david5746 přečtené 330

Umrlčí cesta 2016, Peter May

Detektivka správně tak akorát a uvěřitelně zamotaná, přiměřený počet postav, zajímavé prostředí a to celé v čtivé podobě. Celkově ta zápletka, když se hlavní hrdina probere na pláži, nic si nepamatuje a začíná sám o sobě zjišťovat, kdo vlastně je a jestli třeba něco neprovedl, byla moc fajn. Autora jsem neznal, ale určitě si od něj ještě něco přečtu.... celý text

Marťan 2015, Andy Weir

Tak si ze sportu semtam něco doplním do nějaké té staré výzvy a tak se ke mně dostal Marťan, jakožto kniha, která je psaná formou deníku. Film jsem sice (asi) kdysi viděl, ale v hlavě z toho zůstalo naprosté minimum, tak jsem se do četby pustil víceméně bez nějakých větších spojlerů. Knížka je každopádně hodně čtivá a zajímavá. Boj zapomenutého astronauta na Marsu o přežití je strhující záležitost. Občas je těch technických popisů asi trochu víc, ale zase jak to jinak popsat a dá se to rozhodně přežít. A když se k tomu přidá pohled ze Země a na zbytek posádky, tak si čtenář jen lebedí. Nehodnotím ale na plno a to z toho důvodu, že se některé pasáže braly naopak z rychlíku až moc. Třeba je prakticky vynecháno, co ta posádka ten rok navíc dělala a celkově bez cesty domů, přistání a alespoň párstránkové dohry na Zemi mi to prostě přišlo nekompletní. Celkově ale spokojenost.... celý text

15 minus 2011, Tomáš Zářecký

Žánr u mě dost neobvyklý, srovnání mám tak s Urban games, které se mi - ani nevím jak - dostaly do čtečky nedávno. K vlastnímu ději se bez spojlerování moc napsat nedá. Prostě realityshow bez jakýchkoli mantinelů. Dějově je to hodně takové ode zdi ke zdi. Některé pasáže popsané do detailu, často až do těch nejnechutnějších a až si čtenář (ikdyž občas nadšeně loupne třeba nějakého toho Cartera nebo mrkne třeba na Saw) říká, jestli té detailní brutality a popisů není zbytečně moc. A k tomu ale pasáže, které danou etapu berou hodně z rychlíku, skoro až moc. Možná jsem moc zhýčkaný civilizací, ale prostě nevěřím, že by třeba přechod bažin borci přežili. K tomu bohužel ještě hromada otázek a nelogičností. Třeba ten nešťastný prolog, který vlastně rovnou všechno práskne. A jako ejhle, všichni to už viděli v telce a přitom se do něčeho takového přihlásí. Jako fakt? Nemyslím, že by se nějaká holka (některá dokonce panna) hlásila do soutěže, kde se jí může stát byť jen zlomek toho, co tam holky musely vytrpět. A ještě se pak všichni strašně diví, cože se to děje a co se to po nich chce. Otázka kamerek u domorodců nebo v temných bažinách mi taky vrtala hlavou a asi by se dalo pokračovat v tomto duchu dlouho. Konec vlastně nepřekvapil, jen byl takový rychlený a uspěchaný. A ve snaze být do poslední chvíle tajemný vlastně nekonkrétně otevřený. To mě nebere. Jo a vlastně mi tam dost chyběl nějaký vhled ze strany organizátorů nebo diváků nebo něco takového. Ale celkově se to pěkně a rychle četlo, jako četba na dovolenou to bylo přesně akorát a to je ten faktor, který drží moje hodnocení v nadprůměru.... celý text

Urban Games 2014, A. T. Jurasek (p)

Kniha není rozhodně špatná, děj se řítí docela rychle k velkému finále, takže jsem to jako skoro jednohubku zlikvidoval docela rychle. Každopádně to pro mě nebylo úplné top a to z několika důvodů. Jednak vlastně nebylo vysvětleno, proč ta hra mohla legálně existovat, hodně pasáží připomene spíše sérii Saw a tam to člověk bere, protože geniální psychopat je rozhodně akceptovatelnější než realityshow, na kterou kouká celý svět. Pak na mě dost chaos v postavách, kapitoly se sice po postavách jmenují, někdy ale v přímé řeči, jindy zase ne, občas jsem musel listovat, o kom to vlastně čtu. A ve finále si myslím, že vlastní hra nebyla tak propracovaná, jak by být mohla. Ale celkově čtení bylo fajn.... celý text

