Ctv komentáře u knih

Ke knize mne dovedla čtenářská výzva, kde byla v žebříčku mezi knihami od začínajícího autora. Vzhledem k roku vydání 2018 už nepovažuji pana Čapku za začínajícího autora, ale knihu jsem si ráda přečetla.
Není to dílo, které vás ohromí svou velikostí nebo popisem významných dějinných událostí, žádné extra dějové zvraty, žádný kriminální čin. Přesto se jedná o příjemné čtení. Především mi vyhovovalo, že děj se odehrává v nedávné minulosti (devadesátá léta) a tak se člověk do života hlavního hrdiny Martina hladce vžije. Styl psaní pana Čapky je spíš strohý, ale přesto velmi výstižný a čtivý. Když popisoval začátky Martinovy pracovní kariéry, tak jsem měla pocit, jako bych s ním v té kanceláři byla. Žádná vzletná slova či kroucená souvětí a přesto dokonale víte, jak se Martin cítí.
Jeho cesta k té pravé je z mého pohledu trošku kostrbatá. Nějak mi nesedí, že by mladýmuž kolem pětadvacátého roku věku měl autorem popisovaný přístup k ženám. Tak chápající, trpělivý, ženský ...
Příběh to byl moc hezký, linka kolem Ivety se mi líbila. Myslím, že pan Čapka by mohl být super autor psychologických románů. Má schopnost velmi dobře popsat pocity a myšlení postav. Už se těším až otevřu Neviditelné kořeny.

31 26.07.2023

Moje první kniha od autorky, k níž mě dovedla letošní čtenářská výzva.
Bylo to jistě zajímavé čtení, zejména pokud opravdu lze věřit tomu, že Alison Weir má silný základ v znalostech dějin Anglie a historické reálie jsou tedy věrně popsány. Tím mám na mysli nejen všeobecně známé věci, jako kdo byl čí syn nebo kdo kdy za co válčil, ale také dějiny každodennosti.
S Alžbětou prožíváme celý románově zpracovaný život. Přesto, že kniha je tak dlouhá a nabitá informacemi, nemám pocit, že bych Alžbětu důkladně poznala. Jako kdyby nám byla stále servírována její oficiální tvář, nikoliv soukromá. Což je škoda.

Co mi opravdu hodně vadilo byly chyby v textu. Na jednom místě je chyba v letopočtu, na jiném místě hovoří Richard o svém švagrovi, ale nazývá ho zetěm. Příliš mnoho věcí tam bylo označeno přídomkem "skvělý". Měla skvělé šaty, procházel skvělý průvod apod. Otázka úrovně překladu je asi na místě - viz. komentář od fénix56. Nevím, jestli je to dáno originálním textem, nebo je překlad tak mizerný, ale právě kostrbatost některých vět a chyby v textu v mých očích snížilo hodnocení ze 3 hvězd na 2.

Dále mi vadilo časté přejmenovávání postav - jen jsem si zvykla, že se o někom mluví jako o "Frantovi", tak se mu na další stránce najednou začalo říkat vévoda odněkud. Už tak pro mě bylo obtížné zorientovat se v postavách a tohle mě mátlo ještě více.

3 21.07.2023

Pro mě jsou knihy od pana Vondrušky něco, co vytáhnu z máminy knihovny když mám za sebou období těžší literatury a potřebuji něco jednoduchého, nenáročného, myšlení nevyžadujícího. A to Jičínské pole mrtvých dokonale splnilo.
Jako řada již hodnotících jsem se pak trochu motala ve vztazích jednotlivých postav, konec se mi přišel uondaný a třináctiletá Hedvika chovající se a uvažující jako pětadvacetiletá holka se mi zdála neuvěřitelná, ale jinak to bylo celkem fajn. Kdyby byly půlhvězdičky tak dám 2,5. Pětka se zaokrouhluje nahoru, takže dávám 3.

