david5746 přečtené 330

Pavouk 2022, Lars Kepler

Já k tomu ani nemám moc co napsat. Tenhle Joona mě prostě strašně nebavil. Téma Jurek už bylo vyčerpáno před nějakým rokem, je strašně vyčpělé a stejně se k němu pořád kolem dokola autoři vrací. K tomu neopomenou nějakou tu často zbytečnou nechutnost. Jasné schéma jedna vražda za druhou. Vraždy jsou dokonale naplánované a prakticky všechny vyjdou. Joona se chová divně, kdysi stačilo vyslovit bacha Jurek a už se mazal přes půl kontinentu schovat do utajeného bunkru. Teď ho nenapadne nic lepšího, než o překot vyrazit do podzemí. To podzemí jako takové bylo hodně fascinační, kdysi ho odborníci hledali a nenašli a přitom měli info, že by zrovna tady mohlo být, teď je nouze, tak během chvilky najdou hned několik vstupů. A asi bych mohl pokračovat, každopádně po letech strašný kvalitativní sešup a s případným dalším dílem rozhodně počkám, jak ho přijmou čtenáři.... celý text

Chlorid sodný 2022, Jussi Adler-Olsen

Oddělení Q se po předchozím úletu zase vrátilo docela do formy a zase něco řeší a ve finále dobře řeší. Takže zase máme starou záhadu, do toho nějaké ty osobní problémy a snahu namočit Carla do průšvihu. Je to hrozný, ale od prvních dílů už uběhlo tolik let, že už vůbec nevím, co se tam vlastně s tou hřebíkovačkou stalo. :-) Ale ono to celkem ani moc nevadí, děj šlape, případ zamotaný a záhadný a opravdu se vyšetřuje. Trochu mě teda rozladilo, že čtenář už někde ve dvou třetinách knihy kompletně ví a ta poslední třetina už je jen sprint o záchranu, takže se sice čtenář nenudí, ale to hlavní už má za sebou. Čistě subjektivně mě prostě jiné díly ze série bavily víc.... celý text

Tichá hrůza 2008, Tomáš Korbař

Od žádné sbírky povídek nečekám zázraky, ale tady byla většina povídek strašně nudná a často se závěrem s nulovou gradací. Za těch několik kultovních jako je třeba Malý vrah, Zástup, Specialita, Ptáci to za přečtení stojí, ale vracet se k tomu už asi nebudu.... celý text

Sestry 2019, Bernard Minier

Jak jsem předchozí díl chválil, jak se zvyšuje čtivost a že je Minier lepší a lepší, tak Sestry se děsně nepovedly a dočíst to bylo pro mě fakt utrpení. Rozvleklý děj, který je překombinovaný na kvadrát. Kdyby to byl jen případ z minulosti s tím, že se dozvíme, jak se stal Servaz tím super dokonalým detektivem, tak by to asi mohlo být docela fajn. Ale tady se prvně vleče linka z minulosti, pak se vleče linka z přítomnosti, do toho ještě čistě meditační kapitoly. A celé se to hodně moc pomaloučku plazí k finále, které je fakt už padlé na palici. Všemu dává korunu celoživotní vypočítavost Ambre a chování Servaze v úplném finále, tady už soudný čtenář pochybuje, proč takovej blábol vlastně čte. Hodnotím hrozně přísně, ale tady se prostě sečetla hromada dějových pitomostí a děsivá uspávací nuda. Nad dalším dílem budu teda hodně váhat.... celý text

