Dámaskloboukem přečtené 235

Úzkosti a jejich lidé 2020, Fredrik Backman

Spis než o úzkosti to je detektivka. Ale jinak typicky Backman: výborně propracované postavy, neokoukaná přirovnaní, příběh tak akorát střelený, dej až téměř puntickarsky zamotaný, od povrchního humoru ladně sklouzavá k závažným životním myšlenkám. Prostě - když ho milujete, tak není co řešit!! Já si dávám Kofolu výjimečně. Na mě je moc sladká. Stejně jako tato kniha byla na mě trošku moc ;)... celý text

Měsíční stín 2020, J.M. DeMatteis

Kniha mě překvapila vším, čím mohla: - je to komiks - nádherně, ale opravdu nádherně kreslený - rozměr má větší než A4 - váží přesně 3 kg takže pokud čtete v leže na zádech, tak vás za chvilku nepříjemně bolí ruce nebo tlačí břicho, když si ji o nej opírate.... celý text

Ten první 2022, Roni Loren

Příběh Liv a Finna se mi moc líbil. Oceňuji plastické vykreslení jejich osobností ( plus Becy - ta se taky povedla) a nevšední děj, precizně zachycený na pozadí životní tragédie. Naštěstí pro mě nevšední, protože držení zbraní se u nás řídí povedenejsimi pravidly než v Texasu. Ještě že tak. Kniha je v kolonce Erotika + Pro ženy, ale nabízí toho mnohem víc.... celý text

Ano, pane řediteli 2022, Lucie Srňánková

Opravdu jsem jediná komu vadí, ze na začátku znásilní arogantní hulvát s nekonečným egem svoji podřízenou v práci? Nad tímto se rozplývají čtenářky napříč republikou? Mají spolu třikrát sex při kterém si stále vykají? Nečetla jsem Padesát odstínů.. Ani nebudu. Takže škraboška na obálce se mi líbí. Kupodivu jsem dala celou sérii After od A. Todd. Zdálo se mi to tak zvrácené, ze to nic nepřekoná. A to jsem se spletla. Knihu bych doporučila studentům práv k nácviku případu, z čeho všeho by Míša mohla obvinit Áďu po jejich třetí sexuální akt včetně. Pak to byl eroticky román s poměrně vkusně popsaným sexem, občas něco nelogického. Knize bych přála, aby prorazila až do Spojených státu. Tam pustí muž ženu do dveří nebo se na ni podívá a hrozí mu obvinění ze sexuálního obtěžování. Z tohoto by byli Amíci úplně paf. ;)... celý text

Nepřátelé a milenci 2016, Simona Ahrnstedt

Tak jsem se znova ponořila do příběhu Natalie a Davida. Jejich osudy svede dohromady vypočítavost, po které nečekaně přijde náklonnost a pak důvěru střídá nenávist, smutek, zklamání, hluboká láska, nevyřízené účty z minulosti, nekorektní rodinné vztahy, trosku nacionalismu a šovinismu, proste ode všeho trochu a nechybí dobrý konec. Myslim si, ze je to to nejlepší, co Simona Ahrnstedtová napsala. Četla jsem v angličtině, (v minulosti opakovaně v češtině), protože mi došly eknihy a tuto jsem měla od posledně v mobilu. Jmenuje se All in, což je určitě výstižnější název a má mnohem lépe graficky zpracovanou obálku. V české verzi na fotce není ani Natalie ( ta je dlouho a tmavovlasá) ani David, který je vysoký a rozložitý. To zase někdo navrhl obálku, aniž by si to přečetl.... celý text

