Ctv komentáře u knih

Zuzana Dostálová má svůj styl psaní, který ne všem sedne. Je strohý, syrový, jednoduchý. Žádné kudrlinky, žádné zdrobnělinky, žádné sentimentální opisy už pětkrát popsaných věcí. To se mi na jejích knihách líbí.

Hodinky od Ašera jsou příběhem Heleny a Oliny, Heleny a Karla. Dramatické okamžiky Helenina života jsou podané bez patosu a přesto ve mě zanechaly hluboký dojem. Příběh Oliny mi ještě teď způsobuje husí kůži. Když Helena s Karlem prožívali trápení spojená s nejkrásnějším obchodem v ulici, tak jsem přímo fyzicky cítila tu bezmoc a tíseň. Jak už to v životě bývá, tak samozřejmě Helena prožívá i krásné chvíle. Občas jsem měla pocit, že je hlavní hrdinka nedokázala pořádně vychutnat. Ke konci knihy se stává hlavním hrdinou spíš Karel, který mi přišel mnohem lidštější, než Helena. Možná pro ta dilemata a trápení, která prožíval.

V komentářích často ostatní uživatelé kritizují příliš dramatických prožitků na jeden život (je někde shora určeno kolik dramatických prožitků na jeden život je horní hranice?) a iritující naivitu v podnikání vzhledem k tomu, že děj se odehrává v poměrně nedávné době. S tím prvním nesouhlasím, s tím druhým částečně ano. Ale je to pro mě prostě součástí knihy, ne námět k její kritice.

Hodinky od Ašera doporučuji k přečtení pokud máte styl paní Dostálové rádi.

4 17.12.2024

Zápisky z deníčku procházkáře po krásné krajině Beskyd (mimo jiné), postřehy milovníka přírody a ptactva. Takhle bych chtěla vnímat své procházky do přírody. Děkuji panu Šlosarovi, že mi připomněl, proč chodím ven. Těším se až vyrazím z Rožnova do okolních kopců a půjdu s tím, že i když třeba ujdu kratší trasu, tak si budu pamatovat ty krásné drobnosti, které autor popisuje v knize. Chci vnímat květiny ve škarpě podél cesty, kterou jdu. Chci také vidět v padajícím listí na měděném kopci kapky medu, jako pan Šlosar.

"Jehňata skáčou mezi dráty do ohrady hned, starší ovce vydrží její pohled o něco déle. Pak psík jako duch zvědavě přijde k mému ruksaku, najednou je u mě, ani nevím jak. Svačina už žádná není, tak mi aspoň položí hlavu do klína a nechá se hladit..."

4 10.12.2024

Půjdu proti produ a dávám pouze dvě *. Je hezké, jak je hodnocení zde výsostně subjektivní záležitostí. U mě je výsledek způsoben skutečností, že povídky nejsou, nikdy nebyly a nebudou mým šálkem kávy. Stále to zkouším, protože hledám povídkovou knihu, která mě osloví i přes mou nesympatii k tomto literárnímu žánru. Knihu, kde pro mě povídky budou mít nějaký smysl a nebudu mít po jejich přečtení pocit, že bych nejraději zaklapala rukou a udělala "bla-bla-bla". Povídky, u kterých se během čtení nebudu třikrát vracet, protože mi prostě mozek bude utíkat v myšlenkách od čtení někam jinam.

U této knihy se to nestalo. Z mého pohledu filosofování o ničem, jen aby se filosofovalo. V jedné povídce autor šmahem hodnotí všechny Čechy jako malé závistivce aby v další povídce tvrdil, že nemá rád zevšeobecňování. Autorovi ale rozhodně neupírám vyjadřovací schopnosti a čtivost.

Kromě textu mě neoslovily ani ilustrace. Až bych řekla, že se mi tento typ malby vyloženě nelíbí. Ovšem myšlenka, že autor si sám ilustruje knihu, je mi milá.

Shrnula bych to tak, že pokud máte rádi povídky, nebo spíš fejetony, tak k mému hodnocení před výběrem knihy vůbec nepřihlížejte a užijte si čtení.

3 06.12.2024

Druhý díl série Černý led. Závěr předchozího dílu dával tušit, že v dalším autorka rozvine příběh Týra, to se ale nestalo. V policejní skupině se naopak rozvinul příběh soudní patoložky Idunn a to docela zajímavým směrem. To se mi líbilo.

