Ctv přečtené 258

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Někdo tady v komentářích píše, že už přečetl mnoho knih o holocaustu a tato mu přišla průměrná. No, nepochopil nebo nepochopila. Tato kniha nebyla prvoplánově o holocaustu, tato kniha byla o osudech lidí, konkrétních lidí. O příběhu, jemuž podobných se odehrály statisíce. Byla o citech, lásce, dobrých a špatných rozhodnutích, o tom jak je těžké udělat dobré rozhodnutí. Byla o pocitech viny, které nikdy nezmizí. Byla o pocitu marnosti a o tom, že člověk snese mnoho a že se často najde nějaké světlo na konci tunelu. A často ne. I když si jenom vzdáleně a hodně naředěně můžu představit pocity, které prožívali Židé během války, tak i přes to mi v některých částech knihy bylo téměř fyzicky špatně z toho, co za zvěrstva dokáží páchat lidé a jaké svině dokážou být. A teď je na mě ještě naštvaný můj pes, protože jsem s ním dnes nešla na procházku - tuhle knížku jsem prostě musela dočíst.... celý text

Na křídle větrného mlýna 1989, František Kožík

Přijde mi až nemístné kritizovat tvorbu Františka Kožíka, ale z této knihy mám rozporuplné pocity. Jednoznačně kladně hodnotím téma - Zdena Braunerova (záměrně píši s krátkým a na konci). Je to napsané čtivě, v tom jsem také neměla problém. Dozvěděla jsem se toho určitě dost zajímavého o době, o paní Zdeně, ale přesto jsem se nemohla chvílemi ubránit pocitu, že je to trošku "letem světem", občas jsem měla pocit že čtu jen strohý novinový článek. Nevím, jestli to tak bylo i když tato kniha existovala jako dvoudílný svazek a zkrácení do jedné a ještě celkem útlé knihy má za důsledek fakt, že na mě kniha takhle působí (jak píše v úvodu Alena Kožíková vznikla kniha, kterou jsem četla, spojením původně dvou svazků - Na křídle větrného mlýna a Neklidné babí léto). Zatím jsem jinou knížku od pana Kožíka nečetla, tak nevím, jak píše. Ale tohle pro mne nebyl moc román, možná "jen" životopis. Některé události se tam přeskakovaly přímo kosmickou rychlostí aniž by se autor jen náznakem dotkl příčin (například konec přátelství Zdeny Braunerové, F. X. Šaldy a Růženy Svobodové). Najednou se vynořovala jména která jsem si nedokázala nikam zařadit a nebyla nijak propojená s předchozím ani následujícím dějem. Během čtení této knihy se mi potvrdilo moje přesvědčení, že životopisný román prostě musí být tlustá bichle, ne jen malá útlá kniha.... celý text

Mise Londýn 2010, Alek Popov

Autor dle informací na přebalu čerpá z vlastních zkušeností jako atašé na bulharském velvyslanectví v Londýně. Já tedy doufám, že si ty zkušenosti značně přibarvil, protože jestli jsme všichni z postkomunistických zemí byli tak malí, hloupí a snaživí v tom jak dosáhnout na úroveň lidí ze západních zemí, tak to tedy potěš pánbůh :-). Knížka se mi dobře četla, žasla jsem nad tím co obnášela bulharská (a možná i naše) diplomacie v devadesátých letech, nenudila jsem se, postavy jsem si dokázala věrně představit. A teď už vím kam půjdu pátrat až zmizí z parku všechny kachny :-).... celý text

Láska v době globálních klimatických změn 2017, Josef Pánek

Ze začátku jsem si musela zvykat na zvláštní styl psaní, který autor má. Popravdě jsem si na to nezvykla až do konce knihy, jsem prostě staromilec který si myslí, že přímá řeč má být v uvozovkách. Styl psaní pana Pánka mi chvílemi bránil vnímat co čtu. Jinak se mi knížka líbila, jsou místa která donutí k zamyšlení, nebyla to jen taková plytká cestovatelská love story s happy endem.... celý text

