burg přečtené 176

O smyslu bytí 2000, Richard P. Feynman

Po přečtení Neobyčejné teorie světla a látky jsem byl celkem zvědav i na další názory pana Feynmana na víru, vědu, výzkum a spoustu dalších věcí (zkrátka na život) a musím říci, že jsem nebyl zklamán. Je zkrátka neuvěřitelné, jak může jeden člověk mít co říci i více než tři dekády po své smrti a stále budou jeho názory považovány za platné. Ano, s něčím jsem úplně nesouhlasil, ale s valnou většinou rozhodně ano a tak je to asi v pořádku. A vsadím se, že kdyby se ho někdy zeptali jestli věří tomu, že ve vesmíru objevíme opravdu inteligentní život, tak určitě odpoví něco ve smyslu "Ano a objevíme ho na Zemi" :)... celý text

Neobyčejná teorie světla a látky 2001, Richard P. Feynman

Neobyčejně zajímavá kniha o neobyčejných teoriích jednoho neobyčejně moudrého pána. První dvě kapitoly člověk pochopí snadno, u dalších dvou už to chce jistou dávku představivosti, klidu a ticha. Pak vám nepřijde divné, že to co dokáže pochopit jeden hlupák, zvládne i druhý :) Ale opět mi nezbývá než si povzdechnout nad dvěmi věcmi: 1) že ta věda přímo letí neuvěřitelnými skoky kupředu (u několik dekád staré knihy je to velmi markantní) a 2) že je škoda, že takových profesorů není po světě a ve školách daleko více!... celý text

Lady Fuckingham 1999, Oscar Wilde

Už mi nikdo nevymluví, že umělci typu Oscar Wilde, Baudelaire, Verlaine a další nebyli nic jiného, než pěkní kaňouři. Dost mě udivilo, kolik se dá vytvořit různých označení pro pohlavní ústrojí. I když mě poměrně zklamalo, že ač je použitý jazyk poměrně květnatý, tak příběhově kniha velmi pokulhává. Asi jsem od Wilda (a bylo to moje první setkání s autorem) čekal daleko více. Zkrátka jako jakékoliv jiné péčko - po čtvrthodině začne nudit a málokdo čeká na to, jestli se ti dva (tři, čtyři) nakonec skutečně vezmou...... celý text

Modlitba za Černobyl – kronika budoucnosti 2017, Světlana Alexandrovna Alexijevič