Yrsa opět sleduje dvě časové roviny, které mezi sebou mají rozestup jen několika dnů. V jedné prožíváme se skupinou mladých lidí příjezd na ostrov. Cílem cesty je účast na pohřbu členky party ze studentských let. Postupně se nám otvírají Pandořiny skříňky jednotlivých členů skupiny abychom nakonec zjistili, že se všechny nachází v jedné velké a společné Pandořině skříni. Minulost vylouvá na povrch a jako čtenář skutečně nemáte moc šancí odhadnout rozuzlení. I když některé indicie mě postupem času vedly k správným závěrům.

Druhou časovou rovinou je samozřejmě postup vyšetřování a pátrání ze strany policie a soudní patoložky. Ten je propojen s jejím osobním příběhem s návazností na ostrov.

Někteří uživatelé zde kritizují dvě věci. První je přílišná zamotanost příběhu a druhou nelogické chování hlavních hrdinů. Ano, příběh je velice zamotaný, ale za mě dobře zamotaný a mě ta zamotanost bavila. Rozhodnutí některých členů skupiny sice mohla působit divně, ale v návaznosti na to, co jsme se později dozvěděli, že oni věděli, byla pochopitelná. Ano, některé činy byly opravdu nesmyslné a vypadaly jako by vůbec nebyli schopni přemýšlet v souvislostech, ale tady mi to vadilo méně, než u Není úniku.

Pozor následuje SPOILER

Velmi velmi pozitivně hodnotím, že Yrsa tady, na rozdíl od předešlého dílu série, nevyvraždí všechny a rovněž se mi moc líbilo, že některá úmrtí vlatně nastala omylem, takže konečně vysvětlení tím dávalo větší smysl.

3 04.12.2024

Velmi napínavý a doslova mrazivý příběh. Typická Yrsa řekla bych. Knížku jsem přečetla za dva dny, musela jsem. Ten pocit stísněnosti a napětí jsem při čtení přímo fyzicky cítila. Když jsem se pak podívala z okna našeho domu byla jsem překvapena, že nevidím závěje sněhu a vánici.

Rodina čítající otce, matku, jednu puberťačku a jednu osmiletou dceru čelí na svém osamoceném luxusním statu v Islandské divočině nebezpečí od nepřítele. Spolu s nimi tam je i pomocnice v domácnosti. Jako čtenář dostáváte nějaké náznaky toho, kdo by asi tak mohl být tím nebezpečím. Jistě vám je ale jasné, že nakonec to bude někdo úplně jiný.

Příběh je vyprávěn ve dvou časových rovinách. Jedna vás provází dny a hodinami na statku. Ta je děsivější. Druhá vás provází vyšetřováním vražd o týden později. Od začátku tedy víte, že rodina nedopadne dobře. Což čtení dodává ještě větší náboj. Těším se na další knihy série, protože otevřený příběh Týra určitě ještě bude mít pokračování.

A teď pozor, bude SPOILER, takže dál nečtěte pokud se na knihu chystáte.

Napětí, které jsem prožívala s rodinou, mě bavilo první polovinu knihy. Pak jsem začala mít pocit, že jim (a zejména Sóldís) zřejmě zamrzly mozkové závity. Přišlo mi na hlavu postavené dostat tolik varování, mít tolik zážitků potvrzujících, že se někdo cizí courá po domě, a přesto nevypadnout odtamtud třeba alespoň k těm sousedům.
Vážně Soldís zůstala spát v horní ložnici poté, co objevila díru ve stropě? Zejména když měla k dispozici dva jiné pokoje?
Vadily mi tam některé informace, které byly zcela zbytečné. Jaký důvod mělo, že Sóldís našla po příjezdu oblečení po bývalém zaměstnanci? Psalo se o tom několik stránek a přitom to nemělo pro rozuzlení příběhu vůbec žádný význam.
Urputná snaha od matky rodu tvářit se, jako že se nic neděje, i když jí někdo maluje krvavými slepičími hlavami vzkazy na okno, už byla opravdu na hlavu postavená. Pro tuto nelogičnost v chování postav dávám jednu * dolů.
A co ta záležitost se smradem ze sklepa? Celé to bylo nepravděpodobné. Pochybuji, že by po týdnu skladování z mrtvoly už nic neteklo ...
Rozuzlení příběhu bylo dost rychlé a na sílu, ostatně u Yrsy jsem to tak zatím vnímala vždy. Trošku jsem čekala, že za tím bude něco promyšlenějšího, než prachy. Ale takhle holt to Yrsa má.

