bosorka přečtené 1145

Probudím se na Šibuji 2018, Anna Cima

Četla jsem vlastně tři různé novely sesypané do jedné knihy. Že se dříve, či později nějak protnou, mi bylo jasné, ale i tak ve mně zbyl pocit takové lehké roztříštěnosti. Což o to, knížka se četla vlastně dobře, ale posléze mi došlo, že se v ní toho zas až tolik neděje. Čtyřiadvacetiletá Jana posedávala po knihovně či po hospodách, studovala a četla, sedmnáctiletá v Tokiu pozorovala, popocházela, studovala a četla. Samozřejmě v knížce byla i zápletka, tedy pátrání po osudech pozapomenutého autora Kawašity, ale ta byla občas až přepečlivě zabalená do vycpávkové vaty. Ale nutno uznat, že u ní mě dost zajímalo, kam duo pátračů dojde. Anna Cima píše lehce, slova i věty pěkně plynou, ale úplně rozjásaná z knížky nejsem. Což možná způsobuje i to, že nejsem nikterak fascinovaná Japonskem, tudíž mě ani nefascinuje fascinace Japonskem. Z mého hlediska za 3,5 *, tady dávám 3 hlavně z důvodu nepříliš pečlivé redakce, těch překlepů a chyb bylo vážně až příliš.... celý text

Temnější tvář magie 2016, Victoria Schwab

Není to nějaká pecka, která by přikovala k židli, zároveň už jsem podobných motivů četla dost, ale i tak mě Temná tvář magie bavila. Autorka ji navíc obdařila zábavnými postavami, jejichž počínání mě zajímá a rozhodně budu chtít vědět, kam jejich kroky budou dále směřovat. Doufám taky, že se autorka nevystřílela z nápadů a ve svých Londýnech se ještě vytasí se spoustou zajímavých zápletek.... celý text

Mainstream 2018, Miroslav Pech

Hororovou literaturu vlastně moc nečtu, ale Mainstream asi splnil to, co jsem očekávala. I když to nebyl klasický horor, spíš pěkné psycho, po kterém mi bylo po těle dost nepříjemně až hnusně. Líbily se mi i povídky, následující po Mainstreamu. Každá je tématicky trochu jiná, což dodává celému souboru na zajímavosti. Z povídek bych vypíchla asi Verunku (tam jsem se až bála) a Více životů (u toho mi bylo hodně úzko). Celá kniha vlastně jako by pojednávala o rozkladu ve všech jeho významech. Rozložená jsem byla i já, když jsem knížku uklízela do police.... celý text

Otec u porodu 2018, Miroslav Pech

Bezejmenný hrdina Pechovy knížky Otec u porodu dospěl a řeší běžné starosti, práci, soužití se ženou, připavuje se na narození prvního potomka. Text plyne zlehka, během jednoho odpoledne jsem ho zltla. Není však tak důrazný jako Cobainovi hráči, chybí to balancování na hraně, které předchozí knížce dodávalo říz. I tak autor trefně a mnohdy i vtipně pojmenovává to, co aktuálně provází jeho život. Navíc má talent ve svém okolí vyhmátnout zajímavé a životné fugurky, kterým by klidně mohlo být věnováno víc prostoru. PS: Mírně mě rozptyloval ten rodičovský plurál.... celý text

