bosorka přečtené 1145

Stopy města 2019, Lars Saabye Christensen

Oslava města Osla ve výborném románu Lars Saabye Christensena. Na pozadí poválečných událostí rozehrává autor příběh jedné běžné rodiny a jejího okolí. Zdálo by se to fádní, ale on vystavěl skvělý příběh s mnoha zajímavými postavami, které se vám zaryjí hluboko pod kůži. Je skvělé procházet Oslem a sledovat místní hemžení. Christensen to umí s jazykem, čtenáře provádí knihou zlehka, jeho pozornost nenechá ani na chvíli utéct od příběhu. Perfektní je, jakým stylem si předávají otěže jednotlivé postavy, které se průběžně chápou děje. Těším se na pokračování. 4 a půl.... celý text

Mazací tramvaj 2017, Magda Stachula

Ono se to čte vcelku lehce, zároveň to má slušný potenciál ve sledování lidí skrze kameru na mazačce. Vlastně se mi i pozdávalo, jak autorka zpracovala rozpad vztahu hlavních hrdinů, kterým se nedaří počít dítě. Ale tím to u mě asi končí. Strááášně dlouhý rozjezd, v podstatě do půlky knihy se téměř nic neděje. Poté se už příběh tak nějak dýchavičně a klopotně snaží dofunět ke konci, který tomu nasadí teda ťafku, protože je ukrutně vycucaný z prstu. Celé je to vlastně dost naivní, stane se tam mraky dost velkých náhod, které by se normálně spíš stát nemohly. Je tam pár postav, které vyzní do nikam (co ten soused třeba?), jiné postavy nejsou pořádně propracované (vlastně i Zo). Z mého pohledu hodně nevyužitý potenciál, zvlášť z toho sledování cizího města kamerou na tramvaji by se toho dalo určitě vytřískat víc. Škoda.... celý text

Někdo blízký 2018, Cara Hunter

Hodně slušný thriller, autorka drží čtenáře (v mém případě posluchače) neustále v napětí, když postupně dávkuje jednotlivé zvraty. Je to knížka krom jiného o pokřiveném vztahu rodičů a dětí. A to natolik, až mě to drásalo. Těch dětí mi bylo tak líto, že se mi hrdlo svíralo. Jako audiokniha dobré, jen trochu rušilo čtení ze sociálních sítí, tolikrát vyslovit hashtag jsem nikdy neslyšela a doufám, že už ani neuslyším :)... celý text

Tiché roky 2019, Alena Mornštajnová

Když čtu nějakou knihu, potřebuji kromě vytříbeného jazyka a "silného" příběhu také souznít s postavami. Potřebuji k nim cítit sympatie či antipatie, chci jim fandit, nesnášet je, být na ně naštvaná, litovat je, oblíbit si je tak, že je pak nerada opouštím. Jak se toto nestane, často pro mě ztrácí kniha na zajímavosti, což se událo i s Tichými roky. Postavy v této knížce mi byly zcela jedno, ani jeden z nich mi nepřirostl k srdci, neměla jsem pocit, že bych s nimi chtěla prožívat více stran, naopak jsem se postupně přistihovala při tom, že už se těším, až knížku odložím a pustím se do nějaké jiné. Podobné pocity jsem měla už i u Slepé mapy. Pečlivě vycizelovaný děj, vybroušený do dokonalosti, ale dokonalosti takové, až se pro mě stavá fádní. Celou dobu jsem i tady měla pocit, že autorka jede na efekt, že přesně ví, kam cílit. Že píše jen mozkem a jaksi jí chybí trochu toho srdce. Zase mi chyběla duše a přesah, zásadní otázky a občas nějaké soudy. U knížek potřebuju, aby mě chytly pod žebry a trhly, což se někdy stane silněji, někdy slaběji, ale Tiché roky - ty mě možná jen tak zlehka na žebrech pošimraly.... celý text

Druhá kniha hřbitovní 2017, Neil Gaiman

Druhý díl se mi líbil ještě o ždibec víc, protože má spád, je napínavý a sedl mi dokonale. Musím teda ale říct, že je potřeba hlavně hodnotit obě knihy dohromady, jejich rozdělení do dvou dílů je nesmysl. Je to celek, který škoda dělit. Já je naštěstí četla hned za sebou.... celý text

