D.-e.-e.-
přečtené 199
Sever a Jih - 1. díl
1992,
John Jakes
Neskutečně autentická sonda do 19. století. Neměla jsem pocit, že si o otrokářství Jihu a průmyslové revoluci Severu pouze čtu. Autor mi vše podával tak, že jsem získala dojem naprosté zúčastněnosti. Zcela jsem se napojila na myšlení postav. Až s podivem se zastavuji nad tím, jak jsem pohledem hrdinů samovolně vnímala dnes naštěstí dávno přežité otrokářství jako běžnou denní záležitost, zažitý systém doby, kdy oči zkostnatělého Jihu nechápaly pošetilost severních abolicionistů zamýšlet se nad právy či dokonce prosazovat svobodu otroků. Vždyť to byly "jenom" černoši. No mazec!... celý text
Semeno zla
2000,
Andrew Hall
Béčkový (ne-li hůř) horor, u kterého se o Vás strach ani neotře, natož aby prostoupil celé Vaše tělo. Knihu vidím spíše jako silně banální oddechovku. Jako nejvíce absurdní a nejméně uvěřitelná mi přišla pasáž, kdy Pamele, obyčejné dívce, která se nikdy nesetkala s ničím nadpřirozeným, před očima kamarádů vyjel z rukou zářící blesk, podťal palmu a veškerá reakce party spočívala v tom, že jeden z přihlížejících kluků utrousí vtípek ve stylu "Jsi horší než Terminátor" a dál všichni včetně Pamely nevzrušeně pokračují v předchozí debatě. Považujete tento přístup za normální nebo lépe řečeno odpovídající dané situaci, kdy se mladí lidé nečekaně stali svědky, popřípadě dokonce účastníky něčeho nadpřirozeného? Já rozhodně ne. Měla jsem sto chutí knížku okamžitě odložit a ztrestat tím spisovatele, který byl zřejmě příliš líný na to, aby se pokusil o uvěřitelné propracování. Neudělala jsem to pouze proto, že knihy zásadně dočítám.... celý text
Láska je jen slovo
1993,
Johannes Mario Simmel
Pozor, komentář může obsahovat spoilery. Miluju knihy, které zasáhnou, vyvolají silné emoce. Dílo Láska je jen slovo na mě opravdu hluboce zapůsobilo. Ještě dva dny po přečtení jsem byla plná změti převážně depresivních pocitů, které střídaly realistické (někdo možná řekne skeptické) myšlenky a otázky typu: Existovala vůbec reálná šance, že věci dopadnou podle představ dvojice? Neřekla bych. I přesto, že Oliver ze začátku knihy působil velice prozíravě a Verena měla za sebou řadu zkušeností, co se týče manželských záletů, ve skutečnosti byli oba velmi naivní. A konečné rozhodnutí? Dlouho jsem přemýšlela, jak bych se v jejím případě zachovala já... Komentář čtenářky notosemztohoblazen vyjadřuje lítost nad absencí popisu závěrečných pocitů Olivera. Já ji naopak vítám. Je to něco neobvyklého. Olivera jsme během knížky poznali tak dokonale, že mi po chvíli zamyšlení samy naskakovaly jeho pohnutky a pocity přesto, že nebyly přímo vyjádřené. Bravo!... celý text
Diana: Její nový život
1995,
Andrew Morton
Stejně jako u prvního dílu nemohu popřít, že jsem díky knize získala nějaké informace. Mám ale zato, že je špatně napsaná nebo se nezdařil její překlad, popřípadě obojí. Strohý až chudý jazyk a novinářský styl mi vůbec nevyhovoval. Nevyvolával ve mě ani ty nejmenší emoce, které od tak silného příběhu, jakým Dianin bezpochyby je, podvědomě očekávate. Čím hlouběji knihu prožívám, tím ji považuji za zdařilejší. Zde se žádné pocity nedostavily, což je, myslím, obrovská škoda.... celý text
Diana – Její pravdivý příběh
1993,
Andrew Morton
Nemohu popřít, že jsem díky knize získala nějaké informace. Mám ale zato, že je špatně napsaná nebo se nezdařil její překlad, popřípadě obojí. Strohý až chudý jazyk a novinářský styl mi vůbec nevyhovoval. Nevyvolával ve mě ani ty nejmenší emoce, které od tak silného příběhu, jakým Dianin bezpochyby je, podvědomě očekávate. Čím hlouběji knihu prožívám, tím ji považuji za zdařilejší. Zde se žádné pocity nedostavily, což je, myslím, obrovská škoda.... celý text
Já chci přece žít! Naďa je HIV pozitivní
2001,
Marliese Arold
Na to, že je kniha na silné téma, přišla mi příliš jednoduchá, málo propracovaná, nepříliš emotivní, povrchní, hodně slabá (tloušťku knihy tím rozhodně na mysli nemám).... celý text
Paní Rochesterová
1998,
Hilary Bailey
Měla jsem trochu pocit, že Jana není tou Janou, kterou jsem znala. Také způsob, jazyk, kterým je kniha napsána je hodně odlišný, jednodušší, což historickému románu bere právě ten punc historie.... celý text