Kytice 2014, Karel Jaromír Erben

Není větší klasiky v naši poezii, než Erbenovy Kytice. Každý na ni v hodinách češtiny narazil. Všechny žáky otravovalo naučit se zpaměti Mateřídoušku. Já umím ještě kus Štědrého večera a vlastně ani nevím proč. Nedávno jsem měla možnost poslouchat úryvky v audio podobě, protože Kytice je na seznamu povinné literatury pro 7. ročník ZŠ. Kvalita podání donuceným žákem byla opravdu žalostná. Premyslela jsem o vhodnosti teto literatury pro žáčky základních škol. Vždyť každá balada špatně skončí, někdo umře nebo se utopí, nebo ho zavraždí. Ovšem dnešním dětem vybaveným Fortnitem, Hardcorem a dalšími akčními hrami obsah krutý vůbec nepřipadá. Jejich roztrpčení spíš plyne ze ztráty času, který musí věnovat archaickému jazyku básníka misto oblíbené střílečce. K těmto veršům je třeba dozrat. To zařídí čas. Mě do nostalgie vrhl i pobyt na druhem konci zeměkoule a vsudypritomna směs úplně jiných jazyku. Tento komentář píšu daleko od naší zemičky, která je tak malá, ze když se mě tady někdo zeptá odkud jsem, musím odpovědět, ze z Evropy, jinak se neorientuje. Kdybych si přibalila i tento útlý svazek, moc rada bych ho teď otevřela a nechala se unést melodií veršů. Kytice je jedním z korunovačních klenotu naší literatury. Právem. Je neohodnotitelná hvězdičkami. Toto obdivuhodné dílo by u našince mělo vzbudit respekt a možná i závist, protože tak, jak uměl používat češtinu Karel Jaromír Erben už bohužel nikdo z nás neumí. Škoda.... celý text

Rafinovaná past 2022, J. J. Vlčková

Databaze díky! Jinak by se mi tato zajímavá kniha určitě nedostala do seznamu knížek k přečtení. Pokud by se mi náhodou dostala do ruky, tak bych ji asi odložila, protože podle názvu a obálky bych si myslela, ze se jedna o detektivní pokus z našich luhů a hájů. Myslím si, ze název je dost zavádějící a nevystihuje celou podstatu příběhu. Dej líčí osudy 38-leté Laury, které se život trosku vymyká z jejích představ. Je přesně ten typ hrdinky, o které nevíte, zda ji máte zatratit nebo litovat. Postupně si trosku přestaví žebříček životních hodnot, takže ten dobrý konec si právem zaslouží. Moc jsem jí ho přála. V dobré konce já proste věřím, v životě i v knihách. Z titulu mám hodně příjemný pocit, priznivkynim tohoto druhu literatury lze určitě doporučit. Jako bonus - povedena kniha od naší autorky. Budu čekat, zda napíše ještě něco dalšího.... celý text

Udělám ti ze života peklo 2019, Ellen Berg

Nebylo to špatné, ale ostatní knihy autorky se mi líbily více. Ten pohádkový závěr není sice ze života, ale celkový dojem mi trosku vylepšil.

A jak se vám líbím teď? 2019, Holly Bourne

Potřebovala jsem přetrpět několika hodinový let a zvolila jsem tento titul. Nebyla to úplně šťastná volba. Nepodařilo se mi to přečíst na jeden zátah. Musela jsem si udělat přestávku, zkouknout The Devil Wears Prada a pak se zase ke čtení vrátit. Ono to totiž nemá žádný děj. Občas má někdo svatbu, otěhotní, porodí nebo hlavní hrdinku Tori potká zajímavá pracovní příležitost. Tori je sebestredná úspěšná autorka seberozvojove knihy. V době kdy ji psala, popisovala svůj život tak, jak to cítila. Postupně ale začíná svůj zivot prezentovat, především na sociálních sítích, tak, aby to okolí ocenilo. Tím se začíná vzdalovat realita od života, který by Tori chtěla ve skutečnosti mít a to ji trápí. Její hlavní radostí je počet laiků, které dostane za své příspěvky. Síla tohoto příběhu je v autentickem líčení pocitu hlavní hrdinky, ať už je sdílíte nebo ne. Já spíš ne. V závěru jsem se dočetla, ze chyba byla na straně narcise Toma. ??!?... celý text

