Dave_Jame
přečtené 377
Povolání: Zaklínačka
2012,
Olga Gromyko
Mé dva týdny upířích prázdnin. Dobrá, jednoznačně nepatřím do cílové skupiny pro tuto knihu, kterou odhaduji na opačný chromozóm a polovinu mých let, přesto si myslím, že má kniha nemálo kladů. Hlavní postava je vskutku sympatická, a nad humorem, prostupujícím napříč celým dílem, jsem se nejednou pousmál. Dokonce ani ono naivně romantické pojetí upírů jako tvorů "ve skutečnosti normálních, hodných ale nepochopených, trpících předsudky ostatních" nijak nenarušovalo můj požitek z knihy. Přesto však nemůžu s klidným srdcem dát za 4/5 z jedno prostého důvodu. Základ příběhu je děj, a právě ten mi tu po dlouhé stránky chyběl. Sledovat koketování hlavních postav poskytujících autorce prostor pro vykreslení jejího ztvárnění upírů je sice fajn, ale když si uvědomíte, že kniha je skoro u konce, a děj se tak trošku zapomněl někde na začátku, dokáže to onen jinak příjemný zážitek trochu pokazit. Knihu bych přesto doporučil těm, kterým byla určena a je dobré mít u sebe knihu, kterou se nemusíte bát doporučit i mladším čtenářům.... celý text
Legenda o Rovenu
2016,
Jindřich Rohlík
Tak, konečně dočteno. A nyní mohu knihu s klidným srdcem ohodnotit. A výsledkem je, že bych dokázal napsat esej o všem, co toto dílo dělá špatně. Od příšerných postav, přes zbytečný děj bez konce, po trapný pubertální humor, který se až moc snaží. Je to literární vtělení dvou náctiletých, které jste přeslechli v MHD, nebo hry na hrdiny hrané v zaplivané putyce. Když jediná pozitivní věc, kterou o knize dokážete říct, je skutečnost, že ilustrace a zpracování obálky jsou celkem hezké a kvalitní, tak je něco opravdu špatné. S hrou to má pramálo společného, zejména atmosférou, a jestli si autor takto představoval úvod do své několikadílné série, dovoluji si tvrdit že fatálně selhal. Nečekal jsem že kdy takové hodnocení nějaké knize dám, a o to víc mě mrzí že je to kniha od českého autora, ale Legenda o Rovanu je první kniha, u které si upřímně myslím, že nikdy neměla být napsána.... celý text
Psí zima
2008,
Petra Neomillnerová
Mé druhé setkání s tvorbou paní Neomillnerové mi jen potvrdila můj prvotní dojem. Dojem prvoplánové nadrženosti, povrchnosti a lacinosti, která se místy až nevkusně vnucuje. A přesto, když se vám podaří odsunout tuto část díla do pozadí, a překousnete těch pár okamžiků, které překročí vaši osobní hranici vkusu, naleznete ve zbylém textu střípky něčeho vskutku zajímavého. Jestli má Psí Zima nějakou silnou stránku, tak je to z mého osobního pohledu jednoznačně základ jedné ze dvou stěžejních dějových linek. Vzpoura lůzy, která se dobrovolně vzdá své lidskosti. Pohled do mysli těch co tak učinily, i těch, kteří jejich rozhodnutím trpí. Byly to přesně tyto chvíle, které mě donutily číst dál. A neopomenu pochválit ani druhou dějovou linií, která má též své světlejší chvíle. Zajímalo by mě, jak by kniha vypadala, kdyby se autorka vykašlala na to, používat pohlavní styk místo interpunkce ve větách, a na místo toho dovolila svým postavám se trochu charakterově rozvinout, proto že i přes častý popis křivek lidských těl, valná většina z nich působí značně ploše. Zda si kniha zaslouží z mého pohledu své hodnocení si nejsem zcela jist, ale kvalita zápletky a čtivost celého díla si nezaslouží, abych od něj lidi odrazoval.... celý text
Rok naší války
2005,
Steph Swainston
Tak toto bylo... zajímavé čtení. Svět plný různorodých humanoidních ras ohrožovaný tajemně děsivou cizí silou a držený pohromadě politikou a symboly moci, kde jedinec pozbývá jakékoliv ceny, a vidina nesmrtelnosti vede to málo vyvolených až k bezohlednému šílenství. To vše z pohledu nestabilního, na drogách závislého, vypravěče, který není ani tak hlavní postavou, jako pouhým oknem do tohoto světa. Dalo by se říct, že je jen takovým poslem. A je to právě pohled našeho průvodce, díky kterému, je skutečný příběh po značnou dobu nejistý. Zda je to válka s hmyzem, spory Kruhu, Přesun nebo on sám. Nakonec se však vyjasní co je pouhým šumem který nám přináší postava, skrz kterou knihu vnímáme, a co je ve výsledku samotné jádro příběhu. Četba knihy je zajímavý zážitek, a osobně bych ji nezařadil k těm jednodušším. Jestli je však něco co mě mrzelo, tak je to skutečnost že Přesunu, té sféře, která působila opravdu zajímavě a nově podivně, bylo dáno tak málo prostoru, protože je to právě tento jiný svět, který požene mou motivaci někdy otevřít další díly.... celý text
Ochránce
2001,
Václav Kroc
Negart Group je série pro kterou mám upřímnou slabost. Jsou to originální české gamebooky, které se v každém díle snaží, i když ne vždy úspěšně, pojmout v Čechách zdomácnělou formuli žánru a přidat k ní něco nového. V Ochránci se hráč/čtenář stává Tuakem, výše zmíněným ochráncem, který má za úkol bezpečně doprovodit významného diplomata do jeho rodné země. Příběh je tedy jako u řady těchto knih celkem jednoduchý, a samotný děj se skládá z řady jednotlivých střetnutí. Kvalitou se značně liší, od prostých přepadení po zajímavější setkání s postavami a místy, které vytrvalému hráči knihu propojí s předchozími i pozdějšími díly. Je to právě tento živoucí přístup ke svému světu, který ve mně slabost pro tuto sérii probudil. Po mechanické stránce zde máme soubojový systém založený na 1k6, okořeněný hlubšími pravidly, a nějakou tou schopností, potřebu chránit svého společníka, a příležitostně v příběhu roztroušenou hádanku, zamčenou bránu, nebo tajnou chodbu. Nápovědy na řešení problémů často působí až příliš benevolentně a i většina soubojů by se dala označit za ty jednoduší. Výjimkou je pak samozřejmě závěrečný, nepovinný souboj, který bude pro ty zarputilejší z čtenářů tou skutečnou motivací proč knihu opakovaně hrát. Ve výsledku má tento díl dost co nabídnou. Ano, jsou zde i nemalé nedostatky, ale i tak bych ji zájemcům bez váhání doporučil.... celý text