Dámaskloboukem přečtené 235

Pod šeptajícími dveřmi 2022, TJ Klune (p)

I ve smrti lze nalézt naději … Težké téma, zajímavé pojetí. Mně se víc líbil Dům v blankytně modrém moři.

Serotonin 2019, Michel Houellebecq

Když připustíme, ze Člověk je nejsložitější mechanicko-biochemický stroj, co kdy chodil po Zemi, měli bychom také připustit, ze se tento stroj může po nějaké době chodu pokazit. Mechanickou součástku lze vyměnit nebo opravit. Co když začnou váznout biochemické procesy? A je třeba promazávat, prokapávat, doplňovat, naředit… A teď nastupuje otázka spíše filosofická, kdo rozhodne o těchto potřebách? Stroj sám nebo okolí? Litera zákona praví jasně: … pokud není nebezpečný sobě nebo svému okolí, nemusí se léčit. V opačném případě - u Florenta v obou těchto případech - se léčba nařizuje ze zákona. Meziřádková pointa Houellebecqova díla zasluhuje velké ocenění. Stejně jako objev významu serotoninu Nobelovu cenu. Záměrem autora ovšem nebylo šířit osvětu v teto oblasti vědění, ale spíš vyniknout, šokovat a pobuřovat. Body za impresivitu sbírá pomocí cynismu, nacionalismu, šovinismu a naturálního líčení sexu a jiných scén, u kterých se i otrlejšímu čtenáři zhoupne žaludek. Fakta si upravuje dle potřeby a tím kniha ztrácí věrohodnost. V příběhu čtyřicetiletého inteligentního, odborně ceněného a finančně zajištěného hlavního hrdiny postupně sledujeme rozpad všech aspektů jeho života. Partnerské vztahy, ztrátu zaměstnání, omezení sociálních kontaktu, ztrátu sexuální apetence ( které autor dává extrémní důležitost ), omezení hygienických návyků, nárůst spotřeby cigaret a alkoholu. Toto vše je z důvodu podlečené/špatně léčené deprese. A v okamžiku, kdy dávku sníží, dojde k nevyhnutelnému konci. Autor vidí příčinu všech potíží jako nežádoucí účinek léčby, což je velmi populární. Depresi v tomto rozsahu musí léčit specialista, tu prakticky lékař ani captorix nezvládne. Camille, celoživotní láska hlavního hrdiny, nebyla nejkrasnejsi, nejchytřejší nebo nejlepší v sexu. Nejvíce na ní Florent obdivoval, že “uměla žít”. Radovat se a užívat si obyčejný život. Zřejmě měla v pořádku hladinu serotoninu.... celý text

Vánoční kuchařka pro dceru 2008, Jana Florentýna Zatloukalová

Jsem velký příznivec předávání kuchařsky-rodinného know-how z generace na generaci, takže autorčin koncept oceňuji. Moc rada bych se jednou zapojila do tohoto řetězce a dalším generacím taky něco předala… Třeba dělám jinak zelí. Ale prý se v této zemi zelí rozlišuje na tzv. české a moravské. Já vařím to moravské, proto je jiné, než popisuje autorka. Do bramborového salátu nedávám salám. Když budeme vycházet z půstu na Štědrý den, tak by tam neměl byt. A taky sterilovaný hrášek. Ten tam asi má být, ale ja ho nemam ráda. V každé rodině je to jinak. A tak můžeme zkoušet, porovnávat, ochutnávat… Inspirací pro mě byly vánoční nápoje. Luxusní horká čokoláda a taky nádivka do kuřete. Kuchařka je psaná odlehčeným způsobem, moc dobře se čte. Občas chybí fotografie popisovaného jídla.... celý text

Vůně domácího pečení 2021, Ludmila Gottwaldová

Děkuji Ježíšku - nejlepší dárek, co na mě čekal letos pod stromečkem! Já jsem nadšená ze všech kuchařek, ale z této obzvlášť. Krásné grafické zpracování, ke každému receptu fotka, recepty jednoduché, ale přitom ne úplně známé. Chystám se vyzkoušet pečení ze slánku, vyrobit ( už poněkolikáté ) vlastní kvásek, takže bude domácí chleba ( doufejme ). Autorka věnovala knihu své mamince a zveřejnila i její černobílou fotku. Z receptu vyzařuje zkušenost a tradice.... celý text