9 26.11.2024

Tak, poslední díl šestidílné série dočten.
Kniha opět nabitá informacemi a historickými souvislostmi. Zároveň jde samozřejmě o beletrizovanou historii, takže řada věcí je autorčina fantazie.
Kdo zná knihy Alison Weir, tak ví, takže ke knize samotné nemá smysl se tu moc rozepisovat. Kdo nezná, pravděpodobně nezačne posledním dílem série, takže také nemá smysl psát nějaké sáhodlouhé recenze. Snad jen několik bodů, které mi trochu ubíraly radost z jinak hezkého počtení:
1. Zase nám tu vyskakuje to neustálé "přisámbůh". Jak tohle mohlo projít přes kontrolu nakladatelství, to by mě zajímalo.
2. U tohoto dílu víc než u jiných jsem se občas ztrácela v postavách; v jednu chvíli na mě bylo nějak moc Williamů a Willů (za což samozřejmě autorka nemůže vzhledem k tomu, že se drží jmen reálných postav).
3. Na internetu jsem se dočetla, že Tom Seymour měl Alžbětu údajně pohlavně zneužít a ona si z toho měla nést v dospělém životě trauma; v této knize je ale mladá (nebo spíš malá - bylo jí 14) Alžběta prezentována jako koketka a jako někdo, kdo si naznačené flirtování s Tomem užívá. Čekala jsem, že tuto záležitost Alison ve svém tradičním doslovu vysvětlí, bohužel tam o ní nepadla ani zmínka. Tak snad se dočtu více v knize o Alžbětě samotné.

3 22.11.2024

Je to kniha z kategorie románů pro ženy a tak je potřeba ji hodnotit. Je to doják. Kdyby to zfilmovali, byl by z toho buď seriál se 150 díly, nebo film na Prima Love. Přebal odpovídá obsahu - prostě takový kýč.

I přesto mě ale kniha bavila. Příběh je krásný a dojemný. Ve mě vzbuzovaly emoce popisy některých míst v Indii v první části příběhu, protože například Džaipur jsem tento rok navštívila.

Osud Anahity je sladkobolný a děj nás vede od života v indických královských rodinách plného zlata a drahých kamenů do života zplstnatělých anglických šlechticů, aby nás - tedy Anahitu - vrhnul na nějakou dobu do chudinské čtvrti kdesi v Anglii. Celým příběhem se samozřejmě vine červená nit lásky mezi Anahitou a Donaldem. Jak jinak, než lásky komplikované.

Prostě romantika jako hrom. A nemyslím to v negativním slova smyslu. Pokud máte rádi (nebo spíš rády) tento typ literatury, pak po Půlnoční růži určitě sáhněte. Připravte si k ruce krabičku papírových kapesníků, protože asi budete ten typ, kterému slza ukápne nad dojemným lidským osudem, se kterým smýkají společenské konvence a krutá skorotchyně. Na mě byl ten konec už trochu za hranou. Jinak ale po něčem z pera Lucindy klidně sáhnu, až pojedu na dovolenou a budu chtít číst něco nekomplikovaného.

3 04.11.2024

Zdá se, že jsem našla nového oblíbeného autora. Dosud jsem přehlížela české autory detektivek a jsem ráda, že jsem pana Velinského objevila.

Ovšem nejen autor se stává mým oblíbencem, ale i hrdina. Nedokážu pochopit jak je to možné, ale pan Velinský vytvořil hrdinu, který oplývá vlastnostmi jež na mužích všeobecně moc nemusíme, ale přesto jej i ve svém pozdně středním věku platonicky miluji :-).

Příběh je opět krásně detektivní a informace jsou servírovány hezky vyváženě jako degustační menu v michelinské restauraci. Hodně mě bavila postava pana Letenského, který je svou mluvou a distingovaností úžasným protipólem Oty Finka. Z toho vznikají hezké slovní přestřelky. Moc hezky jsou vykreslené vlastně všechny postavy od koketní Barbory až po tajemného pana Fialku.

Báječné počtení, opět.

15 02.11.2024

Moje první setkání s panem Velinským a samozřejmě také s Otou Finkem. A jsem velice spokojena, ne-li nadšena.

