budíček
přečtené 400
Věčně zpívají lesy
2016,
Trygve Gulbranssen
Plným počtem hodnotím velice málo, buď si to daná kniha zaslouží nebo se mi líbí prostě tolik, že jí podle svého subjektivního dojmu nemůžu dát míň. U této knížky je to od obojího trochu, strašně dobře se mi to četlo, styl psaní mi sedl, postavy taky. Pravda nevyjadřovaly emoce okatě a barvitě jako v jiných románech, ale to už bude asi tím, že v klidném tichu lesa a drsném kraji, kde často byl běžný den bojem o přežití, jim zas až tak do řeči nebylo a na ukazování citů a pocitů nebyl čas ani místo. A upřímně, než aby postavy za každou cenu něco říkaly a plýtvalo se prázdnými a bezduchými dialogy, tak radši ať mlčí, a je dán prostor jejich myšlenkám. Bavily mě popisy, ano nevěřila bych, že to někdy řeknu, ale tady seděly. Neměla jsem pocit, že by byly zdlouhavé, rozvláčné a nudné, ne bylo jich tak akorát. Bavil mě příběh, plný zvratů, kdy autor neváhal některou postavu nechat zemřít, nebo jinou vystavit těžkým životním zkouškám. Nejvíc mě bavily zkazky a drobečky severských legend a mýtů, které se v příběhu zničehonic objevily a zase stejně tiše zmizely s další přečtenou stranou, ale byly skoro až pohádkově kouzelné a tajemné. Navíc se mi to strašně dobře četlo a nechtělo se mi knížku odkládat. Pro mě příjemné překvapení a nenáročné odpočinkové čtivo, které určitě za čas přečtu znova.... celý text
Láska za časů cholery
2008,
Gabriel García Márquez
Jak já se u této knížky dobře bavila :) Pan Márquez mě opět nezklamal. Snad i proto, že jsem nezačala hned číst jeho vrcholná díla, ale okusila méně známé kusy a prvotiny, zvykla jsem si na jeho styl psaní a typy postav a tuhle skvělou plavbu si naplno užila. Ano hrdinové byli divní, ale tím zvláštním Márquézovským způsobem. Fandíte jim, pak zas chvilku ne, chvilku žasnete, co to vyvádějí, a proč tak jednají, pak se ujišťujete že si z Vás autor nedělá srandu. Snad i trošku dělá, protože na mě právě tento román působil, jako by ho psal s lehkou ironií a nadsázkou. Hlavní hrdina se přes svou lásku nelásku dostal opravdu hrdinným způsobem, kdy si žádná sukně v okolí nemohla být jistá, ale na druhou stranu sám sebe přesvědčil, že pro svou vyvolenou bohyni zůstane čistý a neposkvrněný, protože ty zástupy žen, s kterými si užíval horká nedělní odpoledne siesty vlastně nemiloval a nic k nim necítil. Inu každý máme nějakou tu filosofii :) Ona vyvolená bohyně svou mladičkou lásku raději potlačila a dala přednost pohodlí a bezpečí, byť s milovaným mužem, aby nakonec ve vzteku x stránek přesvědčovala sama sebe že to není láska, není láska, není láska ... a sakra ona to láska i po těch padesáti nebo kolika letech je... Stránky mi ubíhaly ani nevím jak, bavila jsem se celou dobu, asi dost možná i tím, že jsem to nebrala zas až tak vážně, a fakt jsem si tuhle exotickou plavbu užila.... celý text
Duben v Paříži
2010,
Michael Wallner
Jedna hvězdička pro mě za to, že jsem se donutila to dočíst. Nesedl mi absolutně styl autorova psaní, nezaujala mě ani jedna z postav, k žádné z nich jsem nepociťovala sympatie nebo jakoukoli jinou emoci a jejich příběh, ať měl asi z autorova pohledu působit smutně a dramaticky, mě bohužel nechával chladnou. Pořád jsem čekala, že mě to po chvíli chytí, ale nestalo se. Ani příběh sám, mě nezaujal, a to mám příběhy z období druhé světové války docela v oblibě. Ne, tohle byl z mojí strany přešlap a pokud bude autor tvořit něco dalšího, tak si to klidně nechám ujít. Nápad nebyl špatný, bohužel zpracování absolutně nenadchlo.... celý text
0.4 – Soumrak civilizace
2012,
Mike Lancaster