Zpráva o třetí planetě 1982, Arthur Charles Clarke

Ještě jsem nepotkal sbírku povídek, o které by se dalo jednoznačně říct, že byla super nebo naopak celá špatná. Vždycky se mezi super povídkami najde něco slabého nebo mezi špatnými nějaká, která tak špatná není. A to je případ i této knížky, proto není hodnocení na plno, ikdyž se tam na 5 hvězd najde opravdu hodně kousků. Ale třeba poslední povídka je nejen slabá, ale ještě ke všemu dlouhá a nudná, což úplně pokazí celkový dojem z knihy. Ale těch kladů je mnohem víc. U Clarca mě nepřestává fascinovat, kolik toho musel nastudovat a často i propočítat, aby mohl popvídku/knihu napsat a k tomu ještě, že ho ten nápad vůbec napadl. To je případ třeba povídky, kde si to kosmonaut jen tak ve skafandru hasí kolem Měsíce. Tohle se prostě musí ocenit, rozhodně to mám radši, než když tam autor jen tak frkne hvězdnou bránu a jen tak zmíní červí díru, o které stejně nic neví. Pak prostě nezapomenu na povídky, které se zaobírají otázkou, co je to vlastně život, co je vědomí a že by si nabubřelé lidstvo prostě nemělo myslet, že jediná možná forma života je ta naše. Takže proč by telefonní síť nemohla mít vědomí, když má v sobě víc přepínačů než lidský mozek, proč by život nemohl vzniknout ve Slunci nebo naopak na "opuštěné" planetě mezi galaxiemi (pochopilo by vědomí na bázi supravodivosti vůbec naši existenci?). Je to taková scifka staré školy a určitě stojí za přečtení.... celý text

Ta přede mnou 2017, J. P. Delaney (p)

Seriál už jsem viděl dřív, takže jsem měl velkou pomoc při vizualizacích šíleného studeného domu, což bylo tedy pro čtení velké plus. A celý koncept dvou paralelně vyprávěných příběhl z jednoho zběsilého domu s milionem pravidel pro používání, dotazníky spokojenosti atd, tak to je bezva. Trochu mi to pokazil konec, jakoby došla fantazie, nějak se to celé vyřešilo strašně rychle a víc tím vynikly logické nedostatky. Hodnotím jako lehký nadprůměr.... celý text

Nebe nezná vyvolených 2005, Erich Maria Remarque (p)

No, tak co k tomu. Krásný a smutný příběh, který jsem za život četl několikrát, pokaždé mi dal něco jiného a teď byl - díky jistým smutným rodinným záležitostem - obzvláště intenzivní, protože jsem si prostě více uvědomoval řadu věcí, které si mladý bezstarostný člověk až tak k tělu nepřipouští. Kniha je to vlastně o nevyhnutelnosti smrti. Svádí k sobě holčinu, která je těžce nemocná na plíce a víceméně ví, že to má spočítaný a automobilového závodníka, který žije na hraně a plánování budoucnosti pro něj končí jen dalším závodem. Rozhodnutí, jestli těch pár měsíců užít naplno nebo být hodný a nějaký ten týden či měsíc života si přidat asi není to, co by člověk chtěl někdy řešit. Lillian s Clerfaytem zvolí život na plno, ikdyž oba vědí, že to prostě jednou přijde. Jen doporučuji.... celý text

Černý obelisk 2017, Erich Maria Remarque (p)

Dalo by se říct, že je to taková obyčejná kniha o obyčejných životech. A je to samozřejmě pravda. Ale děj se odehrává v Německu v roce 1923 a tím obyčejným příběhem autor přibližuje normálním lidem tehdejší dobu a tak trochu osvětluje, jak se vlastně mohlo stát, že se Německo z jedné prohrané světové války prokousalo do té neskutečně hrůzné světové války druhé. Vidíme inflaci v praxi (jako tu pořádnou, nikoli těch "pár" procent, co nás letos vytáčí) a všechny důsledky, které - společně s národní hrdostí a depkou z prohrané války - vedou k tomu, že se řada lidí navleče tu vyblitě hnědou košili... Potud dílo geniální, tohle mi hodiny dějepisu prostě nedaly. Na druhé straně je fakt, že mě četba neuchvátila jako třeba z podobného soudku Vítězný oblouk, který jsem lousknul hodně rychle. S obeliskem jsem se pár dnů pral a filozofování (většinou s Isabelou) všechno zdržovalo a mě uspávalo. Proto je to snad první kniha od autora, která ode mě nemá plný počet. A jestli taky poslední, tak jedině dobře, ještě mi od něj pár knih chybí.... celý text

