budíček komentáře u knih

Tak to vypadalo nadějně, četlo se to samo a těžko se odtrhávalo od stránek a pokazil to takový přeslazený konec, všichni si padli do náruče na posledních třech stranách i když se někteří nenáviděli půlku knížky, všichni byly naráz plní lásky a porozumění jako ti hippísáci, pro které neměli jméno... No za ten kýčový konec dvě hvězdy dolů, jinak se to autorce docela povedlo, čtivé to bylo, pravda vrah se dal přinejmenším tipnout už od půlky, i když adeptů tam bylo několik a napínavé to asi hlavně díky těm bažinám bylo taky... nenáročná oddechovka při jízdě busem do práce...

1 18.08.2017

Jak já se u této knížky dobře bavila :) Pan Márquez mě opět nezklamal. Snad i proto, že jsem nezačala hned číst jeho vrcholná díla, ale okusila méně známé kusy a prvotiny, zvykla jsem si na jeho styl psaní a typy postav a tuhle skvělou plavbu si naplno užila. Ano hrdinové byli divní, ale tím zvláštním Márquézovským způsobem. Fandíte jim, pak zas chvilku ne, chvilku žasnete, co to vyvádějí, a proč tak jednají, pak se ujišťujete že si z Vás autor nedělá srandu. Snad i trošku dělá, protože na mě právě tento román působil, jako by ho psal s lehkou ironií a nadsázkou. Hlavní hrdina se přes svou lásku nelásku dostal opravdu hrdinným způsobem, kdy si žádná sukně v okolí nemohla být jistá, ale na druhou stranu sám sebe přesvědčil, že pro svou vyvolenou bohyni zůstane čistý a neposkvrněný, protože ty zástupy žen, s kterými si užíval horká nedělní odpoledne siesty vlastně nemiloval a nic k nim necítil. Inu každý máme nějakou tu filosofii :) Ona vyvolená bohyně svou mladičkou lásku raději potlačila a dala přednost pohodlí a bezpečí, byť s milovaným mužem, aby nakonec ve vzteku x stránek přesvědčovala sama sebe že to není láska, není láska, není láska ... a sakra ona to láska i po těch padesáti nebo kolika letech je... Stránky mi ubíhaly ani nevím jak, bavila jsem se celou dobu, asi dost možná i tím, že jsem to nebrala zas až tak vážně, a fakt jsem si tuhle exotickou plavbu užila.

2 28.04.2016

Plným počtem hodnotím velice málo, buď si to daná kniha zaslouží nebo se mi líbí prostě tolik, že jí podle svého subjektivního dojmu nemůžu dát míň. U této knížky je to od obojího trochu, strašně dobře se mi to četlo, styl psaní mi sedl, postavy taky. Pravda nevyjadřovaly emoce okatě a barvitě jako v jiných románech, ale to už bude asi tím, že v klidném tichu lesa a drsném kraji, kde často byl běžný den bojem o přežití, jim zas až tak do řeči nebylo a na ukazování citů a pocitů nebyl čas ani místo. A upřímně, než aby postavy za každou cenu něco říkaly a plýtvalo se prázdnými a bezduchými dialogy, tak radši ať mlčí, a je dán prostor jejich myšlenkám. Bavily mě popisy, ano nevěřila bych, že to někdy řeknu, ale tady seděly. Neměla jsem pocit, že by byly zdlouhavé, rozvláčné a nudné, ne bylo jich tak akorát. Bavil mě příběh, plný zvratů, kdy autor neváhal některou postavu nechat zemřít, nebo jinou vystavit těžkým životním zkouškám. Nejvíc mě bavily zkazky a drobečky severských legend a mýtů, které se v příběhu zničehonic objevily a zase stejně tiše zmizely s další přečtenou stranou, ale byly skoro až pohádkově kouzelné a tajemné. Navíc se mi to strašně dobře četlo a nechtělo se mi knížku odkládat. Pro mě příjemné překvapení a nenáročné odpočinkové čtivo, které určitě za čas přečtu znova.

