Ctv komentáře u knih

Moje máma mi knihu vrátila nedočtenou s tím, že ji nezaujala. Na knihy máme podobný vkus, tak jsem se začítala s nedůvěrou. Ani mě prvních pár stran nijak nenadchlo. To jako budu číst popis života jedenáctiletého kluka a kapitoly o tom, jak v noci zažil svou první poluci a myslel si, že se počůral? Obávala jsem se, že knihu také nedočtu.
Ovšem brzy po začátku začal příběh dostávat nečekané rozměry a hloubku. Po dočtení knihy je ve mě tolik pocitů, melancholie a smutku, že ani nevím jak to shrnout do komentáře. Vlastně ani k obsahu žádný napsat nemůžu, protože bych musela opsat skoro celou knihu, abych vyjádřila vše, co ve mně zanechala.
Snad jen, že pro mě osobně byla nejsilnějším tématem knihy Štěpánova máma, nikoliv samotný Štěpán.

Tu Ikeu a názvy produktů si autorka mohla odpustit.

12 31.12.2023

Přesně tohle jsem potřebovala po všech těch pohádkách v televizi a patetických přáních pohodových Vánoc :-). Pěknou a napínavou detektivku.
A že toto pěkná a napínavá detektivka byla. Správně zamotaná, postupně dávkovaná a s několika příběhovými linkami.
Pokud to není záměrem knihy tak nemám ráda, když už od půlky téměř jistě vím, kdo je pachatel. Tady jsem se opravdu nechytala. Tušíte, kde má ta páchnoucí ryba hlavu, ale chvílemi vás autorka odvede někam úplně jinam, aby vás zase za chvíli vrátila zpět.
Čtení jsem si moc užila a určitě budu s autorkou pokračovat.

8 31.12.2023

Často se mi stane, že mám od knihy velká očekávání, která se čtením nenaplní. Tady to bylo obráceně. Hodnocení v modré barvě mě příliš nelákalo, ale dala jsem na recenzi jedné z mých oblíbených uživatelek ddkk a knihu jsem si půjčila. Nelitovala jsem.
Ani na začátku jsem tomu moc nevěřila. Říkala jsem si: "To bude blbý, tolik stránek o tom, jak filharmonický orchestr cestuje od štace ke štaci, to bude samé vybalování, balení, přesuny, pořád dokolečka."
Ovšem stránky ubíhaly aniž bych měla pocit, že bych četla stále to samé a čtení mě stále bavilo.
Příběh ve mě vzbudil spoustu pocitů a otázek. Nedávno jsem byla na Rusalce ve Státní opeře a z lóže jsem koukala do orchestřiště. Sledovala jsem muzikanty a fascinoval mě hráč na triangl, který celou dobu znuděně seděl a sem tam cinkl. Oproti tomu hudebníci, kteří nesundali housle zpod brady skoro celou dobu. Jsou trianglista a houslistka odměňováni stejně? A pokud ano, není to nespravedlivé? A pokud ne, jak se proboha může uživit trianglista když houslisté mají problém vyjít?
Sledovala jsem ostatní muzikanty a představovali pro mě takovou esenci umění, noblesy ... toto se tedy paní Dostálové podařilo ve mě odbourat :-). Až budu sledovat muzikanty příště tak budu přemýšlet, kdo z nich vaří na hotelech v Německu v remosce roštěnou, jestli všichni tak škudlí diety, který z nich se opíjí a pak huláká před hotelem, kdo s kým spí, koho tlačí boty, kdo zapomněl lakýrky, kdo má půjčený smoking a kdo z nich při hraní přemýšlí nad tím, jestli bude mít tento měsíc z čeho zaplatit nájem.
Každopádně vzhledem k tomu, že autorka je z oboru, není důvod jí příběh nevěřit. Pokud většina umělců kategorie popisované v knize opravdu funguje tak, jak je popsáno, tak bychom se měli jako národ stydět. Slýcháme často, že v Česku se kultura nenosí. Při popisu návštěvnosti koncertů v knize vidíme rozdíl mezi námi a Německem.
Je to tím, že tu čtyřicet let vládla dělnická třída, pro kterou tolerance umění skončila u vesnického umcaca? A kolik generací nám bude trvat, než se změníme? Než přestaneme v umělcích vidět lehkoživky? Než přestaneme mít pocit, že oni nedělají pořádnou práci?
Poslední část knihy popisuje nástup Covidu v roce 2020 a za mě ho popisuje tak věrně a dopad na Evžena tak jasně, že mi z toho naskakovala husí kůže.
Občas je dobré zkusit se projít v mokasínech někoho jiného, abychom mohli pochopit a porozumět.
Takže na závěr - knížka bezvadná, příběh zajímavý, vtipný. Vzkaz vyslaný autorkou ve mně byl zanechán.

