Cabiria
přečtené 358
Věci, na které nastal čas
2020,
Petra Soukupová
Petra Soukupová umí psát s lehkostí a je vynikající pozorovatelka - nebo ona sama tvrdí, že lidi ani tolik nepozoruje, jako se spíš umí vcítit do toho kdo, co a jak prožívá. Psychologie postav, všednodennost, lidské motivace, vnitřní monology - to jí jde doopravdy skvěle. Pro mě byly Věci na které nastal čas už několikátou knihou autorky, kterou jsem četla, a to je možná důvod, proč výše uvedená chvála tentokrát ustupuje jiným pocitům. A to dojmu, že její knihy mi už nemají co nabídnout. Její prvotinou jsem byla nadšená, wow, někdo dokáže takhle napřímo, stroze, jednoduše, syrově popsat běžný lidský život se vším všudy, to mi přišlo skvělé. Čekala jsem ovšem, že autorka bude dále růst, že časem k té skvělé formě psaní přidá také nějaký obsah, že přijde ještě nějaká další přidaná hodnota, nějaký přesah ( společenský, historický či jinak odborný...). A to se bohužel nestalo. Její knihy jsou jako rovnice, ve které se jen změní proměnné, jinak je to pořád dokola. Chápu, že možná kniha ani nemá ambice mít nějaký přesah. Ale potom zase od takového čtení obvykle očekávám, že bude aspoň odpočinkové. Což zde ( tedy až na tu formu - jako že ji opravdu zhltnete) taky není, člověk z ní má spíš blbou náladu. A jedincům se sklonem k depresím a úzkostem bych ji snad ani nedovolila číst. Myslím, že je škoda, že autorka nevyužije svůj nesporný talent a nezkusí třeba trochu zaexperimentovat s žánrem. Pro mě je každopádně taková literatura trochu ztrátou času a od Soukupové si určitě nějakou dobu nebudu potřebovat nic přečíst. Nečekala bych, že to napíšu, ale vcelku souhlasím s komentářem Salamandriny - že je to taková Třeštíková pro intelektuály. Jo, to by asi sedělo. Což mě trochu štve, protože po přečtení K moři, jsem prostě měla pocit, že je tam potenciál daleko větší. Škoda.... celý text
Střevo není tabu
2015,
Giulia Enders
Kniha propojuje velmi různorodé informace o trávicím traktu napříč medicínskými obory, dává je do souvislostí a předkládá čtenáři zábavnou a srozumitelnou formou. Vzhledem k tomu, že mám v daném oboru vzdělání získané z klasických medicínských knih, mi tato samozřejmě místy připadala příliš banální a některé informace moc povrchní nebo neucelené. Uvědomuji si však, že záměrem autorky bylo seznámit s touto problematikou především laického čtenáře - a zde je tedy zábavná a nenáročnější forma rozhodně ku prospěchu. Myslím, že z tohoto pohledu se autorce dílo vydařilo na jedničku.... celý text
Znuděn krásou hnusu
2011,
Henry Spencer
Přečteno za dvě odpoledne, mezi různými činnostmi. Taková jednohubka, kterou člověk zhltne na posezení, protože chce pořád vědět co bylo dál, ač je to jasný jako facka. Že dál nebylo nic... Trochu mi to připomnělo mou vlastní tvorbu z dob někdy na gymplu. Včetně toho jazyka, který někdy vůbec není špatný, a někdy je zase tak krkolomný ve snaze říct úplně všechno úplně všemi slovy, která se nabízí, že se věta podivně zamotá a člověk jí musí přečíst znova, aby jí plně pobral. Ale, tak vlastně i to k tomu asi patří. Je to o ničem, samozřejmě. O čem by to taky mohlo být, když hlavní hrdina je týpek, který život vnímá jako nekonečně se vlekoucí soubor časových úseků, které je potřeba nějak přežít- a proto si je krátí vymetáním akcí, které ho nebaví, konverzací s lidmi, které nesnáší, nepřetržitým kouřením a samozřejmě drogami, které ho vedou do stále větší nicoty. Časoprostor, v kterém se to celé děje, není nijak definován, nikdo se nijak nejmenuje, neznáme jména míst a kapel, kamarádů ani holek, se kterými spal, a je to jedno, protože o to vůbec nejde. Nebo vlastně právě o to jde, protože hlavního hrdinu nic z toho nezajímá ...Ta nedefinovanost jen odráží prázdnotu jeho světa, kde je všechno rozmazané, mlhavé, nepodstatné, nudné, pruda a úplná nicota. Za mě jako prvotina nakonec dobrý, i když jsem tomu na začátku moc šancí nedávala.... celý text