V rámci výzvy 2021 - místo na kterém bych se nechtěl ocitnout. Tedy takhle: podívat bych se tam chtěl. A moc. Ale teď. Rozhodně ne na konci dubna 1986. A kuafixdoprkennývohrady - do čeho jsem to proboha začetl??? O Černobylu byly popsány stohy papírů a prakticky každý, kdo se o problematiku alespoň vzdáleně zajímá si může dohledat sled událostí téměř po vteřině. Co vám ale nikdo neřekne, jsou vzpomínky Černobylců - pocity lidí, kteří byli toho osudného dne na tom nejblbějším místě. Takže jsem nesmírně rád, že jsem na tuhle knížku narazil. I když se vůbec nečetla lehce a i když by se se svými třemi sty stranami dala přelouskat za sobotu, či neděli, tohle se fakt nedalo. Kapitoly o postižených dětech, o rodinách likvidátorů a o likvidaci zvěře jsem musel neskutečně dlouho vydýchávat. Při čtení o stupiditě "těch nahoře", kterým bylo naprosto jedno, co se děje, hlavně když oni jsou v bezpečí a nemusí s hlavou na špalek. O to větší horor a utrpení, že se nejedná o fikci. Marat Filippovič Kochanov, bývalý hlavní inženýr Ústavu jaderné energie: Kontrolovali jsme mateřské mléko – bylo radioaktivní… Odebíráme salám a vejce… Děláme rentgenový snímek: to nejsou potraviny, ale radioaktivní odpad… Na lavičce před domem sedí mladá žena a kojí dítě… Mléko s ceziem… Černobylská madona… Naděžda Afanasjevna Burakovová, obyvatelka čtvrti Chojniki: Má dcerka mi nedávno řekla: Mami, jestli porodím mrzáčka, budu ho přesto milovat… Lilija Michajlovna Kuzmenkovová, učitelka, režisérka: Včera jsem jela trolejbusem. Chlapec neuvolnil místo starci. Ten mu domlouvá: Až budeš starý, taky ti nikdo neuvolní místo. Já nikdy starý nebudu, odbude ho chlapec Irena Kiselevová, novinářka: Sousedka mi pošeptala, že rádio Svobodná Evropa hlásilo, že došlo k havárii v černobylské atomové elektrárně. Nepřikládala jsem tomu žádný význam. Byla to naprostá jistota, že kdyby se něco vážného stalo, byli bychom informováni. Budou nás včas varovat. Byli jsme si tím jisti... Vasilij Borisovič Něstěrenko, bývalý ředitel Institutu jaderné energetiky Akademie věd: …Na naší zemi už ležely tisíce tun cezia, jódu, olova, cirkonia, kadmia, berillia, boru a neznámé množství plutonia – celkem čtyři sta padesát typů radionuklidů. Bylo nezbytné mluvit o fyzice. O zákonech fyziky. A mluvilo se o nepřátelích. Hledali se nepřátelé. …Jenže obavu nemáme o lidi, ale o moc! Ve městě měli připraveno sedm set kilogramů preparátů. Prostě dodat jódové preparáty do vodojemů, dolévat ji do mléka. Zůstaly ovšem ve skladech… Hněvu shora se báli lidé víc než atomu. …Je traktorista chráněný, třeba jen respirátorem? Ne, pracují bez respirátorů. Cože, vám je nedovezli? Ale jo. Dovezli nám jich tolik, že nám vystačí do roku dva tisíce. Ale my je nevydáváme. Vznikla by panika. …Kdybychom byli jako dříve uzavřený systém, za železnou oponou, žili by lidé dodnes u elektrárny. Utajilo by se to!! Jen si vzpomeňte: Kyštym, Semipalatinsk… Stalinská země. Stále ještě stalinská země…... celý text

Vejce a já 2004, Betty MacDonald

Čtenářská výzva 2021. V podstatě ano - oddychový román, který vám párkrát vykouzlí úsměv na rtec. Kolikrát záleží hlavně na tom, jak moc se dokážete napojit na hlavní hrdinku, ale mě se to nějak nepovedlo. Uprostřed čtení jsem si uvědomil, že je to spíš sonda do života vidláků kdesi na (severo?)západě USA očividně před vynálezem civilizačních výdobytků typu tekoucí voda, hajzl v domě pod jednou střechou, zámky na dveřích apod. Takže na každý drobný úsměv a následovalo asi tak deset povzdechnutí a úšklebků. Za vzpomínku stojí tak maximálně lov kuguára (puma, ne?) a kapitola poslední. A obě ve mě vyvolaly spíš rozporuplné reakce.... celý text

Gump – pes, který naučil lidi žít 2019, Filip Rožek

Čtenářská výzva 2021 - aneb knihu, kterou jsem přečetl a někomu daroval. I když v rámci boje za splnění tématu jsem si krapet upravil pravidla. Totiž knihu jsem na poslední chvíli daroval manželce na Valentýna a pár dní poté jí zabavil (tu knihu) a přečetl :) Parafrází jednoho klasika: Jedno vám teda povim, bejt Gump neni žádnej med. Asi to bude ta nejsmutnější kniha s dobrým koncem, kterou jsem kdy četl. Z toho, co dokáže udělat člověk němé tváři často jen za honbou peněz, nebo z toho důvodu, že mě pes přestal bavit, se mi chce vážně blít. Nazývat takové jedince dobytkem, by bylo urážkou oněch zvířat. A vůbec spousta dalších lidí by musela strašlivě moc zabrat, aby se mohli nechat dobytkem nazývat. Zvířata vás buď milují (a to celým svým srdcem), nebo jste jim ukradení. Nic jiného. Děsně moc jsem chtěl vědět, jak to celé dopadne a zároveň jsem se konce bál, protože konce takových příběhů jsou plné zprávy. Naštěstí mé obavy se nevyplnily a já si skutečně zhluboka oddechl. A děkuji panu Rožkovi za ujištění, že ne všichni jsou stejní.... celý text