Cooking with Šůša 2017, Michaela Šupáková

Nejedna se o kuchařskou knihu v angličtině, jak by se mohlo dle názvu zdát. Toto je povětšinou veganska a ještě bezlepková kucharka. Recepty jsou jednoduché, postup přípravy dobre popsany a ke kazdemu receptu je připojena pěkně naaranzovana fotka finálního produktu. Jen někdy nad těmi ingrediencemi jsem nevěřícně kroutila hlavou. Využila jsem radu z komentáře níže a našla si i autorčin blog. Je velmi povedený. Pro mě je tato kniha nápadem na novoroční předsevzetí. Zařadit do zajetého rodinného jídelníčku, který je poctou naší národní kuchyni - vepřo-knedlo-zelo střídají řízky, ty zase poctivé omáčky nebo guláš, sem tam pečená kachna nebo zabijačka - něco neotřelého a lehčího. Začínám už zítra. Na zkoušku. Budu snídat jahlovou kaši s ořechy a hruškami, sypanou nasekanou hořkou čokoládou. Už se těším!... celý text

Ňadro 2015, Philip Roth

Philip Roth (*1933) v románech, které psal od devadesátých let dosáhl absolutního tvůrčího vrcholu a díky nim je dnes kritikou i kolegy jednoznačně považován za největšího žijícího amerického spisovatele. (((konec citace z přebalu knihy))) Na některý druh literatury nemam buňky. Toto jsem absolutně nepochopila, nic v tom nevidim a místy mi to přijde dost zvracene. V první kapitole autor popisuje úzkost nad mykozou ve svém vlastním rozkroku. Díky změně citlivosti v teto oblasti - následkem plísně na kůži - má pocit, ze se mu v 38 letech vrátila původní sexuální výkonnost. Nosným tématem je transformace hlavního hrdiny v ňadro. Barvitě popisuje své sexuálně zaměřené myšlenky. Aspoň to není dlouhé. 62 stran čistého textu. Údajně to má připomínat Kafku. Opravdu nevím. Neobvyklá proměna to je, působivá satira - ne. Abych si zametla před svým vlastním prahem - já si to taky půjčila ze zvraceného důvodu. Kuli fotce na obalu. Ať už ji vybral kdokoli, muselo se mu takové ňadro líbit. A pokud je toto považováno za ideál krásy ženského prsu v současnosti, tak mě to těší obzvlášť, protože já přesně dvě taková ňadra vlastním. V literatuře určené ženám se píše, ze každá máme svoje prsa velebit, ať jsou jakákoliv. Tak považuji své poprsí za dokonalé a teď mi to potvrdili až z Ameriky! Super. Za to dvě hvězdy knize. Kdyby Roth žil v období mladého paleolitu, kdy ideálem ženské krásy byla Vestonicka Venuše, tak by na fotce byly žlázy dost vytahané. Kdo ví, zda se sochaři líbil více Venušin hruškovitý tvar pozadí, který byl příslibem plodnosti nebo prověšené poprsí, jako následek absence vynálezu jménem podprsenka. Rozhodně příznivý je fakt, ze na knihu vybrali prs přírodní nikoli vyspraveny implantatem. Pozná se to jednoduše. Když se položíte na záda a vzpažíte, lehne i poprsí - viz foto. Když se polozite s implantatem, ten si nelehne a hrdě ční do prostoru jako Trosky v Českém ráji. Nemam nic proti plastické chirurgii. Já sama jsem si v pubertě naplánovala plastiku nosu. Zdál se mi velký a neestetický kuli plošině nahoře . Za tu může moje sestra, která mě po něm omylem vzala kastrolem. Časem jsem zjistila, ze mi díky plošince dobře drží na nose brýle. Navíc jsem neměla v prasátku dost peněz. Nevím, jaký je pro muže ideál ženské krásy. Naštěstí :) Moje kamarádka - stihla, vysoká, blondýnka s jemným obličejem - si nechala zvětšit poprsí. Kuli manželovi. Odsunula svou kariéru, pohřbila vysokoškolsky titul a obětavou péčí o rodinný krb se snažila uspět coby ideální manželka. Navzdory dokonalosti ji manžel opustil. Třeba si nechá odstranit i Trosky, až se posbírá z těch životních trosek. Moc bych jí to přála. Takže za Ňadro přírodní 2 *... celý text

