ingredience. Občas se člověku sevřelo hrdlo, občas byl dychtívý, jak toto dopadne, přál některým krásné vyústění, jiné by občas za jejich jednání alespoň poslal do kouta. Ale postavy Valerie Perrinové nejsou černobílé, ti mají odstínů. Ten, který se může celou dobu zdát jako suchar, může předvést parádní jízdu, ten, který by mohl být jasným padouchem, se nakonec může zjevit v naprosto jiném světle. Tuhle knihu provází slzy i úsměvy, napětí i zklidnění. Projít se po tichém hřbitově, číst si tabulky pozůstalých, nechat si o nohy otírat kočky a pak zajít k Violette Dušičkové na něco ostřejšího a nechat si vyprávět příběh jejího života, který je tak jímavý. A pak ji zkusit obejmout a pevně ji držet, i když by možná měla tendence se vzpouzet. Mám ji ráda, Violette...... celý text

Podivné nebe nad východním Berlínem 2021, Jeff Loveness

Zeptej se ďábla 2021, Michal Vrba

Nevčítala jsem se tak snadno jako u předchozích Vrbových knížek, ale posléze příběh nabral spád a přinesl vlastně čtenáři spoustu otázek. Jak nahlížet na člověka, co se v nějakém období choval jako svině a který je vlastně momentálně zlomený? Dá se mu odpustit? Moc dobrá atmosféra. Magično mě v knížce nijak nerozptylovalo. Co mi nesedělo, bylo to náboženské společenství. Pro mě moc neposouvalo děj a hlavně nemělo žádné vyvrcholení. Měla jsem dojem, že příběhem zatočí nějak víc, což se nestalo. Trošku problém jsem měla s Františkem v různých časech, nějak jsem si pořád musela připomínat, že je to jedna a ta samá osoba (ale je vlastně možné, že to mohl být autorův záměr) a tomu současnému jsem toho moc zlého nepřála, naopak mi ho bylo občas líto, ač jsem se tomu bránila. Taky jsem asi čekala údernější příběh, odehrávající se kolem jeho působení v STB. Když o tom tak přemýšlím, prostě bych někde přidala a někde trochu ubrala, ale jinak stále slušné. 3,8. PS: Opět naprosto skvělá obálka.... celý text

Adresát neznámý 2003, Kathrine Kressmann Taylor

Krátké, ale velice silné. Jen pomocí dopisů mezi dvěma přáteli dokázala autorka vykreslit vztah měnící se zásahem zvenčí. Kdy předválečné napětí v Evropě zasáhlo až do USA. Silně a fatálně. Příběh měnící se společenské situace pomocí jednotlivých osudů. Působivé, zvlášť pak s přihlédnutím k době, kdy kníha vznikla. Někdy není potřeba mnoho slov a stran... 4 a půl. Posloucháno jako audio.... celý text

Srdce Evropy 2021, Pavla Horáková

Kdo by to byl řekl, že budu někdy nadšeně hltat telefonní seznam. Já tu ženskou fakt miluju! Jak skvěle spojila paměti Kateřiny, díky níž nahlížíme na venkovský život na Slovácku (s odskoky do Vídně) v cca první půlce 20. století, s pohledem současnice Anežky, která zasazuje vše do kontextů a hluboce se noří pod povrch. Četla jsem vlastně svým způsobem dějepisnou knihu, ale tak skvělou. V době, kdy jsem se doma rozčilovala nad tím, jaké příšerné učebnice dějepisu mají naše děti a že fakt těžko se z toho učit a že dějiny je nutno vyprávět, jsem četla Srdce Evropy. Je to jen malý výsek - středoevropský, ale skvěle napsaný, plný věcí, o nichž jsem vůbec netušila a za které autorce fakt děkuju. Rozšířila mi zase o něco obzory. A nějak podobně bych si představovala i učebnice. Vážně. Teď tedy mluvím hlavně o té části, kterou nám v knížce předává Anežka. Pak je tu ještě Kateřina a její pohled na běžné venkovské žití. Kateřina je všímavá a chytrá ženská, které osud nedopřál dělat to, co by sama chtěla. Ale její zápisy jsou čtivé a zajímavé, dávají nahlédnout zase do jiných oblastí lidských životů. Vlastně mě překvapilo hodně věcí, jak to na počátku minulého století fungovalo. Pavla Horáková je výborná pozorovatelka, rozhlíží se a pátrá, zkoumá, vrtá se do hloubky. Kouká tu vzhůru, tu pod nohy. Přináší neotřelé pohledy na na první pohled obyčejná fakta. Všímá si... Z její knihy si nesu plnou hlavu věcí, o nichž budu ještě dlouho přemýšlet. A dozajista tou knihou budu ještě mnohokrát listovat. A mám chuť jet do míst, o kterých jsem tu četla. A taky se rozhlídnout. PS: Dost nehezká obálka tedy.... celý text