Stehy, švy a jiné detaily 2008, Lorna Knight

Praktická příručka. Obsahuje spoustu užitečných informaci, názorné obrázky, je přehledně zpracována, kroužkové vazbě svědci opakované listování. Jen nevím, jak široké má v dnešní době užití. Kolik z nás umí šít a kolik z nás opravdu šije? Já jsem po knížce sáhla z nostalgie. Moji trosku starosvětští rodiče nám vštěpovali, ze správná holka musí - dobře se učit ve škole ( to se dá pochopit) - umět několik cizích jazyku ( já jsem to zkoušela celkem se čtyřmi, ale ne všemi se domluvím) - hrát na hudební nástroj a zpívat - být správnou hospodyňkou, což čítá - umět vařit, péct, uklízet, zahradničit a postarat se o domácí zvířata od drůbeže, přes kraliky po větší domácí savce. - umět vyšívat, hačkovat, plést a šít. A pokud to neumí, určitě o ni nebude stát žádný správný ženich. Tak jsem se snažila. O prázdninách jsem šila na babiččině šlapacím stroji a k jedněm Vánocům jsem dostala elektrickou Veritasku… Na tu teď tiše sedá prach. A když došlo na ženichy, se zklamáním jsem zjistila, ze rodiče neměli tak docela pravdu.... celý text

Kvůli tobě i zhubnu 2018, Ellen Berg

Tahle autorka mě baví. Ještě jsem od ní nečetla nic špatného. A to jsem si myslela, ze mě příběh o nějaké tlusťošce nemůže zaujmout. Knížka je správně střelená, postavy hodně lidsky podané a to podle pravidla kdo má nadváhu je fajn, ti hubení jsou trosku divní. Některé pasáže jsou pro zasmání, jiné se dotýkají vážnějších témat. Příběh je čtivý a protkaný laskavým humorem.... celý text

Rande aneb měsíc lásky s nepřetržitou kocovinou v zádech 2015, Iva Roze (p)

Kniha je o jakesi netypické olympiade, kdy se účastníci z různých zemi snaží uspět u české novinářky. Mají k dispozici pouze jedno rande. Ne všichni chtějí získat její srdce, stejně tak hlavní akterka působí v experimentu trosku neosobně. Tváří se, jako že hledá partnera, ale smyslem je spis samo hledání, než úspěšné najití. Olympiáda nakonec vítěze nemá. Iva Roze je redaktorkou Reflexu. Ač toto periodikum pravidelně dochází do naší schránky, výjimečně prohlédnu obálku a jediny kontakt s tímto časopisem mám v okamžiku, kdy štos nakupenych čísel dosahuje na WC kritické výšky, začíná se povazlive naklánět na stranu a hrozí jeho zřícení. Tehdy ho beru do ruky a s povzdechnutim kupičku odnáším do sběru. Reflex mne žádnou rubrikou nezaujal. I když styl autorky je čistá novinařina, knihu jsem přečetla a líbila se mi. Obsahuje spoustu zajímavých názoru o mezilidských vztazích, které jsem nikde jinde nenašla. Třeba docela logické vysvětlení, proč jsou vztahy z rozumu stabilní. Opakovaně vzpomíná maminku, která si moc přeje, aby si dcera někoho našla a proč. Samotné popisy jednotlivých setkání pro mě byly nejméně zajímavé a po páté schůzce se mi všichni amanti pletli dohromady. Musím ocenit autorčinu odvahu setkat se naslepo se spoustou mužů bez strachu, ze by jí některý mohl ublížit event. zahrabat neznámo kde. Každého účastníka hodnotí jako příjemného společníka ( to jí docela závidím a po přečtení zvažuji přestěhování na západ. Já bych ve svém okolí označila za příjemnou sotva polovinu mužů.) Jako nejpovedenější se mi zdál závěr a celkové zhodnocení celého projektu. To působí hodně lidsky. Z experimentu je poznat kalkul získat zajímavé novinářské téma. Přesto přečtení nelituji, da se zde najít spousta inspirace a ponaučení. ….. a ta podoba s Cameron Diaz, tam doopravdy je.... celý text