Začátek knížky mě fakt hrozně bavil, takové to správné tajemno, kdy se něco děje, něco - co není v pořádku, cítíte to, trochu se i bojíte (i toho, aby to autor na další stránce nějakou ujetou myšlenkou nepokazil) a co vyvolává to správné napětí, které vás drží u knížky a nepustí dokud to jen jde, tu dýchalo skoro z každého odstavce. Myšlenka super, styl psaní super, pointa fajn. Musím říct, že celou dobu se to četlo dobře, ale mé nadšení trošinku, byť asi jen o desetiny procenta upadalo s blížícím se koncem, ale to bylo i tím, že konec byl na mě jako na ženskou trochu víc technický, a tolik jsem asi nepochopila v některých pasážích. Nicméně nevím, jak u ostatních čtenářů, ale u mě by se pocit z knížky dal rozdělit na fáze. První fáze seznámení s příběhem, hrdiny a událostí, která změnila jejich svět, kdy se na venkovské slavnosti podvolili hypnóze 4 dobrovolníci a po probuzení z ní bylo naráz vše jinak, svět se změnil a oni netušili, co se vlastně stalo. Jejich beznaděj z této situace jsem prožívala s nimi. Tahle fáze mi připomínala nějaký zombie útok, ale ten se z toho naštěstí nevyklubal a autor to nepokazil. Ve fázi dvě tápe čtenář s hrdiny dál, ale postupně rozkrývá některá vodítka, pomalu zjišťuje nové věci, objevují se nové teorie a vy máte pocit, že došlo k invazi mimozemšťanů. Ne ani tahle myšlenka není tou klíčovou a s civilizací se stalo něco jiného. Co? to neprozradím, přece vám nepokazím konec a neprozradím pointu, ale přiznávám čekala jsem něco úplně jiného a trochu to na mě působilo uspěchaně a nedopracovaně, naráz bylo vše odbyto na posledních pár stranách i když stále stejně čtivě a dramaticky, ale už trochu vyčpělo to kouzlo stran předchozích, proto musím hvězdu ubrat, ale i tak po delším čase knížka, od které se nechtělo odcházet.... celý text
Anna Elliotová
2004,
Jane Austen
Musím uznat, že se Anna Elliotová na jednu stranu hodně dobře četla, dějově byl román zajímavý a nenudil a byl to takový typický Austenovský příběh. Na druhou stranu při čtení mi malinko vadila do očí bijící chvála Anny a jejích vlastností,vyčnívala z popisu autorky nad všechny ostatní postavy a její dokonalost vůči ostatním osobám byla několikrát zdůrazněna. Ta přímočarost a jednoduchost mi trochu vadila, protože paní Austenová uměla lidské povahy popsat a lehce je zironizovat ve svých jiných románech mnohem lépe. Ale jinak jako odpočinkové čtivo pro ponuré podzimní dny mi to sedlo stoprocentně.... celý text
Agnes
2013,
Hannah Kent
Zvláštní a krásná i když smutná kniha. Celý příběh je díky hlavní hrdince, její tajemné minulosti a krutému prostředí chladného Islandu velice chytlavý a jen těžko se od něj a jeho četby odtrhává. Agnes díky své povaze, osudu a špatné souhře náhod je pro mnohé lidi z jejího okolí nepochopená a odvržená, jen ti, co se jí pokusí pochopit a poznat pochopí, že nic není takové, jak se na první pohled zdá, a hlavně že nic není jen černé a bílé ani takové, jak nám to říkají druzí s tím, že tomu prostě musíme věřit a nedělat si vlastní názor. Pro mě příjemné literární překvapení.... celý text
Zlá hodina
2006,
Gabriel García Márquez
Márquez byl a vlastně stále je a bude "pan Spisovatel". Ač je toto dílko v anotaci označeno jako "pokusné dílo" mě ten jeho styl psaní, postavy, i příběh prostě sedí. Ano, děj když ho opravdu hodíme pod mikroskop opravdu je takové chození od ničeho k ničemu, od postavy k postavě a povídání jedné osoby s druhou, ale podívejme se ještě blíž a máme tu pod tím vším krásně vylíčené povahy figurek jednoho města s jejich minulostí a osobními příběhy navíc napsané pro mě osobně hodně čtivou formou.Sto roků samoty je dílko, které na mě stále ještě čeká, ale pokud je Zlá hodina označitelná za jakýsi jeho předstupeň (z povahy komentářů níž), tak se mám opravdu na co těšit :).... celý text
Největší z Pierotů
1954,
František Kožík
Dá se vlastně k této knize napsat ještě něco, co už tu někdo v předchozích komentářích neuvedl?! Obávám se, že ne, nicméně toto životopisné dílko je opravdu tak krásně napsané, že byla radost to číst. Tak trochu poezie. Radost z krásného používání slov a obratů našeho jazyka, kterou pan Kožík mistrně ovládal tuto knížku pro mě posouvá ještě o stupínek výš. Jedna z mála, ke které stojí za to se vracet, osudy lidí, pohled na historickou dobu trochu z jiného úhlu, myšlenky, které stojí za to číst a předávat dál - to je pro mě tohle dílko, klobouk dolů, pane Kožíku!... celý text