My proti vám 2018, Fredrik Backman

Zprvu jsem se trochu bála, jak se dokáže Backman vrátit do Medvědína, aniž by opakoval stejný model, ale vidím, že moje obavy byly neoprávněné. Fredrik Backman sice některé modely opakoval, ale ono to ani trochu nevadilo, do příběhu se prokousával hodně pozvolna, ale to taky vůbec nebylo na škodu. Protože on píše o životě a ten sám občas opakuje podobné modely, i když je pokaždé zcela jiný. Nepřestává mě překvapovat, jak moc výstižně Backman píše, jak umí trefit charaktery, jemné nuance a zákruty žití. A je úplně jedno, jestli se jeho příběhy odehrávají ve fiktivním Medvědíně ve Švédsku, stejné můžou probíhat ve vesnici na Vysočině, v Brazílii, v některé z londýnských čtvrtí. Všude to bude podobné a je jedno, jestli autor zasadí příběh do hokejového, fotbalového či šachového prostředí. Protože všechno je složité a zároveň strašně jednoduché. Backman nepíše černobíle, na všech postavách si najdete něco z obou stran barevné škály. Ti, co působí prostě jako sígři, nakonec svými činy kolikrát překvapí, ti v oblecích a kravatách za příjemnými obličeji skrývají kde co. Backman tentokrát přidal víc politiky, která leccos převrátí naruby. I tak je My proti vám pořád knížka o obyčejných životech, běžných každodenních příbězích, které v sobě nesou radost i zlost, lásku i bolest, závist i nenávist. Vlastně si umím představit nekonečnou sérii knížek o Medvědíně, protože vždycky se najde další osud, který stojí za to vypíchnout. Je to tak složité, ale zároveň strašně jednoduché. PS: Zacki je prostě výborná postava.... celý text

Den falešné kočky 2018, Pasi Ilmari Jääskeläinen

Baví me to balancování na hraně snu a reality. Baví mě, jak autor nechává čtenáře vlát na rozvěšeném prádle své fantazie (i to, že prádlo občas sundá a poskládá a řekne, bacha, tady už to byl zase jen sen, tak dumej, jak to je vlastně doopravdy). Líbil se mi vztah hlavního hrdiny s jeho mámou a líbily se mi i další postavy, které se v příběhu zjevily. To, jak byli všichni nejednoznační. A byli to vlastně vůbec oni? Skvělé bylo tančení mezi žánry, baletění vzpomínkami. Byly to pohádky, snění nebo detektivka? Pasi Ilmari Jääskeläinen píše poeticky, našlapuje zlehka a jemně, opravdu až tanečními kroky. Četla jsem na ostrově Thassos a často, když vzhlédla, prohlížela si mě nějaká kočka. Seděla na plotě, ležela líně pod keřem, protahovala se nebo nás s nadhledem obcházela. A mně nedalo než přemýšlet, je tohle fakt jen knížka, nebo to kolem je reálné? Nesním já náhodou taky, zatímco kolem mě tančí rej koček?... celý text

Séance Infernale 2018, Jonathan Skariton

U některých knih bych potřebovala pestřejší bodovací škálu. A Séance infernale je přesně taková. Během čtení jsem několikrát měnila hodnocení ze 4 na 3 body a zase zpět. Knížka se čte dost dobře, je vcelku napínavá, pohled k vzniku kinematografie je zajímavý. Určité okamžiky jsou dost silné. Místy mi připomnělo Poslední desku, kde se hlavní hrdina pro změnu pídí po raritních jazzových nahrávkách. Tady jsou to věci okolo filmu. Oproti Poslední desce je ovšem Séance infernale o hodně vážnější. Co mi ale dost vadilo, byly takové ty zásahy shůry, kdy jsou hrdinové v ohrožení života, v bezvýchodných situacích a najednou se stane něco, co je z nich vytáhne, toho tam bylo možná až příliš. Taky chvilkami zmatené vyprávění, kdy jsem si nebyla jistá, jak k čemu postavy došly, kolikrát to taky vypadalo, že šlo jen o jakési nevysvětlené vnkuknutí. I tak nakonec zakotvím u čtyř hvězd, ale s tím, že bych hodnotila 66 %.... celý text

Ve třiceti (poprvé) single 2018, Lisa Daily

Takový trochu sofistikovanější harlekýn. Brala jsem si jako nezávažné a oddechové čtení na dovolenou, ale ani tak mě to vlastně moc nebavilo, takže nesplnilo očekávání. V podstatě mě bavila jen první část knihy, kdy opuštěná hrdinka loví nového partnera a setkává se s celou plejádou podivínů. To bylo vcelku vtipné a zábavné. Od chvíle, kdy se seznámí s vyvoleným, už příběh plynul hrozně předvídatelně, všechny zvraty byly dopředu jasné, vůbec mě nepřekvapilo. Chybělo víc humoru a trochu pestřejší zápletky.... celý text