Nadělení: Příběhy kluka ze zámku 2022, Daniel Krejčík

Jestli se mi tato kniha líbila? Ano. Moc. Ještě o něco víc mne překvapila. Ona to v podstatě asi není opravdová kniha. Ale ať je to, co je to, je to jeden z nejupřímnějších a nejosobnějších titulů, které se mi dostaly za poslední rok, možná i za cely život, do ruky. Oceňuji vytříbený styl a svěží humorný nádech, které autor rozdává na každé stránce. Ale je to i o předsudcích v lidech, ve společnosti. Je jednodušší neznámé odsoudit, než najít v sobě odvahu neznámé poznat. Totiž každý člověk touží po přijetí ze strany okolí, po naplněném láskyplném vztahu, po profesním uznání. Ať už děláme cokoli - ne každému z nás aplauduje na konci směny několik desítek diváků… Ať už bydlíme kdekoli - v bytě nebo polorozpadlém zámku. To vše přispívá k životnímu štěstí. Pokud svazek dočtete s pozitivními emocemi, můžete se považovat za veskrze tolerantní bytost.... celý text

Tajemství čokoládovny 2022, Paula Brackston

Po Krámku se starožitnostmi jsem neodolala ani druhému dílu Tajemství čokoládovny. Autorka si vypsala ruku a od první stránky se hned něco děje. To je jediná výhoda ve srovnání s prvním dílem, kde je začátek trosku rozvlekly. Pokračovaní příběhu je takové milé. Možná jsem čekala více akce, napětí, překvapení i citu, tak, jako v prvním díle. Nad nečekaným zjevením Benedicta má čtenářská duše zajásala, s vidinou neočekávaného zvratu děje… a ve skutečnosti přišel konec knihy. Naštvalo mě to. Zároveň trosku navnadilo na další díl. Vždyť ono cestování v čase je vlastně úplně logické! PS: poměrně dobrý překlad ( ve srovnání s jinými kousky v tomto žánru). Nějakou tu mušku v překladu blahosklonně přehlednu, ovšem “toxický expřítel” - to je téměř masařka! Spíš to měl být “otravný bývalý přítel.” (ale já nejsem žádný jazykovědec )... celý text

Krásné a podezřelé 2020, Gina LaManna

Zpočátku se díky dvěma vraždám čtenář domnívá, ze se jedna o detektivku. Dej je prokladam rozhovory vysetrovanych s detektivem. Postupně tempo klesá a od detektivky se dostáváme spis ke společenskému románu pro ženy. Každá ženská postava si na něco stěžuje. Jedna nemá děti, té co je má schází peníze, další která sice děti nemá, ale neřeší to a má peníze, se trápí tím, ze ji chce opustit manžel… All around the world je to všude stejné. Jakmile se nás sejde několik pohromadě, vždy se najde něco, co je v tom životě špatně :)... celý text

Bohyně nestárnou 2016, Christiane Northrup

Když jsem si knihu půjčovala v knihovně, tak jsem v regále hledala první díl - Jak se stát bohyní. Při čtení jsem zjistila, ze autorka to pojala opravdu ze široka a tak žádný první díl není potřeba. Dozvíte se spoustu věcí, třeba proč ženy čtou erotické romány a muži radši sledují porno. Jak příznivý vliv má tanec - tango na organismus… Po stránce odborné je to ukázkový paskvil. Autorka každý svůj názor opře o medicínské dogma, biochemickou reakci nebo vědeckou studii. Fakt si upraví jak potřebuje a stvrdí nějakým vlastním názorem. Knížku ale hodnotím jako společensky velmi přínosnou, i když odborně za moc nestojí. Názory zde zachycené jsou velmi pozitivní a inspirující. Která z nás se někdy necítila: nedostatečně, málo obdivovaná, příliš tlustá nebo hubena, neschopna ( teď si lze doplnit od hraní tenisu až po obstání vedle spolužačky ze třídy nebo partnerovy milenky). Bohyně nestarnou je v podobnych situacích tím nejlepším záchranným lanem!... celý text

