chaera
přečtené 423
Námi to končí
2018,
Colleen Hoover
Mé první setkání s Colleen Hoover a musím říct, že za mě docela zklamání. V první části mě příběh Lily a Ryleho absolutně nezajímal. Přišlo mi to uspěchané a nerealistické - konverzace byly jak vystřižené ze špatného filmu, absolutně jsem nevěřila, že by takto spolu mluvily dvě dospělé osoby. Ono všechny osoby se chovaly tak nějak afektovaně a jako karikatury, vyjma deníkových zápisů, kde se mi vykreslení postav líbilo více. A nebýt právě těch deníkových záznamů (příběh Lily a Atlase jsem četla jedním dechem), nejspíš bych se nedostala do druhé části a knihu odložila. Druhá část je o hodně temnější a děj jde tak trochu stranou, aby udělal místo pro pocity a vnitřní pochody hlavní hrdinky. Myslím, že kdyby v takovém duchu byla napsaná celá kniha (zaměření na emoce místo snahy napsat "fantazii", do které se čtenářky mají vžít, jako tomu bylo v první části), bylo by to bezpochyby na 4 nebo 5 hvězdiček. Abych to shrnula - první část ve mně vzbuzovala nutkání koulet očima. Vztah byl příliš hrr, autorka se nám snaží tvrdit, že se postavy milují až za hrob, ale kromě pár (ne moc kvalitních) postelových scén ta láska nejde nijak vidět. Kýčovité konverzace jdou překousnout jen těžko a dávají smysl pouze v denících (protože která puberťačka s deníkem nemá sklony být dramatická - já ve svých denících doteď mluvím, jako bych byla hlavní postava v coming of age filmu). Druhá část je sice lepší, ale ne zas o tolik lepší, aby zachránila mé hodnocení. 2.5/5... celý text