Osmadvacetiletý Ota se shodou okolností začne šťourat ve dvanáct let starém případu záhadného zmizení své platonické lásky. Na příběh amatérského detektiva se postupně začínají nabalovat vraždy a klubko záhad se velmi hezky zamotává a jen pomalu rozmotává. Nakonec se rozmotá dost překvapivě a důvtipně.

Autor píše hovorovým stylem. Dílo je plné trefných a vtipných přirovnání, lidových názvů pro různé věci, nespisovných obratů. Jeho text je nad rámec samotného příběhu plný drobných popisů všednodennosti, které by mě možná v jiné knize rušily. Pan Velinský je ale popisuje velice vtipně a jsou vždy na místě, takže mě tady hodně bavily. Děj se odehrává v době před mým narozením, ale i tak mě mnohé komentáře, situace a popisy dějů vrátily do dětství. Mladému čtenáři asi nebrnknou na nostalgickou strunu zmínky o svazu mládeže, brigádách, redisperu, telefonních seznamech a podobných dobových reáliích. Mně ale brnkly a moc mě to bavilo.

Mínusem je pro mě grafické zpracování knihy (2023), kde je v textu zbytečně mnoho prázdných částí a opět tu máme umělé nafukování počtu stran vkládáním černých stránek. Za to ale autor nemůže, tak kvůli tomu nebudu snižovat hodnocení knihy.

17 30.10.2024

U knih od Alison Weir je pro mě víc, než kde jinde, těžké odlišit hodnocení práce autorky od hodnocení obsahu.
Pokud se budu držet hodnocení práce Alison, tak čtivost knihy a objem informací hodnotím velmi vysoko. Její znalost historie dává knize hodnotu. Velmi přínosné je přečtení doslovu, kde Alison popisuje své zdroje, vyjasňuje co bylo fantazií autora, co je ověřený historický fakt a z jakého zdroje čerpala. Překvapilo mě, kolik z popisovaných příběhů jsou historicky podložená fakta. Opět mi zde chyběl paralelní Jindřichův pohled na věc. Vím, je to o jeho ženách. Mně by se ale líbilo mít jejich osudy zpracované tak, že by se jejich pohledy na věci střídaly s pohledem Jindřicha VIII.

A to už se dostávám k hodnocení obsahu a příběhu Kateřiny Howardové. Kdosi v předchozích komentářích ji nazval hovádkem božím a já myslím, že po přečtení této knihy bych nenašla lepší přirovnání. Byla krásná, marnotratná, rozkošnická, naivní ve své jednoduchosti a hloupá. Což nám autorka ukazuje mimo jiné i v několikerých zmínkách o tom, že se vlastně nikdy nenaučila plynně číst a psát. V porovnání s ostatními manželkami Jindřicha VIII. byla velice nezvdělaná. Ovšem Jindřich ve svém věku a stavu pravděpodobně už ocenil spíš mládí (tedy potencionální plodnost) a krásu, než vzdělání a inteligenci.
První část knihy se pohybuje někde na hraně červené knihovny a lehké pornografie. Odborník žasne a laik se diví jak mohla na jedné straně tak nábožensky založená a rigidní společnost páchat takové čuňačinky :-).

To, že se Kateřina i během manželství s králem scházela s Tomem, mi vzhledem k její naivitě nepřijde překvapivé. Možná opravdu věřila, že se na nic nepřijde. I když vzhledem k popisovaným vztahům a intrikám u dvora, se kterými musela být obeznámena, tady její naivita už hraničí s blbostí.
Co ale vůbec nechápu je, že ji příbuzní natlačili Jindřichovi i přesto, že věděli, jaká je její minulost. Vážně si i oni mysleli, že ti kostlivci ze skříně nikdy nevypadnou?

Každopádně - další majstrštyk od Alison Weir a já už se těším na poslední knihu této série.

8 29.10.2024

Poslední dobou jedu na vlně Yrsy a další v řadě (respektive další volná v knihovně) byla Panenka.
Měla jsem obavy z nějaké duchařiny a nadpřirozených jevů, ale to se naštěstí nekonalo.

Kniha mě od začátku bavila a dost mě chytla. Rozmotávání chuchvalce zpočátku zdánlivě nesouvisejících příběhů a nacházení spojovacích nitek bylo tak akorát dobře dávkované a napínavé.