9 28.04.2016

Jedna hvězdička pro mě za to, že jsem se donutila to dočíst. Nesedl mi absolutně styl autorova psaní, nezaujala mě ani jedna z postav, k žádné z nich jsem nepociťovala sympatie nebo jakoukoli jinou emoci a jejich příběh, ať měl asi z autorova pohledu působit smutně a dramaticky, mě bohužel nechával chladnou. Pořád jsem čekala, že mě to po chvíli chytí, ale nestalo se. Ani příběh sám, mě nezaujal, a to mám příběhy z období druhé světové války docela v oblibě. Ne, tohle byl z mojí strany přešlap a pokud bude autor tvořit něco dalšího, tak si to klidně nechám ujít. Nápad nebyl špatný, bohužel zpracování absolutně nenadchlo.

1 11.03.2016

Začátek knížky mě fakt hrozně bavil, takové to správné tajemno, kdy se něco děje, něco - co není v pořádku, cítíte to, trochu se i bojíte (i toho, aby to autor na další stránce nějakou ujetou myšlenkou nepokazil) a co vyvolává to správné napětí, které vás drží u knížky a nepustí dokud to jen jde, tu dýchalo skoro z každého odstavce. Myšlenka super, styl psaní super, pointa fajn. Musím říct, že celou dobu se to četlo dobře, ale mé nadšení trošinku, byť asi jen o desetiny procenta upadalo s blížícím se koncem, ale to bylo i tím, že konec byl na mě jako na ženskou trochu víc technický, a tolik jsem asi nepochopila v některých pasážích. Nicméně nevím, jak u ostatních čtenářů, ale u mě by se pocit z knížky dal rozdělit na fáze. První fáze seznámení s příběhem, hrdiny a událostí, která změnila jejich svět, kdy se na venkovské slavnosti podvolili hypnóze 4 dobrovolníci a po probuzení z ní bylo naráz vše jinak, svět se změnil a oni netušili, co se vlastně stalo. Jejich beznaděj z této situace jsem prožívala s nimi. Tahle fáze mi připomínala nějaký zombie útok, ale ten se z toho naštěstí nevyklubal a autor to nepokazil. Ve fázi dvě tápe čtenář s hrdiny dál, ale postupně rozkrývá některá vodítka, pomalu zjišťuje nové věci, objevují se nové teorie a vy máte pocit, že došlo k invazi mimozemšťanů. Ne ani tahle myšlenka není tou klíčovou a s civilizací se stalo něco jiného. Co? to neprozradím, přece vám nepokazím konec a neprozradím pointu, ale přiznávám čekala jsem něco úplně jiného a trochu to na mě působilo uspěchaně a nedopracovaně, naráz bylo vše odbyto na posledních pár stranách i když stále stejně čtivě a dramaticky, ale už trochu vyčpělo to kouzlo stran předchozích, proto musím hvězdu ubrat, ale i tak po delším čase knížka, od které se nechtělo odcházet.

3 15.11.2015

Musím uznat, že se Anna Elliotová na jednu stranu hodně dobře četla, dějově byl román zajímavý a nenudil a byl to takový typický Austenovský příběh. Na druhou stranu při čtení mi malinko vadila do očí bijící chvála Anny a jejích vlastností,vyčnívala z popisu autorky nad všechny ostatní postavy a její dokonalost vůči ostatním osobám byla několikrát zdůrazněna. Ta přímočarost a jednoduchost mi trochu vadila, protože paní Austenová uměla lidské povahy popsat a lehce je zironizovat ve svých jiných románech mnohem lépe. Ale jinak jako odpočinkové čtivo pro ponuré podzimní dny mi to sedlo stoprocentně.

2 06.11.2015

Dá se vlastně k této knize napsat ještě něco, co už tu někdo v předchozích komentářích neuvedl?! Obávám se, že ne, nicméně toto životopisné dílko je opravdu tak krásně napsané, že byla radost to číst. Tak trochu poezie. Radost z krásného používání slov a obratů našeho jazyka, kterou pan Kožík mistrně ovládal tuto knížku pro mě posouvá ještě o stupínek výš. Jedna z mála, ke které stojí za to se vracet, osudy lidí, pohled na historickou dobu trochu z jiného úhlu, myšlenky, které stojí za to číst a předávat dál - to je pro mě tohle dílko, klobouk dolů, pane Kožíku!

