Clea3112
přečtené 193
P.S.
2015,
Aňa Geislerová (p)
Kniha Ani Geislerové je přesně tím, čím je. Nic víc, nic míň. Sbírkou fejetonů, které nijak neurazí, ale ani nikterak nestrhnou k hlubšímu dlouhodobějšímu přemítání. Čtivé, snivé, hravé i hrající barvami, chutěmi, vůněmi.... Ruku na srdce, kdyby pod titulem nebylo jméno známé herečky, knížka by se zřejmě ztratila někde v hlubinách literárního moře. Rozjímání, které s námi Aňa sdílí, je prostě rozjímáním každé mladé maminky, ve které mateřství rozjitří všechny smysly a která si užívá jindy zapomenutých maličkostí každodenního života - od bezelstného úsměvu svých dětí po zavařování marmelády a pečení kuřete na olivách. A to i za cenu neprospaných nocí a kruhů pod očima. Ale v tom je vlastně půvab Aniny knížky. Věřím jí to, a proto doporučuji... K odpolední kávě, k večerní sklence vína. Usrkávat po douškách :)... celý text
Betonová zahrada
2005,
Ian McEwan
Od prvních stran provází čtenáře podivný neklid a nevyřčené napětí, které tušíme za postavou despotického otce, těžkou, ač blížeji nevysvětlenou nemocí matky, rozporuplnými a protichůdnými pocity dospívajících teenegrů....je tu dusno a poněkud upjatě, neboť o citech se mezi příslušníky této rodiny nemluví... Což neznamená, že to co není vidět, není ....Mistrnost Ian McEwanova díla spočívá v jeho umu vytvořit na malém prostoru netradiční příběh, popsaný zdánlivě syrovým jazykem, s chladným autorovým odstupem a přitom výstižným psychologickým portrétem hlavních protagonistů. Není to totiž, jak by se na první pohled mohlo zdát, jen laciný příběh s lehce bizarní zápletkou. Pod jeho povrchem se skrývá spousta nevyřčených otázek i odpovědí, které však autor už ponechává čtenáři. Každý si odnáší něco jiného.....A pan Freud si mne ruce...... celý text
O ženách
2008,
Arnošt Lustig
Žena v různých životních rolích a láska k ženě jsou ústředními tématy, kolem kterých se točí povídání A. Lustiga s M. Mališovou. Otázky jsou jen nahozenými udičkami k úvahám a reflexím Muže, pro kterého slovo Žena evokuje poezii, něhu, inspiraci, vrzušení, úctu, radost, potěšení....Neodmyslitelnou součást mužského světa. Psáno s nadhledem a porozuměním Toho, který už ví. Přitom bez nárokování si absolutních pravd, s úsměvem a pokorou. Pěkný lyrický jazyk.... celý text
Intimní schránka Sabriny B. (final cut)
2010,
Emil Hakl (p)
Hakl mi byl velmi doporučován, a proto pro mě trochu zklamání. Nedokázala jsem s příběhem dostatečně rezonovat, nechat se jím unášet. Styl je syrový, což neškodí, ale stále ve mně zůstával pocit, že teď už by se mělo něco odehrát a ono to stále nepřichází.... celý text
Z deníku ajťáka
2015,
Lukáš Pavlásek
Úsměv na rtech u mě kniha vyvolala a to se počítá :) Nenáročná pohodovka, a pokud máte ve svém okolí nějakého ajťáčka, vaše laskavé pochopení pro něj se jistě prohloubí....Oni ten svět prostě vidí "trošku" jinak :)... celý text
Multikulti pindy jedný český mindy
2016,
Iva Pekárková
Iva Pekárková je bezpochyby zajímavá dáma. Kniha se čte sama a nemůže nezaujmout :) Reportáže a střípky ze života v Londýně, psané s humorem, nadhledem, skromností , trefností a velkou dávkou tolerance . Za řádky napsanými zdánlivě lehkým perem nacházíme upřímnou snahu chtít pochopit to "jiné" a především (a za to Ivě díky) zprostředkovat to a předat dál. V dnešní době velký krok z ulity ven.... celý text
Alexandrijský kvartet
1989,
Lawrence Durrell
Pro mě literární perlička, zakutálená a stále tak trochu ukrytá....Není to čtení pro každého, vyžaduje čas, to správné naladění, ale když se dostanete do stejných vibrací jako autor, užijete si proud fantazie, koloristiku barev, smyslných vjemů, reflexí a úvah o umění, vztazích, životě, pochopení pro lidské slabosti i nalézání cest sám k sobě... K tomu nádherný jazyk (bravo patří i překladatelům), na svou dobu neobvyklá kompozice, neopakovatelný styl.... celý text
Příběhy ve znamení touhy
2012,
* antologie
Touha jako literární téma zní slibně....Každý totiž máme touhy jiné a pro každého "toužit" znamená něco jiného. To potvrzuje i patnáct autorů krátkých povídek, kteří se pokusili - každý po svém - představit ve zkratce své vnímání tohoto slova. Někdy s úsměvem a lehkou hravostí, jindy s přídechem melancholie, zapadlou vzpomínkou na něco, co možná kdysi kdesi bylo.... Ať tak, či onak, stále platí, že napsat dobrou povídku je prostě umění.....A ne vždy se povede. Knížka se čte lehce, na podzimní večery ideální....Připustíme-li ovšem, že by po čtení měl zůstat ve čtenáři onen příjemný "dojíždějící" pocit, jako třeba - právě - po šálku dobré kávy :-), tak ten se nedostavil. V mé paměti zůstávají jen tři jména Banáš, Rudiš a Sára Saudková - vtipné, trefné, nápadité.....Na 3 z 15 je to stále málo, takže 2 hvězdičky.... celý text