Demi.mp3
přečtené 98
Miluju tě. Já vím
2021,
Nofreeusernames (p)
Tohle se podle mě moc nepovedlo. Stejně jako u prvního dílu jsem nečekala nic zázračného, ale tady jsem byla zklamaná. Autorčin styl psaní se mi líbí, ale tady mi to připomínalo “kolik odkazů na popkulturu dokážu nacpat do jedné věty“. Stejně tak mě dost zklamala i Ava. Tohle měla být knížka o holce, která se nebojí šílených plánů, nezáleží jí na tom, co si o ní lidé myslí, a je nepředvídatelná. Místo toho jsem dostala holku, která “není jak o ostatní holky“, je posedlá tím co si o ní lidé myslí a jak vypadá a hlavně, nemá své šílené plány a není nepředvídatelná. I když v Navždycky mělo nějaké věci, co nedávaly smysl (např. časové rozestupy u zpráv), kterých jsem si ani pořádně nevšimla, tady jich bylo hodně. A byly nápadné. Tak třeba už jenom to, že u sms nejsou vidět tři tečky, když někdo píše. Pak tu je třeba moje oblíbené klišé z feelgood romantických filmů ze střední, aneb “já udělám tohle a celá škola se ke mně přidá!“. Mezi věci, co mě nebavili číst pořád dokola, počítám třeba: ‚Avo jsi jednorožec‘, polonazí spocený svalantý kluci, vaření žab nebo nutnost nacpat všude kus lyrics z čehokoliv. Taky zde bylo několik spoilerů ke knihám (kdybych nečetla Baladu o ptácích a hadech, byla bych naštvaná a stejně kdybych už dávno neměla vyzrazený ACOTAR), a možná nějaké malé varování by bylo fajn. Protože ne, ne všichni jsme ještě nečetli všechny YA fantasy. A na závěr, pokud jste si užili první díl a nebyla to pro vás “ta blbost co je celkem fajn na víkend“, asi budete nadšení. Já ani moc nejsem a se sérií končím.... celý text