2 13.07.2023

(SPOILER) Krátký literární počin od Stefana Zweiga a první kniha od tohoto autora, kterou jsem četla.
Předně musím vyzdvihnout jeho schopnost popisu zdánlivě jednoduchých věcí tak lyricky ... zřejmě to dělá z člověka dobrého spisovatele. Tam, kde já (jako osoba bez talentu) bych napsala větu "Nemohla jsem se rozpomenout na ...", tak Zweig napíše: "Ale čím víc jsem poháněl svou vůli, aby se té vzpomínky zmocnila, tím zlomyslněji a klouzavěji mi vzpomínka unikala - neurčitě záříc jako medusa hluboko na dně vědomí a přece nezachytitelná, neuchopitelná."
Na příběh Jakoba Mohla se můžete dívat buď jako čtenář Bazdiriq o pár komentářů níže (a také jako Pavel Eisner - autor doslovu), nebo ho pro jeho encyklopedické znalosti a paměť můžete obdivovat. Já jsem se zařadila do té druhé skupiny čtenářů. Příběh hrdiny této novelky je tak dojemný, že člověk má chuť rozjet se do Vídně a najít alespoň hrob Jakoba Mohla, aby na něj mohl položit květinu.
Zřejmě tam od autora budou skryté významy (zmiňovaný název Buchmendel v originále a konotace vysvětlené v doslovu). Pro mě ale hlavní poselství příběhu spočívá v tom, že se tady na světě každý jednotlivec pinoží jak umí a nakonec kdo si na něj bude za pár let (generací) pamatovat? Kam zmizí všechny vzpomínky? A je rozdíl, jestli tu vzpomínku uchová akademik nebo hajzlbába?
Už se těším na další knihu od Stefana Zweiga.

8 06.07.2023

Velmi zajímavý knižní počin. Z anotace jsem nepochopila, že se nejedná o románové zpracování příběhu rodiny, ale nakonec jsem z toho vůbec nebyla zklamaná.
Toto je jedna z knih, které čtete s opravdovým zájmem jako lidský příběh, ale zároveň se dozvídáte zajímavé informace z historie. V tomto případě z historie země (zemí), které pro většinu lidí nejsou předmětem zájmu a ani ve škole nás o tom mnoho neučili.
Velice mne bavilo dozvídat se o tom, jak měli nastavené hodnoty Číňané na přelomu 19. a 20. století a v první polovině 20. století. Co za neuvěřitelné útrapy si lidé v této části světa museli prožít ... se svými velmi omezenými znalostmi historie těchto zemí jsem byla šokována tím, co za strasti prožívali Číňané v minulosti a nepochybuji, že každá část světa má to své temno zasuté někde v minulosti. Jsem ráda, že jsem se díky této knize dozvěděla mnoho zajímavého.

5 03.07.2023

Knihu jsem nebyla schopna číst. Je psána pro mě nepochopitelným a nepolapitelným jazykem. Už dlouho jsem neměla v ruce něco, co se mi četlo tak špatně. Různá přirovnání, opisy věcí, složitá souvětí ... nedalo se to. Knihu jsem si pořídila přes bazar kvůli tomu, že Nežádoucí svědek se mi velice líbila. Očekávala jsem tedy, že podobné to bude u Českých taroků. Nebylo tomu tak. Knihu jsem odložila po bolestivém přelouskání asi 30 stran. Určitě se k ní zkusím někdy vrátit, ale v nejbližších letech to nebude.

1 04.05.2023

(SPOILER) Knížka je to velikostí malá a útlá, ale svou silou a obsahem opravdu veliká.
Přenese vás do Irska osmdesátých let a prožíváte pár zimních a Vánočních dní spolu s hlavním hrdinou, mužem kterému táhne na čtyřicet a jmenuje se Furlong. Má krásnou ženu, krásné dcery a dnes a denně si uvědomuje, jak se má dobře. Zejména ve srovnání s bídou, kterou vidí všude kolem sebe. Furlongovy myšlenky se potácí mezi tím, jestli má být šťastný za své dobré (i když těžce vydřené) bydlo anebo jestli by chtěl vlastně něco úplně jiného. Uvědomuje si, že splňuje všechny předpoklady pro to být více než spokojen se svým životem. Přesto tam je někde nějaké ALE. Kdo to tak ale v životě nemá.
Největší zlom nastane ve chvíli, kdy za zdmi kláštera objeví něco, co nemělo být objeveno. I vzhledem k jeho vlastnímu původu se ho záležitost osobně dotýká a nedá mu spát. Velmi těžké téma, hodně hlubokých myšlenek a citů, ale autorka je podává tak jednoduše, prostě, stručně. Přesto ale všechno víte a co nevíte, to si domyslíte.
Furlong to nemá jednoduché a my s ním těch pár dní a hodně myšlenek prožijeme velmi intenzivně. Úplně z knihy cítíte tu tíhu a tu strašnou marnost - jak se má rozhodnout? Má udělat dobrou věc a ohrozit tak sebe a rodinu? Nakonec se rozhodne pro jasný čin vědom si jeho možných důsledků.
V první okamžik po přečtení jsem pocítila velké zklamání. Cože? Takhle to skončí? Vždyť to nemá konec! Já chci číst dál, chci vědět jaké měl jeho čin důsledky! Ale pak mi hned došlo, že právě takový konec byl od autorky majstrštyk a právě takový konec musela kniha mít. Protože to už by byl úplně jiný příběh. A myšlenka tohoto příběhu byla právě v životu Furlonga, v jeho myšlenkách před činem a v tom, že udělal to, co udělal.
Je neuvěřitelné, co vše umožnila lidská lhostejnost a co vše dokázala páchat katolická církev. A je ještě neuvěřitelnější, že to není příběh starý 100 nebo 200 let, ale příběh docela nedávný.
No a opravdu hezká obálka je jen třešničkou na výborném dortu.

