Carrissa
přečtené 199
Nazvi to osudem
1994,
Jayne Ann Krentz
Pro čtení doporučuju osobně vyzkoušený postup: 1) začít číst - 2) brzo dojdete do fáze jako slunko, tam knihu odložit - 3) až přijde období prokrastinace/nedostatku čtiva, otevřít někde v půlce - 4) stylem "každou druhou větu přeskočím" dočíst. Mezi druhou a třetí fází doporučuju alespoň 3 měsíce pauzu, abyste stihli zapomenout začátek. Ale i tak je blbost s tupou hlavní hrdinkou.... celý text
Nevhodní milenci
1995,
Jennifer Crusie
Tohle není Crusie, jakou mám ráda. Není to vtipné ani překvapivé, rozhovory jsou nudné, žádná z postav mi nebyla sympatická. Ona je uvzdychaná, pořádně neví, co chce, a stále někoho kritizuje. On je po celý příběh na facku, ale aspoň se nesnaží ze sebe dělat zachránce planety jako Ona. Žádná detektivní zápletka, je tam sice jakási "záhada", ale ta je spíš pro smích /v tom špatném slova smyslu/. U mě velké zklamání.... celý text
Královské svádění / Svatba s podmínkou
2009,
Robyn Grady
Existují autorky, které dokážou červenou knihovnu psát moderně, vtipně, s nápadem. R. Grady jí asi není, v téhle knize nebylo vůbec nic zajímavého, žádná zábava ani dějový zvrat, pouze nudné, dokola opakující se úvahy a vzdychy. Na každé stránce se dozvíme, jak Tamara (výběr jmen úděsný) musela strašně bojovat s osudem, ale prezentuje se spíš jako hloupoučká naivka, taková skleníková kytka. Mužské postavy jsou nezvládnuté, hlavní záporák je parodií s trapným závěrečným řešením a hlavní hrdina se z protivy přemění v áách dokonalého během 1 odstavce. Asi těžko vyčítat romantickému příběhu předvídatelnost, takové jsou všechny, ale trocha reality by pro příště neuškodila. Pro babči OK, pro mladé /aspoň duchem/ nebrat.... celý text
Polibek pro Annu
2012,
Stephanie Perkins
Vybrat si pro zamilovaný příběh nejromantičtější město je trochu prvoplánové, říkala jsem si. To jsem ale netušila, že pařížské kulisy neposlouží jen k vyjádření romantiky, ale hlavně svobody, mládí, naděje, života. Oceňuju linku o rodičích, která nebyla nijak americky patetická. Paříž trochu znám a děj mě tak vtáhl, že jsem si vždy připadala, jako když právě stojím přesně tam, kde Anna. Kdo v Paříži nikdy nebyl, po této knize to určitě bude chtít napravit:) Jestli je vám holky přes dvacet, ale chcete se v myšlenkách vrátit o pár let zpátky někam do dob, kdy jste ještě hltaly lanczovky nebo podobně dívčí věci, tak tohle je přesně pro vás. Je to milé, vtipné, romantické, vůbec ne trapné ani pubertální.... celý text
Světlem oděná
1940,
Jaroslav Seifert
Oblak opíral si o rozhlednu bílé lokty; tenkrát s úbočí bylo vidět hory v nedohlednu a mně vhrkly slzy do očí. Samotné verše jsou hezké, ale jako celek mi Světlem oděná moc neladí. Bavily mě pasáže odkazující ke konkrétním pražským místům, ale tam, kde (pochopila-li jsem to správně) Seifert připodobňuje Prahu k ženě, jíž se muž vyznává ze svých citů, jsem měla stále na mysli, že už napsal lepší věci. Takový ten pocit vtáhnutí a porozumění i tomu mezi řádky se u mě nedostavil, stále jsem si připadala jako bruslař klouzající po zamrzlé řece, který neúspěšné hledá, kterak ten led rozbít a vrhnout se do peřejí.... celý text
Prvá dáma
2003,
Susan Elizabeth Phillips
Celou dobu jsem se nemohla zbavit pocitu, že čtu Sandru Brown bez krimi zápletky. SEP obyčejně do knih nacpe mnohem víc humoru a vtipných situací, to mi bohužel tady chybělo (něco bylo, ale málo). Je možné, že mi ty vtípky unikaly kvůli slovenštině (v češtině kniha nevyšla). Občasné politické řeči mě nesmírně bavily, stejně jako postupný vývoj dětí. Vzít 1 hvězdičku mě definitivně přesvědčil epilog, který ten sladký konec až příliš přesladil. Nicméně Susaniným fanynkám bych se nebála doporučit.... celý text
Řeč květů
2012,
Vanessa Diffenbaugh
Bojuju sama se sebou, jestli čtyři hvězdičky nejsou přehnané. Kniha se mi líbila, moc. Ale příběh je předvídatelný, ke konci už mi přišlo, že se žádá čtenářčina slza za každou cenu, žádný velký zlom. A autorka nějak divně popisuje místa (možná překladem?), že jsem se nedokázala zorientovat ve městě ani v bytech, natož abych si je představila. Samotná květomluva mě bavila nesmírně, bez ní by byla kniha jen dalším slaďákem.... celý text
Už neplač
2004,
Linda S. Howington
Totálně promarněné téma. Tohle mohla být vynikající kniha, kdyby autorka ponechala začátek, dalších 300 stránek zredukovala na max. 80 a věnovala se především řešení situace, kterou bohužel odflákla na posledních 5 stránkách. Konflikt ztracené dítě vs. nová rodina vs. biologická matka se svojí rodinou a do toho ještě biologický otec by byl tisíckrát zajímavější, než popis přejezdů do Mexika a financování dobrovolnické organizace. Po dočtení jsem byla hodně, hodně zklamaná, zdejší popis děje - zejména otázky kladené v jeho konci slibují hluboké náhledy do psychiky matky, její vývoj a dilemata vzhledem k nové rodině. To ale v knize vůbec není a kdo to očekává, tak tomu čtení určitě nedoporučuji.... celý text
Nejsem jako vy
2011,
Jodi Picoult
Moje první kniha od této autorky a zcela jistě ne poslední. Málokdy se o vážném tématu dá číst s takovou lehkostí, každá z postav si ve svém vyprávění připouští vlastní chyby, které jim ani nejde vyčítat. Popis světa jak ho vidí aspergik je neskutečně inspirativní, vlastně měl Jacob pravdu, že někdy je jeho chování normálnější než to naše. Jen mě mrzí konec knihy - možná proto, že jsme se vlastně úplně nedozvěděli, jak a proč bylo rozhodnuto, nebo že se věci seběhly tak, jak jsem si myslela už od půlky knihy, nebo prostě proto, že jsem se s postavami nechtěla rozloučit. Já beru tu poslední možnost.... celý text
Osm dní
1968,
Jaroslav Seifert
Skvělá sbírka bez jediné slabší básně. Všechny jsou působivé, vyvolaly smutek a snad i naději, přestože ve vedlejší místnosti bouří tak přízemně televize. To kalné ráno zná každý, je krásná. Ale za vrchol považuji Rozhovor se smrtí, neuvěřitelně pravdivá ve všem vyřčeném i čteném mezi řádky a přiléhavá ke skonu každého milovaného, nejen prezidenta.... celý text
