bosorka přečtené 1145

Mrtvé město 2020, Camilla Sten

Autorka měla slušně rozdané karty. Námět výborný (kam asi mohli zmizet všichni obyvatelé malého města?), kulisy (60 let chátrající město, které zůstalo přesně ve stejném stavu, v jakém bylo opuštěno), napjaté vztahy mezi hlavními protagonisty, pohledy do minulosti. Ono se to vlastně čte vcelku dobře, i když rozjezd je velmi pozvolný a neškodilo by do toho šlápnout dřív. Co je největší kámen úrazu, je nelogičnost, ale s tím se tedy potýká lecjaký thriller. Na člověka to působí tak, že autor měl skvělý nápad, ale jaksi se mu už pak nepodařilo dobruslit se ctí až do pořádného konce. Nicméně neurazilo a klidně za čas od autorky zase něco zkusím. 3 a půl.... celý text

Náš Coney Island 2020, Billy O’Callaghan

K dobrému románu potřebuji nosný příběh a vycizelovaný text. Ideálně propojení obého. Někdy je námět nosný, ale literární zdatnost autora kvalitu knížky snižuje. Hezké je, že něco podobného jsem psala u svého předchozího hodnocení. Náš Coney Island je skoro pravý opak, příběh je v podstatě jednoduchý, pro mnohé nemá takovou sílu, ale naopak je jazykově přímo vysochaný a kochat se pečlivě vystavěnými větami autorovými mě nesmírně těšilo. Četla jsem ho vlastně enormně pomalu, probírala jsem se větami pečlivě a dlouho asi podobně, jako je dlouho a přepečlivě autor sám psal. A vlastně mě to bavilo. I když je příběh Michaela a Caitlin tak obyčejný a tak podobný tisícům jiných. Byla to jedna z těch knih, které se mi chtělo číst nahlas, aby vyzněla melodičnost a jiskřivost jazyka. Příště trošku přitlačit na obsah a bude to třeba za plný počet. 70 %... celý text

Vrány 2020, Petra Dvořáková

Petra Dvořáková nebude autorkou, kterou bych vyhledávala. Už Chirurg mě dost zklamal, protože mi připadal nijaký, obyčejný a knižně záhy zapomenutelný (vlastně jsem teď půl roku po poslechu musela chvilku přemýšlet, co že se tam vlastně dělo - no, nic). Vrány mají být šokující a téma určitě takové i je, ale to literární zpracování prostě zatraceně drhne. Vím, že je to vyprávěno z pohledu dvanáctileté holky, takže to asi ani nemá být nějaké květnaté vyprávění. Ale zároveň tam hovoří i matka a ta se vyjadřuje obdobně "ploše", působí tak daleko primitivněji, než by člověk u knihovnice čekal. Už u poslechu Chirurga mě napadlo, že autorka má asi problém s ženami ve středním věku, protože obdařit je tak strašně protivnými letorami, působí, jako by se někomu mstila. U mě taky blbý, že jsem těsně před Vránami dočetla úžasně literárně vystavěný Šikmý kostel a to pro mě prostě byla kniha s obřím ká, plastická, dechberoucí. Vrány jen jsou. U Petry Dvořákové jako by byly texty vydřené a přitom to stejně není ono. Pořád tomu chybí ta lehká ruka, chybí tomu melodie, plynutí, něco, díky čemu se příběh ještě více zaryje, něco, co zatne drápky. A nejen silný motiv je výhrou. Navíc, jak už zde napsalo více lidí přede mnou, Vrány jsou neuvěřitelně černobílé, nemají pořádné zázemí, není jasných spousta proč, text je povrchní a postavy jsou hodně zploštělé. Ano, Barbory je každému líto a přál by jí, aby se jí dostalo i lásky, ale stejně je to přání k ničemu, protože je od začátku do konce jasné, že k tomu nedojde a kam příběh směřuje.... celý text

Šikmý kostel 2020, Karin Lednická

Dechberoucí debutový román Karin Lednické mě dostal. Byl pro mě nesmírně překvapivý jak svým obsahem, tak zpracováním. Protože jsem se zase dozvěděla něco z naší historie, o čem jsem měla vlastně jen velice matné povědomí. Za to autorce fakt dík, vedlo mě to k tomu zjišťovat víc, což je z mého hlediska vždycky obří plus. Šikmý kostel se navíc parádně četl, příběh byl natolik autentický, až jsem měla pocit, jako by mě autorka vtáhla přímo do děje. A hltala jsem příběhy nezlomné Barbory a jejích dcer, statečné Julky, za kterou bych se bila jako lev, šlo-li by to, chytrého Ludwika, kterému jsem od počátku držela všechny palce, co jich mám. Ale i všech ostatních, třebaže v tomto románu někdy i bezejmenných, hrdinů dob tehdejších, jejichž život opravdu nebyl provoněnou procházkou, ale byl zahalen dřinou a černým prachem. Skvělé čtení, tleskám.... celý text

