david8843
přečtené 103
Ghúl
2023,
Brian Keene
Brian Keenee není žádný posera, který své postavy chová ve vatě, právě naopak. Od začátku do konce se mu daří udržovat pocit nejistoty a nepohodlí. Ctí pravidla žánru a vrchovatě rozdává ty správné emoce. Zatínaly se mi zuby, strachoval jsem se o postavy, cítil jsem znechucení. Tady je svět ještě v pořádku. Všude se dočtete, jak kniha klame tělem. Že monstrum z přebalu není zdaleka to nejhorší, s čím se budou naši hrdinové potýkat. Je to přesně tak a je to nesmírně osvěžující. Umně vykreslený ghůl slouží hlavně jako nechutný katalyzátor mnohem bytostnějších událostí. Hrůz skutečného světa, které tnou do živého o dost víc než ostrý pařát. Jedinou výtku bych měl k lehce uspěchanému finále. Děje se tam toho strašně moc, což mi k do té doby elegantně plynoucí knize moc nesedlo. Vše ale odpouštím po poslední inkasované facce, díky které cítím sladké znepokojení i po dočtení. Nádhera.... celý text
Popravčí
2019,
Chris Carter
Carter se drží pevně toho, co se mu podařilo v prvním díle. Jakkoliv je ale šablona kvalitní, tak tomu chybí nějaký posun, invence nebo vývoj postav. Třebaže se Popravčí čte dobře, je to jen epizodní příběh s nulovým přesahem.... celý text
Doručovatelky
2022,
Alex Smith (p)
Je to sice ukázkově nenáročná četba, ale proto snad ještě nemusí rezignovat na logiku. Robert Kett je legendární londýnský detektiv na odpočinku, který je náhodou přizván k novému případu. A ten řeší, prosím podržte se, pomocí své intuice. Bez jediného důkazu spřádá teorie, obviňuje podezřelé a ty následně mlátí do hlavy. Do nebezpečných situací se vrhá zásadně bez vysílačky, baterky nebo nějaké zbraně. Když má štěstí, někdo mu půjčí. Je impulzivní, nevynechá jedinou příležitost nastavit nepříteli nekrytá záda a nechat se po nich přetáhnout. Robert je prostě ztělesněná nekompetentnost. A všichni mu za to tleskají. Případ zmizelých dívek je přímo hloupoučký. Působí jen jako vata, na které se má vyprofilovat Robertova postava před dalším dílem. Nepřesvědčivá motivace zločinu je naprosto bolestná a celé to postrádá vyšší smysl. Těch pár aspektů, které smysl dávají, jsou potom tak předvídatelné, že na ně přijdete dřív než pan šéfinspektor. Co Doručovatelky zachraňuje, je čtivost a délka. Prostě kniha sviští jak kostka ve skluzu. Překvapivě dobře fungují popisy soužití Roberta s jeho dcerami. Jakožto detektivní thriller je kniha brak. Ale jako úsměvný román o tatínkovi, který mezi staráním se o své dcery pomáhá policii s případem, působí příjemně relaxačně. Celé to odsýpá a konec přichází ve správnou chvíli. Pokud by kniha věnovala té zpackané detektivní linii jen o pár stránek navíc, asi bych hodnotil přísněji.... celý text
Billy Summers
2022,
Stephen King
Premisa je solidní, představení postav dokonalé, ústřední charakter instantně sympatický. Celé to odsýpá, nájemný vrah se připravuje na svůj poslední job, karty jsou rozdané. V té chvíli přijde první krize. Příběh se zastaví. King začne přešlapovat na místě. Očividně neví jak dál, a tak začne dělat z prdu kuličku. Není ale troškař, proto vytvoří celou novou retrospektivní dějovou linii. Zpočátku to funguje, propůjčuje to hlavní postavě hloubku, bezva. Jenže se to po chvíli zají. A tak mistr vymyslí něco dalšího, a zdržuje a zdržuje. Celý dominantní střed knihy je skákání tam a zpět po nových postavách a dějových liniích. King hledá nějaký směr, tápe, ale je mu líto přestat psát. Občas, když už je to neúnosné, si přeci jen odskočí k původní premise. Nikdy to ale netrvá dlouho. Nejednou má člověk pocit, že místo jedné knihy čte 3 různé bichle zároveň. Stephen King samozřejmě umí a o kvalitní řemeslo není nouze. Jako celek je to ale zážitek neuspořádaný a neřízený. K tomu všemu se ústřední postava Billyho Summerse pod tím náporem začíná trochu kroutit a ztrácí pevnost. Když už je King fakt v háji a věc není možné déle natahovat, zachrání se tím nejhorším způsobem. Odloží původní dějovou linii o nájemném zabijákovi stranou a začne stavět úplně nový příběh točící se kolem jedné z mnoha naplavených postav. Působí to pitomě a chaoticky? Samozřejmě. Ale nějakým zázrakem to nakonec celé funguje. Pohromadě to udrží závěr. Ten se Kingovi, očekáváním navzdory, podařil důstojně. Svázal v něm své rozhárané myšlenky do překvapivě konzistentního celku. Bohužel za to zaplatí původní dějová linie o nájemném vrahovi. Ta vyzní mělce a má problém utkvět. Její postavy jsou postupně redukovány až na dřeň, stal se z nich komparz v úplně jiné hře. Aby si to udrželo poutavost, začíná King využívat provařené, leč fungující klišé. Hlavní housle ale nyní hraje ona nová hlavní dějová linie, kterou začal stavět až někdy v půlce díla. Její závěr je poetický a skýtá i nečekanou originalitu. Vážně, na tu hrůzu velký respekt. Billy Summers po sobě ale i tak nechává spoustu bordelu. Nevyužité motivy, odhozené postavy, zaniklé linie, logické přešlapy. A taky pachuť neuvěřitelnosti ulpívající na charakterech, které byly napasovány násilím do poloh, kam původně nepatřily. Asi jsou to věci, které jsme si zvykli Kingovi v hororech odpouštět. Pro žánr thrillerů, postavený mnohem více na důslednosti a promyšlenosti, je tohle free-stylové psaní ale nedostatečné.... celý text
Rybář
2021,
John Langan
Tak trochu Lovecraft z Lidlu. Všechny suroviny tam jsou, akorát ne ve vrcholné formě. Monstra a skutky tak hrůzné, že se vymykají lidskému chápání, nejsou popsané dost působivě, abych si z nich sedl na zadek. Temná magie překračuje hranu horroru a cachtá se ve vodách fantasy a skoro soubojích čarodějů. Navíc je to podivně napsané. Nikoliv komplexně a náročně, jen divně. Často se lítá v ději sem a tam, nejdřív se popíše konec, pak začátek, následuje střed a pak se pokračuje v začátku. K tomu neintuitivní střídání časů, za které asi může 13 let psaní, během nichž se autorův styl zákonitě vyvíjel. Přes to všechno je Rybář v dnešní době, kdy se za horor považují pohádky od Darcy Coates, nadprůměrná a vybočující kniha. Sice mi z ní nespadla čelist, ale nelituji.... celý text
Trhlina
2016,
Jozef Karika
Není to bez chyby, ale stejně tu pětku napálím. Už jen za to, že je to opravdu horror, narozdíl od některých bestsellerů, které si tak jen říkají (běž se vycpat, Darcy Coates). Smekám nad ukázkovou prací s postavami a čtenářovou imaginací. Po vzoru Lovecrafta využívá Karika nejsilnější lidský strach, a to strach z neznáma. I po dočtení ve mě zůstává onen lahodný pocit neklidu a znepokojení.... celý text
