Clea3112 přečtené 193

Skořápka 2017, Ian McEwan

McEwan nemůže zklamat. Jeho nejnovější proza je psána zdánlivě v odlehčeném tonu, neboť hlavním hrdinou i vypravěčem v jednom je dosud nenarozený plod v matčině lůně, který se stává nuceným svědkem osnovované vraždy vlastního otce. Ze své pozice je pasován do role pouhého pasivního pozorovatele a komentátora dění vnějšího světa, což však autorovi poskytuje neomezený prostor k pronášení postřehů mnohem dalekosáhlejšího a globálního charakteru. Domnělé komično je však iluzorní a kdo zná McEwana, ví, že autor jde vždycky hloub. McEwan miluje psychanalýzu a jen s ní můžeme porozumět - na první pohled -iracionálnímu chování jeho hlavních aktérů. Nabízí se otázka, proč věcně a rezolutně působící Trudy opouští milujícího manžela a pokaždé bezuzdně podléhá chtíči svého nového, materiálně založeného a intelektově prostšího partnera, mimochodem vlastního švagra. U kořenů stojí pudovost, která dovoluje, že společenské masky padají a aktéři zapomínají - alespoň na chvíli - na své "role". V hloubi duše submisivní Trudy a v podstatě plný komplexů Claude nechávají vyplynout na povrch svá prapůvodní já. Psychologických rovin je však v románu více a McEwan znovu ukazuje, co všechno umí - na malém prostoru (děj se prakticky odehrává pouze v domě rodičů) a v krátkém časovém rozsahu (2-3 dnů) rozehrává bravurní zápletku s nejednoznačně vykresleným psychologickým profilem hlavních hrdinů, spoustou úvah k dnešnímu světu i umění. Vážná témata v obalu úsměvna. Bravo. "...Claude přistoupí blíž, položí ji ruku na rameno a zašeptá ji do ucha - Nenávidíš mě? Nesnaž se mě pořád tak vzrušovat. Jenže je to tak. Skrz jeho polibky a své slzy říká - Prosím tě. Claude. Ne. Neodvrátí se, ani ho neodstrčí. A já už mám jeho prsty pod hlavou a pomalu se tam činí..."... celý text

Jana Eyrová 2006, Charlotte Brontë

V podstatě nadčasová klasika, ve které lidský duch dokáže čelit nepřízni osudu, zachovat čistotu srdce a dojít ke světlu lásky, harmonie a sebepřijetí.

Když nebyl čas na hraní 2009, Michael Kocáb

Zraněné dětství 2013, Pola Kinski

Venuše Samešová 2015, Venuše Samešová

Setkání s mořskou Venuší 2005, Lawrence Durrell

Mám ráda Durellovy lyricé prozy. Jsou takovou novodobou meditací. Přimějí vás zvolnit krok, zastavit se, rozhlédnout a začít vnímat krásu, která je kolem vás. Vaše smysly hrají koncert a vy máte pocit, že jste se přenesli do krajiny, kterou Mistr maluje... .... "Překrásné ráno se třpytilo a tančilo. Venku před hotelem ovíjelo moře modrým proudem kamenný maják a kadeřavě se rozlévalo po jedné z nejkrásnějších oblázkových pláží na světě. Slunce rozhodilo po všem v popředí modré a zlatavé skvrny, zatímco ponurý horizont Carie , dosud jen doktnutý bříšky slunečních prstů, jakoby postupně procházel všemi odstíny barvné palety. Dokonalý klid a mír"... Je znát, že Setkání s mořskou Venuší vyšlo téměř 10 let před Alexandrijským kvartetem a Durella spisovatelský um bude ještě dozrávat, ale je to příjemné čtení , ve kterém se již zračí spisovatelův výjimečný dar lyrické reflexe.... celý text

Lady Fuckingham 1999, Oscar Wilde

Literární fajnšmekři si na své nepřijdou. Příznivci erotického žánru určitě :) Nabízí se otázka, jak toto dílko hodnotit. Je to skoro, jako když se na filmový festival v Cannes zatoulá nějaký rozverný, barvitý snímek s dokonale atletickými těly mladých herců a vnadných hereček, které sice mnohé oko potěší, tělo i duši rozptýlí, ovšem v top- žebříčku ceněných kousků jej nakonec nenajdete. Zaujme rok vydání i kejklata kolem autorství, která byla bezpochyby skvělým vydavatelovým tahem na branku. A neboť stále ještě brouzdáme ve vodách krásné literatury, nemůžu prostě jít výš než na 1,5 hvězdy. A rozhodně za tím nestojí nějaká prudérie :) Spíše trochu unuděná monotonie Lady Fuckingham.... celý text

Vánoce nebudou! 2002, John Grisham

Odpočinkové, úsměvné čtení o jedné malé "vzpouře" proti konvencím se šťastným koncem :)