Na konci jsem ale knihu odložila trochu zklamaná a musela jsem chvíli přemýšlet proč vlastně. Shrnula bych to asi do těchto bodů:
- autorka se snažila být vtipná a vkládala do textu řadu rádobyúsměvných přirovnání, které mi ale vtipné nepřišly
- ten spletenec byl možná až příliš zamotaný a příliš komplikovaný
- závěr knihy, kdy je celá záhada vysvětlena Huldarem Freye u stolu nad večeří a sklenkou vína, byl hodně zkratkovitý a odbytý

Nicméně pokud máte rádi Yrsu, tak knihu nelze než doporučit. Poslední kapitola vám to stejně všechno otočí o stoosmdesát :-).

8 21.10.2024

Super detektivka, které není co vytknout.
Po předchozí špatné zkušenosti s Yrsou jsem měla trošku obavy, abych nenatrefila zase na nějakou duchařinu (Pamatuju si vás všechny), ale tohle bylo bezvadné. Bohužel knihy ze série s Freyou a Huldarem mi přichází pod ruku na přeskáčku, ale ani to mi nevadí. Prostě se jen nechytám v té vztahové lince mezi nimi.
Každopádně - příběh perfektní, dobře vystavěný, čtivě napsaný, tak akorát napínavý, tak akorát překvapivý. Toto je jedna z těch detektivek, které mě nutí číst do půlnoci místo abych šla spát, když ráno vstávám :-).

10 17.10.2024

Pokud vám duchařina a nadpřirozené jevy nevadí, tak doporučuji. Pokud nechcete číst o tom, jak mrtvoly běhají kolem živých a mluví na ně, tak to není kniha pro vás.

Váhala jsem mezi 3 a 2 hvězdami. Kniha byla napínavá a člověka z toho šimralo na zádech. Také ten příběh o zmizení Benniho a postupné vyjasňování okolností byl fajn. Ale chování některých hrdinů bylo nepochopitelné. Asi bych musela být zcela pod vlivem omamných látek abych jako trojice Katrín, Líf a ten chlápek, co si nepamatuji jeho jméno, jela v zimě do opuštěné vesnice bez elektřiny a slušných zásob.

Podle anotace jsem čekala thriller, kriminálku. Ano, ať jsou tam nějaké tajemné a nevyjasněné věci, ale ať se na konci vysvětlí a najde se pro záhady realistický základ.
Ještě bych chápala, kdyby k nalezení zmizelých vedly nějaké sny nebo vize, přeci jenom jsou věci mezi nebem a zemí. Ale to, aby kolem hlavních hrdinů běhali duchové a shazovali je ze schodů, to už na mě bylo moc. Čekala jsem krimi, dostala jsem duchařinu. Kdybych věděla, že jdu do duchařiny, tak bych nebyla zklamaná, protože jinak s tímto tématem nemám problém.

4 11.10.2024

(SPOILER) V rámci této série už taková klasika, ke které není moc co psát. Opět jsem žasla nad tím, jak autorka dokázala natáhnout na slušnou bichli tak krátký časový úsek.
Anna Klevská byla totiž královnou jen šest měsíců, než byl její sňatek s Jindřichem VIII. zrušen. Ovšem je pravda, že v knize je popsáno její dětství a mládí (o kterém se ve skutečnosti neví v podstatě vůbec nic), potom samozřejmě období kralování a následně Annin život po rozvodu.
Jak autorka sama v doslovu uvádí - většina obsahu jsou její spekulace. Annin milostný románek s Ottem je zcela vymyšlen na základě několika dochovaných poznámek či komentářů někoho jiného. Annino těhotenství je autorčina spekulace nazákladě téhož. Stejně tak i její holdování alkoholu.
Zvláštní je, že ve všech u nás dostupných zdrojích se člověk dočítá, že byla Anna nehezká a tvář měla jaksi flekatou a zjizvenou po neštovicích. Alison ale v knize Annu popisuje jako půvabnou a její pleť jako hladkou. Opět dle doslovu vychází z dochovaných poznámek některých pamětníků, takže možná měla Anna velký nos a nebyla to prostě kráska, ale zřejmě to s jejím vzhledem nebylo zase tak hrozné.
V knize mi jen trochu vadil popis toho, jak se Jindřich po rozvodu s Annou dvořil jakési ženě a pak najednou bum, svatba s Kateřinou (Howardovou). Tam jsem se moc nechytala.
U tohoto dílu mě poprvé napadlo, že i když je série zaměřená na Jindřichovy manželky, nebylo by vůbec od věci sem tam hodit kapitolu "jak to vidí Jindřich".