12 23.04.2023

Dávám plný počet hvězdiček a doufám, že nás bude víc, kdo tak udělají, aby tato knížka vyšplhala z modré do červené. Protože si to zaslouží.
Že tento styl humoru nesedí všem, to je jasné, takže autorka jistě očekávala i negativní recenze. Rovněž bylo jasné, že někdo neskousne skutečnost, že její dědeček je i v dnešní době zarytým komunistou a od toho se bude odvíjet hodnocení knihy.
Já jsem se při čtení smála nahlas a jsem moc ráda, že jsem si ji na základě rozhovoru s autorkou, který jsem slyšela v rádiu, koupila. Myslím, že Michaela zmiňovala, že s ní dědeček po vydání knihy nemluvil. No, ne že bych se tomu tak úplně divila :-).

Ale ke knize - autorka opravdu velice vtipně popisuje výlet na Kubu, který absolvovala nejen s dědečkem, ale s partou dalších seniorů. Její humor je kousavý, inteligentní, možná někdy pro někoho na hraně, ale mně se to líbilo a hodně jsem se nasmála. Z textu je znát, že autorka není rychlokvaška, která napsala pár blogů na netu a už si myslí, že rozbije knižní prodejní žebříčky knihou. Je novinářkou a z jejího textu je znát inteligence a znalost historie a souvislostí. Takže knížka není jen sbírkou ironických vtipů o dědečkovi a spol., ale také zdrojem informací o Kubě.
Kromě toho, že je autorka ironická a vtipná vůči svým spolucestujícím, je vtipná i na úkor sebe sama. Krom toho na zadní straně přebalu je uvedeno "hodnocení pravdivosti" a z pěti hvězdiček si autorka dala jen jednu :-). Z toho soudím, že ironický humor na úkor dědečka nebyl ve skutečnosti tak ironický a je to milující vnučka, má svého dědu ráda a takovou vnučku bych přála co nejvíce dědečkům tohoto světa.
Líbilo moc.

12 08.04.2023

Velmi silná kniha, z jejíhož čtení si odnáším stejné dojmy, jako většina níže hodnotících. Také mi chvíli trvalo, než jsem se začetla, ale potom jsem měla problém se odtrhnout.
Paní Horáčková vás skutečně vtáhne do osudů rodin a vesnice v Sudetech. Kdo má rád tento typ literatury (mám na mysli především téma), tak bude určitě více než spokojen.
Přesto jsem měla dojem, že v tom množství postav bohužel nebylo moc prostoru se jim dostat více pod kůži. Otázka je, jestli je to dobře nebo špatně. Mně například dost zůstala ležet v hlavě postava Anežky, která si vzala Hanze.
Co mi trošku kazilo dojem ze čtení byla skutečnost, že jsem se chvílemi neorientovala v postavách a hlavně v době, respektive věku postav. Ten, kdo byl na jedné straně dítě (a to jsem stejně měla problém identifikovat zda desetileté nebo šestnáctileté) o pár stran dál najednou vystupoval jako dospělý ... jediné záchytné body v časové ose byly historicky známé události a od toho si člověk mohl jakž takž odvodit věk postav.
Každopádně moc hezká kniha doplněna krásnými dobovými fotografiemi. Škoda, že u nich nebyly informace o tom, kdo na nich skutečně je - třeba někde vzadu na posledních pár stranách. To by bylo moc milé a respektující vůči osobám na fotkách. Ti byli skuteční, měli své příběhy a tady byli použiti jen jako dekorace.