Oslnění 2008, Thomas Brussig

Thomas Brussig zalidnil svůj román spoustou různorodých postav, které prožívají přelomový rok okolo pádu zdi. V některých okamžicích jsem si říkala, jestli ji dokonce až nepřelidnil, protože vcítit se do všech bylo z mého čtenářského hlediska nemožné a myslím, že některé z postav se mi záhy dokonce vykouří z hlavy. Možná i proto, že jim třeba autor věnoval menší prostor než ostatním, nedokázal je vybavit silnějším osudem, nebo jejich příběh utnul příliš zbrkle. Některé výraznější postavy ale v hlavě určitě zůstanou (Lena, Lenin bratr, Werner Schniedel...). Semtam mi pozornost utíkala a v některých momentech sláblo čtenářské nadšení, ale zároveň měl Brussig dost tak naprosto skvělých nápadů, že přebily i tyto hluché okamžiky. Kromě jiných vypíchnu například bourající trabanty nebo známku ROH omylem nalepenou úplně jinam. Čím je ovšem kniha vůbec významná a to stojí nad všemi drobnými výtkami, je zachycení nálady lidí, prožívajících silné okamžiky při změně režimu. Ta zřeštěnost a rozjásanost, kterou jak urvaní z řetězu prožívají "východňáci". A pak následné prozření a zjišťování, že svoboda nemusí být jen slaďoučká a hlavně kolikrát vůbec ne taková, jakou jsme si ji vysnili. Skvěle je to ilustrováno článkem Leo Lattkeho o slepé ženě, která podstoupí operaci, po níž začne vidět. To, po čem celý život toužila, ale prožívá naprosto odlišně od svých představ. Tento článek vlastně shrnuje celou Brussigovu knížku a dodává jí ještě hořčí příchuť. Oslnění je skvělá kniha s mnoha perfektními nápady, bohužel místy rozříštěná do množství jednotlivostí, ale i tak bych ji doporučila.... celý text

První kniha hřbitovní 2016, Neil Gaiman

Předlohu jsem četla už před delším časem a naprosto mě sebrala. Ani komiks za ní nezaostává, ten příběh je totiž tak skvělý, že obstojí i v této podobě. Možná jsem si některé věci představovala malinko jinak (například mi velice utkvěla moje vlastní představa Danse Macabre, která se liší dost), ale to už k tomu patří. Každý holt má představivost jinou. Protože už jsem znala Knihu hřbitova a mám k ní citový vztah, trošku přeci jen převažuje nad komiksovou verzí, číst komiks dřív, možná mu dám za 5*.... celý text

Nick Cave: Mercy On Me 2018, Reinhard Kleist

Nicka Cavea žeru už dlouhá léta, takže vlastně nechápu, že jsem tenhle komiks nechala tak dlouho povalovat v knihovně. Muselo dojít na úklid, abych ho znovu objevila, chňapla a už nepustila. A pak už jen tradá na vlnách páně Nickových písní, hudby, slov, nápadů, snů, imaginace, démonů a úletů. Nick v plné své kráse - divoký, rozervaný, často až neuchopitelný. To vše ve skvělých kresbách Reinharda Kleista. Příběh je poutavě vystavěn na bedrech Nickových silných postav. Celou četbu mi běžel v hlavě soundtrack, který jsem si pak ještě musela znovu pustit. I tak mi tam něco do té páté hvězdičky chybělo, jak kdyby bylo příliš brzy utnuto, klidně bych tuhle adrenalinovou jízdu ještě protáhla. Přečtu ještě jednou a možná pak zase znovu a třeba časem hodnocení navýším.... celý text

Terror 2007, Dan Simmons

Poslouchala jsem audioknihu a dost dlouho si myslela, že zvlášť kvůli mírně rozvleklému začátku oboduji maximálně 4 hvězdami. Ale ono se to pak rozjede! A graduje tak, že mi tam ta další hvězda záhy přiskočila. Atmosféru má Terror neskutečnou, mrazivou a depresivní. A i když člověk ví, jak to nejspíš dopadne, stejně ho skvělá práce autorova udrží v napětí. Život námořníků v severních vodách, resp. ledech popisuje Dan Simmons skvěle. Nebyl to pro mě čistý horor, nebála jsem se, spíš mi bylo tak nějak těžce po těle. Nadpřirozeno mi nevadilo, a i když si umím představit knížku i bez něj, dodávalo mu na mírné mystičnosti, která nebyla na překážku. Nedokážu zpětně posoudit, jak bych hodnotila při klasickém čtení, audioknížky mají někdy ten problém, že mi některý z hlasů nesedí a tady to byl Jan Vlasák, jehož hlas je sice vcelku libozvučný, ale vůbec jsem u něj nedokázala udržet pozornost. Naopak již klasicky skvělý Martin Stránský, který měl i nejvíc prostoru, a pak musím vypíchnout Davida Novotného a Ivana Luptáka.... celý text

