Bubun
přečtené 337
Tereza – Etiketa pro dívky
2014,
Ladislav Špaček
Haha, jako jasně, chápu tu ideu, nenásilně a ve formě příběhu dospívajícím vštípit základy etikety a varovat před různými nástrahami dospívání, ale jako chodit s takovym týpkem, tak to bych asi nedala. A to jsem celkem tolerantní. Neumim si představit, že by s ním kdokoli mohl chodit :D Ale ještě ke knize: na konci hlavní "hrdina" (pracovní název magor) úplně otočí a zblázní se. Chvíli jsem si říkala, jestli netrpí nějakou psychickou chorobou, když v jedné minutě si rozkládá na klín ubrousek, v tramvaji si raději ani nesedne, a tvrdí, jak je s alkoholem opatrný, a za pár stránek se na jachtě (!) nalejvá whisky už od rána a producíruje se tam před lidma nahej :D A ještě chce to samý po partnerce :-)) Omlouvám se za smajlíky, ale tady to fakt nejde jinak....... celý text
Rodinné povídky
2019,
* antologie
Nejslabší mi přišla povídka Miloše Urbana, přišlo mi to trochu jako nepovedená snaha zahrát si na Bukowskiho (obsahem i formou), navíc mi přišla zbytečně dlouhá a ani mi neseděla do konceptu celého souboru, u druhé povídky psané mužem, Svatej tejden!, jsem měla chvíli také pocit, že Epsteinovo ego by nezvládlo mít povídku kratší (navíc občasný oslovování, i kdyby za jejich zády, dětí sprostýma výrazama "kráva" apod. mi od dospělýho přijde hloupý, a je jedno, že to tam trousí kamarád otce té dívky), cca od třetiny jsem se ale docela pobavila, pointa byla slušná. Překvapila mě Geislerová, od ní jsem nic nečekala a téma mě zaujalo. Sice byla Ema má babičku trochu přehnaná, ale i tak se četla dobře. Mornštajnová lehký nadprůměr, Hejdová také. Docela se mi líbila i povídka od Myškové, ale ta "silná" pointa byla už zbytečná, stačil předchozí text. Svojí oblíbenou Soukupovou jsem si nechala na konec, a nebyla jsem zklamaná. Dokázala zas vystihnout každodenní realitu spousty lidí, žen, rodin. Povídka Soukupové a Dvořákové za mě nejlepší.... celý text
Slast
2019,
Marta Dzido
Zpočátku jsem měla pocit, že čtu nějakou červenou knihovnu, ten ale celkem rychle vyprchal. Dalo by se říct, že je to vlastně banální příběh ne/naplněné lásky, kde se nedá přesně říct, co je realita a co jsou představy. Slast nemá žádný lineární děj, tohle je ale zrovna věc, která mi u knih nikdy nevadila. Ta snovost a imaginace, vzpomínky dvou hlavních postav na různé společné zážitky, navíc to všechno podáváno dost sugestivně, mě do knihy snadno vtáhlo. K tomu popisy sexu, včetně vůní, tekutin, chutí apod., prostě bez obalu, ale ne vulgárně, kdy je člověku jedno, jestli mu je někdo z té dvojice sympatický, navozují pocit intimity a také připomínají vlastní vzpomínky. Intenzivní, čtivá kniha. /koupila jsem si ji v Biu Oko na festivalu Bardzo Fajny Festival a popis slečny z pultem byl, že je to "feministická" kniha. Takto bych ji tedy nikdy neoznačila/... celý text
Mezi námi děvčaty
1968,
Vlasta Váňová
Hehe, mám podobnou zkušenost jako uživatelka Anchie, také mám knihu po mámě a také jsem ji četla ve zhruba stejném věku, jako ona v roce 1968... Dodnes si pamatuju na tři povídky, Zadarmiko (o slečně, která by se chtěla vdát, aby se mohla osamostatnit od rodičů, a tak si dá rande s nějakym fotbalistou, rande ale nevyjde, protože jí začne kručet v břiše a ona se za to stydí), Omyl (o učitelce, která "neuznává" omyly u žáků, ale pak se jí začne zjevovat nějaký mužíček či co, ona ho pronásleduje, on vždy zas zmizí, nakonec se ukáže, že mužíček je "Omyl") a povídku Lékárník, ale z té si vybavuji jen, jak ten pan lékárník míchá ty mastě a váží pilule. Ještě si pamatuji, že v knize je taky návod na to, jak uvařit kakao a noty s textem k písničce Tak abyste to věděla.... celý text
Srovnávání, zabiják vašeho sebevědomí aneb Jak se srovnat sám se sebou
2017,
Katarína Szabados Filasová
Temné matky a jejich dcery
2019,
Lucie Jandová
Příběhy zajímavé byly (a smutné, samozřejmě), o tom žádná. Ale jak už zde psal uživatel los, autorky na to nešly moc komplexně, a bohužel celkový dojem z knihy kazí ještě dovětky a "analýzy" nějakých šarlatánů a ezoteriků, které jsem pak už přeskakovala. To s tématem nemá nic společného. Udělaly by lépe, kdyby zakomponovaly do knihy vyjádření k problematice od víc než jednoho psychologa, mohly oslovit psychiatry, určitě by se někdo našel, kdo má dostatek zkušeností z praxe, a byl by ochoten přispět k tomuto - dodnes pohříchu tabuizovanému - tématu. Pokud se zajímáte o tuto problematiku, doporučila bych knihu Budu vůbec někdy dost dobrá?, tam se setkáte s mnohem větším počtem příkladů toxického vztahu matka/dcera a je psaná z pohledu terapeutky s x letou praxí. Oceňuji záměr autorek vynést tento problém trochu na světlo, ale buď měly oslovit více odborníků, nebo to nechat pouze jako soubor životních příběhů žen, které spojuje stejná minulost - narcistická matka.... celý text
Osmnáct pod nulou
2019,
Stefan Ahnhem
Bacha, spoilery... Nemám ráda, když jsou viníci, vrazi, pachatelé, devianti - to je jedno, až příliš geniální, a odhadnou všechny budoucí kroky kriminalistů a obyčejných lidí, prostě všech. Oni snad uměli předpovídat budoucnost a také zahráli na jasnovidce a věděli, co si která postava z knihy ve kterékoli chvíli myslí. To prostě neberu, v jiném žánru (komedie, tragikomedie, absurdní divadlo, prostě žánry, kde je prostor pro nadsázku) by mi to nevadilo, ale v tomto thrilleru je to prostě všechno až moc přitažený za vlasy. Jo, a asi jsem - i když jsem si to nemyslela - přece jen citlivá povaha, některá popisování těch zločinů a vražd a mučení byla až tak detailní, že mě to přimělo si o autorovi trochu začít myslet, že on sám je sadista a vychutnává si to. Například to s rozbuškou v hrdle jedné z obětí, to bylo fakt hnusný. Navíc mi přijde, že čekat přes dvě stě stránek, než mě to trochu vtáhlo do děje, je až moc, při celkovém počtu cca 460 stran.... celý text