8 29.12.2023

Obsahově, tedy co se týče informací o Tomáši Baťovi, byla pro mě kniha velkým přínosem. Právě proto, že autorem je člověk, který jej řadu let znal a pracoval s ním.
Kromě informací o životě a podnikání Tomáše Bati nám kniha podává i pohled na historii začátku dvacátého století nejen u nás, ale i v USA. I když mám o této době nějaké základní školní znalosti, tak pro mě byla kniha užitečná v tom, že mi dala řadu věcí do souvislostí a obohatila je z pohledu běžných lidí.
Na druhou stranu už trochu archaická čeština a na můj vkus příliš velké množství různých filosofických úvah autora pro mne byly při čtení překážkou.
Pokud člověk tuto knihu čte z prostého zájmu o postavu Tomáše Bati a s touhou dozvědět se o systému jeho podnikání, tak může být na překážku i všude prosakující obdiv autora k Tomáši Baťovi. Pokud se někde objeví kritika Bati jako člověka, jeho povahy, pak jen v náznaku a v podstatě je hned obrácena v pozitivum pro Baťu podnikatele.

4 12.12.2023

Opravdu moc hezky a precizně zpracovaná kniha o malé vesničce Habří na Vysočině nedaleko Žďáru nad Sázavou.
Tato kniha letos vyhrála soutěž o nejkrásnější knížku kraje Vysočina 2023 a toto ocenění si zaslouží právem.
Paní Buchtová není spisovatelka a nemá za sebou zkušenost deseti dalších knih, ale její prvotina je rovnou excelentní. Autorka si prostě vzala potomka majitelů jednoho svobodného statku v Habří a historie místa si ji zcela omotala kolem prstu. A protože chtěla zachytit vzpomínky pamětníků a informace nad rámec strohých matrik, napsala tuto knihu.
Kniha je plná opravdu zajímavých informací a nemusíte být nijak provázaní s Habřím (snad jsem to napsala správně), abyste je ocenili. Je to otisk historie v příbězích jednotlivců. Ti mohli žít v Habří stejně jako kdekoliv jinde.

Navíc je kniha opravdu krásná. Tak hezky vizuálně propracovaná, plná dobových fotografií, dokumentů, mapek, pohlednic ...

Zde si můžete poslechnout rozhovor s paní Buchtovou a povídání o její prvotině Tam, kde končí cesta.
https://vysocina.rozhlas.cz/tam-kde-konci-cesta-je-kniha-pro-milovniky-starych-casu-a-vysociny-8972709

3 13.11.2023

Z knihy jsem byla první polovinu naprosto nadšená, unešená. Cca v půlce mi začínalo na mysl přicházet rčení "méně je někdy více" a to v souvislosti se spletitostí a zamotaností příběhu. Ta byla dána přeskakováním v čase a příbězích jednotlivých postav. Ale od tří čtvrtin jsem se začala na čtení znova pořádně soustředit a vrátila jsem se k prvotnímu nadšení.

Ano, kniha je psána dost komplikovaně. Pokud ale budete číst soustředěně, možná budete z příběhu nadšeni stejně jako já.

Hrdinové jsou opravdoví, uvěřitelní - nejsou to ani Mirkové Dušínové, ani odsouzeníhodní zlouni. Ale vy to jako čtenář nevíte od začátku. Právě přesunem v čase a mezi postavami je postupně poznáváte. To, co se vám na jedné straně zdálo tak jasné a průhledné najednou o dvacet stránek později už tak jasné není a po dalších třiceti najednou vidíte, že všechno bylo úplně jinak. Autor geniálně klouže mezi příběhy, různé drobnosti mají své konsekvence později v knize a to je kouzelné. Vykoukne na vás maličkost, kterou skoro ani nezaregistrujete, ale mnohem později vám cvrnkne do nosu jako oříšky pana Menšíka a vám se rozsvítí. Tohle nepochytí čtenář, který se na obsah nesoustředí. Na každé druhé stránce má pro vás autor nějaké odhalení, překvapení, objev.

