Clara del Valle
přečtené 849
O líné babičce
2011,
Alena Kastnerová
"Hobluj, Mílo, hobluj!" Už dlouho jsem se u knihy tak nepobavila! DOPORUČUJI! :-)
Agent 6
2013,
Tom Rob Smith
Končím na straně 105... to fakt nedá! Už Utajovaný projev byl hrozný, říkala jsem si, že horší to být nemůže, ale spletla jsem se... může. Autorovi zjevně došla šťáva při vymýšlení zápletky v moskevských reáliích a tak to prostě přesunul do NY a my všichni samozřejmě věříme, že by se Raisa mohla stát ředitelkou školy a organizovat zájezd do prohnilé imperialistické země a ještě tam vzít s sebou dcery. Panebože... taková blbost! A stejně jako kolega v jednom z předcházejících příspěvků nevěřím tomu, že stejný autor, který napsal tuto slátaninu a Utajený projev... to byl také "majsrtštyk"... napsal Dítě číslo 44. Prostě nevěřím!... celý text
Utajovaný projev
2011,
Tom Rob Smith
Za normálních okolností bych takovou patetickou, nevěrohodnou a nesmyslnou sra@ku odložila po pár stranách, ale zvědavost hraničící s čirým masochismem mě nutila číst dál a dál. Potřebovala jsem zjistit, co ještě všechno autor úžasného Dítěte číslo 44 /které jsem přečeta jedním dechem/ napáchal. Chápu... po fenomenálním úspěchu Dítěte potřeboval kout železo, dokud bylo žhavé... ale tohle.... to snad ani není možné. V tomto dílku bylo naprosto všechno - byla tu několikanásobná zrada, velká láska, pomatená a naprosto nevěrohodná ženská hrdinka, útěk z vězení ve stylu Indiana Jonese, psychiatrie, utajení potomkové etc.etc... je toho spousta, hloupostí a nesmyslů, toto je jen malý zlomek. Autor zjevně vybrakoval všechny detektivky, špionážní romány a thrillery a sestavil z toho kompilát. Chvílemi jsem se musela smát, chvílemi jsem nevěřícně kroutila hlavou a chvílemi se mi fakt chtělo plakat. Jako strašný. No nic... mám tu ještě Agenta 6. Fakt se překonám a dám ho, jsem zvědavá na další osudy Jamese Bonda... pardon Lva Děmidova.... celý text
Dítě číslo 44
2009,
Tom Rob Smith
Po pár stránkách jsem knihu chtěla odložit, zásadně se vyhýbám detektivkám, ve kterých jsou zabíjeny děti nebo jim je nějak ubližováno, takže mne první dvě kapitoly hodně zaskočily a bylo mi opravdu těžko.Množství kladných hodnocení však dávalo tušit zajímavý čtenářský zážitek, takže jsem udělala vyjímku. Kniha mne opravdu hodně zasáhla, zvlášť pokud člověk uváží, že vychází ze skutečných reálií, to zobrazení krutostí nelidského režimu bylo tak děsivé, že to budu dlouho vydýchávat. Škoda, že některé zajímavé momenty byly jen rychle odbyty /konkrétně myslím učitele Ivana a jeho roli v celém tom šíleném nelidském soukolí/. Zároveň mne trochu zklamalo rozuzlení, přišlo mi nelogické a nevěrohodné /klidně bych se spokojila s prostým odhalením šíleného zločince, toto bylo opravdu překomplikované, nicméně pro někoho určitě velmi efektní/, stejně tak jako závěrečné zůčtování ve sklepě bylo pro mne zbytečně patetické. Přesto však knihu hodnotím jako jednu z nejzajímavějších detektivek, jaké jsem v poslední době četla. Hned začínám s pokračováními, jsem zvědavá, jestli do osudů Lva a jeho rodiny nějak zasáhne Naďa.... celý text
Slepá mapa
2013,
Alena Mornštajnová