14 08.04.2023

Kriminální linka je fajn, zápletka a příběh mě dost bavily. Co ale z mého pohledu knihu totálně zabíjí je autorčin styl. Ten na mě působí nepřirozeně, toporně, křečovitě. Nerealistické dialogy nás provází od začátku až do konce. Těžko se mi vžívá do knihy, když si tam muži ve věku kolem 50 vyměňují takovéto konverzační perly:
"Gunilla vaří skvěle. Švýcarská jídla jsou chutná, a přitom nejsou tak hutná, jako česká kuchyně". Nebo: "Nemohu se dočkat, až zasednu ke stolu. Ten sýr od statkářky z vedlejší vesnice je vynikající!"
Nejvíc mě asi zaujal následující stylistický majstrštyk:
"Vy jste tady jedna velká rodina, to je bezvadný," zařehtal spokojeně Luboš.
Nelze ale autorce upřít, že mi dala záminku k přemýšlení. Večer jsem si pak před usnutím představovala jak asi vypadá "spokojené zařehtání" podobné věty středněvěkým policejním vyšetřovatelem. Ostatně Luboš v knize řehtá poměrně často.

2 15.02.2023

Na tuto knihu jsem měla spadeno už dlouho - od doby, kdy jsem se o ní dozvěděla. Dost těžko se dá hodnotit hvězdičkami kniha, která není ani beletrie, ani naučná literatura, která je prostě jen přepisem deníkových záznamů pacienta psychiatrické léčebny. Dle mého nelze dát menší než maximální počet hvězdiček. Hodnocení dvěma nebo třemi hvězdičkami není relevantní pro knihu, ale pro hodnotícího čtenáře - byla to prostě špatná volba knihy čtenářem a proto u tohoto druhu literatury dle mého nelze na tato hodnocení přihlížet. A že někdo čekal více popisů něčeho jiného, než čeho se mu dostalo? Na to lze napsat jen jediné - jedná se o deník. A skvělý.

13 29.12.2022

(SPOILER) Kniha, která vás do sebe vtáhne jako močál a nepustí. Přečetla jsem ji za dva dny a nemohla se od ní odtrhnout.
Žijeme příběh několika osob od doby druhé světové války až do roku 1992. Autor si nevybírá příjemná témata. Každá naděje a šance na něco krásného je v základech zadupána do země - ať už nacisty, nebo komunisty, nebo prostě osudem. V průběhu celé knihy zasvítí čas od času slunce - když malá Lea přežije (i když to je jen díky hnusné nacistické zrůdě), když se s Vinc vrátí do života, když Lea dostane pas a výjezdní doložku. Ale těch paprsků si hrdinové knihy i čtenáři užijí jen na chvíli a o to větší a těžší je mrak, který je pak znova zničí. I ten konec je a není dobrý. Happy endem by bylo, kdyby si Lea mohla alespoň pár let užívat znova nalezené role matky a babičky. Konec na hovno by byl, kdyby se Lea s Mirabelkou nikdy nesetkaly. Ale Marek Epstein ten konec - stejně jako většinu děje - prostě umí udělat na hraně. Takže se hlavní hrdinky sice setkají, ale vlastně nesetkají. Lee se vrátil Vincent, ale vlastně nevrátil ....
Prostě skvěle napsané, dokonale vygradované, máte pocit jako byste hlavní hrdiny osobně znali. Nejen Leu a její dceru, ale i ostatní postavy - Hermanna, Kurta a jeho ženu, Vince. Bezvadné zpracování postav, u kterých nejsou věci jen černé nebo bílé, i když se zpočátku tak zdají.
Jednu hvězdu sundávám v hodnocení jen za to divé přeskakování v čase, na které jsem si jakž takž zvykla až v polovině knihy. Chápala bych přeskakování mezi jednotlivými postavami v jedné časové linii, ale přeskakování ještě navíc i v čase v celém rozpětí od let 1942 až do 1992 mi nesedělo. Zejména proto, že jsme občas přeskočili do nějakého roku abychom vzpomínali na dobu před dvaceti lety. A ty občasné gramatické chyby či překlepy by snad také nemusely být ...