Absolutně nechápu, jak pan Čepek mohl všechny tyhle věci vymyslet, pochytat, propojit. Přirovnání k puzzle od Chytuš je naprosto trefné - do doby, než to celé složíte, nevidíte celý krásný obrázek. Dá to práci, chvíli to trvá, ale výsledek stojí za to.
Osudy jednotlivých postav, vykreslení doby a různých běžných životních situací, svět vojny, stolního tenisu, historické souvislosti - to už je jen třešnička na tomto skvělém a plnotučném dortu.

13 11.11.2023

Soubor tří celkem plochých příběhů, i když téma prvních dvou byla docela zajímavá. Ne moc příjemná. Každopádně všechny tři příběhy byly jen obtížně uvěřitelné, strojené, nepravděpodobné.
Navíc mě tam iritovala pitomá jména některých hrdinek - Dina, Leonila, Silvana.
Na můj vkus také příliš mnoho chyb. Dělá se ještě dnes u knih před tiskem jazyková korektura?
Dočetla jsem to, ale žádné zvláštní potěšení mi kniha nepřinesla.

3 04.11.2023

Nemohu napsat, že by mě to nebavilo. Jak už bylo zmíněno v předchozích komentářích je dopředu jasné, o čem příběh bude a kam povede. Přesto je to příběh zajímavý a napínavý. Linka s Rogerem byla vynikající!

Bohužel já osobně nepovažuji konec za moc povedený. Předně mi vadilo, že celou knihu nás dokáže autorka držet v napětí - co bude, jak bude, co zase ta proradná hospodyně provede. A pak najednou frk frk, na půl stránce je situace vyřešena. A to ještě způsobem, který mi vzhledem k předchozímu ději moc neseděl. Víc asi napsat nemohu, nechci spoilerovat.

Další věc, která mi trošku vadila, je fakt, že Joy Fieldingová opět, jak je ostatně jejím zvykem, vykresluje všechny postavy jednoznačně. Mám ráda, když si autor dokáže se mnou hrát tak, že nevím, jestli mám hrdinku či hrdinu obdivovat nebo nesnášet. Když si nejsem jistá, jestli je ten člověk dobrý nebo špatný. Stejně jako v životě - většina lidí má dobrou i špatnou stránku. Fieldingová má své hrdiny prostě buď dobré nebo špatné. Buď je někdo zmetek, nebo dobrák. Někdy se zmetek chvíli tváří jako dobrák, ale i v tomto případě víte, že se jedná o zmetka.

Ovšem bez ohledu na výše uvedené - je to velmi příjemná kniha, čtení mě bavilo a běhal mi po zádech mráz z té bezmoci, kterou musela Jodi cítit když pochopila, o co Elyse jde.

10 29.10.2023

(SPOILER) Nemohu si na úvod odpustit údiv nad tím, jak někdo může v této knize nenajít emoce. Z tohoto díla ve skutečnosti prýští emoce na každé stránce. Už dlouho se mi nestalo, že bych musela při čtení zamačkávat slzy a tady se mi to stalo několikrát.
Na začátku mi chvíli trvalo, než jsem se do osudů jednotlivých postav ponořila. Čteme jednotlivé kapitoly pohledem různých hrdinů - Pavla, Anežky, Tomáše. Přeskakujeme mezi hrdiny a v čase od třicátých let až do let devadesátých. Je to styl, který mi u některých knih vadí, ovšem tady tomu tak vůbec nebylo. Autor ten děj dokázal tak hezky propojit a osudy provázat, že přeskakování nebylo vůbec na překážku. Naopak stupňovalo napětí a mou touhu dozvědět se víc.
Hrdinové příběhu prožívají neuvěřitelné osudy v průběhu druhé světové války, převzetí moci komunisty, kriminál, emigraci, sametovou revoluci. Všechno je opravdu čtivě a svižně podané.
Popis průběhu největší krádeže v dějinách naší země, které se říkalo znárodnění, mi vehnal slzy do očí. Vždy v takových chvílích přemýšlím nad tím, jak se ti lidé museli cítit, co prožívali, kolik takových životů bylo a mě tady dožene k pláči jeden. V našem příběhu lidem brali velké majetky, jinde lidem brali jedinou kravku co je živila ... pro mě jsou to hrozně silné emoce.
Úděl Anežčiny dcery byl pro mě dalším hluboce prožívaným tématem. Už jsem něco přečetla o politických vězeňkyních v komunistických kriminálech, o osudech jejich dětí ... opět hrozně silné téma.
A co já osobně hodnotím jako velké plus celé knihy je konec. Fakt, že vše nakonec dobře dopadne, lidé co se mají setkat se setkají. Všechno to zlo nakonec vede k malé kompenzaci ve formě setkání, radosti a štěstí. Jestli to bylo patetické? Tak ať. Na historii nic nezměníme, tak proč alespoň román popisující takové hrůzy nezakončit happy endem.
Za mě plný počet hvězdiček a mít možnost, dám víc.
Jako bonus pro mě spousta zajímavých informací o Zlíně, Baťovi a jeho podnikání a velký impuls k tomu, abych si na toto téma nastudovala víc.