Za Kačku - Jak levně procestovat svět 2020, Kateřina Ostrá

Na tento komentář jsem se obzvlášť těšila. Teď musím ale podstoupit jakysi cestovatelsko-spisovatelský coming out: Nejsem na Ziburu. Opravdu. Ladislav Zibura mi nic neříká. Líbí se mi design jeho knih, předpokládám, ze autorův exteriér bude podobně povedený, ale to, co píše, nejsou cestopisy. Pro mě je tam málo informací, údajů i popisu. Přírody, geografie, lidí, kultury, gastronomie, cen. Toho, co danou destinaci charakterizuje. Nepotřebuji vědět, co kde snědl, ani s kým kolik čeho a s jakými důsledky, vypil. Vadí mi despekt vůči všemu místnímu, který z jeho vyprávění cítím. Co postrádám u Zibury, nacházím v cestopisech ZA KAČKU. Tuto cestovatelku sleduji už dlouho a jsem rada, že zápisy z jejích cest vyšly knižně. Dostanou se k více čtenářům. Jak sama uvádí, v zahraničí se snaží nic nekritizovat, neodsuzovat, jinou životní kulturu spíš pochopit a vstřebat. Její zápisy jsou neuvěřitelně optimistické. I v dost vyhrocených případech ji neopouští dobra nálada ani úsměv na tváři. Obdivuji pečlivé shánění informaci ke každé cestě, ochotu podělit se o ne s ostatními i její životní filozofii plnou respektu k okolí. Jela jsem podle ní Island a Tenerife a opravdu to, co píše, funguje! Považuji za velké štěstí, ze u nás v rodině není cenzura tisku. Pro mě. Zatím. Kdyby tušili, ze na své “praštěné” nápady, kam se musím podívat a co je nutné podniknout, chodím právě sem, určitě by mi zmíněný zdroj zatrhli. Nedivila bych se jim. V rámci čtení této knihy jsem už zase na portálech hledala letenky... celý text

Atlas bylin 2017, Marta Knauerová

Tuhle knihu si určitě pujcim ještě jednou! Na jaře, až všechno pokvete a vyrazím s ní na louku za domem hledat jednotlivé druhy. Atlas je velmi přehledný, každé byline jsou věnované 3 fotografie, takže ji nelze nepoznat. Informace připojené k jednotlivým druhům jsou dostatečně výstižné, zajímavé a nezavánějí léčitelskou demagogií. Vždy je uvedeno k čemu se léčivka používá/používala, ale zároveň je připojeno varování, ze při dlouhodobém užívání nebo nesprávných dávkách muže byt jedovatá či zdraví škodlivá. Domácí bylinkáři mě nepřestávají překvapovat. Zrovna dnes jsem držela v ruce kartičku se seznamem všeho, co její majitelka - podotýkám denně a pravidelně - užívá: Začalo to lzickou pesta z medvedího česneku, lžíci vyluhu smrkových výhonků, bezinkovy sirup, aronii, lichořeřišnici. Homeopatika: Hipericum perforatum 2 denně Calcarea carbonica 1 denně Apis mellifica 1 denně Den začíná chilli nápojem: 1 litr vody s jednou lžící bio zeleninového vývaru + 1 lžička chilli pasty + 1,5 lžička Jodis Dále doplňky z lékárny: Vitamin C 1000 plus L lysine plus Omega 3 koncentrat 2-0-0 Koenzym Q 10 Super soya lecitin 1-0-1 Complex 6 aktiv na klouby 3-0-0 Na začátku seznamu byly uvedeny léky, předepsané lékařem: na tlak, na srdce, na arytmii, na ředění krve, na stítnou žlázu. Od každé položky jeden kus. U toho byla poznámka - ze by si dotyčná přála změnit lék Cordarone za Concor. Ten druhy má sousedka, které báječně vyhovuje a když jsou první dvě písmenka názvu stejná, tak to určitě bude zaměnitelné ;) Paní se toho kupodivu zdalo moc. Tak ji přirozeně napadlo seznam oklestit. Samozřejmě, nejhorší jsou léky - sama chemie to je, nic zdravého! Promptně vyřadila lék na štítnou žlázu (hrazeny pojišťovnou) a místo toho si kupovala volně prodejny roztok jodu, pro který si jezdila až na Slovensko, protože u nás se zatím naštěstí nic takového neprodává. Předpokládám, ze roztok byl v nejvyšší bio kvalitě. Celkovy efekt na zdravotní stav byl rozsáhlý. Játra prý na pokraji selhání, cukru a cholesterolu nadbytek, štítná žláza se bude muset operativně odstranit. Dotyčná se tomu upřímně divila. … není nad zdravý selský rozum. To platí nejen v bylinkářství.... celý text

