Denaille
přečtené 652
Pán čarodějnic
2010,
André Wiesler
Vůbec jsem netušila o co v téhle knize půjde. Začátek vypadal slibně, ale pak se děj najednou odebral do úplně jiných končin a místy to zavánělo nudou. Přestože se mi už do čtení nechtělo, prostě jsem musela číst dál. A někde uprostřed knihy jsem si uvědomila, že se mi nechce přestat číst. Velmi mě zaujalo prostředí a postavy. Nejenže si nedokážete vybrat stranu, ke které se přikloníte, ale ani nevíte, která postava si zaslouží, abyste ji postavili nad tu či onu. Z hodin dějepisu jsem vždycky přikláněla spravedlnost na stranu husitů. Ale kde je ta spravedlnost teď? Osudy lidí v té době a jejich předurčenost jejich dědictvím zobrazuje život. A Bůh nejspíš není na ničí straně... Po dočtení všech tří dílů je mi nezbývá než uznat, že první díl je z nich nejlepší. Konec to zabil, něco takového nejspíš nikdo netušil a přiznám se, že já brečela.... celý text
451 stupňů Fahrenheita
2001,
Ray Bradbury (p)
Troufám si říct, že je to Bible budoucnosti... Sice se autor netrefil tak jako Orwell (troufnu si to přirovnat právě k němu. Orwell popsal totalismus ještě před tím, než nastal. Nakonec třeba Bradbury popsal režim, který teprve nastane), ale jisté náznaky dnešní společnosti v tom jsou. Například masa lidí ovlivňující ostatní. To, co se dneska považuje za out není výplodem jedince, ale nějaké skupiny lidí. Stejně tak to může dopadnout s knihami. Copak už dneska neexstují čtečky? Možná bude stačit pár desítek let, technologie se posune dál a klasické knihy v pevných deskách už nebude zapotřebí... Pak už stačí jenom několik málo pošklebků nebo urážek typu: "Ty nečteš přes čtečku?" nebo "Kdo by se dneska tahal s tak těžkou knížkou?" Z čehož bude mít jedinec pocit nesounáležitosti, bude se cítit vyřazen společností a místo toho, aby byl outsider, raději odloží knihy. Autor v tohle sice zachází dál, ale nevím, proč by taková budoucnost nemohla být možná. Ale nejde tady jen o to, zda je taková budoucnost možná. Je to především varování právě před takovou budoucností. Existuje stále hodně lidí, kteří knihy bezmezně milují. Ale síla masové většiny by se neměla podceňovat. Dřív nebo později se slabší jedinci nechají ovlivnit a pak to půjde do kytek. Člověk si musí stát za svým, zvlášť když ví, na které straně je pravda... To chápu jako hlavní myšlenku knihy.... celý text
Zkřížené hnáty
2011,
Patricia Briggs
Čas, který uběhl od přečtení třetího dílu, se mi snažil namluvit, že jde jen o průměrné fantasy knížky. Dokonce jsem se zastyděla, že mě něco takového vůbec napadlo. Kam se na tohle hrabe Hugner Games nebo Smečku... Opravdu si myslím, že se autorce podařilo stvořit něco nového, neokoukaného a opravdu smysluplného. Po těch šílených love story a neuvěřitelně spletitých trojúhlenících jsem si konečně mohla pošmáknout nad dějem, kde hlavní hrdinka neřeší, koho si sakra vybrat, ale má v tom jasno. Postavy a jejich charaktery jsou přesně dané, víte, kde je v příběhu jejich místo. A především je vám jasné, proč a co dělají. Jediný nedostatek už tady někdo vzpomenul a to neustálé opakování. Ale už je to dost dlouho, co jsem četla poslední díl a byla jsem ráda, že věci byly znovu průběžně vzpomínány, protože jsem si je opravdu nepamatovala a takhle jsem se snáze dostala do obrazu.... celý text
Smrtí život začíná
2010,
Gabriela (Gauri) Chrastilová
Myslím, že je to přesně ten t yp knížky, která potěší nezadané třicátnice, které ještě v patnácti šíleně žraly fantasy. Čili pro někoho jako já akorát za deset let. :D Děj není vůbec špatný, hodně jednoduchý. Jen jsem místy měla pocit, že čtu nějakou porno povídku. Asi bych v tomhle bodě trochu ubrala a přidala na zápletce.... celý text
Meluzína, dívka jménem Ema
2007,
Ondřej Netík
Přiznávám, že jsem knihu četla hodně dávno, ale stále si pamatuji, jak mě dostala. Přesně takový druh fantasy prostě miluju. I přesto, že jsem neznala první díl jsem se nakonec odhodlala číst a nešlo toho litovat. Spolu s knihou Daň Peklu je tohle moje srdcovka a doufám, že seženu i další knihy. Tenhle český autor je pro mě v naší zemi prostě jednička...... celý text
Svět podle Garpa
2008,
John Irving