Odsunuté děti 2021, Marek Toman

Modrá kočka 2021, Martyna Bunda

Nečte se úplně sama, ale stojí za to. Cesta kašubskou krajinou rozpřáhnutá napříč staletími vede především kolem vznikajícího kláštěra. Tou cestou nás provází mniši i jeptišky, ale prostor dostanou i "čarodějnice", kati či astronomové. Nad tím vším pak dozorují kočky. Všemožné kočky, nejen ty modré. Cesta je semtam trnitá, člověk se musí proklestit množstvím postav, poskoky v čase (ač lineárně probíhajícím příběhu), ale průřez náboženským versus světským myšlením je většinou moc hezky vystavěn. Příběhy jednotlivých postav jsou zajímavé, lze k nim přilnout i je nemít rád. To vše proloženo správnou dávkou magična. Zazděná jeptiška opouštějící svoje tělo, neviditelný mnich a pak mnoho obrazů, které se mi z hlavy jen tak nevysypou. Třeba jak místní obyvatelé chtěli jednou pro vždy zatočit s kočkami, těmi ďáblovými přisluhovači. Inu, zatočili...... celý text

Byla jednou jedna řeka 2020, Diane Setterfield

Voda plyne, řeči se vedou... Stejně tak i u Temže, i tam voda plyne časem, stále podobným tempem a mlčky sleduje životy lidí kolem ní v průběhu času. Povídá se a mluví v okolí řeky, v restauraci U labutě například, tam se toho navykládá. Příběhy, které se staly, ale i ty smyšlené, nebo ty, co se údaly, ale které časem dostaly ještě blyštivější háv. Byla jednou jedna řeka je příběh o příbězích, příběh o vyprávění, příběh o lidském bytí. Moc pěkně napsaná, tak nějak poctivě, staromilsky. Když jsem ji četla, jako bych se procházela antkvariátem a očichávala listy starých knih. Nebo prodejnou starožitností, kde spoustu věcí s jejich vlastní historií vzala do ruky a prohmatala, prohlédla. A dýchla na mě někdejší doba. Ne ta která psala dějiny, ale ta obyčejná žitá kdekým. Knížka Diane Settfried je přesně taková. Nostalgická, moc pěkná.... celý text

Vypravěčka 2014, Jodi Picoult

Jodi Picoult si záměrně vybírá kontroverzní témata a nejinak je tomu u Vypravěčky. Autorce nelze upřít, že umí vtáhnout do děje a její příběhy kloužou velmi čtivě. Ale po této, od ní čtvrté knize, kterou jsem četla, musím říct, že je z ní velmi cítit styl autorů, co mají za sebou kurzy tvůrčího psaní. (Nutno říct, že tak na mě působí vícero amerických autorů.) Vypravěčka byla poměrně zklamání, četla jsem už dost literatury na téma holokaustu a ve Vypravěčce mě vlastně nic moc nepřekvapilo. Jak kdyby autorka vzala několik knih s tímto tématem a udělala z nich výcuc. Neříkám, že jsem občas neuronila slzu, ale to přisuzuju autorčině umění trefovat se cíleně přesně tam, kam má. Z mého hlediska vydřenému umění, nutno podotknout. Vlastně se mi moc nelíbilo ani uspořádání románu, jednotlivé kapitoly, náležející různým postavám, byly docela nevyvážené. Celkově to bylo dosti předvídatelné (včetně závěrečného "zvratu"). A musím říct, že Sage mi fakt lezla na nervy. PS: Co ovšem autorka zvládla na jedničku a tím zaokrouhluji moji známku 2,75 na 3, byl popis pekařského umění některých hrdinů. Nijak extra nemusím sladké, ale tady jsem měla vážně pořád chuť a připadalo mi, jako bych se do jednotlivých rolek přímo zakusovala.... celý text