15 27.12.2022

Jak jsem celkem s chutí přečetla dva první díly, tak tento mě zklamal. K Ingrid jsem si tady vůbec nedokázala najít cestu. Její zabejčené putování s malým dítětem nijak neobdivuji, naopak.
Vlastně mě nebavilo na knize téměř nic - zřejmě jsem nebyla naladěna na tu severskou jednoduchost vyprávění a mentalitu lidí. Měla jsem dojem, že Ingrid cestou potkávala jen samé lidi s poruchou autistického spektra, kteří vůbec nedokázali komunikovat.

5 25.12.2022

(SPOILER) Za mě zatím nejméně zajímavá z autorčiných knih. V podstatě po celou dobu jsem se neubránila podvědomému srovnávání s Orwellem a jeho 1984. Pravděpodobně kvůli tomu, že autorka si na začátku neodpustila jednu nebo dvě zmínky o Velkém bratrovi. Protože mě ani 1984 neoslovilo, tak jsem nevkládala velká očekávání ani do Listopádu.
Neupírám čtivost, paní Mornštajnová umí napsat knihy tak, aby odsejpaly a aby se četly dobře. Příběh Marie a její dcery Magaleny (Leničky) je určitě zajímavý, ale od Magdy jsme se dozvídali v podstatě neustále to samé a nebýt na konci rozuzlení vztahu mezi Marií a Magdou, tak se tam v podstatě nic nestalo. Smyslem knihy tedy zřejmě není ani tak vyprávět lidský příběh, ale stáhnout nám tepny a cévy představou jak by to vypadalo, kdyby nás tu od roku 1989 hlídal rudý Velký bratr. To se u mě určitě podařilo. Ovšem já bych tam ráda viděla víc osobního příběhu, víc osobních prožitků, víc hloubky jednotlivých postav. Mariiných 15 let v kriminále jsme přeskočili letem světem, na Magdě jsme v domově prožívali v podstatě jen vymývání mozků a její život mi proletěl mezi prsty, ani nevím jak. Najednou byla sama matkou a jakoby ve svém životě neřešila jiné téma, než rozpor mezi tím, co jí říká kamarádka Jana a tím, co jí naimplantovali do mozku komunisté. A ten závěr bez happy endu, ten mě trošku mrzel. Po všem tom splínu a tísni jsem doufala v trochu toho malého štěstí. Ale to by kniha nesměla být o tom, o čem byla.

15 25.12.2022

Zajímavé počtení složené ze vzpomínek kriminalisty. Vzpomíná zejména na známé a mediálně dost popsané vraždy. Což je na jednu stranu fajn, protože víme o čem je řeč a je to z hlediska nakladatelství zajímavé téma. Na stranu druhou se ale tím pádem dozvídáme věci, které už víme a které je možné si přečíst i na Wikipedii (např. o Hojerovi). Jako bonus ale od pana Štočka dostáváme jeho osobní vzpomínky a střípky informací, které nám může dát jen on sám. Mě osobně hodně zaujaly jeho popisy uvažování kriminalistů - co podezřelému a svědkům říct, co neříct, proč, jaké to může mít souvislosti. Moc zajímavé.
Za zcela zbytečnou, až rušivou, považuji osobu novinářky a formát rozhovoru, protože otázky na mě působily prvoplánově, nezajímavě a řekla bych až amatérsky. Naštěstí byly jen na začátku a pak už pan Štoček "vyprávěl" sám.
Na konci knihy je obrazová příloha s fotografiemi z případů, které nebyly v knize ani popisovány. Její smysl nechápu. Bylo by naopak zajímavé vytvořit obrazovou dokumentaci ke každému samostatně popisovanému velkému případu.