Katyně 2008, Pavel Kohout

Kdysi dávno jsem to po revoluci četl, ale pamatoval jsem si jen, že to mělo fajn začátek. Z dnešního pohledu bych to rozdělil na jednoduché části. Jednak je to ten fajn začátek a jak jsem zjistil, tak je to vlastně ta původní povídka. Pak následují části "kdo přefikne Lízinku", která plynule přejde v "děsivě utahané a chaotické finále". Občas proloženo pasáží "Lízinka si něco počítá". Autorovi nutno přiznat ke cti, že si problematiku nastudoval opravdu do hloubky, na druhou stranu tato odborná fakta rve do čtenáře místy docela pod tlakem a asi bych se bez hodně pasáží obešel. Když jsem zjistil, že opravdu divné dělení kapitol není chyba e-čtečky, ale že je to záměr, tak už jsem si jen poťukal na čelo. Čtení mě celkově nebavilo, poskakování v čase bylo hodně zmatené, na čtivosti to nepřidalo a fakt mě nezajímalo, kdo opíchá Lízinku a kolik dalších ženskej se na Vlka nabalí. Ta hromada balastu spolehlivě zabila nějaké případné poselství. Pasáže z minulosti pánu byly občas opravdu šílené, kolik jen stránek zabral třeba příběh o tom, jak Trojka obvinila Šestku a Osmičku a ti zase Dvanáctku s Patnáctkou? U toho už jsem šílel... Fakt je to povinná četba? Jsem rád, že už mám všechny školy za sebou, myslím, že by se do povinné četby měla kniha dostat za kvalitu sebe sama a nikoli za zásluhy autora při boji s totalitním režimem, což autorovi neupírám a má za tuto statečnost můj obdiv, ale napsal prostě nic moc knihu. Dočetl jsem hodně na sílu, tak nemůžu hodnotit lépe.... celý text

Na planetě tisíce barů 1996, Harry Harrison

Asi už jsem na to starej. Bill klasicky řeší problém záchrany vesmíru, cestuje se v čase, navštíví se mnoho barů a vypije se mnoho alkoholu. Knihu mám doma náhodou 2x, tak tento výtisk poputuje v týdnu na palmovku do knihobudky, čímž si splním i jeden z bodů letošní výzvy. ;)... celý text

Hra věží 2012, Daniel O´Malley

Nečekal jsem nic, ale nakonec mě ta tlustá bichle strhla tak, že jsem ji lousknul během týdne. Zajímavě a čtivě napsaný příběh o holčině, co si nic nepamatuje a ještě se jak na potvoru probudí v cizím těle. K tomu nějaká ta něco jako MIB organizace, zmutovaní lidé se "schopnostmi" atd atd a ejhle, už byl konec a dokonce i uzavřený. Četlo se dobře a bylo to poutavé, několik nudnějších odbočkových dopisů z minulosti proto odpouštím a ponechávám plný počet. Před delším časem jsem viděl seriál The Rook, mám u něj poznámku "Utahané, divné, nudné, ale předloha je prý super". Tak jako určitě. Možná by mi se znalostí předlohy seriál přišel taky super, třeba na to ještě někdy kouknu.... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Nebudu opakovat zdejší nadšené komentáře, evidentně jsem jeden z posledních, kdo to v republice četl. Jsem každopádně nadšen. Čtivě napsáno a příběh je velmi silný a smutný. Na poměrně malém rozsahu máme situace těsně před začátkem války, několik dějových linek z průběhu války a pak hodně smutnou poválečnou dohru. Knihu mohu jen doporučit.... celý text

Sedm bílých plášťů 1983, Vladimír Přibský (p)

Asi jediné, co k tomu můžu napsat, že je to taková krátká normální socialistická detektivka, kde jsou všichni zodpovědní soudruzi, mladý praporčík louskne vraždu tak nějak samovolně a všichni jsou z něj paf. Jako odpočinkovka na léto se nechá.... celý text

Smrt staré posluhovačky 2001, Agatha Christie

Prostě klasický Poirot. Na mě trochu zmatek v postavách, ty reálné se postupně srovnaly, ale ty 4 tajemné, tak v tom jsem měl hokej prakticky do konce. Ale příběh naprosto klasicky vymyšlený a propracovaný do detailu. ===== „Ano, byla to převážně divadelní vražda. Všechno příliš vykonstruované.“ „A já klidně seděla v autě a neměla o ničem a ani tušení!“ „Obávám se,“ zašeptal Poirot, „že vaše ženská intuice měla ten den volno…“... celý text