Kuře melancholik 2008, Josef Karel Šlejhar

Čtenářská výzva 2021. Ze čtení mi bylo popravdě dost blivno - ani ne tak stylem psaní (na ten jsem si po pár stranách zvykl), ale celkovým vyzněním. A hlavně při pomyšlení, že tohle se už dávno neděje (ale ano, denně a kdo si myslí něco jiného, tak lže sám sobě). Zkrátka a dobře - kde jsou vousatý báby ze sociálky a OSPODu, když už by je člověk uvítal?... celý text

Muži, kteří nenávidí ženy 2008, Stieg Larsson

S detektivkami (skandinávskými obzvlášť) jsem ve svěm životě měl co dočinění jen párkrát - a vlastně všechno to bylo v rámci Čtenářské výzvy. Larsson nezklamal a tak musím říci, že to bylo několik fakt parádních večerů, kdy jsem ani nedutal a čekal co se jak vyvine. Některé moje předpovědi se potvrdily, jiné jsem sám zavrhl s tím, jak se děj odvíjel, ale stejně jsem neměl nejmenšího tucha, kdo je zahradník. Ehm, tedy vlastně vrah :) Obdivuju všechny autory, kteří napíší něco podobného a příběh, detaily a všechno ostatní udrží jednak v hlavě a dvadnak na uzdě a příběh skončí tak, že čtenář nemá po přečtení pocit, jako by snědl něco děsivě kyselého, zvlášť když měl chuť na sladkou tečku. Rozhodně to nebylo poslední shledání s Miléniem.... celý text

Svět podle Garpa 2003, John Irving

Fakt nevím. Snažil jsem se, ale ani zaboha nechápu, co se na tom komu líbí. Prostě špatně podaná kniha o psaní špatných knih a tak vůbec. V podstatě mi bylo celou dobu naprosto jedno jak se bude příběh rozvíjet, jestli tam nějaký příběh vůbec bude a tak podobně. Třeba se někdy ještě dokopu k tomu, abych se do ní zakousl, ale v příštích pár letech to rozhodně nebude.... celý text

Doktore, fofrem, jde o život! 2009, Patrick Taylor

Výzva 2021 - při poslední řečené otázce jsem si v duchu říkal, že tuhle vesnici člověk musí milovat, i kdyby nechtěl. A to samé platí i o knize samotné - postavičky jak z poslední Horní Dolní, anglický humor suchý jak drn, prostě bomba. Díky za recepty na konci knihy a už teď vím, že to nebylo poslední shledání se svérázným Ballybucklebo!... celý text

Ti druzí 2020, C. J. Tudor

Čtenářská výzva 2021 - kniha do patnáctého místa v některém žebříčku na DBknih. Takže lednové nejčtenější knihy. Ergo: rychle to dočti, než to odtud zmizí :) Ačkoliv název evekuje mimozemskou sci-fi, případně špionážní thriller ze studené války, tak jsem byl nakonec příjemně překvapen. Kniha se fakt povedla. Na autorku jsem přede dvěma roky narazil taky v rámci plnění výzvy, četl jsem Kříďáka. A kdyby tehdy autorka dokázala dotáhnout do konce příběh a atmosféru příběhu, vypadalo by to asi takhle. Pěkně budované napětí, i když rozuzlení přišlo už někdy na začátku druhé půlky knihy. Zbytek byl příjemný dojezd a vyvrcholení. Sice mírně překombinované a ze začátku jsem se krapet ztrácel v dějových linkách (které jsem napočítal čtyři), ale jinak je to dílo rozhodně povedené.... celý text