Tenkrát Svět
2017,
Lukáš Vincour
Jedna hvězdička za ilustrace a poselství, byť trochu kontroverzní. Zpracování bohužel nic moc. Určitě by se téma dalo propracovat s větší hloubkou a precizností. Trochu mi to připomínalo knihu Gerda - taky krásné ilustrace, rádoby silné a něžné poselství plné lásky, ale příběh a forma vyprávění nula nula nic. Pro mě taková odfláknutá kniha na efekt.... celý text
Norrlandský akvavit
2009,
Torgny Lindgren
Zvláštní kniha. Náboženská témata mě sice úplně nepřitahují, ale také se jim nevyhýbám. Podle anotace jsem si slibovala zajímavé a zábavné čtení, ale v jiném smyslu, než v jakém se mi ho pak dostalo. Zpočátku jsem tedy myslela, že knihu asi nedočtu, že to bude nudné. Ale pak se něco stalo...a příběh mě vcelku pohltil. Hlavní postava bývalého pastora Olofa mi sice nebyla příliš sympatická, a ani jeho pohnutkám jsem vždy nerozuměla, ale postupně se rozplétající životní osudy ostatních postaviček Vasterbottenu vzbuzovaly zvědavost a potřebu číst dál. Vyprávění se odvíjí pozvolna, klidně, pomaloučku. Jak člověk čte, sám se jakoby zpomaluje, mysl se upokojí, zpomalí se tok myšlenek a snad i srdeční tep. Ta kniha je jako meditace. Styl psaní je jednoduchý, skutečnosti jsou ozřejmovány jasným a nesložitým způsobem, a přesto zůstává něco skryto a nutí k zamyšlení. Humor je jemný, schovaný v náznacích a přitom i trochu cynický. V neposlední řadě je obálka knihy opravdu krásná. V tom, jak je to tedy se spasením, nemám ale stále jasno :-)... celý text
Čaroprávnost
2007,
Terry Pratchett
Fantasy nikterak neholduji (kromě Harryho Pottera) a tohle byl můj vůbec první Terry Pratchett. Přesto, že fanouška ze mně přečtení určitě neudělalo, musím uznat, že to má něco do sebe. Když je takový podzimní den jako dnes, studený a deštivý, v krbu praská oheň a z hrnku voní kakao, a člověku se nechce zrovna moc nad něčím přemýšlet, je to přesně ta pravá kniha, po které sáhnout a nechat se vtáhnout do toho příjemného světa na zádech želvy a čtyř slonů..I když v první části - na dvorku u Bábi - mi bylo určitě příjemněji než na Neviditelné univerzitě v druhé půlce, ta už mě tak nebavila a posledních 50 stran jsem dala už jen silou vůle, to na mě bylo asi až moc fantaskní a ujetý... Ale! Až vyrostu, chci být jako Bábi Zlopočasná! Včetně těch šatů se žábami a netopýry!... celý text
Bál šílených žen
2020,
Victoria Mas
Na tuto knihu jsem se moc těšila, odeonky mám ráda. A nalákala mě i dobrá hodnocení zde. Bohužel ve mně téměř nic nezanechala a na to, že je dosti útlá, jsem se jí prokousávala neúměrně dlouho - nějak mně to čtení ani nebavilo. O psychiatrii - a taktéž její historii - se celkem zajímám, takže poměry hospitálu a tehdejší přístup k duševně nemocným, které kniha líčí ( a dost se v tom opakuje), pro mně nebyly žádným novým zjištěním. Příběh, který se rozehrává na pozadí těchto kulis, je vcelku plytký a opravdu předem odhadnutelný. K postavám mi nějak nešlo udělat si vztah. No, snad Eugenii jsem fandila, to ano... Čekala jsem rozhodně víc. Pokud je ambice knihy populární formou přiblížit neznalému čtenáři děsivé poměry psychiatrické péče dob vlastně ne zas tak dávných, pak toto asi splnila. Pokud měla směřovat k prvotnímu zamyšlení nad tím, že ne vždy i tady v civilizované Evropě měly ženy taková práva jako dnes, a jak smutné byly jejich osudy, pokud se rozhodly patriarchálnímu systému odporovat - pak asi také splnila očekávané. Já pro ni ale asi nejsem tím správným čtenářem.... celý text