Domácí řeznická kuchařka 2016, Josef Dušátko

Co se vám vybaví, když se řekne únor? - Únor bílý, pole sílí. - Vegetariánům možná Valentýn a nám ostatním Měsíc zabijaček. A aby nás ostatních rapidně neubývalo, je tu tato kniha. Jejím hlavním přínosem je nezapomenout, co to taková zabijacka byla a někde ještě je. Že se jedna o venkovskou významnou tradici, která je - teď mi vegetariáni odpustí - oslavou několikaměsíční práce většinou nejednoho člověka, důvodem setkání cele rodiny, v minulosti významný zdroj k zajištění potravin na následující měsíce, a teď v době přeplněných masen, taky studnice vtipných netradičních situací. Mně se nejvíce líbily krásné fotografie. Ze by někdo podle receptu začal vařit, tak říkajíc od nuly - tlacenka: zabijeme vepre domácího, poté … to dost pochybuji. Ze by si to nalistoval reznik pri zabijačce, to taky dost pochybuji. Navíc tito jedinci mají své zavedené a dlouhodobě ověřené postupy, které se liší okres od okresu. Nám dnes při zabijačce vyrobil mimookresni reznik paštiku, se kterou jsem nikdy před tím na teto akci nesetkala, ale nemohla jsem mu vysvětlit bílý prejt, u nás nazývaný bílé kroupy, se kterými se zase nikdy nesetkal on. Omlouvá ho bydliště a nízký věk - těsně přes třicet let. Provádění domácích zabijaček má jako hobby. (Pro mě v dnešní době dost neuvěřitelné.) Abych uvedla věci na pravou míru. Jsem hodně šetrný tvor. Vadí mi, když se vyhazuje jídlo. Od doby, co si doma peču chleba a vím, kolik to stojí času a úsilí, mě vyhazování pečiva irituje dvojnásob. Tak jsem vymyslela projekt. U nás na sídlišti jsem zřídila takový veselý barel k odkladani starého pečiva a nepotrebneho jídla pro domácí zvířata. To, co moji spoluobčané odložili (velké díky, ze to nehodili do popelnice ) vyživilo čuníka do úctyhodných 172 kg. Měl hodně pestrý jídelníček! Základem bylo pečivo. Ovšem snědl víc vánočního cukroví než já, v konzumaci čokolády vedl na cele čáře a mohla bych pokračovat. Takže ať mi nikdo nevykladá, ze je krize a ze se máme špatně. Původně jsme si tuto venkovskou tradici chtěli užit mezi Vánocemi a Silvestrem. Jak přišly prosincové mrazy, prase se podchladilo a onemocnělo. Zatímco ostatní hospodyňky pekly Linecké, já jsem natahovala do krmiku prodlužovačku, ležící prase zahrabávala do sena a foukala na nej fénem teplý vzduch. Prasátku se to líbilo, ovšem rodinní elektrikáři šíleli, ze takto podpálím seno a shoří cely dřevěný krmik se mnou i s prasetem. : Opět neměli pravdu. Knihu doporučuji procitat nalačno - to si zaslintate!... celý text