7 21.12.2022

Moje první setkání s Edwardem Rutherfurdem a rozhodně nebude poslední.
Kniha mě nadchla. Není to učebnice historie, je to román. Což autor také sám avizuje. A jako román je podle mě moc fajn. Provede vás historií Anglie od dob paleolitických lovců až do osmdesátých let minulého století. Po celou dobu čtete příběhy různých osob zasazené do historických událostí, které formovaly Anglii a určitě po přečtení poslední stránky budete o něco chytřejší.
Celou knihou se prolínají osudy několika rodových linií. Líbilo se mi, jak autor nesklouzával k žádným romantickým happy endům, někteří lidé prostě měli příjemný osud, někteří mnohem méně. Často se život hrdinů posunul někam úplně jinam, než jsem čekala. To mě bavilo.
Líbilo se mi propojení rodů a mrzelo mě, že některé spojnice (jako třeba pravěká soška ženy) se během knihy vytratily.
Kniha se mi četla jedna báseň na začátku do doby cca 17 a 18 století. Toto období už pak pro mě bylo méně záživné - všichni ti šlechtici, králové, královny, biskupové. Chvílemi jsem se v tom ztrácela. Potom 20 století už autor vzal spíš tak jenom letem světem, jako by v této době nebylo moc co vyprávět.
Každopádně já už se těším na další kousek z pera pana Rutherfurda.

4 06.12.2022

Knížku hodnotím celkově spíš pozitivně, přečetla jsem ji během jednoho víkendu a ty dva dny mi to trvalo jenom proto, že jsem měla spoustu jiné práce. Knížečka je to malá, útlá, ale příběh je zajímavý a i rozuzlení onoho tajemství má něco do sebe.
Snad i vzhledem ke svému věku jsem se ze začátku domnívala, že hlavní hrdina bude cca čtyřicátník. Překvapilo mě, že se jednalo o šestadvacetiletého mladíka. Nějak mi s jeho věkem neladilo dohromady jeho uvažování, myšlenky a to, jak strašně ho v osmnácti sejmula smrt jeho přítelkyně. Zdevastovalo ho to na řadu let a to mi u vztahu postpubertálního mladíka nepřišlo moc reálné. I když možná právě naopak proto ten vztah a jeho konec tak prožíval. Nevím. Na mě tam těch rozervaných osudových vzpomínek bylo už moc, připadala jsem si chvílemi jako bych četla nějakého klasického ruského autora.
Ale když jsme se v ději vrátili do reality a řešili problémy s otcem či ono avizované tajemství, tak to bylo celkem fajn čtení.
Kdybych se mohla autora na něco zeptat tak by mě zajímalo, proč sebevrahovi stojícímu na okraji mostu vložil do ruky právě Svijany? :-)

4 16.10.2022

V tomto případě anotace knihy docela přesně vystihuje můj výsledný dojem z ní. Je to velmi zajímavě psaná historická sonda do období válek a mezi válkami. Nejde jen o život Alberta Einsteina, i když i ten je zde popsán velmi precizně a ve veškerých souvislostech. Jde také o výborně zpracovanou historii nejen Berlína a Německa, ale veškerých konsekvencí s válkami v Evropě. Při čtení pochopíte mnoho souvislostí a i když mě tato historie zajímá dlouhodobě, tak řada informací pro mě byla opravdu objevných. Kromě toho, že je to dílo nabité informacemi, tak je velmi čtivě napsané, což u podobného typu literatury vůbec nebývá automatické. Skvělá knížka.

4 28.09.2022

(SPOILER) Knížka na mě zbyla na dovolené a další od autorky zřejmě vyhledávat nebudu. Překvapilo mě, že je autorka vystudovaná historička a pak napíše takovouto slátaninu plnou toporných a šroubovaných dialogů.
Neměla bych problém s duchařskou literaturou, pokud by to bylo zajímavé a hezky napsané, ale tady už to paní Erskine překořenila moc. Druidové, církev, křesťanství, Ježíš v Anglii, těhotná Mora (jakože možná s Ježíšem?), naprosto neuvěřitelná postava hlavní hrdinky Abi, love story kde ona ho nejdříve nesnáší a potom jí tělem projedou elektrické vibrace vzrušení když se jí mimoděk dotkne ... no, prostě ne.

2 19.09.2022

Pro mě za poslední dobu nejsilnější čtenářský zážitek.
Je zřejmé, že v knize nemusí vraždit masový vrah nebo kráčet dějiny, že se tam nemusí stát vlastně skoro nic, ale nevadí to vůbec ničemu pokud je skvěle napsaná. A Chirurg je dle mého skvěle napsaná kniha. Tak bombasticky vykreslená postava, jako je Hynek Grábl, to už jsem dlouho neviděla. Spousta věcí vás na něm štve, další spoustu věcí na něm obdivujete. On si žije ten svůj život jak se dá a vy ho chvíli žijete s ním.
Parádní, parádní počtení.

22 19.09.2022