Bůchmótte
přečtené 13
Žítkovské bohyně
2012,
Kateřina Tučková
Četba tohoto románu byla pro mne zjevením. Natož, když jej stvořila autorka něco málo přes třicet - to už jsem nebyla na pochybách, že se zrodil nový vypravěčský talent a příběh autentický natolik, že působil jako odžitý letitou pamětnicí. Podobě jsem to cítila kdysi u Květy Legátové, která je ale o x-generací starší tvůrkyní svého skvělého debutu. Popadla mne hned touha vyrazit do Žítkové, nasát atmosféru přírodních žen, šamanek, léčitelek - zkrátka těch, co bohovaly v horách karpatských. Navíc jsem cítila tolikých silných a společných vjemů s Kateřinou Tučkovou i jako ženou, dcerou, člověkem. I když o x- generací mladší - ale to už jsou kruhy nekonečné, stejné jako opakující se křivdy, boly i stigmata vnímavých a s přírodou spjatých žen před námi, i po nás ...... celý text
Návnada
2017,
Chuck Palahniuk
Ten Chuck ty obsese a můry vždycky zase povýší - nebo mě spíše stáhne zase hlouběji a tak je umocňuje ... Po Střevech jsem se domnívala, že se mi už nebudou u ničeho tak kroutit palce u nohou a obracet se i mé vlastní zažívací orgány naruby. Ovšem, ten táta, jo ten starej dobrej táta, ten mi dal ... Ty šály už v těch "votevřených" kárách raděj nenechám plápolat a to víčko od Visinovejch kapek po ránu raděj nechám zase někam spadnout do rohů koupelny. A ani nebudu zjišťovat jako to s tou Isadorou a Teneseem vlastně bylo ve skutečnosti ... Už asi nebudu moci vidět ani kravatu, teda né, že by byl v mém okolí nějaký kravaťák, ale kdybych měla něco s motorem... Ještě, že ten bazén máme bez tý ventialce .-)) Ostatní povídky prostě typickej Chuck, i kdyby se obracel naruby a vykrádal sebevíc - je to prostě jeho rukopis, tak jak ho máme rádi. Jo, ten starej, dobrej Chuck. Skoro jako ten muj táta ...... celý text
Sběratel mušlí
2016,
Anthony Doerr
Anthony Doerr ve své vrcholné formě i přes vysokou lať Světel nevidoucích- povídková nádhera popisů naturálních, emotivních i smyslových --- i když nějaký ze smyslů neslouží, pudy a vjemy jeho postav prorůstají na povrch o to razantněji, všichi vynikají nějakou "zvláštností" jak obohatit žití druhým, či sobě sama. Každý se dostává na rozcestí, je postaven před volbu. Plesám u příběhů náznakových, které nevodí čtenáře polopaticky a přesto si dokáží udržet kontinuitu a to spásné vrnění i přes popisné pasáže, které u autora prostě "žeru" a pluju si s ním po vlnách, vrcholcích stromů, krpálů i oblak ...... celý text
Vzorové dny
2006,
Michael Cunningham
Mistrné propojení a spojnice nejen časem a staletími , což umí málokdo tak, jako Cuningham ...
Gottland
2007,
Mariusz Szczygieł
Výborné, trefné, ryzí, laskavě ironické, s nadhledem i vlídností a touhou nás pochopit, vcítit se do nás, vnímat jako Češi (nás jako "český film") ... přesto, že to není možné zcela, s jakousi nadnesenou a přehnanou adorací naší malosti i našeho velikášství a vznešenosti, kterou mnohdy komicky předstíráme - i s pokorou k naší dobrosrdečnosti a smyslu pro humor od toho hospodského až po ten brilantní, inteligentní a laskavý ... Ráda bych napsala, že nás Mariusz Szczygieł vnímá jako já vnímám polský film - a to znamená jako špičku ledovce (nejen jako vysokou filmařinu, jako brilantně odvedené řemeslo, těžká témata popsaná obrazy, ale i obsahově ku plesání všech smyslů ...)... celý text
Skleněný pokoj
2009,
Simon Mawer
Skvělý počin, anglický autor si do existujícího domu zasadí fiktivní rodinu, aby prostřednicvtím jejích osudů počal vyprávět osudy nejen jedné rodové linie, ale především naší české nátury - zajímavé je, že nás mnohdy cizinci (Mariusz Szczygieł například dle mého mistrně) vystihnou přesněji vhledy zvenčí, i když né vše zde z hlediska historického zapadá... Kdysi mne mírně rozlaďoval ten zvláštní milostný trojúhelník - který mi kapitolu po kapitole byl poté stále pochopitelnější s ohledem z pudu sebezáchovného na pozadí válečných let - a právě tyto pasáže, včetně těch záverečných paradoxních i patetických, mne s popisy toho vyjímečného genia loci velmi navnadily zajímat se nejen o toto místo ...... celý text