6 13.06.2015

Márquez byl a vlastně stále je a bude "pan Spisovatel". Ač je toto dílko v anotaci označeno jako "pokusné dílo" mě ten jeho styl psaní, postavy, i příběh prostě sedí. Ano, děj když ho opravdu hodíme pod mikroskop opravdu je takové chození od ničeho k ničemu, od postavy k postavě a povídání jedné osoby s druhou, ale podívejme se ještě blíž a máme tu pod tím vším krásně vylíčené povahy figurek jednoho města s jejich minulostí a osobními příběhy navíc napsané pro mě osobně hodně čtivou formou.Sto roků samoty je dílko, které na mě stále ještě čeká, ale pokud je Zlá hodina označitelná za jakýsi jeho předstupeň (z povahy komentářů níž), tak se mám opravdu na co těšit :).

1 13.06.2015

Zvláštní a krásná i když smutná kniha. Celý příběh je díky hlavní hrdince, její tajemné minulosti a krutému prostředí chladného Islandu velice chytlavý a jen těžko se od něj a jeho četby odtrhává. Agnes díky své povaze, osudu a špatné souhře náhod je pro mnohé lidi z jejího okolí nepochopená a odvržená, jen ti, co se jí pokusí pochopit a poznat pochopí, že nic není takové, jak se na první pohled zdá, a hlavně že nic není jen černé a bílé ani takové, jak nám to říkají druzí s tím, že tomu prostě musíme věřit a nedělat si vlastní názor. Pro mě příjemné literární překvapení.

5 13.06.2015

Román je to sice čtivý, ale autorovo vykreslení poměrů v tehdejší Praze mi trochu vadilo, překladatelka sama poznamenala, že některé úseky týkající se našich dějin neodpovídají skutečnosti, ale i tak ten jednostranný pohled vychvalující něměckou šlechtu a tu českou urážející, byl do očí bijící. Jinak je příběh zajímavý a jak už jsem zmínila i psaný čtivou formou. Historické události jsou naznačeny jen v takové míře jakou vypravěč považoval za nezbytnou pro děj samotný, do jaké míry odpovídají události německé historii nemůžu posoudit, ale protože tohle dílko neberu jako historický román opřený o fakta ale spíš fikci z historického prostředí, tak to až tolik neřeším.Samotný hrdina vnímá dle mého pohledu všechny události i postavy čistě subjektivně a proto se vše děje tak, jak to vnímá on sám, z jeho pohledu. On sám není ani dobrý (i když z jeho řeči by někteří mohli soudit, že je nejlepší ze všech) ani zlý (jeho úmysly bohužel nedomyslely možné následky), přesto s ním nemůžu sympatizovat, protože to jak celý příběh líčí a jak odhaluje sebe samého se svými vlastnostmi mi trochu vadí a nevidím v něm postavu, s níž bych mohla aspoň v něčem souhlasit... Pro mě osobně průměrné dílko co neurazí ale ani nenadchne.

2 06.11.2014

Nechala jsem se zlákat velmi příznivými komentáři níže a logicky jsem čekala něco víc, což se bohužel nekonalo. Neříkám, že by byl špatný příběh nebo myšlenka knížky, ani neupírám čtivost, jde o to, že mi absolutně nesedly postavy. Ano několikrát bylo zmiňováno, že matka hlavních hrdinek byla v mládí asi zarytou bojovnicí za práva žen a hippísačka v jedné osobě, ale hlavní hrdinky samotné žijící v současné době na mě pod vlivem její výchovy vůbec nepůsobily nezávisle (jak bylo několikrát v knize zmiňováno) ale spíš trochu rozmazleně a nevychovaně. Kdykoli se sešli pohromadě, tak jejich rádoby vtipné dialogy na mě působily spíš jako když se baví tři puberťačky a ne tři dospělé mladé "nezávislé" ženy. Kolikrát mi připadalo, že autorka ani neví, co by svým hrdinkám měla vložit do úst za věty a dialogy působily trochu kostrbatě a nepřirozeně. Místy působily hrdinky spíš otravně... Jestli si takhle autorka představuje nezávislost tak asi máme káždá jiné představy o tomto pojmu, protože na mě naopak často působily spíš nevychovaně. Líbily se mi dopisové pasáže prababičky Jo, které si zezačátku držely úroveň ale ke konci už autorka (nebo překladatelka???) trochu některé pasáže obohatila moderními výrazy nebo osloveními a tím narušila to pomyslné kouzlo dob dávno minulých ... Nečetlo se to špatně ale pro mě osobně je to jen lehce nadprůměrné dílo.