Svatojánský lunární kalendář 2018, Eva Francová

Můj milý deníčku, nejsem správnou ani morální ctenarkou. Mělo by mě to trápit. Tuto knihu jsem si půjčila ze zcela podlehlo důvodu. Hledala jsem písemný důkaz, ze naše teta Mařa je opravdu líná jak veš. ( To o ní tvrdí většina rodiny). Ona totiž když nechce, tak nezaseje, nejde na houby, nestriha vlasy ani nehty, proste nedělá skoro nic a vždy se vymluví na nevhodnou fázi Měsíce! Tak o tom jsem se v knize nedočetla. Možná, ze nic-nedělaní se dá vyčíst ze závěrečné astrologické tabulky, kterou jsem úplně nepochopila. Za to jsem se docetla, ze já jsem opravdovou diplomatickou dámou. To mě samozřejmě potěšilo. Už méně, ze muj protějšek je Brouk Pytlik ( to bych nikdy vědomě nedopustila!) Že lidé s onemocněním srdce mají chodit venku bosky a ti co mají křečové žily a bercaky mají pravidelně držet půst ( tomu ještě dnes někdo věří?) Knížka je zajímavou veganskou kuchařkou ( už mám několik typu na vyzkoušení) a jsou v ní opravdu krásně vyobrazená roční období. Opakovaně se v ní doporučují fazole a vločky. (možná zmínit tyto potraviny na jednom místě by stačilo) A teď zpátky k té vši. Nevím proč se u nás říká “líný jako veš” Když jsem naposledy pozorovala tato zvířátka, tak končetiny jim pracovaly tak hbitě, ze to nedá sebepracovitejsi člověk. Takže přirovnání ke vši by mělo byt spis pochvalou.... celý text

Dobývání nebe 2020, Paolo Giordano

Paolo Giordano rozhodne psát umí. V Dobývání nebe nabízí čtenářům příběh Teresy, který začíná v období její komplikované puberty. Dej je líčen chronologicky hlavní hrdinkou, výjimečně se vypravěčem stává její kamarád Tommi, který příběh doplňuje retrospektivně. Stěžejní hodnotou díla je sám příběh, plný krajních životních situací, do kterých se originální až lehce absurdní hrdinové dostávají. Demagogie, alkoholismus, nevyrovnané rodinné vztahy, lži … I přes absenci něčeho pozitivního v teto knize, je čtenář lapen na první straně a otáčí stránku za stránkou veden nadějí, ze nakonec se přeci jen vše v dobré obrátí. Příběh je svým způsobem nadčasový, do poloviny knihy si nejste jisti, jestli se odehrává před sto lety nebo jsou ti lidé naši vrstevníci. Az ke konci je upřesněno datum narození Teresy - 6.6.1980. Autor se nevěnuje psychologickému rozboru svých hrdinu, to je na čtenáři samotném. Nečekaný závěr trosku popírá pud sebezáchovy. Po dočteni vám proběhne hlavou spousta myšlenek, například, že ne každý z nás má to štěstí zůstat cely život se svou první láskou. Ale je to vůbec štěstí?... celý text

Dárky z mojí kuchyně 2014, Regine Stroner

Po knize jsem sáhla v tomto předvánočním čase s jasným cílem. Kuchařka je přehledná, ke každému receptu má i fotku finálního produktu. Tipy na obaly nejsou nijak nápadité. Recepty jsou nevšední. Par jsem si jich poznamenala. Nikoho tím obdarovavat nebudu, spis zkusim posunout hranice svého kuchařskeho umění. Chystám se na punčovou esenci ( ta by se v tomto čase mohla sejít) , marmeládu ze zelených rajčat ( nevím, co s nimi), grissini s rajčaty ( mám je rada, ale nikdy jsem je nezkoušela upéct). Když uspěji, zvysim knize přiděleny počet hvězdiček.... celý text