Detektiv Arrowood 2020, Mick Finlay

Na vlně Sherlocka Holmese se už svezl kdekdo, někdy lépe, někdy hůře. A i když se Mick Finlay inspiroval dosti, vlastně se mu podařilo stvořit svébytné postavy. Jak detektiv Arrowood, tak jeho pomocník Barnett mají něco do sebe. Nechybí pohnutá minulost, u každého z nich trochu odlišná, ale zatím vlastně jen naznačená, což mě nejspíš posléze přivede i k dalšímu dílu z této série. Případ byl vystavěný hezky, svižný, místy dost napínavý a díky oběma pánům semtam i vtipně glosovaný. Ať se jde dokonalý Sherlock zahrabat, v Arrowoodovi má slušnou konkurenci. Snad pány z Finlayovy knihy časem začne využívat i ta bohatší část Londýna. Nerada bych, aby Arrowood dopadal jako inspektor Trachta, kterému vždy nějaký ten Klečka nebo Holmes uzme veškerou slávu. 3,75... celý text

Kirké 2019, Madeline Miller

Miluju řecké báje už od mala, takže jsem se na Kirke moc těšila. Achilleova píseň se mi líbila asi o chlup víc, v Kirke bylo místy příliš zdlouhavých popisů. Ale i tak mě to hodně bavilo, vlastně taková pohádka. Kirke zasazená do kontextů řeckých mýtů, které jsou pěkně na sebe navázané. Kirke popsaná jako dcera, sestra, milenka a matka. Zvlášť její mateřství mě velmi zasáhlo. Kirke, o níž měl člověk vždy dojem, že to byla drsná a nesmiřitelná čarodějka, najednou vykoukla jako nesmělá zakřiknutá dívka, z níž se silou vůle i přes pár přešlapů stane silná a rázná bohyně. Fakt jsem jí fandila, aby se jí to podařilo. Poslouchala jsem audioknížku a i díky hlasu Petry Špalkové mi Kirke bylo kolikrát až líto. Vlastně jsem si nikdy neuvědomila, že má Petra Špalková takový posmutnělý hlas. V tomto příběhu to bylo ovšem k dobru věci. Petra Špalková jako by rostla a sílila spolu s titulní hrdinkou.... celý text

Revoluce 2020, Jakub Trpiš

Kniha, která vlastně mohla být dobrá, kdyby... A těch kdyby tu je fakt mnoho. Téma zaujme, jak by se asi mohla vyvíjet politická situace v našem státě? Jakub Trpiš předkládá dosti tmavě laděnou vizi. Potud fajn. Kdyby ovšem styl jeho psaní nebyl tak zoufale utahaný. Fakt jsem měla hodně co dělat, abych knížku dočetla. Ona totiž začne trochu lépe šlapat až někdy v 70 %. Čtenář si řekne, no sláva, konečně. A pak dospěje ke konci, kde opět jen nevěřícně zírá a nezbyde mu než kroutit hlavou. Nezachrání to ani vcelku zajímavě graficky upravená kniha. Do její vizáže autor (a nakladatel) vložil nejspíš vcelku dost financí. Stejně tak do její propagace. Ale celé to nakonec působí strašně nafoukaně. "Tu mě máte, mám krásný oděv. Budete ze mě nadšení, vždyť i moje starší sestra Volba se stala hitem a bestsellerem." Nejdřív jsem si pomyslela, že je zvláštní, že o tom bestselleru a jejím autorovi slyším poprvé, ale budiž, sice se v knižním světe poměrně orientuju, ale opravdu nemůžu znát všechno a rozhodně vím, že mi může kde co utéct. Ale ok, skvělý hábit, pojďme na knihu, poodhrneme ho a najdeme ohlodanou kostru. A i když občas vidíme i zbytky svalů, pořád jaksi chybí ta namakaná krásná postava, kterou bychom pod něčím tak okázalým čekali. Chyběl spád a lépe propracované postavy, celé to bylo takové nemastné neslané. A hlavně nudné. Což u podobného tématu spíš neočekávate.... celý text

