chaera
přečtené 423
Hrůzostrašné léto
1997,
Robert Lawrence Stine
Teprve má druhá kniha od tohoto autora, kterou jsem četla. A musím říci, že Hra o tělo se mi líbila více (i když byla oproti této o hodně více naivnější). Moc se mi líbí autorův styl psaní, jenže v příběhu je tolik nelogických děr, že jsem při čtení byla spíše vytočená, než napjatá. Zápletka taky není nijak originální, ale jak říkám, tyto zápory mi vynahradil autorův styl psaní. 2.5/5... celý text
Sex Pistols
2009,
Steve Parkhouse
Sex Pistols mám ráda, komiksy taky, ale to bohužel nestačí, abych knize dala vyšší hodnocení. Na jednu stranu se mi kresba líbila, na druhou bylo někdy formátování stránek dost matoucí. Hodně zjednodušený příběh této kapely (to se ale dalo čekat, vzhledem k rozsahu), a vybrané momenty na mě působily tak nějak rozpačitě. Průměr, po druhé už ho číst nebudu. 3/5... celý text
Autofikce
2010,
Hitomi Kanehara
Poprvé jsem od autorky četla Hadi a náušnice, tak jsem se pustila i do Autofikce. Hadi a náušnice byla velmi zajímává, místy brutální kniha s nespočtem zajímavých postav. To se o Autofikci říct nedá. Mám pocit, jako by autorka dosadila za hlavní postavu sebe a na jednu stranu se snažila vypadat děsně cool, ale mně po celou dobu čtení lezla krkem. Rádoby nešťastná holčina, která se ale do špatných situací dostává tak trochu vlastní vinou (viz její touha po násilnickém partnerovi) a zároveň se snaží tvářit, jako by jí na tom nezáleželo. Její postoj (nebo snad postoj samotné autorky) k tématu znásilnění (to se v knize objeví hned několikrát) raději ani nekomentuji, to byl hnus. Četlo se to dobře, věty jsou krátké, ale to je tak jediné plus. 2/5... celý text
Hra o tělo
1997,
Robert Lawrence Stine
Taková rychlá jednohubka, když si člověk potřebuje odpočinout od bichlí. Námět se mi líbil, je poměrně neotřelý a hrdinové v knize jsou sympaťáci. Je to sice horor, ale je to i tak nějak mile naivní, s tím že je příběh vyprávěn očima jedenáctiletého dítěte jsem se při čtení cítila i podivně nostalgicky. Určitě sáhnu i po dalších knihách ze série, celou dobu jsem byla zvědavá, jak se vlastně příběh vyvine. 4/5... celý text
Asylum
2014,
Madeleine Roux
Kdybych dostala pade za každý horror, který se odehrává v (opuštěné) psychiatrické léčebně, nejspíš bych nemusela do konce života pracovat. V této knize je ale neoriginální nejen prostředí, ale i zápletka samotná. Opět jsou zde experimenty, téma šílenství, posedlosti - v podstatě je to takový malý knižní bráška Outlastu. Musím uznat, že atmosféru to má dobrou a fotografie v knize jsou také zajímavým doplňkem. Líbilo se mi, jak autorka popisovala jednotlivé místnosti a dělala to tak barvitě, až jsem skoro cítila zatuchlý pach podzemí. Navíc má nenáročný styl psaní, takže stránky krásně plynou pod rukama a ví, jak ukončit kapitoly, abyste měli nutkání pokračovat ve čtení. Dan je pak nevěrohodný vypravěč, takže sám čtenář netuší, co se vlastně děje a nutí ho to přemýšlet, komu věřit. Ale to je bohužel jen pár pozitiv a negativa značně převyšují. Celá kniha je plná nelogičností a fakt, že se jedná o knihu pro mládež, neberu jako omluvu pro to, aby příběh nedával smysl. Máme tu postavy, které existují pouze v závislosti na hlavním hrdinovi a nemají život sami o sobě. Pak také dva zaměstnance školy, kteří nemají na příběh moc vliv a vůbec mi neleze do hlavy, že na celém kurzu na ty děcka vlastně nikdo nedohlíží (možná trochu Joe, ale ten má primárně na starosti hlídkování budovy). A ostatní studenti se jen tak mihnou na pozadí sem tam, takže mi chyběla nějaká uvěřitelnější školní atmosféra (jedná se o studenty posledních ročníků na střední a jestli mě práce s dětmi/mládeží něco naučila, tak že by byli bez dozoru jak urvaní ze řetězu.) Autorka se taky celkem brzo vykašlala na Jordana, který jako jediný z trojice neměl pořádnou dějovou linku (jen naznačenou) a konflikty mezi ním a ostatními vlastně nikdy nebyli vysvětleny. Velmi průměrný horor, ale dám šanci i druhému dílu, protože mě zajímá, jak se příběh rozvine. 2.5/5... celý text