2 18.09.2014

První seznámení s dílem pana Irvinga a přiznám se bez mučení, že mě očaroval. Netušila jsem, že mi jeho styl psaní bude tak sedět, že nějakých šest set stran si budu užívat každou větu a nebudu mít klid, dokud nedočtu. Kdysi před lety jsem viděla filmovou verzi a ta mě tak nějak přivedla k tomu, že jsem si chtěla přečíst předlohu. Ano knížka je nesrovnatelně lepší, řada postav je ve filmu vypuštěná a řada dějových linek taky, ale na druhou stranu, narvat do nějakých dvou hodin filmu vše z knížky si nedovedu představit, to si čtenář sám užije při četbě a představách děje ve vlastní hlavě a užije si to o to víc, protože pracuje jeho vlastní fantazie u toho, co se děje na stránkách a ne toho, co mu už zpracované hezky naservírovali tvůrci filmu. Proto nebudu filmové zpracování úplně zatracovat, protože má své omezené možnosti, i když se dalo zpracovat i jinak, ale autor se sám na něm podílel tak co... Mě dovedl film ke knize a ta mě dostala po prvních pár stranách a dala bych jí víc hvězdiček, kdyby to šlo, protože autor mi předložil knížku, která mě upoutala, nutila přemýšlet a bavila po celou dobu, co jsem ji četla.

7 15.09.2014

V této krátké novele mě dokázal i přes její celkem vážné téma pan Dostojevskij spíš pobavit, než že bych dumala do hloubky nad životem a jeho koncem. I v anotaci této miniknížky je uvedeno, že se jedná o tragikomedii a já když si představila ten shluk podivných ruských figurek v jedné místnosti, jak se vším svým temperamentem řeší absurdní situaci, v níž se octli popsanou dokonalým autorovým stylem, tak jsem se při četbě prostě musela usmívat... V podstatě by se dalo říct, že to je takové dílko o ničem a o všem dohromady, záleží jen na čtenáři, jestli si v něm najde něco, co ho zaujme, pobaví, znudí apod. Ale každopádně postavy z děl pana Dostojevského jsou prostě jedinečné a nezapomenutelné.

"Ještě kdyby zaujímal nějaké významné postavení, měl ženu a děti, nebo kdyby ho někdo z něčeho obžaloval a tahali ho k soudu, ale taková nula s jedním dřevěným kufrem a německým zámkem, člověk, který ležel víc než dvacet let za zástěnou, mlčel, nevěděl nic o světě, ani že existuje neštěstí, lakotil a najednou z ničeho nic banální, bezvýznamné slovo zaviní, že mu přeskočí a začne mít strach z toho, že život je těžký... A přitom si neuvědomí, že všem je těžko! "Kdyby uvážil, že všem je těžko", pronesl Okeanov, "zachoval by si chladnou hlavu, přestal by vyvádět skopičiny a staral by se o svoje." (úryvek z knihy)