Jak ulovit miliardáře
2006,
Martin Nezval
Vysoká škola P. R., řekla bych. Podivné machinace, téměř dokonale promyšlené strategie, nekalé praktiky, korupce... Místy (hlavně začátkem knihy) jsem byla až znechucená světem neustálých intrik, ve kterém se horních deset tisíc s naprostou samozřejmostí pohybuje. Jak jen jsem vděčná za svůj všední prachobyčejný život. Z filmu jsem ovšem byla zklamaná. I přes téměř přesné dialogy převzaté z knihy, absolutně nedokázal vyjádřit její hloubku. Herci podle mého názoru příšerně přehrávali. Z knižního Patrika i v té nejnepříjemnější situaci vyzařoval stoický klid a chladná rozvaha. Oproti tomu Pat ve filmu byl chvílemi až směšný, a to hlavně, když se pokoušel křičet. :-) Postavy v knize byly vesměs vysoce inteligentní, Kateřina spíše vypočítavá, ale tak neskutečná (pardon za ten výraz) b*bka jako ve filmu to rozhodně nebyla. I ostatní hrdinové byli značně podhodnoceni. V knize to pálilo všem, i těm, kteří se tak záměrně netvářili. Halucinace Patrika Grossmana jsou pro určitý pohled na knihu také stěžejní. Ve filmovém zpracování samozřejmě chybí. Takže ve zkratce: Kniha zajímavá, zábavná, k zamyšlení. Film povrchní a banální.... celý text
Mezi námi děvčaty
2006,
Sandra Lanczová
Upozornění: Nečtěte můj komentář, pokud jste knihu nečetli a chcete se nechat překvapit. U knih její mamky je u mě běžné absolutní "vžití se" do hlavní hrdinky. Mezi námi děvčaty je první kniha, kterou jsem od Sandry přečetla a bohužel se kýžený prožitek nedostavil. Možná je to pouze odlišnou sexuální orientací, do které jsem se nedokázala úplně vcítit. Proti homosexualitě či lesbickým vztahům vůbec nic nemám, ale místy mi popisy v knize přišly až nepříjemné. Nikoli proto, že bych se nad nimi jakkoli pohoršovala a podobně. Myslím totiž, že za tím stojí právě ta moje heterosexualita. Necítím to stejně, jako hlavní hrdinka Darja, proto mi "šimrání voňavých plavých vlasů na její tváři, když se nad ní Tereza skláněla" šlo proti srsti. Trochu bych vytkla nepropracovanost postav. Hlavně postava Terezy mi přišla hodně plochá. Nevím, jaká je, co má za sebou, co ne, jaké má sny... Neměla jsem možnost poznat její reakci v neobvyklé situaci atd. V knize má místo pouhého objektu touhy hlavní hrdinky, podloženého především svou krásou, což je podle mě trochu škoda.... celý text
Noční můra
1997,
Barbara McCauley
Při větě: "Určitě si čte nějakou Harlequinku se každý soucitně zasměje a polituje dotyčnou osobu. Vždyť to jsou přece neskutečné "slaďáky". V normálním životě je to úplně jiné. Tyto knihy zákonitě skončí happy-endem a pravidelná čtenářka se dle výše zmíněných kritizujících osob postupem času stane nenapravitelnou naivkou, která bude toužit po té samé romantice a po nehynoucí lásce, která obklopuje hlavní hrdinky těchto knih. Takže: " Ruce pryč od slaďáků totoho ražení!" říkají lidé s oblibou. Místo abych názory ostatních jednoduše převzala, rozhodla jsem se, udělat si na nějakou tu Harlequuinku názor vlastní... V knihovně jsem si v obrovské hromadě miniknížeček náhodně vylosovala Noční můru. "Noční můra? A to má být zamilované?" přemítala jsem si mimoděk. To bude nějaký omyl. Ale kdepak! Knize opravdu nechyběly prvky jako je třeba dokonalá, krásná a křehká žena; tvrdý, drsný, nespoutaný avšak ve svém nitru něžný a láskou oplývající ochránce; příběh protkaný láskou a až neuvěřitelně krásný konec. Samozřejmě vím, že je to v životě trochu jinak a že princů, kteří by se třeba jen částečně podobali mužům s drsnou slupkou, pod níž se ukrývá něžnost a cit a kteří výše zmíněné vlastnosti projevují vždy ve správnou chvíli, je v dnešní době jako šafránu, ba dokonce ani neexistují, zatímco v těchto knihách běhají v hojném počtu. Ale myslím, že každá dívka či žena má právo z běžného denního shonu a mnohdy i tvrdého života uprchnout do sféry snů a ponořit se do života krásných a bezchybných. Říká se, že je dobré být STÁLE nohama na zemi, ale já myslím, že sny, ač někdy nesplnitelné, by měl mít občas každý. ;-)... celý text