Laco Deczi – totálně vytroubený mozek 2017, Tomáš Poláček

Jadrné. Peprné. Svérázné. Osobité. Nekonvenční. Volnomyšlenkářské. Prostě nářez. Jedno se nedá Lacovi upřít. A sice to, že opravdu neřeší, co si o něm kdo myslí. V tom je jeho síla a vlastně i fascinující svoboda. I na dálku cítíte vibrace a energii, kterou vyzařuje. Intelektuální počtení nečekejte, ale zajímavý výřez ze života jedné jazzové legendy určitě. Přijmete-li Laca takového, jaký je, výborně se pobavíte. A T.Poláčkovi i vydavateli dík za absolutně autentický, necenzurovaný text.... celý text

Povídky o ženách 2007, * antologie

Ženy a pocity, které doprovází ženský svět ve spojení s muži - naděje i zklamání, pochybnosti i odhodlání, touha po blízkosti i odcizení, rozvernost i žárlivost, sebelítost i tvrdost, když dojde na lámání chleba. Jedenáct povídek na téma ženské duše. Přečteno za jeden večer. Ač čtivé, tak nějak mi ty příběhy prosvištěly kolem uší a dneska už jen ztěží tápu, o čem to vlastně bylo.... celý text

V žabím pyžamu 2002, Tom Robbins

Tak to byl opravdu bláznivě namíchaný likér. Chvíli vám trvá, než mu přijdete na chuť. A když se už zadaří, přijdou momenty, kdy si jej plně vychutnáváte a momenty, kdy se zaříkáváte, že tohle pití si u baru už fakt neobjednáte :) Ale možná to byl jen nevhodně zvolený aperitiv......Oceňuji Robbinsovu hravost dějovou i jazykovou, nevadil mi ani jeho sarkastický ton a krunýř prince Drsoně nepřipouštějící ani náznak sentimentu, ani netradičně zvolená Ty-forma...Ale pořád zůstává nějaké to ALE....Možná to byla pro mě přece jen příliš psychedelická jízda, po které potřebuji zase trochu nějaké té klasiky. Takže za 3.... celý text

Podivná knihovna 2014, Haruki Murakami

Murakamiho magický realismus ve snové podobě. Tajemstvím opředená metafora o podivném světě lidí kolem nás. Vždy se najde Někdo, kdo se může pokusit vás autoratitivně zastrašovat a manipulovat. Někdo, kdo vám pomůže a Někdo, komu zase naopak pomůžete vy.....Někdo, kdo vás bude inspirovat. Někdo, kdo na vás bude čekat a pochopí vás beze slov. Někdo, na koho se budete těšit vy, protože je váš svět ..... A když pak náhle "musí odejít" napořád, uvědomíte si, že "návštěva" knihovníkovy kobky v podzemí byl jen počátek vašeho dospívání a prozření......Mně se Murakamiho styl líbí. Hodně symbolů, hodně moudra schovaného pod přikrývkou pohádkových vět. Murakami nabízí tolik cest, jako jeho tajemné bludiště v podzemí. A je na vás, kterou cestu zvolíte a kolik toho po cestě zahlédnete. Doporučuji !... celý text

Cesta nespoutané ženy 2013, David Deida

Pro mě zklamání. Velmi rozvleklé, pomalé a bohužel nepřinášející nic moc nového a objevného. Rovněž mně vadilo neustálé opakování několika základních tezí. Opravdu netuším, zda je to tím, že Autor neměl co více nabídnout, nebo tím, že absolutně podceňuje své čtenáře a čtenářky co se týče jejich důvtipu a inteligence....Promiň, Davide, - když si teda teď tykáme, - ale mě jsi nepřesvědčil....... celý text

Přeloženo s láskou 2017, Fabienne Betting

Absolutní pohodovka na dovolenou, nebo když potřebujete vypnout a něčím se příjemně naladit. Úsměvný, romantický příběh, který pohladí, pošimrá a přitom není vůbec přeslazený. Peripetie, do kterých se můžeme dostat, když nám na nose přistanou růžové brejličky a zapomeneme na svět kolem nás. Nezapomeneme-li přitom všem na umění sám sobě se zasmát, nebrat se moc vážně a přiznat si přehmat, dopadne to dobře :) Psáno lehkým perem, čteno jedním dechem.... celý text