Pouta 2018, Delphine de Vigan

Nejkratší a nejúspornější z knih od de Vigan, které jsem četla. Ovšem neméně silná. Je přímočařejší, bez jakýchkoli kudrlinek se noří do životů několika lidí, předestře jejich osudy, rychle vtáhne přímo do centra dění rozháraných jedinců, které běžné zákruty života mrskly o zem dost prudce. Tím, že se jedná i o životy dětí na pokraji puberty, dostává příběh možná ještě nahořklejší chuť. Delphine de Vigan jako by své věty šmirglem přímo vdrásala do čtenářova mozku. Nenechá je vykouřit, zadřou se na dlouho.... celý text

Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu 2017, Rebecca Marie Chambers

Putování vesmírem mi zlehka připomnělo Alenku z planety Země - ovšem už pro trošku starší a pokročilé. A bylo to putování nesmírně zajímavé a kratochvilné. Jak už mnozí poznamenali, je to vcelku pomalé čtení bez extra velké zápletky, ale přesto mě knížka nezklamala a nalákala určitě na čtení dalšího pokračování. Seznamování se s různými vesmírnými rasami a životem jak na lodi, tak na všech místech, které posádka během své cesty navštíví, je propracované a zábavné. Navíc i vtipné, místy smutné, nakonec i napínavé. Fakt mě bavila Kizzy a Sissix.... celý text

Mischling 2016, Affinity Konar

Při čtení této knihy na mě padal nezměrný smutek, takový ten, který svírá hrdlo, ten, díky němuž je občas těžké se i nadechnout. Všudypřítomný smutek knížku Mischling charakterizuje. Je mořem bolesti, oceánem utrpení, do kterého občas spadne kapka naděje. Přitom je příběh napsán neuvěřitelně poetickým jazykem, je tak jiný než všechny faktické knihy o holokaustu, které jsem četla. O to víc občas bolí, můžu se utěšovat, že je to jen fikce, jenže těch reálných výjevů je tam ažaž. Je to knížka, kterou bych doporučila, i když její čtení bude bolet a bude z něj úzko.... celý text

Georgette píše otci 2016, Anne Gesthuysen

Taková ta kniha, jak nedokážete zdůvodnit, proč ji neoceníte víc. Protože se vám vlastně i líbí, baví vás ji číst, ale něco navíc tam prostě chybí. Něco, co ji nakonec udělá průměrnou. Nejvíc mě zaujaly osudy Georgette Agutte a nakonec mě i překvapilo, že je to reálná postava, o níž jsem vůbec nic netušila. Míň mě bavilo samotné pátrání po obrazu, spousta věcí mě trkla daleko dřív, než byla odhalená. Příběh Lilie, Hanny a Hermanna byl nakonec možná to, co zbytečně roztříštilo linku týkající se malířů a politiky přelomu 19. a 20. století.... celý text

Komu straší ve věži 2018, Marie Rejfová

Do třetice Josefína a ještě vtipnější než předchozí příběhy. Autorka tentokrát mírně potlačila detektivní zápletku a dopředu vyšoupla problémy jednoho maloměsta, které se tentokrát točí okolo voleb. Řekla bych, že tohle je autorčina největší přednost, umí krásně nahlédnout na charaktery a vztahy lidí v českém malém městě. Josefína je vtipná a ostrá jak břitva a skvěle jí přitom sekunduje nový kolega Jakub Stehlík, jejich slovní přestřelky jsou výborné. S Josefínou se ráda setkám i příště, být reálnou postavou, zašla bych s ní s radostí na pivo.... celý text

Kdo má pod čepicí 2017, Marie Rejfová

Přečetla jsem až po v čase následující knize Kdo jinému jámu kopá, z které jsem vyrozuměla, že Josefína už má něco za sebou. Tohle byla úplná jednohubka, jen rychlé seznámení s postavami. Josefína nezklamala, i když v dalších knihách má asi ještě větší grády.... celý text