Purpurové řeky 2001, Jean Christophe Grangé

Z knihy jsem hodně na rozpacích a všeobecné nadšení prostě nemohu úplně sdílet. Kniha je poměrně čtivá, nahodí nám 2 linky zločinu a 2 netypické vyšetřovatele. Linky se ve finále propojí a kniha dojde radostně do finále. Potud v pohodě. Ovšem šílená překombinovanost celého příběhu, to pro mě prostě bylo moc. Postav hromada, ale můj vztah k nim byl buď žádný nebo negativní. Nedávno jsem v jednom komentáři četl něco ve smyslu, že by si dotyčný už chtěl přečíst detektivku, kde je vyšetřovatel normální, bez démonů alkoholu, drog či jiných, ženatý a platí si normálně pojištění. Na tuto knihu mi ten výrok totálně pasuje, vyšetřující partička je plná temnoty a všemožných traumat a všeho prostě moc škodí. A vztah k vyšetřovateli, který brutálně někoho zabije nebo si jen tak pro formu šlohne luxusní auto, si prostě nejsem sto nějak vybudovat. SPOILER: Konec byl opravdu překvapivý, ale nevím, nevím, na všechny ty zápletky s nerozeznatelnými dvojčaty mám prostě svůj nevěřící názor... A celá šílená konspirace, trvající desítky let, no jestli mě autor netahal nějak moc za fusakli... Film jsem kdysi viděl, ale absolutně ve mě nic nezanechal, kromě toho, že byl napínavej a hrál v něm Reno. Tak asi na to po letech pod dojmem knihy kouknu. EDIT: kouknul jsem a je to taky strašný, sice Renovi filmaři zmenšili index hajzlovitosti, ale zmatený děj a minimálně moje oblíbené otisky prstů dvojčat, atd atd... prostě tam všechno zůstalo, smutné.... celý text

Otevřený hrob 2017, Angela Marsons

Předchozí díly (zatím) neznám, tak moje první setkání s inspektorkou Kim. Zjednodušeně bych to označil jako fajn čtení na léto, sice je to z prostředí výzkumáku na mrtvoly, ale severskou brutalitu to naštěstí postrádá. A možná proto mi Kim prostě přišla fajn. A ano, jsou tam nějaké ty logické díry a minimálně jednoho z padouchů jsem měl v hledáčku víceméně hned, ale četlo se to dobře a rychle a další setkání s touto policistkou rozhodně do budoucna nevylučuji.... celý text

Příběh služebnice 2008, Margaret Atwood

Seriál znám, ale ten knihu vyčerpal už na začátku a přijde mi sérii od série tragičtější, vizuál stále dokonalý, ale ten děj je hloupější a hloupější a logiku to už postrádá kompletně. Nebýt výzvy, pravděpodobně bych se do toho nikdy nepustil. Zásadní problém knihy je pro mě to, že je psaná tragickým způsobem, kterému interně říkám "monotónní vršení myšlenek bez ladu a skladu", prostě myšlenky nějak plynou, přímou řeč to až na výjimky nepotřebuje, neustále se přechází do jiných časů, míchají se vzpomínky s aktuálně popisovanou současnosti a tak dále. Prostě ve smyslu, že chytla za kliku od dveří, ale ty otevřela až po pěti meditačních odstavcích, protože za starých časů měli s manželem doma taky kliku. Plus mínus nějak tak. Prostě se to četlo příšerně. A dějově je to jen pár seriálových dílů, nic víc se nedozvíte. A pak přišel finální výsměch "Nějaké otázky?". No ty vole stovky, protože o celým slavným gileádu jsem se stejně nic nedozvěděl, ani jak začal, proč začal, ale ani jak dopadl, do čeho se proměnil a tak dále, a tak dále. Nic, jen chaos. Hodnotím přísně, ale čtení bylo utrpení a vlastní děj a myšlenky nejsou na té úrovni, abych to nečtivost odpustil.... celý text

Sběratel kostí 2016, Jeffery Deaver

Četlo se dobře a rychle, ale celé to bylo takové zvláštní a s tím, jak autor příběhu nakládal a nakládal, tak prozměnu méně a méně uvěřitelné a finální série zvratů a odhalení už vlastně úplně mimo. Náhoda, že se do toho všeho dostala ještě terroristka, no to jako divný. A odhalení hlavního padoucha vlastně bylo jen pro to, že se padouch sám přišel nechat odhalit... Pro mě žádná pecka, ale čtivá a lehce nadprůměrná.... celý text