Život, net a seznamka, aneb deníček šíleného chlapa 2012, Roman Procházka

Když jsem před knihovnici postavila vybrané knihy k půjčení, začala je profesionálně načítat do systému. Jakmile narazila na tento titul, ožila a povídá: “ Tak tohle je fakt něco!” “ Právě proto si to půjčuji” vysvětlila jsem jí. Poté pokračovala ve společenské konverzaci aneb mě začala považovat za spojence, když už čteme stejné knihy. Autor svěřuje deníčku své životní eskapády. Že je život vynalézavá a dost nevypočitatelná veličina, jsem zjistila už několikrát. Autor taktéž, takže dej mě moc nepřekvapil. Možná převratné to bylo před dvaceti lety, kdy kniha vyšla. Dnes, v době kdy i školní děti mají základy kybernetické bezpečnosti, obsahová senzace trosku vyčpěla. Většinu zaujímá popis životní anabáze autora, který není hloupý, je společensky a poměrně schopný, ovšem schází mu aspoň bazalni sebeucta a tak po sobě nechá šlapat sociopatku závislou na lécích. Důvodem je buď to jeho snaha o vytvoření rodinného života za jakoukoli cenu nebo sexuální benefity ze vztahu s partnerkou o jedenáct let mladší. Nevyhovovala mi forma ani způsob vyjadřování. Během několika prvních kapitol autorovi naštěstí došly nápady na vtipná přirovnání, kterými se začátek čile hemží. Kniha obsahuje spoustu zbytečných informací, typu co kdy kde autor snědl, postavy, ke kterým se už nikdy nevrací apod. Přes to všechno jsem to dočetla. Přála jsem si, aby to s Romanem dobře dopadlo a našel tu pravou. I když tady to není o protějšku, tady je to o něm samém. Ne nadarmo se říká, ze lidé si k nám dovolí přesně tolik, kolik my sami dovolíme jim.... celý text

Ex v éteru 2022, Rachel Lynn Solomon

Nebylo to špatné. Oceňuji neokoukané prostředí rozhlasu, to je v tomto žánru, kde je opravdu težké přijít s něčím novým, osvěžující.

Gentleman v Moskvě 2018, Amor Towles

Towles není Tolstoj a když dva dělají totéž - v tomto případě píšou o ruské aristokracii - tak to není totéž. Amor Towles umí neotřelým přirovnáním nebo humornou vsuvkou vykouzlit při čtení úsměv na tváři. U Tolstoje se čtenář tváří smrtelně vážně - stejně jako autor sám. ( viděl někdo někdy podobiznu usmivajiciho se Lva Nikolajeviče :)? Ovšem, je mistr psychologie svých hrdinu, umí vtahnout do děje a autenticky vylíčit ruskou zem. V zimě z jeho stránek sálá mráz a v létě se potite, navzdory skutečné teplotě, která vás obklopuje. Na obzoru jeho vizí je víra v rovnoprávnost, pokrok dosažený kolektivizací a znarodnovanim. Vylepšení společnosti všemi směry. Gentleman v Moskvě je o několik desetiletí dal. Kniha má krásný, ve vztahu k obsahu, mistrovsky vypracovaný design obalu. Popisuje dějinný vývoj, jehož základem byla myšlenka rovnoprávnosti ve společnosti, dokonalé tím, ze všichni se mají stejně. Stejně dobre. Ve skutečnosti je to kniha o demagogii, znárodňování, fanatismu, bezmoci, bídě a úpadku kdysi ( v době aristokracie) fungující společnosti. Nečetlo se mi to dobre. Úplně jsem neuvěřila hloubce spousty filozofických myšlenek, které oslovily nadšené čtenáře přede mnou. Dej je hodně rozvlekly, pozitivně hodnotím optimistický závěr příběhu. S knihou jsem bojovala několik týdnu, stejně jako kdysi s povinnou školní četbou, kdy jsem se nemohla dočkat konce. Možná v souvislosti s tím, co se děje kolem nás. Zpočátku bezvýznamný komplot za účelem získání moci, slávy nebo vlastního finančního prospěchu jednotlivce, muže zvrátit sled dějin, nastavit jiný směr společnosti a uvrhnout ji do zkázy. Tento princip se line v různých obměnách dějinami jako jedovatý had. Je to vdecne téma ke knižnímu zpracování. Další “rádoby “ hlubokomyslne dílo… Ano - myšlenky dobre, ale na rozdíl od Tolstoje, hodně plytce podané... celý text