Kdo jinému jámu kopá 2017, Marie Rejfová

Ideální čtení pod stan a k vodě. Nenáročná, prostě oddechová knížka. Největší grády jí ovšem dává hlavní postava Josefína, která je vtipná, rázná, i když semtam až přehnaně potrhlá a komická, nicméně ona byla tím, co mě přimělo přečíst si i další knížky, v nichž vystupuje. Slabinou zde byl samotný detektivní příběh, který byl kapku vycucaný z prstu, nikterak překvapivý a vykonstruovaných náhod, díky nimž se Josefína dostala k podstatě, možná až trochu moc. Každopádně, rozhodně mě to neurazilo, ba mnohokrát i pobavilo.... celý text

Odd a mraziví obři 2018, Neil Gaiman

Skvělý doplněk k právě poslouchané audioknížce Severská mytologie. Moc krásná pohádka, severské mýty mě uchvacují, nevím, proč jsem je dosud skoro opomíjela. Plus jako vždy překrásné kresby Chrise Riddella. Takové knížky jsou jedno velké potěšení.... celý text

Svoboda 2013, Jonathan Franzen

Výborná sonda do životů americké střední třídy. Rozjezd je pomalejší, s tím jsem se chvíli potýkala, i během čtení jsem občas narazila na nějaký úsek, který mě za sebou vláčel uondanou a dal si krapet načas, než mě zase posadil do nějakého rychlejšího prostředku. Ale to byly v podstatě jen drobné vady. Franzen má nadání osídlit své romány obzvláště nesympatickými postavami, které by člověk občas s chutí profackoval, aby se vzpamatovali. Hlavně ženským postavám umí dát do vínku velmi protivné jednání. Většina z nich je nesnesitelná, tady mi normální přišla snad jen Jessica a vlastně jsem si přes počáteční odtažitost našla nakonec cestu i k Patty. (Nejvíc napřespusu byla Connie, ale Lalitha jí skoro šlapala na paty.) Na druhé straně nutno říct, že některé z postav mě bavily tím, jak se moje sympatie k nim během knihy měnily, nebyly černobílé. Jak jsem zprvu Waltera skoro litovala a přišel mi jako jedna z nejsympatičtějších postav, pak jsem mu pro tu jeho ukňouranou ublíženost snad i přála, aby s ním lidi tak zametali. O postavách by se dalo opravdu rozepsat zeširoka, Franzen je fakt umí, charaktery a situace a vztahy mezi nimi má rozpracované výborně. Hodně se mi líbil vztah usazeného poctivého středostavovského (ekologicky smýšlejícího) Waltera s rozháraným bohémským a neukotveným hudebníkem Richardem. Jednoznačně naplnil rčení, že protiklady se přitahují. Nakonec jsem se ve srovnání s Purity uchýlila k 5*, ale pro těch pár vad na kráse je to spíš 4,5.... celý text

Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů 2009, Mary Ann Shaffer

Čekala jsem jen odpočinkovou kratochvilnou letní četbu, takže mě Spolek přátek krásné literatury a koláčů z bramborových slupek mile překvapil. Hlavně tím, že jsem dostala i něco navíc, dozvěděla se o okupaci Normanských ostrovů, o čemž jsem popravdě neměla potuchy. Navíc čtení to bylo i úsměvné, Juliet má grády a je vtipná, bylo osvěžující, protože psané v dopisech. V rámci žánru moc dobré. Navíc mám další místa, kam bych se jednou ráda podívala. PS: Nevím proč, ale fascinují mě knížky (i filmy) s víceslovnými "podivnými názvy", takže Spolek jsem si našla především na základě názvu. Podobně jako třeba film Boj sněžného pluhu s mafií.... celý text

Malý Mikuláš: původní komiks 2018, René Goscinny

Výtečné i jako komiksy. Stejně vtipné jako příběhy Mikuláše, co známe z příběhů, které začali Goscinny se Sempém tvořit později. Mikuláše já prostě žeru ve všech formách.... celý text

Dva proti Říši 2007, Jiří Šulc

Parádní. Známým událostem 2. světové války dodalo románové zpracování opravdový šmrnc. Strhující, napínavé, dechberoucí, hrdlo stahující. Čtenáři rozšiřuje obzory ještě více, postavy jsou skvěle vykreslené, z hlavy se kniha jen tak nevykouří. Prostě za plný počet.... celý text