Farma zvířat 2000, George Orwell (p)

Geniální nadčasová záležitost. Bohužel pořád a pořád aktuální. Ilustrovat, že cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly a že to vždycky dopadne tak, že se na hrad dostane nějaké tučné rafinované prase, na zvířecí komunitě, to bylo prostě geniální. Skvěle jsem se bavil a samozřejmě doporučuji.... celý text

Krysař 2016, Viktor Dyk

Příjemné, krásné, klasické, nadčasové, ikdyž dost ponuré.

Duch domu Ashburnů 2019, Darcy Coates

Horory moc nečtu, tak mi ke štěstí možná stačí málo. Každopádně kniha perfektně buduje atmosféru kolem domu Ashburnů, který znenadání zdědí Adrienna po své pratetě Edith. A atmosféra prostředí tajemného domu, jeho okolí, nedalekého městečka (přičemž je to celé obestřeno dávnou vraždou) je prostě super. Vyloženě klasickej temnej horor, který bych moc rád viděl v televizi. Tuto čtivou knihu mohu jen doporučit.... celý text

Nemesis 1982, Agatha Christie

Tak nějak nevím, do téhle detektivky jsem docela dlouho vplouval. Zápletka každopádně slibuje mnohé, slečna Marplová dostane dopis od tehdy již mrtvého přítele a začne řešít případ, kde nemá prakticky žádné informace. To samo o sobě slibuje zajímavý příběh a kdo Agathu rád, tak si to rozmotávání neznámého určitě užije. Ikdyž zkušený čtenář detektivek střelí správně docela dost věcí, žádné vyložené wow jsem na konci neměl, ale celkově potěšilo. Přes můj osobní úvodní problém, že mě to moc nebavilo, se jedná ale klasicky o do detailu perfektně promyšlenou detektivku, takže solidní nadprůměr.... celý text

Dva proti Říši 2007, Jiří Šulc

Těžko k této skvělé knize napsat něco, co tu v komentářích ještě nezaznělo. Za sebe jsem moc rád, že tu výzva je a že mě donutila se zamyslet, o které české známé osobnosti bych si rád něco přečetl. Kniha je skvěle čtivá. Hlavní příběhovou linii sice (doufám) každý zná, ale kombinace příběhových rovin Londýna, parašutistů, českého odboje a k tomu pohled lovících němců z toho pro mě udělala něco vyjímečného. Neumím si představit, jakou sílu, odhodlání, lásku k vlasti v sobě musel v té době člověk mít, aby se přes několik válečných zón dostal do anglie, tam se nechal vycvičit, aby se pak s minimální šancí na přežití nechal vyhodit z letadla nad protektorátem. A jakou odvahu musely mít ty rodiny s dětmi, které třeba toho paragána ubytovaly... Já si to představit neumím. Samozřejmě, že to byli opravdoví hrdinové, ikdyž cena za to byla opravdu hodně vysoká a necítím se z dnešní doby povolán k tomu, abych hodnotil, jestli náhodou těch záporů nebylo více než kladů. Na jedné straně světové uznání a odvolané podpisy na Mnichovské dohodě, ale na druhé straně neuvěřitelné množství zmařených lidských životů.... Kniha na to také neodpovídá, ale snaží se alespoň ukázat, že nebylo jednoduché ani jejich rozhodování a k tomu obavy českého odboje a jeho snahu to celé zastavit. ----- „Nemáme žádné pochybnosti, pane,“ řekl Gabčík. „Proč bychom měli mít? Jsme lovci, a naše kořist neví, že po ní jdeme.“ „Je to nebezpečná kořist.“ „Pak je to jako lov na medvěda,“ pokrčil Gabčík klidně rameny. „Víte, já jsem ze Slovenska, pane.“ ----- „Musíme kontaktovat velení wehrmachtu v Praze a půjčit si od nich někde ve městě malou střelnici. Bude zapotřebí pro popravy, věznice nám na to stačit nebudou. Také si musíme ověřit, že si místní krematorium poradí s velkým počtem mrtvol… Logistické věci, nic zásadního.“ ----- Znovu a znovu mu v hlavě vířily nejhorší hrozby. Zastřelen s celou rodinou… Zastřelen s celou rodinou. Znělo to tak neosobně, dokud nepomyslel na svých pět starších sourozenců, jejich ženy a muže, děti, svou matku… Zastřelen s celou rodinou. Zastřelen se svou matkou, sestrami, bratry, synovci, neteřemi… A co Karolína a její dítě? Jeho vlastní dítě. Nebyli sice oddáni, ale to by jen těžko zastavilo vraždící mašinerii. Zastřelen s celou rodinou. Tolik mrtvých. Tolik vyvražděných rodin. Celá vesnice vyhlazená. Stovky popravených lidí, teď už možná tisíce. ----- A pro geokačery minimálně tohle povinnost: GC2847G, GC79H6C, fakt stojí za to, ale určitě toho bude víc, klidně přijmu dobrý tip... :-) Jo a málem jsem zapomněl na Kobyliskou střelnici (GCVXK9), jejíž návštěva byl pro mě zážitek opravdu hodně smutný a hluboký.... celý text

