Darkry Darkry přečtené 247

Není římského lidu

Není římského lidu 1975, Jarmila Loukotková
5 z 5

Krásný román, který je i historicky velmi věrný. Doporučuji přečíst po sobě s Quo Vadis?. Obě knihy nabízí různý a přitom ve spoustě věcí podobný náhled na tehdejší svět, kulturu, doby i lidi.... celý text


Z Buicku 8

Z Buicku 8 2012, Stephen King
3 z 5

Moje první kniha od Stephena Kinga. Příběh knihy je jednoduchý a rozhodně by se dal napsat daleko stručněji, ale i přes jistou rozvláčnost Kingovo umění psát, udržuje čtenáře celou dobu napjatého a příběh rozhodně nenudí. Na knize by mi ani nevadila její délka v poměru ke stručnosti příběhu, jako spíš stručný závěr. Celá příprava vyvrcholení je tak detailní a propracovaná, že čtenář čeká bohatý závěr, ale ten nakonec proběhne jen na několika málo stranách. Co ale musím ocenit je literární způsob vyprávění v dvou časových rovinách a v ich-formě z pohledu několika různých postav, což se moc často nevidí a líbilo se mi to (zvlášť když jsme se do minulosti dívali na tu samou situaci očima tří, čtyř lidí).... celý text


Pod kupolí

Pod kupolí 2010, Stephen King
4 z 5

Líbí se mi, že se King v poslední v některých dílech odtrhává od horrorového žánru. Tato kniha je skvělým příkladem. Jediné co mi přijde v ní trochu sporné je počet postav. Když se na příběh dívám zpětně jsem nadšen, protože nepodal příběh jedné osoby, ale příběh celého města. Vysoký počet postav umožnil čtenáři prožít atmosféru v městečku mnohem intenzivněji. Na druhou stranu si myslim, že to přeci jen King trochu přehnal. Některé postavy by asi šly vypustit, protože hlavně v první půli knihy se mi postavy hodně pletly (to je možná způsobě zčásti i tím, že všichni mají samozřejmě americká jména, které se můžou člověku z našich luhů a hájů rozlišovat o trochu hůře). Jinak ale skvělá kniha. Doporučuji.... celý text


O psaní: Memoáry o řemesle

O psaní: Memoáry o řemesle 2005, Stephen King
5 z 5

Knihy, které se snaží učit "jak správně psát" většinou na milost neberu a jsem zastáncem toho, že člověk se musí naučit psát sám a navíc ne každý se může naučit psát. U knihy Stephena Kinga jsem se ale zastavil jednak proto, že z části je to autobiografie, která mě u Kinga zajímalo a jednak proto, že i část nazvaná "O psaní", která je jakýmsi návodem se u tak velkého autora nedá přehlédnout. O části životopisné se zmiňovat moc nebudu, protože je, jak jinak, úžasná, čtivá a ohromně zajímavá. Místo toho radši těch pár řádků věnuji Kingově návodu jak psát. Jak jsem řekl, normálně tyto návody odsuzuji, ale u Kinga to tak udělat nemůžu z jednoduchého důvodu, on je odsuzuje také. A díky tomu nepsal návod, ale psal spíš přehled toho jak píše on, čemu se snaží vyhýbat a jak při psaní postupuje, což bylo ohromně zajímavé a inspirativní. Rozhodně knihu doporučuji, protože Stephen King opět nezklamal.... celý text


Dlouhý pochod

Dlouhý pochod 2012, Stephen King
5 z 5

Strhující kniha. Po přečtení obdivuji Kinga ještě daleko víc než před ním. Je úžasné, jak dramaticky a nevšedně dokáže autor popsat poměrně monotonní i když dramatický děj knížky. Na začátku jsem nechtěl věřit, že celá kniha bude doopravdy jen o tom, že těch sto chudáků půjde a budou postupně umírat, ale na konci jsem si uvědomil, že právě díky jednoduchosti děje se mohl autor zaměřit na psychologii chování jednotlivých hrdinů a sledovat postupnou změnu jejích vnímání smrti, svého dosavadního života i pochodu samotného. Skvělá kniha! Doporučuji. 5/5... celý text


Běh o život

Běh o život 2011, Richard Bachman (p)
4 z 5

King prostě umí psát. Dokáže v krátkých větách přesně vystihnout atmosféru, popsat charakter a chování postav i bez příslovců, které tak nenávidí (viz. Stephne King: O psaní) a umí stavět dialogy. Příběh je dobře vystavěný, dramatický a má v sobě i námět k zamyšlení. 4/5... celý text


Strom života

Strom života 2004, Christian Jacq
5 z 5

Úžasná knížka, strhla mě a nadchla pro starověký Egypt!


Stormbreaker

Stormbreaker 2006, Anthony Horowitz
5 z 5

krásně napsaná knížka, líbí se mi, že na rozdíl od většiny knih má i ústřední postava malého kluka svůj charakter. Většinou se hlavní postava v podobném typu literatury chová přesně tak jak se chovat má a jak to čtenář čeká a zanikají tak jakékoli její charakterové vlastnosti, to se Anthony Horowitzovi nestalo a navíc dokázal vyprávět dramatický příběh. Po delší době knížka, kterou jsem přečetl za jeden den :)... celý text