Bezcitnost 2019, Martyna Bunda

Příběh matky a jejích tří dcer, které se snaží co nejlépe žít na kašubském venkově v době poválečné a dále. Příběh místy hořký, místy smutný, místy nadějný, místy dokonce veselý. Vypráví o silných ženách, kterým možná ani nezbývalo nic jiného, než prát se o svoje místo na slunci. Rozela, která po smrti manžela, dělala vše proto, aby její dcery do vlastního života vstoupily co nejlépe. Rozumná Gerta, která byla vždy připravená zachránit kohokoli z rodiny, ale která nakonec uměla říct dost. Hledající Truda, které bychom možná titulní bezcitnost přisoudili nejjednoznačněji, ale zároveň nám jí mohlo být nejvíc líto. Divoká Ilsa, která se nakonec vydá úplně jinou cestou, než by čtenář čekal. Všechny čtyři uměly přirůst k srdci. A zajímaví byli i všichni muži procházející jejich životem. Poválečné Polsko i s jeho politickými proměnami v letech padesátých, které se této rodiny nakonec netýkají jen okrajově. Ilsa brázdící přímořské lesy na motorce, Gerta tvořící hnědé ubrusy a svíčky, kterými živí celou rodinu včetne matky a sester, Truda, která má talent na čísla a Rozela, která svýma rukama postavila dům. Zaryjí se v hlavě. Stejně tak jako prasata s ofinkou. 4 a půl.... celý text

Outsider 2019, Stephen King

Vlastně klasický King, se skvělým rozjezdem i gradací a dost zabitým koncem. Tady mě navíc autor navnadil na možná dobrou detektivku a ono zase ne. Ale co se divím, že? Přeci jen čtu Stephena Kinga. I když některé jeho nehororové knihy se mi vlastně líbily víc, taky je umí. Když chce. Jenže ono vydolovat skvělou pointu je umění a ne vždy se zadaří. Outsider tak za 3 a půl, především za skvělou atmosféru první půlky knihy. Další směřování příběhu a zvlášť ten hodně uspěchaný konec to hodil bohužel úplně jinam.... celý text

Pustá duše 2019, Dan Simmons

Kvantová mechanika, teorie chaosu, matematika. Zároveň filosofické pojednání i milostný román. Thriller i horor. Paralelní světy i prolínání myslí. Račte si vybrat, co z toho je vám milé. Pokud aspoň něco, stačí sáhnout po Pusté duši Dana Simmonse. Vše z výše zmíněného v ní je. A nejspíš ještě víc. Stačí číst a hledat. A občas koukat s pusou dokořán. Často možná i nechápat, ale vědět, že to vlastně zas tak nevadí. Občas hltat a hnát se knihou co nejrychleji a pak zase zvolnit a zůstat možná i chvilku stát. Semtam lapat až po dechu, jak je u toho smutno. A pak se zase nadechnout a pohlédnout do dáli, kde vychází nadějeplné slunce. A na konci? Na konci tušit, že nezapomenete. Zvláštní kniha.... celý text

Kanada 2014, Richard Ford

S knížkou Kanada jsem měla docela problém. Připadalo mi to tak, že autor měl skvělý nápad, ale už ho prostě neuměl dotáhnout do nějaké pořádné podoby. Jak kdyby právě vylezl z kurzu tvůrčího psaní a měl najeté dané postupy, v tu ránu ho něco osvítilo, tak moc nepřemýšlel, zavřel se na pár týdnů do temného pokoje a datloval. Ač vím, že to tak rozhodně nebylo, prostě mě nepřesvědčil. Celá knížka je šíleně utahaná, klidně bych krátila o polovinu, pak by mohla mít spád. Autor všechno neustále dokola opakuje, jak kdyby byl ve škole a vtloukal neposedným žákům do hlavy nové učivo. V knížce to ovšem bylo spíš na závadu. Zvlášť první část, kdy už víme, co se stane, protože tady se na žádná tajemná rozkrývání nehraje, a jen čekáme, kdy už to konečně bude. Chvilkami mě příběh něčím zaujal, ale byla to okouzlení na můj vkus jen velmi krátkodobá (a krátkodechá). To samé pak pobyt hlavního hrdiny v Kanadě, semtam zajímavé, ale spíš se to vleklo, čekala jsem nějakou větší pecku, nehledě k tomu, že autor prostě nenechá žádná tajemství na údernou pointu, vše servíruje zbytečně předčasně. Druhý chod je na stole ve chvíli, kdy jsme ponořili lžíci do polévky a okusili první sousto. Pak jsme polévku nuceni hltat, ale stejně se k druhému jídlu dostaneme ve chvíli, kdy už je vychladlé. Hlavní hrdina, to byla kapitola sama o sobě. Byl až bolestně naivní, to bylo něco neskutečného. Ono už to, co mu vetknul jeho otec stvořitel do vínku - šachista a včelař, au! Celkově mi přišel celý příběh nějak prazvláštně vykonstruovaný, naivní, neskutečný. Nakonec o závěrečných 3 hvězdičkách rozhodly poslední dvě kapitoly, které konečně dávaly nějaký valnější smysl a z mého hlediska převyšovaly vše předešlé. Myslím si však, že výrazné, ale opravdu výrazné zkrácení by knížku posunulo někam úplně jinam.... celý text