4 08.10.2024

Z této knihy jsem měla obavy. Důvody byly dva - prvním byl můj předchozí dojem z dílů této série, že jsou příběhy příliš natahovány a nutno přeskakovat celé nudné pasáže. Druhým důvodem byl fakt, že Jana Seymourová byla královnou jen přibližně rok, v podstatě se o ní skoro nic neví a já si říkala, že o této manželce Jindřicha VIII. číst takto tlustou knihu bude utrpení.
Nicméně nevím jak to Alison Weir dokázala, ale tento díl se mi četl dobře, nudil mě až ke konci a opravdu jen chvílemi, při čtení jsem přeskočila dohromady možná tak dvě stránky. Samozřejmě, mohlo to celé být kratší a víc odsejpat, ale to by nebyla Alison Weir, že :-).
Sama autorka v doslovu vysvětluje co v knize je podložený historický fakt, co její autorská fantazie a proč tu fantazii postavila tak, jak ji postavila. Nějak nám vykreslila osobnost Jane Seymourové s tím, že těch potvrzených informací opravdu mnoho není a já myslím, že vzhledem k omezeným zdrojům ji vykreslila celkem věrohodně.
Hvězdu sundávám za velmi iritující a opakující se výraz "přisámbůh". Nevím, jestli to nějak vzniklo v originále, nebo zda je to bonus od překladatelů, ale mně to způsobovalo tik v oku.

5 01.10.2024

Kristina Ohlsson zřejmě nemůže zklamat.
U této knihy jsem měla nervy napnuté jak dráty. Autorka opravdu umí udržet člověka při pozornosti a v napětí.
Příběh znova po deseti letech otevírá starý případ, kdy došlo ke zmizení dvou žen a téměř smrti chlapce Lukase. To, jak Kristina dávkuje informace, jak nechává Lukase váhat jestli náhodou on nemá v deset let starém příběhu svou temnou roli, jak se postupně objevují nové indicie, jak se vám mění pohled na další postavy příběhu - to je prostě brilantní. Taková hezká psychologická hra se čtenářem.
Všichni jsou vystresovaní a mírně hysteričtí z toho, co se děje, což má za následek, že se policie jejich podněty moc nezabývá. To, jak jsou policajti slepí a hluší, a proto to dopadne tak, jak dopadne, je fakt iritující věc. Ale tak to autorka chtěla a patří to k tomu příběhu.
Za mě skvělá práce.

4 01.10.2024

(SPOILER) Rozhodně je na trhu řada lepších autorů, po jejichž dílech v žánru severská krimi se dá sáhnout. Ale když není zbytí, dá se číst i toto.
Předně mi hodně lezla na nervy asistentka Tóry. Chovat se u mě v zaměstnání někdo takovýmto způsobem, tak letí na hodinu. A tady se hlavní hrdinka chová, jako kdyby na ni ta frackovitá recepční měla nějaké kompro ve stylu "vím, že dáváš svoje fotky na only fans a jestli mě vyhodíš, všem to řeknu".
V hlavním příběhu mi vadily naznačené a nevysvětlené (tudíž zcela beze smyslu) věci. Například jak Tóra měla pocit, že nahmatala dětské nohy pod postelí při prohlížení lodi. Proboha PROČ?
Ve chvíli, kdy se typický úředníček s rychlokurzem potápění ponoří do rozbouřeného moře, aby obhlédl kontejner zaseknutý do lodi, mi bylo jasné, že čtu v podstatě nerealistickou krimi pohádku.
Ani to rozuzlení mi nepřišlo moc uvěřitelné .... nevím, no. Yrsa si mě zatím moc nezískává.