81 28.10.2023

Pokud bych měla hodnotit styl psaní autorky a čtivost, tak bych určitě dala víc, než jen dvě hvězdičky. Paní Formanová umí pracovat se slovem a text mě netahal za uši. Četlo se příjemně.
Pokud bych měla hodnotit obsah, tak musím zůstat u těch dvou hvězdiček. Oceňuji, že autorka projevila značnou míru sebereflexe, když na několika místech uznala, že její mládí, kdy se chovala jako lehká rumová pralinka, nebylo tak úplně něco, na co by mohla být hrdá. Také chtělo odvahu něco takového vydat veřejně, protože spousta lidí ji považuje za zlatokopku. Já samozřejmě nevím, ale bohužel její životní příběh tak vyznívá. Gottem se nechala řadu let vydržovat a mezi tím prostě jen lila a pařila. Potom jako by to vykompenzovala tím, že se v Americe musela otáčet, když se živila úklidem domů, ale ani tam se nezamilovala do místního údržbáře ze střední třídy, ale do Miloše Formana.

Moje hodnocení je ještě zřejmě ovlivněno tím, že fakt nemám ráda Gotta. Po přečtení této knihy se tento pocit ještě umocnil.

Myslím, že nejlépe to vyjádřila Chesterton a já parafrázuji: z života Martiny Formanové si nesednu za zadel, nic zajímavého kromě vztahů se slavnými muži z mého pohledu nedokázala a jsou k dispozici knihy o mnohem zajímavějších lidech. Za mě celou knihu totálně zabila koncem ze kterého vyznívá, že jen děti dávají životu ženy smysl a toto klišé mám ráda ještě méně, než Karla Gotta.

8 25.10.2023

Odsun Němců a chování Čechů vůči Němcům po druhé světové válce. Pandořina skříňka naší novodobé historie. Příběh, kterých se odehrály desítky, stovky a o kterých se stále mluví málo. Příběh napsaný tak jednoduše a zároveň chytlavě, že jsem se do něj dokázala vžít hned na první stránce.
Opravdu skvělá knížka, kterou sice přečtete za jedno dopoledne, ale najdete v ní osud.
Kdybych měla tvořit pro žáky druhého stupně základních škol seznam povinné četby, tuto knihu bych tam zahrnula.

9 22.10.2023

Ač nemám takové historické znalosti, jako zřejmě Galadwen o pár komentářů níž, tak celkově mi její hodnocení mluví z duše.
I přes nedostatek mých znalostí mi celý ten příběh kolem katovky a Petra přišel i na Vondrušku hodně přitažený za vlasy.
Pokud někdo hledá nenáročnou a jednoduchou harlekýnku v historických kulisách, pak je toto správná volba.

2 19.10.2023

(SPOILER) Příjemná česká detektivka. Na první pohled mě sice odrazoval přebal - kdybych nešla po autorce, tak na základě přebalu bych si knihu určitě nevybrala.
To, co někteří v komentářích vidí jako negativum - tedy několik linek, které vás od začátku matou, hledáte v nich příčiny a motivy vraždy, ale které nakonec vyjdou téměř naprázdno - to já vidím jako velké plus. Právě takováto zamotanost, díky které si od začátku myslíte, že tušíte, abyste pak na konci zjistili, že jste byli úplně mimo, je to, co dává detektivce šmrnc. Nevím proč bych měla s napětím číst příběh u kterého od začátku tuším, jak dopadne. V tomto případě nám ta francouzská linka vysvětlovala některé postoje a chování jedné z hrdinek. Tohle je tedy podle mého super.
Také se mi líbila promotanost osudů a příběhů jednotlivých sousedů a dalších postav.
Nevyhovovalo mi vykreslení některých postav, přišly mi nereálné. Režisér jako prototyp seladona, sousedka alkoholička jako prototyp zpovykané paničky žijící ve zlaté kleci ... nikdo myslím není v reálném životě tak jednoznačný. V podstatě byl každý v knize tak trochu a svým způsobem magor. Chyběl mi tam někdo normální :-). I když .... to byl vlastně Josef Bergman, že?
Takže nic :-), kritika se nekoná ... prostě super detektivka. No tedy možná, možná by hrdinky mohly méně trhat rameny :-). U takových popisů gest si vždy představuji jak to asi vypadá a trhání ramenem mi moc nešlo. A že hrdinky se něco natrhaly.