Pět 2015, Ursula Poznanski

Jakožto kačer beru čtení tohohle krimi téměř jako povinnost. Prakticky jediné, co mi fakt vadilo bylo to, jak vyšetřovatelé všechny stopy bravurně vyluštili během pár okamžiků a hlavně jak vůbec přišlo na to, že bylo co vyšetřovat. Krapet přitažené za vlasy, ale jinak fajn čtení na několik málo večerů.... celý text

Kmen Andromeda 2008, Michael Crichton

Parádní četba, která sice vyčnívá nad všechny katastrofické scénáře, ale i tak tomu spousta věcí chybí. Přišlo mi hodně nepravděpodobné, že bude osud světa záviset na jednání a konání čtyř vědců, stejně tak mě nebral ten velmi zrychlený konec. Jinak já to fajn čtení na deštivý víkend!... celý text

Minority Report (II) 2015, Philip K. Dick

Krapet lepší, než první díl. Ubylo post-apo povídek kde se zbytky člověčenství pokouší o přežití v převážně radiací zamořeném prostředí, zato přibylo všeho ostatního. Většinou dost ironického, případně politicky satirického. Prostě to bylo fajn počtení.... celý text

Čtyři roční doby 2003, Stephen King

Tělo mi přišlo strašlivě rozvleklé a táhlé (asi jako může být táhlý smrad z mírně uleželého těla). RIta Hayworthová je klasika všech klasik. Nadaný žák mě velmi, ale velmi překvapil. To až tolik, že jsem nelenil a shlédl i film, který podle téhle povídky natočili. No a k Dýchací metodě nemám slov. Radši. Jak se asi musel onen taxikář cítit a nač myslel?... celý text

Cujo 1992, Stephen King

Ta kniha je neskutečná. Už dlouho se mi nestalo, abych se po přečtení bál přiblížit i k malému, leč neznámému vořechovi s představou, že je to metrákové bernardýnovské uslintané monstrum, které jen čeká na to, až se do mě bude moci zakousnout... Pravda, rozjezd je krapet pomalejší, ale zato to plně vynahrazuje druhá polovina knihy. A navíc to finále! Boží!... celý text

Běh o život 2011, Richard Bachman (p)

Kdo by to byl řekl, že mistr pera přesně předpoví, jak se za pár desetiletí všichni seběhnou k TV, aby sledovali když už ne běh o život jednoho maníka, tak s naprosto tupým výrazem v xichtě alespoň Ulici, Růžovku, nebo podobnou kravinu.... celý text

Minority Report (I) 2015, Philip K. Dick

Musím říct, že povídky pana PKD mám neskutečně rád. Bohužel tady mi ten výběr vůbec nepadl do noty. Je jasné, že z těch pěti povídkových knížek, které doma v knihovně mám, prostě musí být statisticky pravděpodobné, že něco bude trochu slabší, ale je škoda, že to vyšlo zrovna na díl, který beru do ruky tak nějak nejčastěji. Snad pro vynikající Spielbergův film natočený na motivy jedné povídky, snad je to tou jedničkou v názvu. Nevím. Některé povídky jsou fakt praštěný, některé se číst dají, ale celkově vzato jsem se děsně nudil.... celý text

Pět sekyr poručíka Hamáčka 1993, Miloslav Švandrlík

Přibližně stejně kvalitní jako Říkali mu Terazky, akorát po tomhle díle už nemám chuť se v Baronech jakkoliv angažovat. Sice je mi jasný, že autor mohl vymyslet (a vymyslel) dalších X-set setkání Kefalína s kýmkoliv z útvaru, ale v nejlepším se má přestat. No ne?... celý text

Říkali mu Terazky 1991, Miloslav Švandrlík

Mnohem slabší, než první díl. Konec zbytečně moc "socialisticky uvědomělý". Opravdu se mi nechce věřit faktu, že ač je knížka myšlena nadneseně, tak tyhle socialistický kydy VE SKUTEČNOSTI někdo vůbec myslel vážně. Hlavně jsem zůstal s hubou otevřenou při zmínkách o zlých kapitalistech a vykořisťovatelský buržoazní pakáži. Holt jsem ročník, který tyhle časy zažil jen coby malý smrad s plínou na prdeli.... celý text