Vražda na faře 1998, Agatha Christie

Trochu slabší příběh slečny Marplové. Vlastně hned na prvních stránkách autorka uvedla do děje tolik postav, že jsem váhal, jestli to vůbec nějak rozumně dám. Naštěstí se děj pak dostává do klasického autorčina stylu, takže postavy poznáme postupně a to už se nechá. Kniha je vyprávěna vikářem na vesnické faře, kde je jednoho krásného dne nalezena mrtvola. Pro všechny je ale velké štěstí, že slečna Marplová tam bydlí taky, takže se motá kolem vyšetřování, sem tam přispěje svojí troškou do mlýna nějakým tresfným postřehem a celé to směřuje ke zdárnému konci, kdy jsou zločiny vyšetřeny a všichni pachatelé odhaleni. Za mě spokojenost. ---- Slečna Marplová nepatří mezi ty staré dámy, které se mýlí. Vždycky dokáže záhadným způsobem vzít věc za správný konec, takže má vždycky pravdu. ---- „Myslím, že obvykle máte pravdu,“ řekl jsem s úsměvem. „Obávám se, že to u mě vede k troše domýšlivosti,“ přiznala slečna Marplová.... celý text

Sophiina volba 2005, William Styron

Tak to mám konečně za sebou. Měla to být výzva v podobě hluboké knihy s tématem holokaustu a nějakým tím dramatickým vrcholem v podobě Sophiiny volby. Knihy s touto tématikou čtu pravidelně a s ůctou. Ovšem tady se docela brzy ukázalo, že to není výzva, ale opravdu hodně špatná volba. Viděl bych to asi tak, že autor vzal jeden silný příběh, celkem logicky vydedukoval, že by z toho mohla být celosvětová klasika a rozhodl se (placen nejspíše od písmenka) dát plný průchod akutnímu slovnímu průjmu. Co na tom, že ten hlavní příběh nakonec zabere z knihy sotva čtvrtinu (a to nevím, jestli nenadsazuju). A že tam nacpal vážně všechno. Neustálou nadrženost, kde poprvé zanořit, kde si to teda udělat, americký jih, otrokářství a další a další a další balast, ve kterém se původní téma spolehlivě utopí. Čtenář přece snese všechno a vzhledem k tématu a rozsahu knihy to jistě pochválí, aby nebyl za kulturního barbara. Takže jsem se prokousával k "tomu závěru", ten nepřicházel a místo toho jsem četl pořád dokola o tom, že si Stingo prostě nezapíchá a že je Nathan magor. Tady autor ukázal, že něco málo gradace dokáže a s nějakou ještě větší hrůzou přišel vždycky, kdy jsem si myslel, že už to horší být nemůže. Takže proč si třeba nezameditovat nad otázkou, proč duševně nemocný feťák nedokázal hlavní hrdince nachcat do huby. Nebo jak přesně si pak s hlavní hrdinkou zapíchal a co z toho pak vzešlo. To budou asi věci, které mají amíkům udělat Osvětim stravitelnější. Nebo vlastně nevím. Jo a ta hlavní vymodlená zápletka se odehraje suše a prakticky bez emocí v několika málo odstavcích a hned to zase sklouzne na další balast. Já jsem fakt naivně čekal nějaké vnitřní Sophiino drama. Těžká naivita. Nevím, byl jsem jediný, na koho z té hromady sajrajtu dýchala věta "já jsem nejlepší spisovatel na světě"? Za hlavní téma přidávám hvězdičku...... celý text