Garp rozhodně není můj šálek čaje. Mám raději jiný žánr, ale ohlasy na dílo mě přiměly, abych si ji přečetla. Nemůžu říct, že bych se u ní zvlášť bavila, autorův humor asi nepochopím (možná až za pár let). Kniha ve mě nezanechala žádné pocity. Když jsem ji dočetla, řekla jsem si: "Hurá, mám to z krku!" Ale četla se mi dobře, to musím nechat. Střídaly se chvíle, kdy to byla nuda a kdy se naopak něco dělo. Jako takového čtení do podzimního počasí, k čaji se to dá...... celý text
Médeia
2010,
Eurípidés ze Salamíny
Jediný záblesk jakéhosi zamyšlení ve mě vyvolal osud Medei pouze na základě seriálu Lovci duchů. Chlapci se potýkali s duchem ženy, která po cestě stopovala muže a který byl někdy nevěrný, toho zamordovala. Postupně zjistili, že její manžel jí byl nevěrný a tak zavraždila svoje dvě děti. Když si uvědomila, co udělala, spáchala sebevraždu. Padla tam věta, že se to u některých žen stává běžně. Nevím, nakolik je to pravdivé, ale když jsem četla, nemohla jsem si tyhle dvě věci nespojit. Nějaký feminismus jsem v tom ani tak necítila. Spíše jako takové psychologické drama... Ať už je to z kteréhokoliv století, je to současné dílo. Hledat v tom vinu muže nebo ženy je zbytečné, protože většinou nesou vinu oba.... celý text
Muž, který sázel stromy
2006,
Jean Giono
Když jsem tady v databázi viděla hodnocení, řekla jsem si: "Sakra, to může být dobré!" Na internetu jsem prohledala seznam knih v městské knihovně a vida, byla tam... Čekala jsem, že to bude trochu delší... a co se váhy týče trochu objemnější. Přečetla jsem se to pár minut po tom, co jsem vyšla z knihovny, když jsem čekala na autobus. Je to pěkná povídka, mám ráda stromy - jsou takovým symbolem života. Člověk opravdu dokáže zázraky, když se mu chce.... celý text
Hry o život
2009,
Suzanne Collins
O téhle sérii jsem slyšela už delší dobu a když jsem si konečně řekla, že je načase si ji pořídit. Spletla jsem se a místo prvního dílu si koupila třetí. Ale alespoň mě to přimělo mít doma celou sérii a ne jen první díl. Věděla jsem, že ohlasy jsou pozitivní, takže jsem byla zvědavá, co na tom všichni vidí a jestli to nebude něco podobného sáze Stmívání, protože to u mě bylo, jakoby se historie opakovala. Musím říct, že tentokrát se to nejspíš nezvrhne v něco tak oslavovaného a zavrhovaného zároveň, ale i tak si získá hodně fanoušků. Děj je možná jednoduchý a hned na začátku se dalo říct, kdo nakonec vyhraje. Ale je v tom i dávka nepředvídatelnosti a to se mi líbí. Navíc po přečtení Smečky, kde je šílené zaláskované story mi tentorkát tenhle trojúhelník přišel jako reálnější a rozhodně příjemnější. Hlavní hrdinka místy působí celkem normálně. Autorka ji nechvává dělat i to, co se nám nemusí líbit. Udržuje činy postav přiměřené jejich povaze a nedá se říct, že jsou jejich činy z hlediska reality nepochopitelné. Trochu mi vadil použitý přítomný čas, podle by byl mnohem lepší klasický minulý. Ale s tím se už asi nic neudělá. Když to srovnám s dalšími YA kousky z poslední doby. Jednoznačně je překonává...... celý text
Most do země Terabithia
2007,
Katherine Paterson
Podle obálky jsem nejdřív čekala něco úplně jiného, takže mě to ze začátku mírně zklamalo. Ale i tak mě to chytlo a četla jsem dál. A bulela jsem jak želva, takový zvrat jsem ani v nejmenším nečekala. Tenkrát mi bylo možná okolo třinácti, ale šíleně to na mě zapůsobilo. Když jsem zjistila, že existuje i film, bála jsem se, že ho zkazí jako Eragona, ale zkusila jsem to. A můžu říct, že je to jeden z mých nejoblíbenějších filmů.... celý text
Sanditon
2009,
Jane Austen
Sice jsem už pár knih od Austenové přečetla, ale nemůžu se považovat za takového odborníka, abych v tomhle díle hledala nějakou rapidní změnu ve stylu nebo volbě slov. Kdybych to nevěděla, nikdy bych neřekla, že to dopsal někdo jiný. Možná se mi líbí ještě mnohem víc než Rozum a cit nebo Pýcha a předsudek. Stalo, že jsem se v některých místech dost nasmála. Hlavně při Edwardově nezdařilém únosu. Možná, že trocha toho vtipu je právě příčinou Marie Dobbsové a vůbec to nezkazilo výsledný dojem. Co se týče děje. Ze začátku se to opravdu trochu táhlo. Prvním padesát stránek mě to nijak neoslovilo, ale pak jsem se zažrala a během pár hodin jsem to měla v sobě. Zápletka tentokrát měla spád. Nešlo jen o pouhé převyprávění vztahu dvou lidí, ale stalo se tam cosi, co vás nesmírně zajímá, ale během celé té doby vás autorka nechá v nevědomosti a rozuzlení je až na konci.... celý text