Cabiria Cabiria přečtené 358

☰ menu

Pod skleněným zvonem

Pod skleněným zvonem 1996, Sylvia Plath
5 z 5

Tak bravurně popsaný pád do hlubin deprese, že mě málem vtáhl s sebou.


Anna ze Zeleného domu

Anna ze Zeleného domu 1982, Lucy Maud Montgomery
5 z 5

To bylo krásné! Ani jsem nečekala, že se mi bude tato dětská kniha tak moc líbit! Ona ale zase není tak úplně dětská, mám pocit, že řadu věcí člověk chápe asi až s věkem. Zábavné a milé příběhy ze života trochu nezbedné a velmi upovídané Anny jsou prodchnuty poetickým a barvitým líčením krajiny, přírody a vesnice v různých ročních obdobích. Člověk jakoby se s Annou vracel sám do dětství, do dětského způsobu uvažování a nazírání na svět očima dítěte, a z té nostalgie vás až místy píchne u srdce, že ten čas už je pryč... Anna, svérázná a pozitivní osůbka s dobrým srdcem, mi přirostla k srdci a mám chuť si o jejích dalších osudech ještě přečíst, ač jsem původně neměla další díly v plánu. Zajímavý byl také náhled do tehdejšího způsobu výchovy dětí, z dnešního pohledu dosti přísný. " Těšit se na něco, to je půlka radosti, kterou z toho máme. Nemusíme všeho dosáhnout, ale nikdo nás nemůže připravit o požitek z toho, na co se těšíme."... celý text


Malý Gatsby a Carmen z Chodoriva

Malý Gatsby a Carmen z Chodoriva 2023, Michal Viewegh
1 z 5

Jednohubka, přečtená za odpoledne - naštěstí, protože to byla celkem ztráta času. Jak již někdo trefně poznamenal, Viewegh píše, jako kdyby to už chtěl mít za sebou, a stejně tak jsem to já i četla. To je asi tak jediné v čem jsme na stejné vlně. Nezastírám, že nemám tohoto spisovatele ráda, rozhodla jsem se mu ale zase po čase dát šanci, a to hlavně proto, že jsem knihu dostala jako dárek a bylo by mi líto ji poslat dál nepřečtenou... Autor píše asi jako když jsme se spolužačkou na základce psaly společně román na pokračování - úroveň slohovky lepšího žáka osmé třídy. Je to dost autobiografické, což mi zde z nějakého důvodu vadilo. Asi mě prostě nezajímá Vieweghův osobní život, jeho zdravotní problémy, problémy s erekcí apod. Pokud cítí potřebu to ventilovat, možná by si měl psát spíš deníček. Jeho psaní mi navíc přijde oplzlé, a to nemám pocit, že bych byla nějak prudérní. Ale on píše jaksi ...úchylně..? Prvních padesát stran totálně o ničem, "vtipné" historky trapné. Hlavní nosný příběh by mohl mít velký potenciál, bohužel byl těžce odfláknutý, konec useknutý. Podtrženo sečteno - celkem zbytečná kniha.... celý text


Náměsíční vrazi

Náměsíční vrazi 2023, Stanislava Veselá
2 z 5

Na tuhle knihu jsem se těšila, protože ráda poslouchám Krimi příběhy na YouTube. I když jsem po literární stránce nečekala nějaký zázrak, přece jen jsem spíše zklamaná. Bohužel kniha vyznívá celkově trochu podivně. Je to asi tím, že vyprávět a psát prostě není to samé. To, co při vyprávění hezky plyne, napsané působí místy nepřirozeně až křečovitě, jindy se děj nudně vleče, skoky mezi různými událostmi také příběhům zrovna neprospívají... A bohužel i ta čeština občas pokulhává. Psát se prostě musí umět. Tato kniha na mě působila zkrátka jen jako sepsaná příprava k vyprávění na YouTube, ne jako ucelené literární dílo. Dávám dvě hvězdy - cením si každé prvotiny, odvahy a odhodlání, které do ní autor vloží. Druhá hvězdička je za nesporně nové informace, které jsem se dozvěděla. Z mého pohledu nejzajímavější a asi i nejlépe sepsané příběhy - Scott Falater, Robert Ledru.... celý text


Deník japonské manželky

Deník japonské manželky 2018, Veronika Ageiwa
3 z 5

Oddechové nenáročné čtení. Dozvěděla jsem se řadu pro mě nových informací o životě v Japonsku, odlišnostech mezi naší a tamní kulturou i o tom, jak Japonci vidí nás. Veronika mi zprvu úplně sympatická nebyla, pak jsem si k ní ale našla cestu a vlastně jsem ji dost obdivovala za její odvahu a odhodlání žít v úplně cizí zemi, nám tolik cizí kultuře, úplně sama bez nikoho známého - krom manžela, který byl pořád pryč a stejně jí příliš nepomáhal. Nejvíc zajímavý mi přišel ten rozpor ve společnosti - na jedné straně je kladen extrémní důraz na zdvořilost, řád, pořádek, úslužnost, perfektní služby apod., na straně druhé v běžném životě nenapadne muže podržet ženě dveře, pustit sednout v autobuse těhotnou... zvláštní. I když se mi japonská, potažmo asijská kultura líbí, žít bych tam nechtěla.... celý text