Denaille přečtené 652

Měsíční oko 2011, Libba Bray

Akademie Evernight 2010, Claudia Gray (p)

Jak je důležité míti Filipa 2008, Oscar Wilde

Jedna z nejúžasnějších her, co jsem kdy četla. :) Pokud budu mít možnost, chci to vidět na živo... Musí to být zážitek... :D

Malý princ 2005, Antoine de Saint-Exupéry

Jelikož je to taková pohádka nepohádka pro děti, jazykově se to dá zvládnout bez potíží. Horší už je správně pochopit význam některých vět, které v sobě nesou filozofické zamyšlení nad světem a nad lidmi. Popravdě jsem Malého prince začala číst dvakrát a nikdy ho nedočetla. Možná to bylo tím, že to bylo na internetu a neměla jsem v rukou knížku. Teď jsem s tím vůbec žádný problém neměla. Jedna část příběhu zajímavá není a druhá ano a přitom se obě dvě sféry těsně prolínají. Samotná zápletka zní nudně - pilot havaruje na Sahaře, objeví se princ, pilot kreslí beránka a pak princ cestuje... Nezní do nijak zajímavě. Dítě by u toho asi hravě usnulo. Jde právě o tu druhou stanu příběhu, která v sobě skrývá alegorii na lidské vlastnosti. Autor se zamýšlí nad jednáním lidí a z princova (dětského) pohledu se to snaží pochopit. Pravdou je, že jsme knihu rozebírali ve škole, takže jsem seznámena se všemi hlavními myšlenkami, ale nevím, jestli bych byla natolik schopná je tam najít sama.... celý text

Levá ruka boží 2010, Paul Hoffman

Čekala jsem něco úplně jiného. Možná už jsem tak ovlivněná YA literaturou, že mě trochu drsnější příběh trochu překvapí. Opravdu jsem si myslela, že jde o fantasy s nějakým andělem v rukou Božích, jak si to jde vyřídit s těmi zlými chudáky, kteří mu přijdou do cesty. Šmitec a konec. Rozhodně jsem se při čtení bavila. Hned od začátku mě to chytlo a musím říct, že je to docela doba, co mě kniha tahle zaujala a přitom to není nic úžasného. Velmi příjemně se to čte. Cala jsem si zamilovala, je to po dlouhé době první knižní hrdina, který si našel cestičku do mojí pomyslené hrdinské top ten. Možná pár dní strávím tím, že budu mlátit hlavou do zdi a možná se taky stanu Levou rukou boží. :D... celý text

Evžen Oněgin / Евгений Онегин 1999, Alexandr Sergejevič Puškin

Hlavní myšlenka je vlastně celá definice romantismu. Žena v nenaplněné lásce, která se nenechává unést svými city, ale je věrná svému manželovi. Tajuplné prostředí lesa a literatury někde na vesnici - co víc k tomu říct? S takovým příběhem se každý ztotožní. Myslím, že každému se může stát, že se zamiluje do někoho jiného, i když už je třeba několik let šťastný v manželství. Něco takového nikdo nemůže předvídat. Otázkou je ale, co s tím dělat? Člověk si pak musí určit své hodnoty a zeptat se sám sebe, jestli je natolik mladý, aby mohl opustit svoji rodinu nebo současného partnera a začít zase znovu. Jestli je důležitější přátelství, které se podařilo vybudovat, nebo láska, která může časem zase vyprchat... Čas od času mám chuť na nějakou slaďárnu, něco děsně romantického. Bohužel jsem člověk, který na happy-endy v tomhle ohledu moc není, protože to s láskou nikdy není tak jednoduché. Evžen a Taťána se stali párem, který si už budu pořád pamatovat. Hlavně kvůli tomu smutnému konci. Myslím, že se Taťána zachovala správně (a nevím, jestli bych na jejím místě udělala to samé). Musela jsem se sní srovnávat a hledat v sobě odpověď na to, bych opravdu udělala já sama.... celý text