Ta zrzavá 2015, Sára Saudková

Každý si píše nějaký životní příběh. A každý si v něm hraje nějakou tu svou roli. Jakou, to už záleží na každém. Je zajímavé sledovat, jaké koření kdo používá a jaký pokrm nakonec uvaří.... Pikantní, hořký, sladký, či nakyslý.... Autobiograficky laďěný příběh Sáry Saudkové je její subjektivní zpovědí a reflexí jejího života. Možná i odpovědí, či reakcí na Fotografa. Ačkoliv Sára reflektuje i období , které období soužití s Janem předchází i následuje, je část věnovaná době, kdy byla Janovou partnerkou, asi nejstěžejnější a pro mnohé i nejzajímavější. Hodnotit jejich vztah mi nepřísluší, faktem však zůstává, že se v určité životní fázi setkaly dvě svéhlavé osobnosti, které se na sebe navázaly silnou vazbou, jež v okamžiku, kdy došlo ke zkratu a světlo zhaslo, zanechala šrámy u obou. Z literárního hlediska oceňuji Sářin styl. Píše svižným jazykem bez zbytečných příkras, otevřeně, věcně, nebojí se být lehce přidrzlá, ale neuráží, nebrání se ani sebeironii. Když na to přijde, nešetří nikoho, včetně sebe...Těžko říct, nakolik blancuje mezi tím, čím opravdu je a tím, jak by chtěla být vnímána... "Hm, kdybys jen tušil, jak naopak předstírám sílu, pomyslím si v duchu. Pořád. Jako bych se bála, aby mě svět nesežral..." Takových vyznaní však v knize zas až tolik není. V každém případě kniha stojí za přečtení. Literární perla to není, dobarvuje však kolorit české kulturní krajiny :)... celý text

Na Chesilské pláži 2007, Ian McEwan

McEwan je znalec lidských duší. A také jejich tabuizovaných traumat. Ví, že jejich počátek se rodí zvolna a (pro čtenáře) ne vždy zcela jasně kdesi v dávné minulosti. Proto před námi autor rozehrává na první pohled sice krátkou epizodu jednoho večera, která je však vvrcholením dosud zamlčovaného, tlumeného, nevyřčeného. Pára v tlakovém hrnci přitom stoupá neúprosně na obou plotýnkách. Jak Florence, tak Edward se se svým "trápením" vyrovnávají po svém...A je to vlastně jen jejich mládí, nezkušenost, rodinná zázemí i doba, které je formují a nedovolují jim "posunout se" v jejich vztahu dál. Znovu smekám před McEwanovým literárním řemeslem. Pod pláštíkem syrové zkratky dříme veliký um. Knížka, nad kterou se zamyslíte. "Rozuzlení" totiž není vždy jen tím,co autor podává. Je nutno pamatovat, McEwan jde vždycky hloub.... celý text

Pěšky mezi buddhisty a komunisty 2016, Ladislav Zibura

Musím přiznat, že jsem knihu přečetla s potěšením a bavila mě. Je psána svižným, svěžím jazykem, ochucena patřičnou dávkou lehkého humoru a sebeironie, prosycena celou řadou autorových postřehů a jeho vlastního vnímání asijské reality. Kniha je zajímavá nejen tím, že představuje střípky z každodenního života obyčejných Nepálců a Číňanů, ale prozrazuje mnohé i o autorovi... a tím potažmo nastavuje zrcadlo i nám....Oceňuju Láďovu odvahu vyrazit samotnému s baťůžkem na zádech do krajin natolik vzdálených kulturně i fyzicky a čelit tamním každodenním výzvám bez záruk tradičního pohodlí nabízeného cestovkami, bez znalosti místního jazyka a s vědomím, že vlastně nic nevím .....Je to samozřejmě autorova volba, která mu však dovoluje odhalovat jak neznámá místa a mentalitu lidí zdejších kultur, tak jeho vlastní nitro....Za zdánlivým valem autorovy sebeironie a decentního sebemrskačství se skrývá vnímavá duše, která ví, že neexistue jen černé a bílé, že v životě je třeba umět dávat i brát a lidi dobré i zlé najdete všude...... "Za celý večer jsme si neřekli jediné slovo, ale přesto jsme si dokonale rozuměli. Nevěděli jsme o sobě nic víc než to, že jsme lidmi. A právě lidská blízkosta důvěra překlenuly všechny rozdíly mezi námi..."... celý text

Carol 2015, Patricia Highsmith

Barvy slečny Toyen 2007, Vladislav Kučík

Tichošlap 2012, Sylva Lauerová

Dobrý námět je klíč. Ovšem ani klíč ještě není zárukou, že se dostanete dovnitř do pokladnice. Bohužel stejné pocity mě provázely i při čtení Tichošlapa. Zajímavý nápad i netradiční kompozice tu jsou. Kniha je čtivá, dynamické pasáže ( čtyři nezávisle plynoucí příběhy) střídají pomalé, lyricky laďané části (které se točí kolem ponuré postavy podivínského bezdomovce). Živé dialogy i pocit tajemna vás ženou dál a vy plni nedočkavosti čekáte, jak to celé spolu vlastně souvisí... Rozuzlení, resp. objasnění přichází na posledních dvou stranách. A za sebe musím konstatovat - nepřesvědčivé. Nedotažené. Zploštělé. Trochu instantně uvařená potřeba sdělit "poslání". Celkovému dojmu z knihy závěr spíše uškodil, než pomohl.... celý text