Cabiria
přečtené 363
Čaroprávnost
2007,
Terry Pratchett
Fantasy nikterak neholduji (kromě Harryho Pottera) a tohle byl můj vůbec první Terry Pratchett. Přesto, že fanouška ze mně přečtení určitě neudělalo, musím uznat, že to má něco do sebe. Když je takový podzimní den jako dnes, studený a deštivý, v krbu praská oheň a z hrnku voní kakao, a člověku se nechce zrovna moc nad něčím přemýšlet, je to přesně ta pravá kniha, po které sáhnout a nechat se vtáhnout do toho příjemného světa na zádech želvy a čtyř slonů..I když v první části - na dvorku u Bábi - mi bylo určitě příjemněji než na Neviditelné univerzitě v druhé půlce, ta už mě tak nebavila a posledních 50 stran jsem dala už jen silou vůle, to na mě bylo asi až moc fantaskní a ujetý... Ale! Až vyrostu, chci být jako Bábi Zlopočasná! Včetně těch šatů se žábami a netopýry!... celý text
Bál šílených žen
2020,
Victoria Mas
Na tuto knihu jsem se moc těšila, odeonky mám ráda. A nalákala mě i dobrá hodnocení zde. Bohužel ve mně téměř nic nezanechala a na to, že je dosti útlá, jsem se jí prokousávala neúměrně dlouho - nějak mně to čtení ani nebavilo. O psychiatrii - a taktéž její historii - se celkem zajímám, takže poměry hospitálu a tehdejší přístup k duševně nemocným, které kniha líčí ( a dost se v tom opakuje), pro mně nebyly žádným novým zjištěním. Příběh, který se rozehrává na pozadí těchto kulis, je vcelku plytký a opravdu předem odhadnutelný. K postavám mi nějak nešlo udělat si vztah. No, snad Eugenii jsem fandila, to ano... Čekala jsem rozhodně víc. Pokud je ambice knihy populární formou přiblížit neznalému čtenáři děsivé poměry psychiatrické péče dob vlastně ne zas tak dávných, pak toto asi splnila. Pokud měla směřovat k prvotnímu zamyšlení nad tím, že ne vždy i tady v civilizované Evropě měly ženy taková práva jako dnes, a jak smutné byly jejich osudy, pokud se rozhodly patriarchálnímu systému odporovat - pak asi také splnila očekávané. Já pro ni ale asi nejsem tím správným čtenářem.... celý text
Tentokrát to bude jinak
2015,
Alexandra Potter
Od začátku je jasné, jak to "tentokrát bude"... Ale to vlastně vůbec nevadí. Pokud člověk touží jen po příjemné oddechovce, bez velkého dramatu, psychologie, faktů, napětí a nevím čeho ještě, je tato kniha správnou volbou. Žádná velká literatura to samozřejmě není, ale je to milé, nenáročné, hezky se to čte. Průměrně tak jednou do roka mám chuť si od Alexandry Potter něco přečíst. A pak mi to zas na nějakou dobu stačí. Dvě hvězdičky proto, že Není přání jako přání se mi zdálo přece jen lepší a to ode mě dostalo tři...... celý text
Dům na kopci
2015,
Shirley Jackson
Tyhle knihy asi nejsou pro mě. Mám stejný pocit jako u knihy Dům v růžích - Deník Ellen Rimbauerové. Bohužel to nejsou pocity příjemného mrazení v zádech, ale totální nudy. Nejde o to, že to není strašidelné, to bych vzhledem k tomu, že kniha pochází z roku 1959, odpustila - holt dnes už nám asi dveře, které se samy zavírají, k pocitu hrůzy nestačí. Jde o to, že tam nějak nebylo co obdivovat, jazyk nic extra, děj takový nezáživný, postavy podivně nesympatické a bez potenciálu, že by si k nim čtenář vytvořil vztah. To platí i o hlavní hrdince, jejíž osud mi byl celou dobu v podstatě ukradený. Konec to možná trochu zachraňuje, protože podává jakési mlhavě vzdálené vysvětlení a spolu s doslovem nabízí možnost zamyslet se, co se to tam vlastně celou dobu dělo. Mě už se ovšem do hlubšího popřemýšlení nechtělo, neb už tak mě ta kniha okradla o dost času, který mohl být pročten lépe...... celý text