Na jih od hranic, na západ od slunce 2004, Haruki Murakami

Když jsem začala číst, měla jsem pocit něčeho známého. Pátrala jsem v paměti a přemýšlela, čím to je. Pak jsem knihu přirovnávala k Nokturně od Ishigura (jediný další japonský autor, kterého jsem četla) a dokonce i ke Garpovi od Irvinga, protože se mi to zdálo podobné. Ale nakonec jsem došla k závěru, že je tam Coelho... Proč? Zdá se to divné. Hodně divné, když porovnáme oba autory i jejich styl a příběhy. Přesto mě poselství téhle knihy doslova spojilo se Záhirem. Struktura příběhu je docela stejná - muž, který řeší problémy se ženou. Ale to, co tuhle strukturu obklopuje je úplně jiné kafé a přitom z toho všeho vyplyne stejný závěr. Haruki Murakami do toho ještě vkládá prostředí Japonska, jeho kulturu. Ale Coelho v Záhirovi jde jenom o duševní ponaučení. Je docela zvláštní, že jsem od Murakamiho sáhla jako první po knihách, kde je romantická zápletka. Přitom bych si nejspíš raději přečetla jeho fantasy a sci-fi tvorbu. Ale jsem teď na to mnohem víc zvědavá, protože si tenhle styl nedokážu spojit s něčím takovým. Nakonec jsem dala čtyři hvězdičky, protože na to, abych tu knihu milovala, je moc realistická a surová. Opět nejde o nějakou vadu, ale spíš o pocity, které ve mě ta kniha vyvolává. Člověk se u ní nerozplývá nad nějakým řízkem s úžasnými svaly a magickými schopnostmi, ani u toho nejde prožívat nějaké napětí, dobrodružství... Je to příběh o životě, o světě, o historii, o lidech... A poslední dobou začínám mít takové příběhy ráda, i když to není úplně můj šálek čaje.... celý text

Cesta za tajemný Hvozd 2003, Paul Stewart

Možná by se zdálo, že už jsem na podobné knihy moc stará, ale stejně jako Harry Potter budou patřit k mým srdovkách, které budu číst pořád dokola. Oba dva pánové mají úžasnou fantazii a jejich příběh mě bavil dokonce i teď. :)... celý text

Sladká jak krev 2007, Petra Neomillnerová

Česká fantasy se hodně liší od toho světového YA žánru, který je mezi námi teens tak oblíbený. Ne každý ho má rád a ne každý čte českou tvrobu už jenom z principu. Petra Neomillnerová má svůj styl. I když je tohle moje prvotina od ní, troufám si tvrdit, že ostatní knihy nejsou zas tak odlištné. Popisuje prostředí s jakousi surovostí a tak realisticky, že se v tom prvky nějakého nadpřirozena hravě ztratí. Není to příběh pro malé, ale pro ty, kteří už něco zažily a chtějí si odpočinout u zajímavé knížky. K sérii Tiny Salo bych přidala šítek - česká Mercedes Thompson 18+. Někomu mohou vadit erotické scény, ale mě se to překvapivě tentokrát nedotklo, protože to k tomu všemu jaksi patří. Svět upírů prostě není pohádka a to se mi na tom líbí, protože to tak má být. Lidé se upírů musí bát.... celý text

Kouř a zrcadla 2009, Neil Gaiman

Neila Gaimana považuji za jednoho z mých oblíbených autorů. Kniha hřbitova nebo Hvězdný prach patří mezi jedny z mých nejoblíbenějších knih. Stejně tak i filmové zpracování Hvězdného prachu. Mimo jiné i Maska zrcadla, což je sice zvláštní film, ale docela se mi líbil. Naopak Coralina mě tak moc nebavila... V první řadě jsem netušila, že půjde o povídky, jinak bych asi váhala, zda si knihu půjčit, či ne. Ty mě nikdy zrovna dvakrát nebavily. Raději si vybírám dlouhé příběhy. Ze začátku to ovšem nevypadalo tak bledě. Trol, svatba nebo stařenka, co si z antikvariátu přinesla svatý grál, se mi líbili. Zbytek povídek, které jsou někde uprostřed knihy jsem vyloženě jenom četla očima, ale na konci se kniha zase díky Vražednému tajemství a povídce Sníh, zrcadlo, jablka dostala do hry. Neil Gaiman umí vystihnout realitu právě v jakési kouřové cloně, kterou se snaží odrazit pomocí zrcadla do světa fantazie. Příběhy postrádají jakoukoliv pohádkovost nebo šťastné konce. U těchle příběhů fantazie děsí. Neil je prostě vynikající spisovatel, ale já se ráda soustřeďují na dějovou stránku knihy a tentokrát mě to prostě nechytlo. Možná, že se mi jeho kniha do rukou dostane za pár let, kdy to budu mít v hlavě srovnanější a ocením jeho genialitu. Cítím, že to v těch povídkách je, ale prostě mi to nic neříká.... celý text