19 18.10.2023

Moje první setkání a autorkou (Alžběta z Yorku) bylo velmi rozpačité, ale dala jsem jí ještě šanci a neprohloupila jsem.
Pokud bych měla začít pozitivy, tak je to rozhodně čtivý styl psaní, přehršel zajímavých informací, nahlédnutí do historie Anglie. Fascinovaly mě popisy intrik, falše a nepřátelství. Na jednu stranu můžeme Kateřině a jí podobným závidět postavení, moc a bohatství, na stranu druhou neustálý strach o postavení a boj proti intrikám rozhodně záviděníhodný není. Fascinoval mě ten paradox bohatství na straně jedné a utrpení, které autorka popisuje. Kateřina si žije v paláci, z pohledu obyčejných lidí v luxusu, v truhlách má majetek za statisíce, ale ve skutečnosti dluží kam se podívá a hladoví ... Opět hezká ukázka toho, jak peníze a moc hýbaly světem ve středověku, stejně jako hýbou dnes. Zkorumpovanost církve tu je také hezky popsána.
Co se mi na knize nelíbilo, je její rozvláčnost. Ostatně často zmiňována v ostatních komentářích. Nevadí mi tlusté knihy, ale potřebuji tam nějaký děj, zápletku, tajemství. Protože tady čtu o osudu člověka, o kterém vím jak dopadne, je skutečně kniha příliš objemná. Kdyby autorka ubrala na některých detailech, udělala by lépe.
Celkově ale hodnotím jako příjemné čtení s pozitivním přínosem ve formě nahlédnutí pod pokličku života u královského dvora. Díky autorce se dovzdělávám v historii a lépe se mi chápou některá propojení. Budu určitě pokračovat ve čtení dalších knih.

11 09.10.2023

Opravdu překvapivé a zajímavé vyústění příběhu. Až na konci zjistíte, kdo je vrah, budete opravdu překvapeni, protože tohle vás během čtení opravdu nenapadlo. Když už víte, tak si říkáte "no jo, však tohle mě mohlo trknout". Mě to tedy netrklo.
Co mi na příběhu vadilo bylo neustálé omílání šikany Dalily spolužáky a vlastně celým okolím. Kdesi v textu je zmíněno, že nosí velikost L, takže nic hrozného. Přitom šikanózní hysterie vyznívá, jako by slečna měla XXXL velikost. Přišlo mi to divné na Ameriku, kde je tolik lidí opravdu obézních. Oproti tomu také kritika místní královny plastických operací. Autorka zřejmě chtěla kromě detektivního příběhu napsat knihu s morálním poselstvím a vzkázat čtenářům, aby si podobných věcí všímali? Nás, co jsme v pubertě hltali Brandu a Brandona z Beverly Hills 90210 a žili dosud v přesvědčení, že američtí mladí studenti jsou jen zaoceánskou verzí našeho Mirka Dušína, tolik nenávisti k lidské jinakosti určitě překvapilo :-).

5 21.09.2023

Za mě jedna ze slabších knih autorky. Nejméně uvěřitelná. Nedělám si iluze o síle bulváru ale velice pochybuji, že by v Americe stepovali novináři před domem rodičů každý rok v době výročí ztracení jejich dcery po dobu 15 let. Ročně se v USA pohřešuje kolem milionu dětí, takže to by novináři nedělali nic jiného.
Dále naprosto nesnesitelná postava Michelle. Neskutečný fracek bez jakéhokoliv respektu k matce. Matka, která se své dceři neustále omlouvá snad i za to, že dýchá. Celkově příběh a zápletka, které v základu mohly být dobré, vyznívají hystericky a pateticky.
Na druhou stranu rozuzlení příběhu bylo překvapivé a napínavé, to se Joy Fieldingové nedá upřít, to ona umí.