Kouzelný tvarůžek 2005, Luboš Švehelka

Tvarůžky jsou jako olivy. Buďto je milujete nebo je nejíte. První skupinu jistě potěší tato bodrá kuchařská knížečka, plná jednoduchých a snadno připravitelných receptů. Proložená je spoustou dobových fotografií (proč se dřív lidé na fotkách tvarili tak vážně a nikdo se nikdy neusmival?) Obohacena historickými fakty. Ač olomoucké tvaruzky, nikdy se v Olomouci nevyráběly a nevyrábí. Začalo se někde v Hněvotíně a pak se výroba přesunula kousek na sever, do Loštic. Dnes se městečko Loštice = tvaruzky. Je zde velká prodejna syrečků různých tvaru, velikostí a příchutí. Hned vedle muzeum a když přejdete přes jednu z místních rušných silnic a nic vás neprejede, muzete si v restauraci naproti tvaruzkarny vybrat z menu, jehož základem je tato vyhlášená místní specialita. Opačným směrem narazíte na tvaruzkovou zmrzlinu a za rohem na tvaruzkovou cukrárnu. Její výrobky jsou pro opravdu skalní příznivce této aromatické delikatesy. V Lošticích je zajímavé židovské muzeum a jsou bránou k pohádkovému hradu Bouzov. Ale zpátky k syrečkům. Písmena A.W., která nechybí na žádném balení upominaji na zakladatele firmy Aloise Wesselskeho. Smazene tvaruzky jsou gurmanský zážitek. Podobně silný čichový vjem následuje několik dní ač se pokoušíte po smažení vyvětrat kuchyn potažmo celou domácnost. Po teto zkušenosti už si je dávám smažené pouze v restauraci. Jak píše autor v závěru - nejlepší jsou olomoucké tvaruzky klasicky - s čerstvým chlebem a máslem , podávané buďto s orosenym pivem nebo se sklenicí studeného mléka. Mňam! Pro mne nápoj č. 2 a olivy v žádném případě.... celý text

Dům v blankytně modrém moři 2022, TJ Klune (p)

“Proč já vlastně nečtu sci-fi?” “No, protože se považuješ za životního realistu a číst o něčem neskutečném je přeci ztráta času.” Tahle kniha mě vyvedla z omylu! Trosku tuším, ze to asi nebude úplně správná sci-fi (nemam s čím srovnávat), ale je skvělá. Do děje jsem vpadla ještě než odstartovalo letadlo. Horko těžko jsem si eknihu na palmknihach stáhla pred vstupem na palubu. Ta hrůza, ze bych několik hodin neměla co číst… Pokud muj komentář najde někdo, kdo v tom pracuje, tak prosím vraťte program do původního stavu, tak, jak fungoval, než jej nějaký myslitel upgradoval. Čtu to z Applu, půjčuji přes knihovnu. Pokaždé musím program pracně rozklikat, než se dostanu k textu a navíc nová verze si zásadně nepamatuje, kde jsem skončila se čtením, eventuálně, když na chvilku číst přestanu, tak se mi stránky samovolně posunou dopředu. Nazuřila jsem se u čtení eknihy jako ještě nikdy. Ale za to knížka nemůže. Příběh je hodně čtivý, takže i přes technické problémy jsem si knihu užila. Dej nabízí několik rovin. Hlavní protagonista - Linus Baker, je tuctový člověk, který se usilovně snaží nevyčnívat ze svého šedomyšího života. Ani si nevšimne, ze to, co žije, se za život pokládat nedá. Lidská upřímnost je u něj hmatatelna na každé stránce, takze mu nelze nefandit. Nosným motivem je střet dětského světa s dospělým. A tady autor velmi vhodně dětským hrdinům přisoudil nadpřirozené schopnosti, které pomáhají zvýraznit jejich specifické povahové rysy. (připomínalo mi to Harryho Pottera) Mimo pohádkových úkazů, je v knize zastoupena i alegorie a satira. Nenásilně si bere na mušku zkostnatelé rysy společnosti a nesmyslnost úřednické hierarchie. U čtení jsem měla blažený výraz (když mi ho nekazil Apple) s mírně zdviženými koutky úst, který nás učí každé pondělí na józe. Uznávám, je to psáno podle amerického mustru všech tamních komerčně úspěšných romantických filmů. Epilog je tak sladký, ze v závěru jste vážně ohroženi diabetem mellitem, ale přesto je to jedna z nejlepších knížek, co jsem v poslední době četla! A kdybych v některém ze svých budoucích životů byla sirotek, tak moc prosím Osude umístit do sirotčince k Arthurovi a/nebo Linusovi. Děkuji za kladné vyřízení žádosti.... celý text