Svědectví o životě v KLDR 2020, Nina Špitálníková

Velmi hutné čtení. Nebyla jsem s to dát to naráz. Kdykoli čtu něco o Severní Koreji, vůbec mi nedotéká, jak je pořád ještě něco takového možné. Byla bych raději, kdybych v tomto případě četla beletrii, ne literaturu faktu. Nicméně výborný počin a autorce tleskám. Podařilo se jí skvěle vybalancovat jedenotlivé rozhovory, přistupovat ke všem zpovídaným nezaujatě, pouze novinářsky, a jejich svědectví jen předat dál, čtenáři. Skvělá je vyváženost jednotlivých aktérů, různé zázemí, různý věk, různá doba, kdy v Koreji žili...... celý text

Cestou špendlíků nebo jehel 2021, Zuzana Říhová

Ty bláho, tady se do všeobjímajícího hustého bláta zaboříte pomalu v první větě knihy. Jenomže vás nepustí a táhne stránkami, které jsou napnuté k prasknutí. Chybí jen málo a v očekávání něčeho nepříjemného, zapichujícího se pod nehty, zavrtávajícího se pod kůži, je málem roztrhnete. Autorka skvěle vládne jazykem, je obratná v nakládání se slovy a větami, přináší něco trochu jiného, než co jsem od knihy očekávala. Ovšem něco velice neotřelého. Červená Karkulka nikdy nebyla žádná oddychová pohádka, ale tahle je teda fest zahuštěná.... celý text

Návrat do Borga Sud 2021, Donatella di Pietrantonio

Připadá mi, že skoro každá kniha italských autorů je přímo prošpikována atmosférou místa, umí dokonale vystihnout vůně, chutě, barvy, člověk jako by na místě sám byl. I Donatella di Pietratonio umí přenést do samotného dění, mezi rybáře do horkého přístavního města nebo třeba i do švýcarských hor. Pak se kniha čte jedna báseň, neboť zaujme všechny smysly. Volné pokračování Navrátilky, která mě vcelku sebrala, se zdá být klidnější, ač i v dospělosti obě sestry musí řešit složité vztahy. Ta divoká mladší má vše divoké, nedokáže zústat v klidu. Ale i tu starší klidnou a rozumnou pochroumané vztahy doběhnou. 4 a půl, přeci jen předchozí kniha se mě dotkla ještě o krapet více. Každopádně autorku zařazuji mezi oblíbence.... celý text

Zrádci 2012, Jiří Šulc

Jiří Šulc fakt umí. Podat historii čtivě a napínavě a to je kniha Zrádci postavena především na dialozích. Četla jsem bez dechu a bylo mi chvílemi úzko. A byla jsem strašně naštvaná, jakým směrem se tehdy dějiny nakonec hnuly. V knize je sice hodně postav, ale jejich jednotlivé činy a akce jsou nakonec poměrně pěkně a srozumitelně dávkované. Stačí se jen trochu přeorientovat, jestli jsme zrovna v sídle zpravodajských služeb, nebo u financů v Sudetech. Jestli v Čechách, nebo v Německu. Pohled do zákulisí mě vážně bavil. 4 a půl.... celý text

Pan Mercedes 2014, Stephen King

Skvěle vystavené figury. K postavám si čtenář nutně musí vybudovat nějaký vztah, když se pak přistihuje, že některým z nich fandí, je jim jich líto, jiné ho nadmíru znechucují. Detektivně-thrillerový žánr Kingovi dost sedí, bavilo mě to a určitě tuto sérii chci číst dál.... celý text