Andělé smrti 2004, Meg Cabot

Stříbrná relikvie 2011, Patricia Briggs

Série Mercedes Thompson je už mezi čtenáři YA literatury známým dílem. Úžasné prostředí i detektivní zápletka jsou originálním nápadem a navíc fantasticky zpracovaným pro všechny možné věkové kategorie. Věřím, že bych to dokázala číst jako náctiletá i jako mamina s břichem, která občas ráda "vypne" a na chvíli si odpočine u nějaké dobré knížky. Hlavně poslední stránky jsem se připitoměle culila a zaklapla knihu s pocitem, že jsem pedasátiletá ženská, která právě dočetla něco děsně romantického a zatím jí u ucha chrápe manžel, z pod peřiny se mu vyvaluje pořádný pivní sval a tak si poslední stránky otevře znovu a dá si opáčko. :D Tenhle díl se mi zatím líbil nejvíc. Mercy už se vzpamatovala z traumatického zážitku, který ji nedovoloval užívat si s Adamem, ale na druhou stranu se objevil mnohem větší problém - smečka.... celý text

Kytice 2010, Karel Jaromír Erben

Jediná poezie, kterou dokoážu číst opakovaně a mám z ní stále stejný zážitek. Dokonce i filmové zpracování se povedlo, takže kdo si stále netroufá, může zkusit film, ale bylo by škoda zůstat jenom u něj.... celý text

Vlčí kletba 2011, André Wiesler

Konečně mě čekal poslední a závěřečný díl celé trilogie a já si pořád nemohla najít čas na jeho přečtení. Navíc mě to ze začátku vůbec nebavilo a nemělo to takový spád, jaký jsem čekala. Přesto se to zase někde v polovině zhouplo a rozjelo se to. Nejenže do děje vstoupily úplně nové postavy, které měli zásadní význam v tom, jak to celé skončí. Netroufám si tvrdit, že je to poprvé, ale nepamatuji si na žádnou knihu, kde by autor skoro v závěru vložil do příběhu někoho, koho čtenář vlastně vůbec nezná, ale má na to pouze pár stran. V tomhle případě tou postavou byla Marie. Zdá se mi to možná zvlástní, protože se mi celý příběh slévá v jeden pospolitý děj, který by nešel sepsat jen do pár krátkých vět. V první knize to bylo 15. století, v další 17. a tahle poslední nesla jakýsi mix, kdy se autor z roku 2007 občas vracel do dob dávných a vysvětloval některé věci nebo pouze podtrhoval tu hlavní dějovou linii v současnosti. Postavy jsou jedno velké neznámé. Po dočtení nemůžu říct, kterou postavu mám ráda a kterou ne. Všechny mají ve světě své místo, jakýsi svůj osud, a zdá se mi jakoby všichni stály někde na hranici mezi dobre a zlem. Jakoby nikdo nebyl ani dobrý ani zlý.... celý text

Síla vzdoru 2011, Suzanne Collins

Třetí díl toho v trilogiích slibuje hodně. Čeká zde to utajované rozuzlení problému. Ve druhém i prvním dílu jsem se spíše soustředila na vztahy. Porovnávala jsem Peetu a Hurikána a fandila Hurikánovi. Ve druhém a třetím díle se postupně odkrývala Hurikánova osobnost a v tom třetím už mi bylo jasné, s kým nakonec Katniss skončí, i když jsem o tom v některých chvílích nebyla úplně přesvědčená. Odhadovala jsem, že se nakonec vykašle na oba. Ze začátku to bylo docela nudné, přišlo mi, že se Katniss pořád po něčem zotavuje. Půlka knihy byla jen o situaci ve Třináctém kraji a o tom, jak se Katniss zase stává něčí loutkou. Myslela jsem, že bude mít nějakou samostatnější úlohu, povede vlastní bandu zbouřenců... ale asi by to bylo hodně laciné. Konec mě opravdu dostal. Všechno proběhlo tragicky a zároveň docela šťastně, ale zanechá to ve vás silné pocity.... celý text