Světlo mezi oceány 2013, M. L. Stedman

Tohle bylo pro mne takové pietní čtení. Knihu jsem přečetla na základě komentáře jednoho svého kamaráda tady z DK, který už bohužel není mezi námi. Ne, ze by zemřel, to doufám ze ne. Proste ho to tu přestalo bavit a zrušil si profil. Což je škoda, protože jeho komentáře byly dost neotřelé a svým způsobem chytré. V tomto případě, ale šlápl vedle. Pointu příběhu viděl jednoznačně: příčinou všeho zla v životě je žena (Iz), která chudákovi Tomovi zkazila komplet život. To se mi úplně nezdálo. Už jenom proto, ze autorkou knihy je žena. Taková kritika do vlastních řad mi přišla nepravděpodobná. V jiném - podle mě rozumnějším komentáři - jiný autor píše, ze nenašel správné řešení… Asi 100 let starý příběh se odehrává v Austrálii. Jeho základem je konflikt etiky a práva v dost specifické životní situaci. Jednoznačný návod na to, co je dobře, asi neexistuje a ať se v životě držíme psaných zákonů nebo spíš morálně čistých zásad, můžeme ublížit sobě nebo svým blízkým. V tomto konkrétním případě bych viděla jako nejlepší nápad starého pana Roennfeldta, který své vnucce začal říkat Lucy-Grace a dal tak dohromady její minuly i nový život. Toto řešení by nebylo pro nikoho az tak bolestivé. Příběh postupně zalézá čtenáři do morku kostí, jako všudypritomna listopadová mlha. I když v názvu je “světlo”, tak pro mě to bylo takové ponuré dusickove čtení. Působivé.... celý text

Vzduch, který dýchá 2022, Brittainy C. Cherry

Ingredience téhle knihy jsou, podle mě, namíchané dost nesourodě. Konečný výsledek, ale vůbec není špatný! Autorce se podařilo vymyslet v tomto žánru novou zápletku ke konci ještě s mírně detektivnim nádechem. To oceňuji. Klasicky příběh dvou lidi, kteří se spolu nakonec sblíží, pochopitelně přes prvotní silné antipatie, je obohacen o poměrně kvalitni psychologickou sondu. Na začátku příběhu jsou oba paralyzovaní ztrátou blízkého člověka. Jejich životní plány, vědomý směr bytí se hroutí jako domeček z karet a duševně zraněny člověk se propadá někam hodně hluboko a je mu to v podstatě jedno. Je zde pěkně zachyceno zpomalení pádu do životní nicoty a postupné nejisté hledání opěrných bodu, aby bylo možné se zase pomaloučku vydrapat životem nahoru. Okrajově příběh uvádí, jak se k takové ztrátě staví dítě. Restituce je mnohem rychlejší, než u dospělých. Ne, ze by děti byly méně citlivé. Svůj životní obraz zatím skládají a neví, co do konečné mozaiky patří a co ne. Docetla jsem se, ze autorka je jednou z nejprodávanějších ve své kategorii na Amazonu. Tomu přisuzuji snahu o popularizaci příběhu, podle mě, až příliš velkým množstvím erotických scén. I když mi sex v tomto typu literatury nevadí, méně je někdy více a příběhu by dobre slušelo i hlubší zpracování. K tomu erotika moc nepřispívá. A fešák na obalu - proč ne. Za mě: celkový dojem - nad očekávání... celý text

Kroniky prachu 2019, Lin Rina

… a pak že v jednoduchosti není krása! Tenhle příběh je tak prostý, průhledný, krásně vyvážený a harmonický. Pokud se podíváte na obrázek na obalu, tak přesně to samé se skrývá uvnitř. Mladá dívka posedlá knihami, historická univerzitní knihovna, starý dobrý Londýn. Obrázek natolik zaujal uživatelku AlcaLou, ze si ho dala do své profilovky, zde na DK, a tím mě přiměla k přečtení knihy. Děkuji. Z příběhu vykukuje rovnoprávnost vzdělávání mezi muži a ženami, jak je důležité, jít si v životě za svým snem a taky to, ze maminky to s námi vždy myslí dobře, jen to někdy dávají trosku nešikovně najevo. Čtení jsem si moc užila. V jeho průběhu jsem premyslela o tom, jak to měly dívky složité, když žádný muž nesměl zahlédnout jejich punčochy, nedej bože, když je měly na nohách. Teď narážím na karambol Animant s vyhledávacím strojem. Ale zase na druhou stranu společnost, v té době, ohrožovaly pády lodních kufrů ze vzducholodí. ( příhoda s rozbitým oknem v knihovně) No nebylo to lepší? Dnešní společnost, respektive její část, si proti pádům z oblohy kupuje tablety s vysokým obsahem jodu a myslí si, jak na situaci vyzrála :(( Ještě nezapomeňte pokrývku hlavy proti slunci a brýle s UV filtrem.... celý text