Rok ve Svatojánu 2017, Eva Francová

Tato kniha mne dost zklamala. Přes to, že neupírám autorce uznání za odvedenou práci, tak se nemohu ubránit dojmu, že je to jen snaha jak co nejvíce využít svou kuchařskou slávu s vědomím, že fanatické následovatelky z facebooku a internetu po knize budou toužit. Já si ji koupila proto, že jsem čekala informace o starých a pohanských rituálech spojených s různými částmi roku a ač jsem se na toto téma něco dozvěděla, je to slabé. Z větší části je to kniha o bylinkách, která ale neposkytuje žádné informace které by nebyly dostupné v řadě vydaných publikací o bylinkách. Krom toho se ani jako kniha o bylinách nedá využít, protože vyjmenovat 30 neduhů na které bylina pomáhá a neuvést jak (zevně, vnitřně, nálev, odvar, mast, obklad, koupel, tinktura ...) je jako říct A a neříct B. Recepty mne tam vůbec nezajímaly - až budu chtít recepty, koupím si kuchařku. A v kuchařce pak chci najít recepty, ne povídání. Kniha hezky ilustrovaná, hezké fotky, kvalitní papír ... ale tak trochu zbytečná. Ve chvíli, kdy autorka napsala, že z pampelišek děláme med, jsem měla sto chutí knihu odložit. Když si hraje na takovou milovnici přírody tak by měla věci nazývat pravými jmény a vědět, že med je produktem včel, takže do knihy dala recept na fajn pampeliškový sirup. Když si vzpomenu na ten med, tak uvažuji jen o jedné hvězdičce ...... celý text

Žítkovské bohyně 2012, Kateřina Tučková

Knihu jsem četla a dost se mi líbila, i když to pro mne nebylo čtení "na jeden dech". Nyní se chystám na Žítkovské čarování od pana Jilíka a potom znova mrknu na Žítkovské bohyně ... jsem zvědavá, jak na tu knihu potom budu nahlížet.... celý text

Vyhnání Gerty Schnirch 2009, Kateřina Tučková

Kateřina Tučková se stala spisovatelkou, jejíž knihy nebudou nikdy chybět v mé knihovně. Vyhnání Gerty Schnirch je kniha, kterou jsem četla jedním dechem. A když jsem ji zrovna nečetla, tak jsem nad tím příběhem přemýšlela. Nad tím, jak šílené a těžko snesitelné se nám zdají osudy lidí popsané v této a podobných knihách a nad tím, jak se hlavní postavy těchto příběhů - a že jich byly statisíce - cítily. Jaké asi byly příběhy žen, jejichž mrtvoly Gerta viděla v příkopech podél cesty během pochodu. Příběhy, které nikdo nenapsal a nenapíše. Knížka, kterou si určitě přečtu někdy v budoucnu ještě jednou.... celý text

Malý princ 2005, Antoine de Saint-Exupéry

Jedna známá mi řekla, že kniha Malý princ člověka buď chytne, nebo ji nepochopí a zatratí. Pokusila jsem se číst v ...nácti letech, nepochopila. A dnes jsem z ní unešená.... celý text

Ráchelina kniha 2015, Sissel Værøyvik

Dala jsem se zlákat doporučením kamarádky a textem na přebalu "... osloví ty, jimž se líbila Zlodějka knih a Klíč k minulosti". Zlodějka je kniha, která mne oslovila, tak jsem přinesla domů i Ráchelinu knihu. A teď tak nějak nevím. Četlo se to hezky, příběh je to poutavý a když si člověk přestaví některé okamžiky v Ráchelině životě tak po zádech běhá mráz. Napětí je udržováno přeskakováním z popisů osudů Ráchel a Elly, i když Ella se mi jeví jako docela plochá postava. Nerozuměla jsem jí, popis její 13. komnaty tam asi pro mne nebyl dostatečný. To, jak se osud žen nakonec protnou, jsem tušila téměř od začátku, takže to mne na konci nešokovalo. Přečetla jsem ji ráda a ochotně, ale nezaujala mne natolik, abych pásla po dalších knihách autorky tak, jako to dělám například u Světel, která nevidíme.... celý text