Všechno a tebe 2021, Simona Ahrnstedt

Tahle švédská autorka je pro mě sázka na jistotu. Třetí díl její druhé série převrátil naopak zvyklosti ochranky kdy Ona chrání Jeho. Druhá série občas zmiňuje hrdiny z té první, která pro mě byla mnohem lepší. Bohužel díly mají sestupnou tendenci. Začátek první série byl skvělý, pak se to díl od dílu mírně zhoršuje a tuto poslední část považuji za nejslabší. Téma rasismu, začlenění uprchlíků do společnosti zdůrazňuje tak moc, až to působí u příběhu o lásce skoro rušivě. Mezi řádky série vystupují autorčiny nazory o tom, ze všechny uprlicke matky by zasloužily cenu Matky Terezy, zatím co bílé - švédské rodiče zatracuje a to tím víc, čím tučnější mají konto. Jasná je fascinace nejvyššími patry budov a střešními terasami. Kniha pořad udržuje vysoký standart psychologického náčrtu hrdinu, což je děla opravdovými. I přes výhrady, mě autorka opět vtáhla do svého světa a knížku jsem přečetla za 3 dny.... celý text

V bílém plášti 2020, * antologie

Evidentně jsem četla něco jiného, než všichni nadšení komentátoři pode mnou. Jediná povídka, která se mi líbila: Ježíšek má taky zuby. Tam byl trosku přesah, střídání dvou pohledu bylo osvěžující. Zbytek se mi nelíbil. Povídky nebyly vtipné, jazykově nijak zvlášť povedené a neměly žádné poselství Ale já nejsem ten správný kritik. Literaturu ze zdravotnického prostředí zásadně nečtu ( tady se asi dostavilo nějaké přechodné pomatení smyslů, ze jsem si to půjčila) a seriály z lékařského prostředí nesnáším. … a tak to i zůstane dal. Sbírka mě nepřesvědčila. Zdravotnictví je díky četným mezilidským interakcím studnicí až neuvěřitelných příhod. Z těch veselejších: P: “ Ty čípky už mi prosím vás nepište” L: “ Nepomohlo to?” P: “ Ale trosku je to lepší, jenom už se mi další do toho ucha nevlezou” L:” Na kontrolu přijdete za týden a přinesete s sebou sbíranou moč” … Paní za týden přišla. S sebou na kontrolu vezla kárku a na ní obrovský demižon žluté tekutiny. Lékaři nezbylo než ji významně pochválit. Anesteziolog se sklání před operací nad lehátkem s pacientkou. “ … a zuby máte svoje?” Pani si přejede jazykem po horním patře a nahodí provinilý výraz : “ jezismarja, já jsem si vzala dědkovy!” Jak erecept šetří ve zdravotnictví čas: 1. “ Haló, ordinace, napište mi léky tlak” “ Dobrý den, kdo volá a jaké léky potřebujete ?” “ No ty zelené prášky na tlak“ “ Paní Opičková, ale jak se to jmenuje, ty zelené prášky na tlak?” “ Moment, já se jdu podívat do kuchyně “ Po deseti minutách. “ už jsem to našla sestři - Persativum.” “ aha, to bude Prestarium. Pani doktorka vám to napíše. Tak nashledanou” 2. “ Haló sestři ale napište mi všechny léky” “ Pani Opickova, vy jich mate asi deset. Pani doktorka to vezme podle karty, ať zase nemusíte do kuchyně” “ To jste hodna sestři, tak nashledanou” 3. “ Haló sestři a pošlete ty recepty Evě” “ Evě? Jaké Evě?” “ No naší Evě. Vy neznáte Evu?” “ Neznám” “ A mate na ni telefon?” “ To teda nemam” “ Já taky ne. Bude na kartě. Tak si ho opiste” “ Tak dobře, nashledanou” 4. “ Haló sestři, už jste ty recepty poslali?” “ Ano poslali” “ Tak děkuji” 5. “ Haló sestři, ale ten telefon co jste našla na kartě neplatí. Tak to pošlete ještě jednou.” “A mate číslo?” “ Nemam” “ Tak mi ho musíte zavolat” 6. “ Haló sestři, tak tady je to číslo na Evu: …….“ “ Pošleme. Nashledanou.” 7. “ Haló, to číslo, co jsem vám nadiktovala nebylo na Evu ale na Radku” “ Už jsme to tam poslali.” “ To nevadi. Tak já ji řeknu, ať vám zavolá a nadiktuje to správné číslo “ 8. Vola Eva :)... celý text

