Daydreamer
přečtené 609
Neználkovy příhody
1996,
Nikolaj Nikolajevič Nosov
Jak už psali mnozí, nádherná kniha. Četl jsem ji mnohokrát, jen o něco méně "krát" než "Sluneční město", které se mi líbilo ještě víc. Četl jsem ji i dětem. A byl jsem také nadšený z ilustrací Jaromíra Zápala. A ano, je v těch mých vzpomínkách trochu nostalgie, ale té já se vůbec nebráním...:-)... celý text
Pán much
2003,
William Golding
Mimořádný čtenářský zážitek. (Líbila se mi i filmová verze z roku 1963 - kdo snad, jako já, zažil někdy promítání s živým překladem :-) v bývalém Filmovém klubu v Klimentské ulici možná taky jen tak nezapomene). Po katastrofě, kdy chlapci, bez jediného dospělého, zůstanou sami na ostrově, se pokus o soužití za zachování "pravidel civilizace" poměrně rychle zhroutí. Skupina kolem Jacka postupně klesá až na úroveň divošství a terorizuje ostatní. A dochází i k úmrtím. Jen dvě citace: ---------------------- „Ale doufám, že zabit nebyl nikdo, co? Mrtvoly veškeré žádné?" „Jenom dva. A ti jsou pryč." Důstojník se sklonil a podíval se na Ralpha zblízka. „Cože? Dva zabití?" Ralph znovu přikývl. Za jeho zády se celý ostrov otřásal v plamenech. Důstojník zpravidla poznal, kdy lidé mluví pravdu. Tiše hvízdl. ------------------------ „Viděli jsme váš kouř. A vy vážně nevíte, kolik vás tu je?" „Ne, pane." „Člověk by myslel," řekl důstojník a představil si, co všechno se asi ještě dozví, „člověk by si myslel, že smečka britských chlapců - a vy jste přece všichni Britové, že ano? - se ukáže z lepší stránky - víte –“ „Ze začátku to tak bylo," řekl Ralph, „ale pak se všechno – " Zarazil se. „To jsme ještě táhli za jeden provaz ... ---------------------------------- Každý knihu hodnotí pochopitelně podle svého. Nicméně, pokud někdo v tomto případě udělí "odpad", vypovídá to zcela evidentně mnohem více o čtenáři samotném, než o knize :-)... celý text
Upomínky
1931,
Karolina Světlá (p)
Upřímně - nečekal jsem, že mne kniha až natolik zaujme :-). Archaický jazyk mi sice trochu vadil, ale není to nic, co by člověk nezvládl. Paní Karolina se zde rozepisuje vlastně jen o době svého mládí, ale s velkou upřímností, a, pokud mohu soudit, se snahou o objektivní vylíčení toho, co ji v oněch letech potkalo. Její mládí, vzhledem k tomu, jak byla založená, nebyla rozhodně žádná idylka - ale to zjevně platilo pro většinu jejích vrstevníků. Jednoho opravdu překvapí, jaká se tehdy u dětí uplatňovala výchova, pokud se to výchovou vůbec dá nazvat. Právě tak se zde dočtete o takřka obludné diskriminaci žen, a rovněž o všudypřítomném němectví a potlačování všeho českého, o dominanci německého jazyka ve škole a často i doma. Je to opravdu velmi poučné čtení... celý text