Essex County 2019, Jeff Lemire

Parádně vystavěný komiks, jednotlivé příběhy jsou skvěle provázané. Autor je dovedl na sebe citlivě napojit, ač prolíná několik časových období, všechno plyne krásně bez jakéhokoli zakuckání. Příběh je nostalgický, melancholický a syrový, místy i dojemný, ale vlastně nadějeplný. Syrová, ale všeříkající kresba. Skvělá práce Paseky, která vydala v jedné knize všechny tři původně samostatné příběhy, jež postupně propojují osudy jednotlivých protagonistů. V závěru pěkných pár bonusů navíc. Doporučuji všema deseti, vlastně dvaceti, i prsty u nohou se přidávají.... celý text

Dokonalé stopy 2018, Helen Fields

Víceméně průměr. Obecně mám raději detektivky, kde pachatele neznáme až do konce. Takhle je to pak strašně předvídatelné, jen sledujeme, jak na to asi policajti přijdou. Hlavní detektiv klasika, sympaťák, táhnoucí si za sebou něco nehezkého z minulosti, to už tu bylo taky hodněkrát. Vlastně by mě víc bavilo, kdyby byla hlavní postavou Ava, možná i proto, že její případ mrtvých miminek mě dostal daleko víc než úchylný vrah, kterého honí Luc. Co se v tomto případu nejspíš stane, mi bylo navíc jasné vcelku záhy. A to, co vedlo k odhalení, to jsem se teda trochu pousmála. Posloucháno jako audio, zprvu pomalý rozjezd, protože Jan Šťastný, ač má hlas příjemný, jel v jedné linii a byl trochu uspávač hadů. Pak ho ale něco nakoplo a začal konečně "hrát" a udržel mou pozornost.... celý text

Sto devětadevadesát schodů 2019, Michel Faber

Dvě novely opět skvělého Michela Fabera. Měla-li bych hodnotit zvlášť, pak ta titulní byla pro mě o píď lepší. S větší razancí, víc se do mě zakousla. 5 hvězd. Kvintet Courage představuje pěvecké těleso, které spolu musí strávit delší čas při zkoušení jedné složité skladby. Která nejspíš ani jednoho z nich nenadchla. Na malém prostoru Faber dokázal představit jednotlivé členy skupiny a jejich různé vztahy mezi sebou. Pomocí lehkých náznaků pak gradoval napětí, které mezi nimi vznikalo a evidentně už se stupňovalo z dřívějška, o němž se čtenář také nedozví nic extra konkrétního. Což ale nevadí, autor tak dává opět prostor představivosti. Typický Faber, nechá nás dumat, co bylo a bude, kdo s kým a kdo proti. A proč vlastně. Nechala bych ho ovšem zase rozehrát Kvintet Courage ještě do větší šíře, rozmáchnout se s ním a dodat ještě na důrazu, pak by to bylo za plných 5, takto 4 a půl. Sto devětadevadesát schodů vedoucích ke starému opatství ve Whitby. Sto devětadevadesát schodů, které zdolává Sian téměř denně z pracovních důvodů, možná ale i z důvodů duševní očisty. Schody vedoucí mezi současností a minulostí. Schody spojující, ale možná i rozdělující. Novela přímo natlakovaná výbornou atmosférou, kterou v sobě nese přímořské anglické město. Faber nahodil udici do rybníčku plného ryb nesoucích různé literární žánry. Je už na čtenáři, kterou z nich si vyloví a určí ke konzumaci. Jestli tu, která je detektivkou, válečnou povídkou, thrillerem či povídkou milostnou. Nechala jsem se novelou zlehka nést až do konce, který byl trochu jiný, než jsem očekávala. Překvapení ale bylo příjemné.... celý text

Zeď: Jak jsem vyrůstal za železnou oponou 2007, Petr Sís

Skvělé kresby Petra Síse, doplněné jeho vlastní chůzí za zdí, kolem ní i skrz ni. Jeho život v kostce, část historie Československa též. Rychlé, přímé, srozumitelné. Skvělé. Jak pro děti, tak i jejich rodiče, kteří můžou skvěle ilustrovanu knihu pojmout jako příručku k vlastnímu vypravování, k přiblížení doby ne tak zcela dávné.... celý text