Kdo maže, ten jede 2019, Marie Rejfová

Nejslabší Josefína. Že třeba není úplně skvělá detektivní linka i pointa, bych možná i odpustila, ale tomuto dílu chybí to nejpodstatnější - grády, které mu dodávala hlavní postava Josefína. Tady ji opustil břitký jazyk a vtip, jen se někde pletla a šťourala, což je fakt škoda. Párkrát jsem se při čtení uchechtla, ale zdrojem pobavení byla spíše Josefínina sestra a švagr, kteří tam byli ovšem pomálu. Celý děj chvílemi působil zmateně, kolikrát nebylo jasné, která postava zrovna hovoří. Zápletka i rozuzlení byly dosti plytké. Je možné, že zasadit děj do uzavřeného prostředí s omezeným počtem postav bylo pro autorku těžkým soustem. Nicméně doufám, že se ta potrhle vtipná Josefína zase vrátí. V příštím díle v plné parádě.... celý text

Rekonstrukce 2019, Viktorie Hanišová

Téma opět velice hutné, krk svírající podobně jako ruce matky rdousící svého malého syna. A spousta otázek, které si nepokládá jen sama hrdinka, ale i čtenář. Proč to máma udělala? Co se muselo stát, aby se uchýlila k něčemu tak děsivému? Proč ji nechala na světě napospas všem otázkám, které ji budou nejspíš sužovat po celý život? Obětí byl sice syn, ale v důsledku i dcera, kterou to, co se jí stalo v útlém dětství, nikdy neopustí a bude trápit nejen jí, ale nakonec i celé její okolí. Rekonstrukce se četla rychle, odsýpala, ale něco mi tu tentokrát chybělo, něco naopak přebývalo. Některé situace, které hlavní hrdinka prožívala, vlastně jen zbytečně natahovaly děj, který ovšem nikam neposunuly. A chybělo pro změnu nějaké vyústění. Trochu mi nesedla Eliška a i když jsem její pohnutky chápala a držela jí palce, i tak mi vadilo, že ve svém sobectví ubližuje i okolí, které se snažilo být jí nápomocné. Z knížky jsem trošku v rozpacích, byla vlastně dobrá, ale nebyla výborná a zatím ji zařazuji až za dvě předchozí autorčiny knihy. 3,75.... celý text

Nimbus 2019, Neal Shusterman

Mezi smrtkami to vře. Kdo se dostane na výsluní? Udrží se "stará garda", nebo je převálcují smrtky z "nového řádu"? Zůstane svět i nadále tak dokonalý, jakým je už několik století? A zvládne opravdu být Nimbus nestranný a nezasahovat? Neal Shusterman v druhém díle předkládá opět dost otázek. Zároveň nabízí slušnou jízdu časem budoucím, jaký bychom si určitě i přáli, ale mohlo by to takto donekonečna fungovat? Nimbovy promluvy nám naznačují, že spíš ne. Nimbovy úvahy jsou vůbec velkým přínosem knihy, staví celý Shustermanem vystavěný svět zase do trošku jiného světla. Mezi vládnoucími "nezávislými" smrtkami to slušně vře, na vrchol se hrnou ty nabubřelé, mající pocit, že nad ně nic není. Dokážou je ty rozumnější udržet v mezích? Toť otázka a nejen této knihy, nějak mi to kopírovalo i současné dění. Smrtka se mi možná líbila o fous víc, ale furt výborné - 4 a půl. Teda ale ten konec... Už se sakra nemůžu dočkat pokračování.... celý text