Potápěč 2021, Jeff Lemire

Nelze jinak, opět za 5. Jeff Lemire si mě vážně získal. Jednotlivými tahy, které se zdají být vlastně strohé, dokáže vykreslit každé hnutí mysli, každý jednotlivý záchvěv. Jeho příběhy jsou vždy silné, Lemire jim dokáže vdechnout napětí a hloubku. I tentokrát bojuje hlavní hrdina s přízraky a nedořečeným z minulosti. Potřeba se s tím vyrovnat je silnější než snaha o snad pohodový současný život. Autor ho vede zákrutami bytí naléhavě, až by jeden popadal dech za něj. A doufá, že při ponoru mu zbyde dost sil i na vynoření se a pořádný nádech.... celý text

Výstraha 2021, Michael Connelly

Na novou knihu s Jackem McEvoyem jsem se docela těšila. Už proto, že Básník byla první knížka od Connellyho, kterou jsem četla. A která mě nadchla. Výstraha nemá takový drive jako právě třeba Básník, ale pořád je to velmi slušně vystavěná detektivka, nebo vlastně možná spíš thriller. Connelly píše čtivě a jako jeho hrdinové vykonávají poctivě svou práci (detektivní, právnickou či novinářskou), tak i on je poctivý spisovatel. V této sérii mě baví věčné půtky novinářů s policií, kdy v současné době novinařina vážně dostává trochu za uši a musí se vydávat trochu jinou cestou, než na jakou byla zvyklá předchozích mnoho desítek let. Ale investigativní novinařina i teď dokáže leccos, jak ukazuje Jack McEvoy. Možná bych trochu přidala na pointě, ale ta holt necinkne vždy. 3,8*... celý text

Sběratel sněhu 2018, Jan Štifter

Silná kniha, všechny tři příběhy ze tří časů vyvážené, všechny přinášejí atmosféru té doby. Jan Štifter píše krásně, vládne nesmírně příjemným jazykem. Své příběhy opepřuje lehkým magičnem, řádně pak koření nostalgickým a melancholickým aromatem. Kniha chvílemi až rozesmutňuje, ale takovým nějakým hezkým smutkem. Štifter narozdíl od Mornštajnové, ke které ho mnozí přirovnávají, měl pro mě ve Sběrateli sněhu něco navíc. To, že přilnu k jeho postavám a rozhodně mi nejsou jedno. To, že jeho slova mi až plasticky běhají před očima a doslova hladí.... celý text

S pokorou a nadějí 2021, Becky Chambers (p)

S pokorou a nadějí jsem si přečetla útlou novinku Becky Chambers. A stejně jako její předešlé knihy, i tato novela je pomalá a velmi komorní, ale velmi čtivá. Navíc na mě působila velice reálně, autorka vážně umí jednoho přesvědčit, že to, co píše, nepochází z její fantazie. A tak jsem se přenesla o několik desítek let do budoucnosti a představovala si, že se ke mně vážně dostala zpráva Ariadne, která zaznamenala jejich misi. A toužila jsem odpovědět na její otázky.... celý text

Kde zpívají raci 2020, Delia Owens

Čistý a průzračný příběh, tedy odmyslíme-li si detektivní linku. Životní pouť osamocené holky z bažiny, která na všechno zůstala sama, je vystavěna velmi poeticky, ale vlastně i dobrodružně. Sepětí s přírodou je nádherně popsáno a vlastně bych ani neřekla, že se budou tak dobře číst popisy. Zaujetí bažinou a jejími obyvateli číší z autorky v každém jejím slově. A protože kniha potřebovala i zápletku, detektivní linka sem nakonec prostě patří a nedráždila mě, i když možná byla trochu naivnější, než na co jsme v současné době plné geniálních a propracovaných literárních zločinů zvyklí. Nevadilo to, protože tu šlo o trochu něco jiného a poetika celého příběhu byla pro mě to nejdůležitější. 4 a čtvrt.... celý text