Mám tě ráda, nemám tě ráda 2020, Jo Watson

Takže předesílám, že je jsem to přelouskal kvůli výzvě a že mi tohle z těch africkejch autorů přišlo prostě nejschůdnější, ačkoli je to žánr, který fakt normálně nečtu a nejspíš ani hned tak číst nebudu. Dějově je to taková pitomoučká variace na Popelku a tím je asi řečeno všechno. Od začátku víte, jak to dopadne. Ale jak to mám sakra ohodnotit???? V mezích daného žánru je to prostě špička (co mohu posoudit jako chlap, co čte obvykle něco úplně jiného), je to čtivé, čtenářky dostanou přesně tu dávku romantiky a sexu, co tu má být a poslzí si u brutálně přeslazeného finále. A když už jsem se na knihu naladil (vypnul mozek), tak prostě musím přiznat, že jsem se dlouho u žádně knížky tak nechechtal. Na druhou stranu to prostě je strašně pitomý. Takže hodnotím žánr a proti reálné kvalitě přihazuji minimálně 2 hvězdy, jednak za humor a evidentně za záchranu tohoto tématu výzvy.... celý text

Sluneční jezero 1968, Ludvík Souček

Já vím, že se tohle nemá a nedá hodnotit úplně racionálně, ale tady už prostě Souček zašel dost za hranu. Předchozí 2 díly byly super a velice umně kombinovaly staré záhady, které už tu pár set či tisíc let jsou s dovymyšlenými dalšími fakty a ono to celé fungovalo a víceméně to funguje i v této době. Děj Slunečního jezera se ale odehrává na Marsu a hodně "faktů" už prostě dneska víme, že je to úplně jinak. Takže je to celé degradováno na takovou scifi hodně velkou pohádku o výpravě na Mars, která z nuly odstartovala za nějaké 2 roky na první dobrou, která tam našla kanály a relativně bujnou vegetaci, bez problémů a ultrapodrobných testů se hned vrhli na dýchání místní atmosféry a tak dále a tak dále. A co mi vadilo nejmíň, tak byla právě ta skupina Vikingů, za kterou vlastně letěli. Jako zakončení série to celkem ušlo, ale kdyby zůstal autor na Zemi, tak by asi z dnešního pohledu lépe udělal. Hodnotím docela přísně, ale předchozí 2 díly prostě byly mnohem lepší. Trochu jsem teda zvažoval, že přihodím hvězdičku za ten fakt, že v sobě soudružka Alena neobjevila zničeho nic velký talent na staroislandštinu a nedostala se tím pádem do posádky, ale ne, nedám. Ale aby nedošlo k omylu, nadprůměrné hodnocení pro starou českou scifi pořád považuju za super.... celý text

Runa rider 1967, Ludvík Souček

Celkem svižná série "reportáží" o tajuplných mimozemšťanech na Islandu a pro jistotu ještě někde v americe pokračuje a rozhodně kvalita neklesá. Politika takřka zmizela, což osobně hodně kvituju. Ejhle, ono to bez toho postě šlo. Autor nás teda celkem zbytečně pošle do ameriky, je to evidentně jen z toho důvodu, aby mohl zkomponovat velkou mimozemšťanskou teorii, ale vlastně proč ne. Za ten zidealizovaný konec spíše pro děti, kdy se národy radostně spojí a celá parta nekosmonautů se automaticky dostává na horké kandidáty do posádky, jsem původně chtěl snížit hodnocení, ale prostě jako poplatné době vzniku a cílové skupině čtenářů se to brát musí. Hodnotím stejně, jako první díl, skoroabsence politiky by hodnocení zvedala, ale zase jistá překombinovanost některých teorií to zase snižuje, takže zase pěkných 80%.... celý text