Smrt v rodině 2016, Karl Ove Knausgård

Tato kniha pro mne byla velkým zklamáním. Předně vzbudila dojem, že autor od malička toužil něco napsat, tak to prostě musel napsat, i když vlastně neměl o čem psát. Skutečně nevím, čím autor koho šokoval. Čekala jsem napínavý a zajímavý rodinný příběh, něco, z čeho by mohl mít autor důvod se vypsat, něco hlubokého. Ale upřmně, otce majícího problémy s alkoholem má kde kdo, vlastně téma otce bylo v knize zmíněno jen tak, aby bylo na co čtenáře nalákat, ale nijak zásadně život autora, dle mého, neovlivnil. Knihu jsem přečetla jen proto, že jsem stále čekala na něco, co mne chytne. Nestalo se. Často jsem přeskakovala až poloviny stránek prostě proto, že byl text o ničem. Do cca 60 strany jsem se musela opravdu hodně držet, abych knihu nezasunula zpět do knihovny. Pak se občas začalo něco zajímavého dít, ale jen mě to trošku chytlo, autor všechno totálně zabil nesmyslný několikastránkovým popisem věcí a dějů, které neměly žádnou souvislost s ničím, o čem by ta kniha dle popisu měla být. Skutečně mne nezajímalo, jestli mu za okny kanceláře chodí takoví nebo makoví lidé a jaké světlo svítí na ulici či jak se ozývá tramvaj. Neustálé rádoby filosofické úvahy o ničem byly také hodně nudné. To, co mělo v knize nějakou hodnotu, by se vešlo do třicetistránkové brožurky. Dala jsem jednu hvězdičku za snahu, ale za mě ztráta času čtením této knihy.... celý text

Špión vypovídá 1990, Josef Frolík

Neuvěřitelná kniha, ve školách by to měli nařizovat jako povinnou četbu. Po dočtení knihy jsem získala možná reálné, možná lehce paranoidní přesvědčení, že v době nedávno minulé v podstatě každý druhý byl nějakým způsobem zapojený v činnostech STB. Ať už dobrovolně, nebo ne. Hoďte kamenem kdož jste bez viny.... celý text

Okamžiky štěstí 2016, Patrik Hartl

Prvok, Šampón, Tečka a Karel 2012, Patrik Hartl

Malý pražský erotikon 2014, Patrik Hartl

Patrik Hartl je jeden z autorů, který má v mojí knihovně své místo. Jeho knihy se mi dobře čtou, dokáže dobře propojovat a zamotávat osudy jednotlivých postav. Čtení nijak psychicky náročné, ale mě baví.... celý text

Pravidla směšného chování 2010, Emil Hakl (p)

Mě se to moc dobře nečetlo. Několikrát odloženo a zase otevřeno, abych si mohla odškrtnout jako přečtené. Tyhle osobní výpovědi rozháraných autorů nejsou zrovna mým šálkem kávy. Vadila mi tam ta křečovitě "moderní" a slangová mluva v dialozích. Část knihy, která popisovala smrt otce mne zaujala asi nejvíc. Ale jinak to asi nebude můj oblíbený autor.... celý text

Připravte operační sál 2002, Zdena Frýbová

Mě Zdena Frýbová nikdy nezklame. Ať už jde o humorné knihy s psem v hlavní roli, nebo o romány s detektivní zápletkou.

Jsou světla, která nevidíme 2015, Anthony Doerr

Tato knížka mne pohltila a nepustila. Tím, jak je krásně a čtivě napsaná. Tím, že postupně člověk poznává jednotlivé postavy víc a víc a chápe, že máloco v životě je jen černé nebo bílé. Když jsem byla s Marií-Laurou v podkroví a čekala, než odejde ten kulhající Němec, tak jsem se lekala i zvuků u sebe v bytě. A jsem moc ráda, že autor v této knize nesklouzl v očekávané beletristické konce, které podle níže uvedených komentářů čekali i někteří čtenáři. Jsem ráda, že kniha skončila tak, jak skončila. A poslední kapitola, ve které stará Marie-Laura sedí na lavičce vedle vnuka a rozjímá .... ta byla nádherná. K zamyšlení. Prostě celou tu knihu jsem četla zahalená v takovém zvláštním tajemném závoji ..... a už se moc těším až si najdu některé knihy, které autor zmiňuje v poděkování.... celý text

Candide 2007, Voltaire (p)

Aby z této knihy člověk něco měl tak musí umět číst mezi řádky. Musí pochopit, že když je napsáno "a" tak ne vždy do znamená "a". Mě se tato kniha velice líbila a musím říct, že poslední věta knihy mne dostala úplně. Podle mě úplně - ale krásně - popřela Panglosovo učení, které se táhne celou knihou jako červená nit. Musíme obdělávat svoji zahradu ...... celý text