2 01.10.2024

(SPOILER) Když jsem se chystala na dovolenou na Island, hledala jsem nějakého islandského autora. Chtěla jsem mít sebou na čtení něco autentického. Náhodou jsem narazila na Yrsu a protože v knihovně nebyly první díly této série, sáhla jsem po této jako po své první knize od autorky.
Nevím, co mají za sebou Huldar, Erla a Freyja a tato znalost mi v některých chvílích chyběla.
Pokud mám ale hodnotit čtivost a příběh, tak se mi kniha líbila. I hrdinové mi jsou sympatičtí. Zápletka je zajímavá - šikana byla a je určitě velké a závažné téma.
Negativně hodnotím otevřený konec. Ten podle mého v detektivkách nemá co dělat, pokud nebude mít příběh pokračování. Také mi přišlo, že vysvětlení celé zápletky bylo trochu moc komplikované, překombinované. Ta manipulace s ostatními, díky které se to celé mohlo uskutečnit, mi přišla už málo uvěřitelná. I když co já vím, co je možné a co ne ... Jiní to rozuzlení hodnotí naopak jako důmyslné a propracované.
Každopádně tato detektivka je hezké čtení. Nyní si musím obstarat předchozí díly série.

7 29.08.2024

Je to už třetí díl série s Martinem Brennerem a sebestřednost a charakter hlavního hrdiny mi nějak začaly lézt na nervy. Dávám přednost tomu, když je mi hlavní hrdina tohoto typu knih sympatický.
Jeho "partnerka" Lucy se chová jako žena bez mozku, protože normální žena by takovému chlapovi svůj život neobětovala. Takže ani Lucy nemá mé sympatie.
Zápletka tohoto dílu pro mě byla ze začátku nepochopitelná a zcela nepravděpodobná, nesmyslná. Vůbec jsem nepochopila propojení Martina Brennera s celým tím příběhem. To, že se seznámí s panem XY a ten mu po pár měsících známosti předá svůj podíl na firmě; že ho potom chce neustále někdo zabíjet jen proto, že pan XY měl údajně před třiceti lety něco spáchat, mi přišlo celé přitažené za vlasy a překombinované.
Ne, že by se to četlo špatně. Bylo to napínavé, to také nelze knize upřít. Ale musím si chvíli dát oddech nejen od Martina Brennera, ale i od Kristiny Ohlsson. Jak se mi její detektivky na začátku líbily tak nyní získávám dojem, že jede kvantitu na úkor kvality.

3 02.08.2024

(SPOILER) Z knihy mám dost rozporuplné pocity a ať to v duchu probírám jak chci, kloním se spíš k těm negativním.
Ne, že by se to nedalo číst. Už podle hodnocení zde je zřejmé, že kniha si své obdivovatele našla. Ale na mě to bylo tak trochu jako když pejsek s kočičkou pekli dort.
První část knihy, kdy se díváme na soudní proces s J. Sklenářem, je psaná tak, že jsou jednotlivé kapitoly pohledy zúčastněných osob. Dobrý nápad, to mi vyhovovalo, ale dost mě na tom iritovaly ty jejich obsese. Jedna má ráda latinské citáty, tak je tam autor cpal všude. Další má rád Kafku, tak všude vidíme názvy jeho děl. Další si rád počítá, tak s ním neustále hledáme souvislosti mezi čísly a životem. Věci, které nemají s dějem nic společného a stačila bych jich tam špetka, ne deset lžic.
Další část knihy už je psána jinak a nechápu tu změnu. Vadila mi. Nevyhovoval mi chaos v postavách, zbytečná komplikovanost. Proč se jedné postavě tajemně říká muž s vousy, aby byla stejně o pár stránek jeho totožnost odhalena a aby čtenář zjistil, že k utajování nebyl žádný reálný důvod. Jen to člověka mate.
V polovině knihy se domníváte, že víte, kdo je pachatel, protože všechny indicie zcela jednoznačně vedou k němu. Nejen indicie, ale i náznaky od autora. Nakonec se ale dozvíte že je to někdo úplně jiný. Někdo, kdo je v celé knize dost podružnou postavou a nevěnuje se mu (až na posledních pár stránek) téměř žádná pozornost. Mám ráda když mě autor vodí slepými uličkami, ale tohle už bylo moc. To, co mi u Sametových iluzí imponovalo, mi tady vadilo. Možná se mi kniha netrefila do nálady, možná tady těch zamotanců už bylo na mě příliš. Tady jsem si skoro začala dělat poznámky abych se neztratila v postavách, ale pak jsem se na to vykašlala a prostě četla většinu času lehce zmatená. Možná proto mi unikly indicie naznačující kdo je ve skutečnosti vrah.
Každopádně s panem Čepkem nekončím.

2 21.07.2024