Cesta slepých ptáků 1964, Ludvík Souček

Tak mám za sebou celkem třetí přečtení, přičemž od toho prvního uplynulo více než 30 let. Bez debat klasika české scifi, kterou jsem v té pubertě nadšeně zhltnul, ideologii úplně ignoroval a šel jen po té scifi lince, užíval si čtivost a mix s všemožnými ufo důkazy. Po třicítce už jsem nad ideologií znechuceně brblal a teď už jsem byl jen znechucenej. Zbytek je ale super, je to čtivé (což u autora není vždycky pravidlo) a má to docela hlavu a patu. Proto se výsledné hodnocení přiděluje hodně těžce. A dovolím si tedy nesouhlasit s větou v předchozím komentáři a prostě musím konstatovat, že ideologie tam možná tehdy musela být, ale nevěřím, že v takovém extrémním rozsahu. Koneckonců následující Runa rieder je proti této knize úplný čajíček. Tohle prostě bylo moc a jediné vysvětlení mám, že to tam Souček prostě narvat chtěl. To prostě není, jako když se primář Sova jednou letmo zmíní, že bude dělat přednášku pro svazáky a hned už jede dál na nějakou tu totální endoprotézu. Tady je to samej soudruh, zlá NATO, která vpodstatě vykořisťuje islandský lid a netouží po ničem jiném, než aby postavila tu bombu, která zabije miliony hodných lidí z komunistického bloku. Taky jsem se slušně bavil, jak odkazy na vědce jsou adresně jménem, pokud jsou to sovětští vědci, pokud je to výzkum vědců jiné národnosti, tak je to v naprosté většině uvedeno jen jako "vědci". A samozřejmě, že všechno v dobré obrátí místní rudé právo a pochod prostých lidí směrem k hoře. No ach jo. Hodnotím teda 4, primárně z nostalgie a prostě proto, že se ta série reportáží fakt dobře četla. --------------- Pamatuju se jako dnes, co jsi mi tehdy řekl: komunismus není vývozní zboží, Bjelke. Ten si musíte udělat vlastníma rukama u vás doma… Řekl jsi to tak, viď?“ --- Ostatně, budou si myslet, že jsi blázen, a rovnou tě z redakce vyhodí.“ Leif zavrtěl rázně hlavou. „Nevyhodí. Já sám člen strany. V redakci znají mne…,“ teď si Jirka přestal zavazovat botu, roztáhl pusu od ucha k uchu a rozzářeně se na Leifa podíval. --- „Tři soudruzi na jednoho měšťáka – to je přesila, Jyrry. Tak tedy dobrá – já jsem taky pro Thjódviljin, abychom byli dočista jednotni. Ostatně, většina by asi stejně rozhodla, že? Tak je to správné, mezi…,“ Bjelke chvilku váhal a pak dopověděl: „… mezi námi soudruhy, nebo ne?“ --- Nemám tu skálopevnou víru v zázračnou moc rudých časopisů jako ty a raději připravím dynamit.“ „Jen počkej, však on tě ten rudý časopis přesvědčí!“ odsekl jsem zpátky... --- Jmenoval se Jón Gunarsson, za deset minut jsme si už říkali „soudruhu Jóne“ a „soudružko Aleno“ a za další čtvrthodinu už jen „Jóne“ a „Aleno“... celý text

Velitelem v Osvětimi : autobiografické zápisky 2006, Rudolf Höss

Informace o nejděsivějších časech našich dějin a to přímo z "první ruky" od budovatele tábora a architekta nejšílenějších továren na smrt, tak to tedy byla síla. Merleho dramatizaci jsem už četl 2x, takže jsem trochu tušil Hößovu psychologii (prostě magor, co do puntíku a s uspokojením plnil jakékoli rozkazy). Ale i tak je to pro mě nepochopitelné a hlavně pořád (a to už jsem toho na toto téma přečetl opravdu hodně) něpředstavitelné. Prostě jsou všechna ta čísla už tak moc obrovská, že se jen těžko představuje co to znamená 1.5 milionu mrtvých, jak na té ploše mohlo existovat v jednu chvíli 100 000 a více lidí, co to znamenalo 1000 lidí v jedné plynové komoře, atd, to nepobírám a před lety mi v tom nepomohla ani návštěva Osvětimi a jen tomu všemu přidala děsivější rozměr. Höß mě ve svých zápiscích vlastně nezklamal, předkládá často jen holá fakta, překvapivě nekrmí čtenáře srdcervoucími pohádkami, že on nic, že to někdo jinej. Na druhou stranu hodně věcí přikrášluje (třeba průběh zplynování, který prezentuje jako vlastně strašně humánní a cool věc), děsivé podmínky vězňů zmiňuje jen velmi okrajově a celou řadu věcí takticky vynechává úplně (asi nejvíce z toho křičí praktická absence Mengeleho, ten a jeho pokusy, jakoby podle Höße v Osvětimi vůbec nebyli). A prostě nevěřím, že by velitel komplexu neměl alespoň řádovou představu o množství "jednotek", které tábor "zpracoval". Co se mého hodnocení týče, tak literárně to není žádné veledílo, které ještě "kazí" předmluvy, dovětky a hromada poznámek, ale jako literaturu faktu hodnotím po stránce informací a musím tedy za plný počet. ---------------- Jistěže byl takový rozkaz čímsi neobvyklým, čímsi nestvůrným. Avšak při náležitém zdůvodnění se mi tento likvidační postup jevil jako správný. Žádnými úvahami jsem se tehdy nezabýval — obdržel jsem rozkaz — a mou povinností bylo jej splnit. O tom, zda byla tato masová likvidace Židů nezbytná, anebo ne, o tom jsem si žádný úsudek dovolit nemohl, tak daleko jsem nemohl vidět. Jestliže „konečné řešení židovské otázky“ přikázal sám Vůdce, pro starého nacionálního socialistu žádné další úvahy neexistovaly, tím méně pro velitele SS.... celý text