Dobrodružství Huckleberryho Finna 2007, Mark Twain (p)

Jedna z mnoha dobrodružných knih, která mě provázela v dětství. Letos jsem zakroutil hlavou, když jsem ji viděl v seznamu knih, která byla někde zakázaná. Tak si říkám proč že jako, vždyť je to o dobrodružství mladých chlapců, něco jako Mirek Dušín třeba. Tak proč to po letech nezkusit. Rafinovaně jsem si do výzvy vsunul i první knihu ze série a s odstupem více než tří dekád jsem se do toho zase pustil. A jako asi jo. Netvrdím, že by měla být kniha zakazována, ale je evidentní, že by v dnešní době nevznikla a pokud by vznikla a nebyla tím pádem klasikou, tak že by nevyšla a jestli by vyšla, tak, že by se proti tomu v americe konaly minimálně demonstrace. S naším Mirkem Dušínem má teda Huck společného pramálo, tak možná ten věk, jinak neustále a pořád lže, krade, občas kouří a pije alkohol. A absolutně si z toho nic nedělá a je to prezentováno jako že je to super. Hucka osud zavane na vor a na něm s uprchlým černochem Jimem putuje mnoho set kilometrů po řece. Prožívají neskutečná dobrodružství a já si vzpomínal, jaké to bylo v dětství úžasné čtení. Následné rozšíření posádky o dva podvodníky krále a vévodu už je docela silné kafe. Jako je ložené, že Huck to všechno myslí dobře, ale i tak je to často síla. Naštěstí se pak díky jednomu neskutečnému oslímu můstku děj dostane zase do klasické Sawyerovské pohody a poslední část už je díky tomu pohodové dobrodružství, které směřuje k tomu správnému šťastnému konci. A samostatnou kapitolou je otázka postavení černochů ve společnosti a celkově jejich prezentace. To snad ani není "normální" rasizmus, protože knížka podává úplně jednoduše, že černoši jsou jen věci a maximálně je tam hodný nebo zlý pán. Vlastně i otázka černocha Jima je taková divná. Nepostřehl jsem, kolik mu mělo být let, ale podle textu měl děti a měl hodně odžito, byl tedy asi tak 2x starší než duo Huck & Tom, ale choval se jako úslužné a tupé dítě. Dobrodružství je to pořád krásné, ale očekávanou plnou palbu tomu prostě nemůžu dát, protože ty "dospělé" výhrady mi to prostě nedovolí. -------- "I propána! Stalo se někomu něco?" "Ne, milostpaní, nikomu. Jenom to zabilo černocha." "To to ještě dobře dopadlo; protože někdy přicházejí k úrazu i lidé. -------- Já věděl, že Jim je černý jen na povrchu, ale uvnitř že je bílý, a počítal jsem, že řekne to, co řekl.... celý text

Dobrodružství Toma Sawyera 2005, Mark Twain (p)

Jedna z mnoha knih mého dětství, kterou jsem oprášil díky výzvě. I po letech příjemné čtení o Tomovi s velkou fantazií a několika jeho kamarádech. Kniha obsahuje několik nosných příběhů, které jsou taknějak poskládány za sebe a asi pro to mě následující Huckova dobrodružství v dětství více bavila. V dnešní ultrakorektní době kniha samozřejmě trochu kulhá a o to bylo čtení větší zábavou.... celý text

Labyrint 2009, Kate Mosse

Zjišťuji, že jsem málem napsal skoro stejný komentář jako kolegyně Rita55. Tak její komentář podepisuji a zkusím to jinak... Na knihu jsem se docela těšil, podle popisu měla obsahovat všechny správné ingredience, aby se mi líbila. Ale ingredience jako časové roviny a hledání grálu zjevně nejsou zárukou čtivosti. Prostě se mi kniha nečetla dobře. Když už jsem se začetl do jedné časové roviny a konečně se tam něco začalo dít (často ani to ne), tak bum a přichází přepnutí do té druhé časové roviny a všechno začíná zase od začátku. Jednou za čas to nějaký spád chytlo, ale vždy jen na chvilku a pak se to celé zase rozmělnilo kamsi do ztracena. No a konec, hmm, dal se rámcově tipnout už podle anotace knihy. Nadprůměr ano, ale hodně těsný. Na seriálovou minisérii se ale chystám, třeba to bude mít jiný spád. EDIT: Tak fakt, ne, na to nekoukejte, to je ještě horší.... celý text