Vražedná pomsta 2010, Suzanne Collins

Pozor, menší spoiler. V několika recenzích jsem pochytila pár názorů ohledně toho, že první díl je asi nejlepší a další už ztrácí pár bodíků... A překvapivě s tím tentokrát nesouhlasím. Těžko říct, proč mě druhý díl zaujal více než ten první. Originální nápad je určitě patrnější v Aréně smrti a druhý díl navíc ztrácí na kvalitě tím zaláskovaným trojůhelníkem. Ale vážně... četli jste Smečku? :D Dle mého názoru jsou pocity Katniss popsané úžasně a při čtení mě ani jednou nenapadlo, že by její rozhodování bylo na hlavu. Docela ji chápu... Mnohem víc mě bavilo, jak se politická situace postupně měnila a dokonce ani druhý návrat do Arény smrti mi nepřišel nesmyslný. Navíc mě překvapil osud Dariuse a Cinny a pár dalších věcí mnohem víc než tomu bylo v prvním dílu. Tam jsem věděla, že nakonec všichni umřou a jak to skončí se dalo odhadnout už od začátku, proto to nebylo takové překvapení... Děsivé bylo pouze to, že čekáte, jakým způsobem zemřou. Nabralo to prostě trochu vážnějšího podtónu. Fakt nesnáším ty chvíle, kdy se Katniss musí před kamerama chovat jako nějaká zamilovaná slepice, proto jsem jenom uvítala, že ji autorka tentokrát dala prostor, aby ukázala, že je silná a samostatná. Navíc se oproti prvnímu dílu stalo, že jsem v některých pasážích doslova dusila smích (, protože jsem se nemohla odrthnout a četla ji do čtyř do rána). Druhý díl, co se týče napínavosti první díl jednoznačně převyšuje. U prvního dílu mě udržovala jenom naděje, že se stane něco neočekávaného, ale závěr byl lehce předvídatelný. Mnohem více by mě překvapilo, kdyby Katniss nebo Peeta zemřeli. V druhém díle se konečně otevřel konec, který jsem nemola nijak odvodit ani si tipovat, jak to nakonec skončí. Uvidíme, jak dopadne ten poslední...... celý text

Démon a zloděj 2011, Darren Shan (p)

Druhý díl se mi zdál o poznání slabší než první, ale prostě musím obdivovat ten nápad. Je to zase něco nového a tenhle svět démonů mi přijde hodně zajímavý. Ani nový hrdina nebyl vůbec špatný. Zápletka byla ke konci mírně předvídatelná, ale úplný závěr jsem takový nečekala. Myslela jsem, že Kah-gaš bude jenom v tom světě, kde předtím byly, když se to Peckovi nepodařilo a ono to nabralo, pro mě zcela neočekávaný směr. Zajímalo by mě, jestli bude jeho příběh autor ještě v dalších knihách nějak rozebírat. Hádám, že z toho asi bude opět více knih...... celý text

Štvanice na ďábla 2011, André Wiesler

Druhý díl mě nebavil tak jako první, ale trochu jsem to čekala. Většinou se stává, že v trilogiích bývají ty středové knihy spíše jakýmsi průměrem celé trilogie a nesou takovou vysvětlovací funkci. Více se toho dozvídáme o Georgovi a nastává tady stěžejní zlom děje, kdy se Hagenova povaha stává tou zlou, což už ale víme od začátku. Člověk se u toho nenudí, protože i přesto, že se dozvíme další část Hagenova života, pořád toho nevíme dost...... celý text

Demonata 2010, Darren Shan (p)

Zatím se mi to hodně líbí. Číst to v deseti, tak jsem posr*** strachy. Autorova minulá sága ovšem začínala taky tak. První díly byly velmi dobré, ale jak knih přibývalo, přišlo mi, že se kvalita snižuje. Doufám tedy, že atmosféra prvního dílu bude stejná i v těch dalších... :)... celý text

Hamlet 1981, William Shakespeare