Spíše rozpaky. Ze začátku jsem byla knihou nadšená a okouzlená, ale jak děj ubíhal, nadšení polevovalo a nebýt toho, že jsem knize věnovala tolik času, nejspíš bych jí odložila úplně. Kniha je prezentována jako líčení osudů tří žen jedné rodiny, bohužel té z mého pohledu nejsympatičtější je věnováno jen zlomek obsahu a její osud se uzavírá kolem strany 60. Navíc souhlasím s některými komentáři, že děj je plochý, jednoduchý, popisný, postavy jakoby bez emocí. A pokud kniha měla vypovídat něco o dobách minulých, tak to se u mne minulo účinkem. Co mi asi vadilo asi nejvíc bylo zahlcení knihy plytkými dialogy mezi postavami. Ale měly být pro mne dostatečným varováním komentáře zde, že se kniha dobře čte, to už většinou bývá známkou toho, že taková kniha pro mne nebude. Kniha pro mne osobně nebyla nijak přínosná, tak prošuměla a nic nezanechala, žádný dojem, hodnotím ji jako průměrnou.První polovina ještě ušla, pak už to byla křeč. Závěr knihy byl naprostým rozčarováním. Násilný a nevěrohodný happy end, kdy se Anežce podařilo vybruslit ze svého lidského a morálního pochybení byl pro mne nepochopitelný. Čili vše dobře dopadlo a Anežka s alkáčem vyrazili vstříc světlým zítřkům.... celý text
Nepravděpodobná pouť Harolda Frye
2012,
Rachel Joyce
Kniha mne neoslovila, sice to ze ze začátku to vypadalo jako milý příběh, bohužel v okamžiku, kdy se k poutníkovi začali přidávat ostatní mě to začalo otravovat, takže jsem tuto pateticky líbivou záležitost nedočetla.Možná i proto, že z mého pohledu je postava hlavního hrdiny a jeho počínání nevěrohodná a neupřimná.... celý text
Řecká ruleta – Příběhy lidí v nejisté době
2015,
Pavla Smetanová
Řecko mám moc ráda, s autorkou jsem se krátce potkala behem dovolené na Korfu, moc milá, příjemná a usměvavá mladá dáma. Její předchozí knihy popisující život na ostrově se mi moc líbily, tato je trochu jiná, važnější. Ráda jsem jí přečetla, ledacos mi vysvětlila a hlavně opravila omyly a nesmysly, které kolují mezi Čecháčky ohledně života v Řecku, platů, důchodů atp. Není to tak jednoduché ani jednostranné, jak nám média servírují, proto je tento pohled přímo z Řecka pro mne tak cenný.... celý text
Dora na cestách
1979,
Helena Šmahelová
V mládí jsem tuto knihu četla a líbila se mi. Nedávno jsem dostala pošetilý nápad znovu si knihu mládí připomenout. OMG... takový hnus! Soudružka Šmahelová ale odvedla dobrou práci a napsala manipulativní románek pro dospívající v socialistickém Československu, kde se nenápadně mladým čtenářům vsugerovává do mozečků, jak je ten západ ošklivý, prohnilý a zlý. To všechno ústy "moudrého tatínka", který od začátku cesty Doru pěkně masíruje. Ze začátku je to i úsměvné... to když si tatínek všímá, jak je západní Německo přelidněné a ošklivé, a že se nediví, že z ošklivého západního Německa k nám do té krásné socialistické krajiny na víkend přejíždějí stovky Němců /pozor... kniha byla napsána v r.1983!, v době neprodyšných hranic a tuhé studené války, už jen představa, že soudruzi dovolili Doře cestu za matkou je naivní a ty stovky západních Němců migrujících o víkendech sem a tam bych taky ráda viděla/, při příjezcu do NYC to nabírá grády a moudrý tatínek je znechucený bezdomovci, žebráky, špinavými ulice a marnotratným stylem života a pionýrka Dora to uvědoměle srovnává s krásným velkoměstem Moskvou, kde by se něco takového nikdy nestalo. Dory vlastní americká maminka je v knize popsána jako rozmazlená a zhýčkaná panička, protože se ráda pěkně obléká a dbá o sebe, zato ta pražská "macecha" je hodná a skromná, protože má ráda šedou barvu a barevné oblečení je jí protivné a jejím kosmetickým stropem je pravděpodobně indulona. Svatá prostoto! No... abych to zkrátila... knihu jsem přečetla ze začátku s pobavením, ke konci už ale s velkým vztekem a kniha mého mládí putovala tam, kam podle mne právem patří... do sběru! Toto fakt mít doma nechci!!!... celý text