3 03.09.2014

Není žádným tajemstvím, že jsem k novodobým autorům skeptická. Nicméně sem tam narazím na autora či autorku, který není řazen mezi klasiku prověřenou staletími i davy čtenářů, a přesto dokáže učarovat svým příběhem hned při prvním čtení. Rosie Thomas to u mě svým Kašmírovým šálem dokázala téměř na 100% (pravda nějaké to procento chybělo, ale zaokrouhlujem směrem nahoru, že...). Když přemýšlím, proč mě příběh zaujal, je tu hned několik důvodů. 1) exotické prostředí - Himaláje, Kašmír, tvrdé hory, kde přežijí jen silní a v kontrastu s tím městečko Šrínagar s britskými osadníky žijícími na hausbotech na jezeře a užívající si bezstarostnost života a luxus. 2) příběh z války - nejsem z těch, co si vyloženě libují v popisech války a válečných románech, nicméně na druhou stranu válečné příběhy v sobě mají zvláštní sílu, ne pro válku samotnou, ale pro osudy lidí, kteří by jinak žili své spokojené životy a neprožívali peklo ze strachu o své blízké, nedělali činy, pro které by byli běžně společností odsouzeni, protože dnes je dnes a kdoví, zda příjde zítřek... zajímají mě osudy těchto lidí, a jak se s tím, že se jim ze dne na den obrátil život o 360 stupňů, dokázali porvat. 3) dvě linie příběhu - současná a minulá, které jsou propojeny lehounkými nitkami, které autorka rozplétá sice postupně, ale přesto závěr knihy není jednoznačný ani přímočarý (tím mě zaujala asi nejvíc, protože konec jsem opravdu čekala jiný a bylo to překvapení příjemné, že ho honem honem neodflákla holywoodským happyendem...). 4) příběh nutí svým pomalým tempem a propleteným dějem k neustálé pozornosti čtenáře a ten jen neobrací stránku za stránkou, aby už byl na konci a mohl si připsat další čárku za přečtenou knihu...naopak, přistihla jsem se, že některé pasáže jsem četla dvakrát, protože při chvilce nepozornosti mi něco uniklo, a postavy na to po chvíli navazovaly. Navíc je to kniha, během jejíž četby čtenář přemýšlí. 5) i přes anotaci a popisek knihy, který by díky zaměření na "milostné vztahy" naznačoval, že půjde o červenou knihovnu, tak tomu tak naštěstí není, a knížka je spíš o vztazích mezi lidmi jako takovými, je obrazem malé části společnosti izolované od okolního světa před, během i po válce.

Opět si neodpoustím malé rýpnutí, které ovšem nejde na vrub knihy samotné či autorky, ale spíše korektora díla, překlepy se této knize bohužel také nevyhnuly, byť jich bylo celkem málo, ovšem některé byly bohužel do očí bijící... I tak je to kniha, kterou lze jen doporučit, protože je to jedna z těch, co si to doporučení opravdu zaslouží.

10 21.08.2014

Musím souhlasit s předchozími komentáři, teda až na to, že mně se ten moholog o zákaznících obchodu s kořením a vládkyni, jež jim pomáhala, líbil. Ano byla to taková pohádka pro dospělé ale také příjemné relaxační čtivo, které bylo místy milé a místy trochu smutné. Jediné, co mi trochu nesedělo byl konec, protože za porušení všech pravidel bych čekala, že ji stihne velký osobní trest, poučení se konalo, jen jiné, než jsem tipovala, ale aspoň se nekonal vyloženě holywoodský happy end, což by příběh pokazilo...

25.07.2014

Trochu zvláštní ale hodně čtivé. Temné, tajemné a trochu strašidelné. Hlavní hrdina páchá jeden zločin za druhým, ale je chráněn svou rodinou, magickým jezerem, které polyká jeho oběti, i pokušitelem v podobě cikána Ismaila žijícího v lesích a praktikujícího stará kouzla... Pokouší se vykoupit svou vinu opisováním náboženských textů, což je v diktatuře zakázáno, ale zlo si ho po čase zase najde a opět je uchráněn, aby se po čase dopustil dalšího hříchu... To vše se děje na pozadí diktatury v Rumunsku a jejího zla, a po čase i změny režimu, který v podstatě zas až takovou změnou ve skutečnosti není, a také je život hlavního hrdiny propojen s dalšími lidmi žijícími v zapadlé horské vsi a jejich neméně zajímavými osudy.

