Děvizna
přečtené 148
Havrane z kamene
1990,
Tomáš Pěkný
".... Vyběhla z lesa. V polích tu chvíli končil čas podvečerní nehybnosti. Krvavý kotouč na nebi se hnul a rychle se vsouval do propasti za Býčí horou. Káně se spustilo střemhlav k zemi, myš doběhla k díře, pavouk rozhýbal síť a mravenci znovu pozvedli tykadla. Čarodějnici se zatočila hlava." Rozkročena mezi světy ocitá se Mladá v příběhu o touze a naději, důvěře a zklamání. A zcela mne okouzlily obrazy pana Jindřicha Kovaříka, tak dokonale dokreslující a znásobující emoce a pocity ze slova psaného.... celý text
Lesní eseje. Texty z česko–rakouského pomezí a Šumavy
2019,
Josef Kroutvor
...."Mé myšlenky se toulají tam někde za Paulinou Kde stojí mohyly lesních mravenců Kde se cesty a stezky splétají s kořeny stromů Kde šumí les, prameny a vítr v povětří A kde se ticho střádá jako poklad" ....... celý text
Chlapec s rybí hlavou
2021,
Eliška Beranová
Takový podivný příběh, ze začátku se mi zdál být i všedním, ale poslední dvě kapitoly, Les a Řeka jsou znamenité... při jejich četbě mi nešlo nevzpomenout si na jedinečný jazykový projev a styl Anny Bolavé. Téma Vody a Bytostí v ní žijící je nekonečné....... celý text
Šťastné a hrůzostrašné: Antologie štědrovečerních hororů
2021,
* antologie
Obraz z přebalu knihy je tak pěkně "duchařský" a lákající k četbě i ilustrace uvnitř knihy jsou opravdu jedinečné, vypadají jako starobylé rytiny, ale kdo ví.... nepodařilo se mi dohledat jejich autory. Povídky jsou spíš průměrné.... celý text
Světlo z Pauliny
2020,
Jan Štifter
Knihu jsem si koupila, protože si mne přitáhnul uhrančivý obraz z přední desky knížky... a zejména poslední příběh, Světlo z Pauliny, ke mně děním, atmosférou a esencí místa promlouvá nejsilněji. Asi i proto, že zaniklou osadu znám. citace z knihy : " ... Jdu černým lesem a zapaluji svíčky v každé chalupě. Světlo v každém čísle popisném. Když lehce přivřu oči, můžu si představovat, že svítí za okny. Že každý dům má okno, záclonu a někoho, kdo si tam uvnitř svítí. Choulím se ve spacáku a dívám se na tu nádheru. Paulina září..."... celý text
Jamtana
1997,
Pavlína Brzáková
Jamtana, podobně jako slovo argiš, znamená v jazyce Něnců přesun z jednoho tábořiště na druhé, "překočování", cesta .... "a řekne-li vám ne této cestě někdo, abyste ji zkrátili, znamená to, že žádá příběh", píše o významu libozvučného slova "Jamtana" v úvodu knihy Pavlína Brzáková. V drobné knížce množství povídek, rčení i hádanek a legend. Legend z prostředí lovců, bohatýrských příběhů... tak neobyčejných a zvláštních, často drsných a s neočekávanými konci i ponaučeními. Jamtana je ilustrována obrazovou samokresbou a skvělý je slovníček na konci knihy, tak už vím, kdo je kajur, socho, šatún nebo bagulník.... citace: " ...Ta žena chodila po mechu, chodila i v mokru. Medvěd taky, ale jinudy. Ta žena šla a medvěd se docela plazil. Bylo jim horko. Slunce svítilo a komáři bzučeli. Bzučeli a trápili ženu, trápili i medvěda. Tak se posadil, ona tam a on támhle a vyčkávali. Na co čekali, sotva kdo ví. Seděli dost blízko sebe. Tak blízko, že je od sebe dělil jen jeden keř. Hustej, ale jeden. A pak si poposedla dozadu ta žena, aby se jí líp sedělo. Medvěd, kterej seděl na druhý straně toho keře, se tak trochu odkulil. Trochu víc se do keře posadil. A jak se trochu víc odkulil, větvičky zapraskaly.... "... celý text
