Bubun Bubun přečtené 342

Rebelský dědic

Rebelský dědic 2019, Vi Keeland
2 z 5

Tak Harlan byl jasnej od začátku, takže pokud chtěly autorky čtenáře překvapit, nepovedlo se.


Vytěženej kraj

Vytěženej kraj 2019, Veronika Bendová
1 z 5

No, taková lepší Lanczová... Nominaci na Magnesii Literu vůbec nechápu. Hlavní hrdinové byli oba nesympatičtí (i když tedy každý z jiných důvodů) a nezajímaví a některé popisy a přirovnání (a to nejen ta "zvířecí"), jak už zmínila uživatelka Salamandrina, byly tak hrozné, až byly komické. V podstatě červená knihovna.... celý text


Napíšu Pavle

Napíšu Pavle 2013, Miroslav Pech
4 z 5

Další originální text od Miroslava Pecha. Je to taková jednohubka na pár hodin, ale tak fascinující, jak se autor dokáže vcítit do jím popisovaných omezenců, primitivů, psychopatů a jinak narušených jedinců, jak plynule a přirozeně dokáže komunikovat z jejich pozice, až se logicky nabízí otázka, zda sám M.Pech nemá něco z balíčku těchto psychických poruch či odchylek. No, to je jen takové malé zamyšlení. Každopádně knihu doporučím známým a možná ji někdo dostane i pod stromeček.... celý text


Rádio Vítrholc

Rádio Vítrholc 2014, Karel Škrabal
4 z 5

Většina básní zábavných, některé dost výstižné. Některé obsahují konkrétní názvy a jména osob, takže čtenář, který Karla Škrabala nezná osobně, nebude nic vědět, ale nevadí. Většina básní/textů je funkčních i tak. A jak to bejvá, některý samozřejmě vyvolávaj hlavně smutek. Doporučuju pro pobavení (Beskydy, U Zmije, Rozpad Vítrholce), občas i pro trochu nostalgické zamyšlení (Hotel Continental, Ruce pryč od Adamova, Vzpomínky na hovno, Gangy). A vlastně i pro ten smutek...... celý text


Na vrcholu zoufalství

Na vrcholu zoufalství 2020, Vojtěch Varyš

Nedokážu tuto knihu hodnotit hvězdami. Vojtu, nebo spíš Waiderse, protože pod touto přezdívkou jsem se s ním seznámila, jsem poznala v roce 2007 a od té doby až do listopadu 2017, kdy jsem ho viděla naposled, jsme spolu mnoho zažili. Nemůžu tvrdit, že naše setkání byla stejná, jako ta, která zažívá Alsas v knize, některé rysy ale byly společné. Uzavřu tenhle debilní koment tím, že Na vrcholu zoufalství rozhodně stojí za přečtení, a pokud jste Vojtu znali, což je víc než pravděpodobný, tak tuplem. A nejlíp se bude číst v příjemné hospodě či kavárně se sklenicí piva, vína, kmínky, vodky, nebo třeba s moravskym kohoutem.... celý text