4 21.09.2023

Milé a poetické vzpomínání na babičku a její kuchařské umění. Malá a útlá knížečka je takové pohlazení po duši, zachycený okamžik a člověk v čase. Sice jsem tam neobjevila příběh, jaký slibovala anotace, ale knížka mne zaujala a bavila. Přesto, že jsem vůbec neznala babičku Jaromíra Šlosara, ani nemám vztah k zmiňovaným místům.
Moc hezká obálka a i když se mi ilustrace líbily, tak tady mi vadily. Pokud jsou v knize jen na dokreslení, pak je to v pořádku, ale tady byly ilustrace na úkor fotografií. Fotografie malinké tak, že téměř potřebovaly lupu, na úkor ilustrací. Vzhledem, k tomu, že je to kniha o babičce, nikoliv o ilustrátorce, tak bych očekávala poměr opačný - větší a více fotografií a jen v jejich pozadí na dokreslení nějaká ilustrace.
Další výtku bych měla k lehké chaotičnosti textu. Chvílemi čteme v přítomném čase, najednou o tom samém období v čase milulém. Přeskakování myšlenek a trošku i témat mi malinko kazilo dojem. Ale i přesto se mi knížečka moc líbila a celkový dojem z ní byl takový milý, rozněžnělý, příjemný. Recepty babičky Lojzky jsou pak už jen třešničkou na dortu.

2 16.08.2023

Za tohle miluji čtenářskou výzvu zde na Databázi. Nebýt jí, nikdy bych si knihu sloužící jako námět k filmu, který jsem viděla už několikrát, nepřečetla. Nedělám to totiž nikdy, protože mi znalost tváří a scén z filmu bere možnost zapojit při čtení knihy svou vlastní představivost. Často se totiž značně liší od filmového zpracování.
Ovšem tady mi Elizabeth tak dokonale ladí s Keirou Knightley, že už to ani víc nejde.
Krásný klasický příběh, ke kterému není moc co dodat a od Jane Austenové toho určitě otevřu víc.

19 07.08.2023

Pro mě klasická Joy Fieldingová, nezklamala mě.
Kniha se mi líbila, byla zajímavá, napínavá, prostě fajn. Sice jsem už cca od poloviny tušila, že to s postavou, ze které se později vyklubal vrah, nebude tak úplně čisté a tušila jsem, že v tom bude mít prsty, ale i tak považuji zápletku za dobrou.

2 02.08.2023

Baletky. Tak nádherné, křehké, elegantní, ladně plynoucí po jevišti a takové bolesti je za tím schováno.
Jako pozitivní rozhodně hodnotím, že kniha na toto téma vůbec vznikla. Měla by si ji přečíst všechna děvčata snící po kariéře baletky. Dřív, než se přihlásí na konzervatoř. A především by si ji měly přečíst jejich matky aby věděly, kam své desetileté děti posílají.
Je dobré vědět, jak je tento svět bolestivý a nelítostný. Chování "profesorů" a "profesorek" nehraničí s týráním, to regulérní týrání je. Psychické i fyzické. U každé třetí kapitoly jsem si říkala, že to snad ani není možné. Ta holka nám popisuje středověk.
Zdá se mi (ač nemám psychologické vzdělání), že knihu nám předkládá dítě / dívka / žena, která měla v době studia nějaké psychické problémy. I když kdo by neměl s tím, co měla za dětství a dospívání. Možná některé věci prožívala víc a řešila drsněji, než jiná děvčata. Nebo ne? To všechno se mi po přečtení knihy honí hlavou, tedy kniha svůj účel splnila.
Při pohledu na lístky na Louskáčka do Národního divadla, které visí pod magnetkem na ledničce, si nejsem jistá, jestli chci praxi popisovanou v knize podporovat.
Pak jsou tu věci, které na knize hodnotím negativně. Především neustálé dokola se vracející opakování téhož - stejných myšlenek, negativních, vyloženě depresivních, sebezničujících. Nic příjemného, nic pozitivního. Člověk má dojem, že Miřenka od svých 10 let do dospělosti neprožila nic hezkého. Jediná radost v knize pramenila z nalezení bratra. Samozřejmě je volba autorky ten příběh takhle postavit. Chtěla, aby to tak vyznělo. Ale za mě by bylo žádoucí z textu čišící nedozírné hlubiny deprese něčím naředit.
Dále styl psaní - autorka oslovuje přímo vás, vypráví vám svůj příběh jako by se stal vám. Žádné dialogy. Trvalo mi chvíli, než jsem si na to zvykla. Pak už to šlo samo.
A závěr? Určitě stojí za přečtení, i když je to nálož.

12 31.07.2023