1 15.07.2014

Krátký příběh ale silný, zvláště konec. V období války se ukazují pravé charaktery lidí a rovněž i postav v tomto příběhu - hamižnost Eveliny, Tonovy ženy, necitelnost jeho švagra a lehká hloupost a povrchnost jeho ženy Růženy, naivita a bezelstnost stařeny Lautmanové, strach ostatních obyvatel a také počáteční čestnost a splavedlivost Tony Brtka samého, kterého strach nakonec změní tak, že nechápe, co se to kolem něj děje, nepoznává sám sebe a dopustí se byť neúmyslně činu nejhoršího...Opravdu silný příběh na několika stranách...

3 09.07.2014

U této knížky jsem trochu váhala, jestli nešlápnu vedle, protože anotace trochu navozuje dojem, že jde o červenou knihovnu, ale nakonec byla Lucerna v temnotě skvělým přírůstkem do knihovny a mé obavy se nepotvrdily. Děj byl dávkován přesně tak jak měl být, postavy měly správnou míru tajemna, popisy burcovaly fantazii, zvláště krajiny v Provence a levandulových polí i s její podmanivou vůní, zápletky nutily ke čtení až do poslední stránky, záhady se kupily a místy mi běhal mráz po zádech. Obě linie příběhu minulé i současné obyvatelky starého lehce strašidelného domu byly vyvážené a nakonec se propojily tak, jak se dalo čekat. Trochu mi toto dílko připomínalo Třináctý příběh nebo Chování nočních motýlů, takže kdo si tato dílka oblíbil, tak tomu můžu Lucernu v temnotě doporučit.

Co mi trohu vadilo, byly překlepy, které se alespoň v první půlce knihy objevovaly docela často, ale za to nemůže autorka sama...

2 08.07.2014

Hodně povedený místopis z našich kouzelných lesnatých Chřibů plný fakt, zajímavostí, úvah k zamyšlení ale i krátkých pověstí, které se často povedlo autorům sesbírat v místech, kde pátrali v rámci své expedice. Čtenář se dozví řadu informací jak těch současných tak i historických o některých zajímavých místech a vesnicíh ležících právě ve Chřibech. Kdo zná Buchlov a kapli sv. Barborky tak musí uznat, že mají v sobě přece jen cosi magického a přitahují pozornost i v současnosti a takových míst je v Chřibských lesích a horách několik, ať už se jedná o skoro zapomenutou studánku, skálu, kterou "snad do krajiny upustil sám čert" nebo archeologické naleziště z dob našich předků. Knížka je plná pěkných fotek doplňujících texty, a sloupky s krátkými úvahovými pasážemi nutí svou zvláštní poetikou často k zamyšlení...

1 26.06.2014

Citadela rozhodně není jednoduché čtení, a kdo čeká hezké citáty o životě, bude zklamán. Některé Exupéryho citáty se v ní objevují a uznávám, že jsem netušila, že pocházejí zrovna z Citadely, přesto je to spíše knížka autorových filosofických úvah o životě, lásce, smrti, vládnutí a o všem, co ho zrovna napadlo. Přiznám se, často jsem s ním nesouhlasila a přemýšlela, proč mi ta a ta jeho myšlenka nesedí a nemůžu s ní souhlasit... Jednou byla odpověď strašně jednoduchá a jindy jsem ji i přes přemýšlení prostě nenašla, byl to spíš vnitřní pocit nesouhlasu, než že by šlo o konkrétní důvod. I přesto, že to není lehké čtivo, tak je to zatraceně dobře odvedený kus práce, a kdo tuhle knihu odhodí s tím, že ho to nebaví nebo čekal něco jiného, tak vůbec neví oč se připraví... Jde o to, chvilku se zastavit, nehledat akční zážitky, pointy, děj či atrakci za každou cenu... Ne, jen se zastavit a chvíli zapřemýšlet, jako byste sledovali pouštní duny a klid karavany po ní kráčející, vždyť "Cenu má pouze cesta. Pouze ona trvá, kdežto cíl je iluze poutníka...", jak říká sám autor. A i přesto, že s ním často nesouhlasíte, tak po dočtení doslovu pochopíte, že možná právě o to mu šlo, ne o to, abyste s ním slepě souhlasili, ale probudili své myšlení k životu...

13 20.06.2014