V melounovém cukru
1986,
Richard Brautigan
Výborná, barevná, monohvrstevnatá knížka - jejíž jazyk i styl, jež mě kdysi nasměrovaly ke čtení ... nekonečný svět fantazie, který mě bavil v 16ti stejně jako teď - po více než třech desetiletích - tohle pro mě představovalo tu rebelskou "beat generation"- její hravost, fantazii - vjemy tak zářivé a humorné, že si je vybavuji dodnes, včetně zvuků lávky do Jámoru .-)... celý text
Jasno lepo podstín zhyna
2016,
Sara Baume
Brilantní debut, skvělý styl i překlad. Nádhera naturální, syrově něžná a drsně ryzí - při četbě jsem prožívala podobné vjemy jako kdysi při čtení knihy Edgara Dutky Slečno, ras přichází ... Budu autorku nadále sledovat, těším se, snad bude pokračovat v psaní a provede své čtenáře opětovně prapůvodem jeho pradávné prapodstaty...... celý text
Na Chesilské pláži
2007,
Ian McEwan
Velmi zvláštní náhled, tempo a popis bázně ze zklamání sebe sama (koneckonců i druhého a všech dalších blízkých duší), frustrace z vlastních reakcí a milostných projevů, vygradovaná díky konvencím a očekávání těch druhých ... Katarzní závěr knihy mne rozsekal na kousky. Obzvláště proto, že muži jsou zde citliví víc než ženy tuší a očekávají a Ian McEwan je pro mne nevídaným mistrem emocí takovým plíživým, nenápadným způsobem...V pár větách dokáže obsáhout to, to mnozí nepopíší v celém románu.... celý text
Cit slečny Smilly pro sníh
2006,
Peter Høeg
Román Petera Høega je mistrným příkladem toho, že děj knihy je vyjímečně upozaděn popisy, až rituálně jemnými náznaky neznámého, dosud nevylíčeného - ať se již jedná o krajinu, etnikum, jeho rituály, vjemy, cítění a vnímání světa. Je zvláštní, že záhadné úmrtí chlapce vyvolává stejně "mrazivé napětí" jako sníh jemně dopadající na střechy domů, obdobně jako bychom zatřepali sněživou koulí - suvenýrem s umělým sněhem kdysi v dětství. Čím déle se děj odvíjel, stával se víc neostrým v původních obrysech - i přesto, nebo možná právě proto, mne tolik bavil a vyjímal se mezi jinými způsoby vyprávění a nabaloval a sebe další rozměry Høegových rozměrů a poznatků, stejně jako u sněhové koule tam ze "severu sněžných plání" ... Jedna z knih, ke které se po nějaké době zas vrátím, už jen kvůli těm tetelivým i ryzím pocitům a zvědavosti, zda znovu zafungují ... Závěrem ještě jedno umocnění, u četby této knížky mi v uších zněla Björk (ale to už je těch asociací moc .-))... celý text
Indiánský běh
1990,
Tereza Boučková
Tato útlá, zdánlivě zkratkovitá, lakonicky psaná knížečka byla pro mne kdysi zjevením - ať již obsahově, tak formou ironického sdělení. Díky ní jsem zůstala věrná autorce i jejímu stylu se ze všeho, i sebevíce destruktivního vypsat - a to osobitým, nenapodobitelným způsobem. Díky za sílu, kterou kniha vyzařuje i za ilustraci doby a tíže, se kterou se Tereza Boučková mistrně vypořádala bez ohýbání páteře a koneckonců i za ilustrace autorčina bratra v knize. Pro mne skvělý debut a styl, který pak autorka dále vyvíjela, ale tenhle odraz - to byla vysoká lať ...... celý text
Vernon Bůh Little
2005,
DBC Pierre (p)
Stěžejní kniha má i DBC Pierra, který se díky vítězszví svého debutu v prestižní Booker Prize vyšvihl nejen z geometrické řady průšvihů a drogové závislosti, ale také mezi světově uznávané autory nejen anglicky píšícího světa. Nezapomenu na tu jízdu jedné probdělé noci plné mlhy za okny a napětí a černočerného humoru a skvěle vystavěných dialogů, kterými P. Finlay svou knížku napěchoval. Trefný obraz mediálně-konzumního pozlátkového světa, jež potřebuje za každou cenu nejen modly, ale i viníky, ať už je jimi kdokoli na koho si lze ukázat prstem a lynčovat jej ve snaze zakrýt nízkost a "prasárny" systému i jeho vrcholných zástupců. Hlavní hrdina odkazuje mnohdy oprávněně i na Saligerova Holdena Caulfielda. Vernon je krom "Malého božstva" další level jednotlivce, na nějž se nakupí frustrace a hříchy celého širého světa - je též Vernon Blázen, Buran, Bastard, Bohém, Buřič, jen né Bandita, Vrah & Sráč, co zaslouží provaz --- Pro mě velký čtenářský "vodvaz"a DBC P. pak velkej Borec .)... celý text