Noc 2018, Bernard Minier

Čtvrtý díl série musím rozhodně pochválit. Měl jsem teď od Servaze docela dlouhou pauzu, ale i tak mám pocit, že čtivost série a dějový spád se lepší díl od dílu. Na scénu přichází zase Hirtmann, který má sice rád vážnou hudbu, ale jinak je to zvrácený šílenec s bohužel geniálním mozkem. A asi základní vodítko pro četbu je to, že Hirtmann nezanechává stopy, kromě těch, které zanechat chce a to pak má svůj důvod, který se ale může projevit až někdy v budoucnu po mnoha krocích. Kdyby ten úchyl raději hrál šachy, mohl to dotáhnout daleko. Kromě toho máme na scéně policajtku z Norska a českou dušičku potěší, že je kousililínek děje taky v Praze. A samozřejmě manželské duo úchyláků, to taky nemá chybu. Tady bych vyzdvihl, že ty úchylárny a drsné popisy jsou subjektivně tak akorát, kniha se nevyžívá v detailních popisech brutality všeho druhu, jak to dělá třeba duo Keplerů nebo pan Carter. Upřímně mi to vyhovuje, kniha se nestane automaticky dobrou, když budu vědět, kolik přesně střev kdo vytáhl z oběti. Víc toho bez spojlerování napsat asi nedokážu. Kniha přečtená rychle a čtení bavilo, rozhodně někdy přijde na řadu další díl série. A určitě mohu doporučit každému, komu první tři díly přišly ok, globální dějová linka se zase posune, ale samozřejmě zase neuzavře. Plný počet ale dát nemůžu, jestli mi něco vadí, tak je to nereálné supermanství hlavních hrdinů a to, co Martin předvedl pár minut po vlastní operaci, je prostě tak nesmyslná fikce, že minimálně za to jde hvězda dolu (jsem v dobrém rozmaru, normálně bych byl asi tvrdší).... celý text

Hellraiser 2021, Clive Barker

Asi je to fakt klasika, ale klasika, která se mi prostě stylem nerefila do vkusu. A podobnost s Kingem taky neberu jako doporučení. Tak alespoň, že je autor o těch 22 let starší než já. K ději toho moc říct bez okatého spojlerování asi nedokážu. Ale příznivci žánru si tu jistě díky různým přízrakům z jiných sfér, krmení jiných přízraků krví atd, jistě svoje najdou.... celý text

Ti druzí 2020, C. J. Tudor

Moje první kniha od autorky, tak jsem úplně nevěděl, co čekat. Ve finále hodnotím kladně, pozvolně se rozjede několik příběhových linek a ty se v průběhu začnou proplétat a spojovat ve stále rychlejším tempu. A rozhodně kvituju, že se autorka snažila vysvětlit víceméně všechny logické záhady. Osobně si ale myslím, že to šlo napsat bez té nadpřirozené linky jako čistokrevný thriller a možná by to pak bylo ještě lepší, takhle si člověk říká, že vlastně pohádka, ale to má každý čtenář jinak.... celý text