Čtec
přečtené 747
Moc bezmocných
1989,
Václav Havel
Dostal jsem se k Moci bezmocných později, než by bylo záhodno, ale zároveň dostatečně včas na to, abych ji četl ještě jako strojopisnou, nevím kolikátou a tudíž velmi těžko čitelnou kopii. Za sametové revoluce. Měl jsem ale dost času k luštění, četl jsem v posteli, o víkendu během demonstrací na Letné, s horečkou, již jsem si uhnal v předchozích pěti dnech na Václaváku. Právě Moc bezmocných - asi spolu s Audiencí, ale zde těžko porovnávat - považuji za klíčové dílo Václava Havla. Tak jasné, srozumitelné, pregnantní vyjádření nejen politických, ale i obecně lidských myšlenek je naprosto výjimečné. V tom tkvěla jeho největší síla (a ano - moc, jakkoliv se zdál zrovna bezmocný). Moc bezmocných je politickým manifestem a zároveň humanistickou chartou. Zvláštním se mi jeví zdejší zařazení spisu do žánru Politologie. Ale snad ano, v hodně širokém chápání pojmu politologie. Nikdy mne totiž nenapadlo o Havlovi uvažovat také jako o politologovi. Zato politikem, státníkem a jedním z nejvýznamnějších duchů své doby byl zcela jistě.... celý text