Člověk bez osudu 2009, Imre Kertész

Na to, jak je knížka útlá, mi docela dlouho trvalo ji přečíst. Musela jsem si trochu navyknout na autorův styl a vůbec se sžít s jeho vyprávěním, které jak kdyby bylo odosobněné, vyprávěné natolik věcně, až máte chvilkami pocit, že s vámi možná ani trochu nepohne. Ale postupně se včtete do příběhu mladého kluka, možná v té době naivního, ale jací jsme byli my v jeho věku a jak bychom asi nahlíželi na to, co se tehdy dělo. Je dost dobře možné, že stejně či podobně, snažili bychom se to brát, jak to běží. S životem ještě nezatíženým prožitými starostmi bychom neuměli dohlédnout dál než za roh naší ulice. Takže bychom se posouvali, jak by to šlo, minutu po minutě, den za dnem, týden po týdnu. Nejsilněji na mě působil samotný konec knížky, který by vlastně měl být pozitivní, ale ve skutečnosti byl nesmírně smutný. Celému předchozímu ovšem dodal smysl a tak nějak ho zakotvil.... celý text

Ohníčky všude kolem 2017, Celeste Ng

Celeste Ng je pro mě svým způsobem zjevení. Její knížky se čtou zlehka, až by člověk propadal dojmu, že jsou jen lehkou odpočinkovou literaturou. Jenže ony se zaryjí tak hluboko, kam jen to lze a v člověku přetrvají. Vyvolají totiž spoustu otázek. Po obou jejích knihách jsem nebyla schopná hned napsat komentář, musela jsem je nechat uzrát, převalit je několikrát ze stran, prozkoumat je, nechat klíčit. A i když byly Ohníčky možná o trochu lehčí než Vše, co jsme si nikdy neřekli, zůstanou tam taky. Téma mateřství je blízké téměř všem matkám a Celeste Ng je probírá ze všech možných stran. Kdo má právo na dítě, biologická matka, nebo ta, která mu je schopná zajistit pořádné zázemí? Je možné si několikrát rozmýšlet, jestli dítě chci, nebo nechci, jestli ho dokážu, nebo nedokážu vychovat, jestli mu bude stačit to, co mu nabídnu, i když se třeba zrovna nacházím v nejisté situaci? Mnoho otázek, které autorka čtenáři zasadí do hlavy. A nechá je tam růst, sama nehodnotí, nechává na vás, jestli rostliny necháte bujné, nebo je budete zastřihovat. Rozkrývá témata, která by dostala do sporu rodiny, přátele, blízké. Do toho situace lidí, kteří žijí podle tabulek, podle řádu, plánů, tak jak by to "správně mělo být". A do toho jim najednou přijdou takoví, kteří řád nectí, bouří se, nesnesou nalinkované. A ti jim obrátí život trochu naruby. Co s nimi? Vyobcovat je? Ale když ten někdo je vaše vlastní dítě? Vždy bych byla v té druhé skupině, jsem náturou chaot a volnomyšlenkář a narýsovaný život se mi příčí, i proto jsem strašně moc fandila Izzy a Mie a docela by mě zajímalo, kam pak vedly jejich cesty. 4 a půl.... celý text

Když 2019, Morris Gleitzman

Felixovi je už třináct a jeho život se má zase posunout dalším směrem. Kvůli válce byl nucen vyspět možná rychleji, než by se mu samotnému líbilo. S tím, jak vyspívá, posouvá se i samotný příběh, už není jen dětský, naivní a nadějný, už je ostrý a smutný, ale přesto odhodlaný. Felix už ví, že jeho příběhy nespasí svět, ale i tak se snaží. A snaží se nacházet si blízké, které ke svému životu potřebuje. A i když už zjistil, že není ideální se na někoho moc upínat, pořád hledá. Dělá to pro svoje blízké. Skvělá série.... celý text

Příběhy opředený život A. J. Fikryho 2015, Gabrielle Zevin

O podobných knížkách se mi vlastně nepíše zcela jednoduše, možná i proto, že jsou jednoduché. Jsou jednoduše pěkné, jednoduše milé, jednoduše zábavné. Jsou v nich mnohdy klišé. A když o nich chci napsat sama, taky mi z toho vylézají jednoduše klišé. Ale co už, i takových knih je potřeba a ráda si je přečtu. A tenhle příběhy opředený život se mi vlastně moc líbil, občas jsem se u něj usmívala, občas mi i slza ukápla. A prostě mi u něj bylo dobře. Jednoduše moc hezká kniha.... celý text