50 věcí, které jsem ti měla říct 2020, kolektiv autorů

Úplně zbytečná kniha. Pel-mel všeho možného- trosku kuchařka, trosku psychologie, par návodu pro kutily, něco o úklidu, sem tam zdravoveda. Pokud bude “člověk dnešní” něco z toho potřebovat a nebude-li mít možnost se zeptat, určitě pomůže YouTube. Ilustrace průměrné. Čtenáři to moc neocení. Autorka je určitě hrdá, ze publikací učinila patřičnou zásluhu pro lidstvo. Nebylo by úplně od věci si zjistit, jaký dopad na životní prostředí má vznik takové zbytečné knihy.... celý text

David Hecl: Mluví k vám kapitán 2021, Martin Moravec

Díky teto knize jsem opět začala věřit v několik věcí. 1. Ve fronty. Myslela jsem si, ze fronty patří do minulého režimu, ale kdepak! Na tuto knihu jsem trpělivě stala ve frontě od května. Knihovna má na svých pobočkách 3 výtisky. Všechny jsou permanentně pujcene. V prosinci, více než půl roku čekání ve frontě čtenářů, mi došla trpělivost a knihu jsem si koupila. O letectví se čtenář dozví spoustu zajímavých informací. Díky otázkám autora, které jsou kladeny čtivým způsobem a uprimnym, lidským a erudovanym odpovědím tazaného pilota. Vůbec nevadí, že před otevřením knihy nevíte, jako já, ze Airbus není Boeing. Mezi spoustou technických údajů, které zaujmou i čtenářky, se autor dotkne též osobních témat. Úspěšná profesní kariéra si většinou vybere daň na soukromém životě. Pokud nemáte luxus pravidelného spánku ve vlastní posteli a v noci musíte pracovat, podepíše se to dříve nebo později na zdraví. Pod oboje se mohu směle podepsat. Opět jsem začala věřit v našince! Jakmile poctivě a odpovědně pracujeme, máme i my sanci uspět v mezinárodní konkurenci, jak dokládá profesní postup kapitána Hecla. Kez by bylo mezi námi více takových, kteří když se chtějí mít dobře, snaží se toho dosáhnout tvrdou odpovědnou prací a jen nesedí, nenadavaji na všechno kolem sebe a nečekají, až jim nějaký spasitel hodí koblihu. Už ale nevěřím v červenou knihovnu. Opakovaně se v ní píše o vasnivem sexu za letu na WC. Je tam dost málo místa, všechno slyšet a když si představite tu frontu, co stojí přede dveřmi… aktéry by zabili pohledem, při odchodu po akci. Tato místnost spis slouží, dle vlastních zkušeností kapitána, k zakládání požárů na palubě, k padum prstenu či zubních protez do WC. Lepší společnosti prý mají letištní zaměstnance, kteří se ponoří do odpadních nádob a ztracené věci vrací cestujícím. Spoustu podobnych neuvěřitelných leteckých historek, obrázky porovnávající rozměry žirafy nebo rozhledny s Airbusem, fotky a výhledy z kokpitu obsahuje tato povedená knížka, které se jen těžko dočkáte v knihovně. ČV 2023 - 1. Autor nosí brýle - tady je to úplně jasné... celý text