brigita1501
přečtené 646
Jak smutné v bitvě padnout
2007,
Kumiko Kakehaši
Knihu jsem vyhledala až po shlédnutí Eastwoodova filmu „Dopisy z Iwo Jimy“, který se stal z mých nejoblíbenějších. Čtete o přípravách na boj o již japonskou půdu, přípravách s vědomím, že nejde o to vyhrát, ale nezemřít nadarmo a způsobit nepříteli, který bude v nesmírné početní i technické přesile, co největší ztráty. Takové, aby si nepřítel znovu rozvážil útok na Japonsko. Čtete o těžkých podmínkách japonských vojáků, téměř bez jídla, bez vody, v horku, obtěžováni hmyzem, kopou soustavu tunelů, pro obranu ostrova. Opisují si, jeden jako druhý, bojový „kodex“, který sestavil jejich velitel. Čtete o průběhu samotné bitvy, o údivu Američanů, kteří počítali s pár dny bojů a narazili na důmyslně a statečně vzdorující obranu Japonců. A čtete i o pádu Iwo Jimy, o posledním japonském útoku. Kdo ví, že nepochopí, proč se Japonci bránili a s jakou urputností se bránili. Kdo ví, že nepochopí, proč nevzdali boj, který byl beznadějný, a že je jejich velitel, přes svoji inteligenci, laskavost, do takového boje vedl a spolu s většinou vojáků na ostrově zůstal – kosti japonských mrtvých byli (jsou) po celé Iwo Jimě – ten by knihu o Japoncích od japonské autorky neměl číst. Ti japonští vojáci a jejich velitel nepotřebují a hlavně si nezaslouží odsuzující soudy o jakémsi „fanatismu“.... celý text