Dvě místa na slunci 2018, Becky Chambers (p)

Možná ještě pomalejší než Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu, ale vůbec mi to nevadilo. Je to takové komorní sci-fi, moc dobře napsané. Co Becky Chambers fakt umí, jsou postavy. Těm dodává nezaměnitelný šmrnc. Zabydlela svůj Vesmír fakt zajímavými rasami, jejichž zvyklosti člověk poznává s nadšením. Těším se na další knížku z tohoto světa a tiše doufám, že se autorka zase vrátí k některým dalším postavám z Poutníka.... celý text

Kříďák 2018, C. J. Tudor

Potřebovala jsem si dát něco oddychovějšího po Malém životě, tak jsem sáhla po Kříďákovi, který krom jiného navnadil i obálkou. Knížka je ale naprostý průměr. Má vcelku slušný rozjezd, v kterém opravdu zlehka nahazuje S. Kinga (parta dětí, jež zažívá něco zvláštního, co posléze rezonuje i v jejich dospělých životech), bohužel to pak bředne a samotné rozuzlení nic překvapivého nepřinese. Sice se nečetla úplně zle, ale je to taková ta knížka, na kterou do pár týdnů zapomenu. A pro mě splnila účel, tedy přečíst si něco, u čeho vlastně nemusím moc přemýšlet.... celý text

Malý život 2017, Hanya Yanagihara

Pro mě ohromně rozporuplná kniha. Literárně bych ji hodnotila na jedničku, samotný příběh mnohdy až za hranicí, pro mě až moc nereálný, naprosto z jiného světa. Po přečtení Malého života by měl jeden pocit, že v USA na každém kroku zakopne o pány, kteří potřebují souložit s malými a mladými kluky. Většina lidí je tu homo- nebo bisexuálních, ženský prvek je téměř totálně potlačen. Celou dobu čtení mi běželo hlavou, z jakého prostředí asi vzešla autorka, byla taky týraná a potřebovala se z toho vypsat? Nebo naopak žila v přepychu a tohle pro ni byl tak trochu sadistický kousek? Možná to byl ale jen kalkul, aby přitáhla pozornost, nakupit tolik šílených věcí na jednu hromadu? V tom pro mě tkví kámen úrazu. Už jsem četla hodně knih, kde postavy byly týrané, znásilňované, psychicky deptané nejrůznějšími způsoby, ale dokázala jsem tomu věřit. Tady se Judovi stalo tolik věcí, že už jsem nakonec natolik otupěla, že mě to skoro nerozrušovalo. Kdyby autorka trochu ubrala, sundala nohu z plynu, přibrzdila, prokrátila, možná by mě přesvědčila. Na druhé straně nemůžu knížku úplně smést ze stolu, Jude jako těžce porušená osobnost byl vlastně zajímavá literární postava. I když mě občas štval. Vím, že takto těžce zkoušení lidé si s sebou kámen na krku táhnou často celý život, ale u něj mi připadalo, že se tím občas až lehce opájel, že prostě nechtěl, aby mu kdokoli pomohl (Harolda mi bylo fakt líto). Malý život určitě vzbuzuje emoce, ale možná je jich až přespříliš, někdy ubrat neznamená zkazit. Fakt ale je, že se asi jen tak z hlavy nevykouří. Hodnotila bych tak 70 %.... celý text

Navrátilka 2018, Donatella di Pietrantonio

Krátká kniha, ale velice silná. Trpěla jsem společně s hlavní hrdinkou, kterou vytrhli z jejího přirozeného prostředí a mrskli ji jinam. Navíc v tak hrozně moc citlivém věku. Celý příběh mě provázela úzkost z toho, jak té holce muselo být. Vždyť já se v podobném věku děsila i jen stěhování do jiné čtvrti. Pocit nechtěnosti, vykořenění, odmrštění. V pubertě člověku už tak připadá, že mu nikdo nerozumí, jak mohlo být jí, sžívat se s pocitem, že o ni vlastně nikdo nestojí. Mám dojem, že citová chudoba pro ni byla mnohem horší než ta materiální. Pro mě hodně silná knížka, která se mě dotkla až v hloubi duše. Snad budu od autorky moci číst i něco dalšího.... celý text