Sobí hora 2018, Karin Tidbeck

Obecně mívám s povídkovými knihami problém, málokterý autor pro mě dokáže na krátkém prostoru povídky stvořit něco úderného, případně i s výbornou pointou. Sobí horu jsem četla průběžně a časem zjišťovala, že některé z povídek se mi velice záhy vykouřily z hlavy, nezaujaly, i když se autorka často snažila šokovat. Některé ale byly výborné a zvláštně znepokojivé (Rebeka, Sobí hora, Kdo je Arvid Pekan, Dopisy Ove Lindströmovi). Ale celkově mi chyběla větší rána kladivem, aby to zadunělo do široka daleka. Často mi přišlo mnohé nedořečené, skvěle rozjetý nápad, jak kdyby ukončený příliš brzy a plynoucí do nikam, což pro mě byla asi největší slabina povídek Karin Tidbeckové. 3 a půl.... celý text

Říkají mi Lars 2018, Daniel Gris

Říkají mi Lars byla přesně ta knížka, kterou jsem potřebovala do hektické doby konce roku. Kdy mám tak zahlcený mozek, že ve volném čase potřebuju lehkou knížku, u které moc nemusím dumat. Potřebuju příběh, který mě vtáhne, lehce klouže, nemá ambice být nějak "hluboký". Čte se sám a je vtipný. A to přesně splnila tahle kniha. Co na tom, že pointu člověk odhadne, co na tom, že to není extrémně originální a autor se nejspíš leckde inspiroval. Bavilo a sedlo ideálně. 3,7*... celý text

Mezi lokálem a silnicí 1998, Diana Atkinson

Nápad vlastně skvělý, deník striptérky, která projíždí Státy po štacích a předkládá čtenáři svoje "na cestě". Potkává různé souputnice-tanečnice i diváky, růzorodé figurky, které se jí mihnou životem. A semtam vzpomene na svoje dětství poznamenané nemocí. Potud fajn, zpracování ale bohužel pokulhává. Zprvu ještě dobré, ale pak začne být chvílemi až zmatené, jak autorka různě poskakuje hrdinčinými myšlenkami. Jak kdyby nezredigovaný deník, kdy se tok myšlenek ubírá různými prameny na všechny strany a nedrží se v jednom korytě. Postav je na tak malém prostoru (i když logicky) hodně moc a když se některá z nich vrátí, tápala jsem zpět, kdo to vlastně je, protože se mi sléval se zbytkem. Možná jsem čekala údernější osudy jednotlivých figur, takové, které se člověku zaryjí do hlavy. Ale ty jsem tam bohužel nenašla. Z mého hlediska škoda, že se forma tak rozutekla a že jsem nedostala větší ránu lopatou po hlavě. Myslím, že na knížku brzy zapomenu.... celý text

Deník Anne Frankové 2017, Ari Folman

Deník Anny Frankové si už dlouho chci přečíst, ale nakonec se mi do rukou dřív dostal komiks, který obdržel můj syn k svátku. I jako neznalec předlohy musím říct, že se mi tohle zpracování líbilo hodně moc. Kresby jsou parádní a to jak ztvárňují Anne v nelehkém období života, které ji s rodinou uvrhlo na dlouhé měsíce do skrýše, se autorům opravdu povedlo. Bylo by to složité období asi i bez války, kvůli tomu, v jakém byla věku (tedy v období, kdy se dívka mění v ženu) a možná i proto, jaká byla povaha. Tak chytré a přemýšlivé děvče. A vtipné děvče, což se autorům podařilo vtisknout i do komiksové podoby. Moc se mi líbilo, jak byli vystiženi i ostatní obyvatelé zadního domu pomocí skvělých kreseb a Anniných postřehů. Parádní počin. Hodně zaujal i třináctiletého syna. A já se musím někdy už opravdu pustit do té předlohy.... celý text

Odvrácená strana konce 2017, Michael Connelly

Tentokrát pro Harryho za 5. Odvrácená strana konce mě nepustila od první strany po tu poslední. Dva nezávislé případy, které Harry řešil, oba úplně jiné, ale sestaveny do knihy byly skvěle, nerušily se navzájem. Harry Bosch je pan detektiv, nikdy jím nepřestane být, dokud žije. A hlavně, pořád mu to jde, pořád je sám za sebe a nadřazená nade vše je pro něj spravedlnost. Je prostě dobrej.... celý text