Diorissimmo
přečtené 601
Zpátky ve hře
2015,
Michal Viewegh
Od Michala Viewegha snad nikdo nečeká nějakou vážnou literaturu, hluboké psychologické drama a filozofické myšlenky. I takové oddechovky, jaké píše pan Viewegh jsou potřeba, někdo je vyhledává jen občas, když se chce odreagovat, další člověk zas jiný žánr ani nečte, ale tohle je celkem propadák. Horší byl snad už jen Román pro muže. Jak tu bylo řečeno, po Báječných letech pro psa už to má jen sestupnou tendenci, občas je sice nějaká kniha malým zábleskem naděje, ale většina nevybočuje z průměru. Knihu můj život po životě jsem brala jako takovou sondu do pocitů člověka, který se potýká s vážnou nemocí a vrací se do života. Nejnovější kniha zpátky ve hře však ukazuje, že pan spisovatel zpátky ve hře ještě zdaleka není. Paradoxně mi předchozí kniha přišla lepší, než tato. Ve většině povídek chybí nápad a pointa, čeho naopak překypuje, je nebývalá spousta sprostých slov, která mají zjevně nahrazovat chybějící děj. Bohužel už to ani nešokuje, spíš vyvolává rozpaky. Michalovi zjevně došel dech. A obávám se, že prodělaná nemoc nebude jediná a hlavní příčina. Jednu hvězdičku za povídku Subtilní věci chlapi nikdy nepochopí. A přidám další hvězdičku za variaci na Kafkovu Proměnu - povídku Zmenšující se muž.... celý text
Krvavá hraběnka
2015,
Linda Lafferty
Je hezké, že se paní spisovatelka zajímá o slovenskou historii a snaží se ji přiblížit Američanům, z nichž mnozí ani netuší, kde Slovensko leží, ale s obsahem knihy už tak spokojená nejsem. Souhlasím s komentářem, který napsala orinka 3. Tohle se paní Lafferty moc nepovedlo, je to naprostá slátanina typu krvavých brakových románů. Chápu, že je to beletrie, kde je velký prostor pro fabulaci, ale pokud to měl být pokus o historický román, měla se držet historických faktů. Střídání dvou časových rovin - rok 1610 a 2010 také moc nevyšel. Historická část ještě měla hlavu a patu, ale časová linie z roku 2010 se nedala číst. Kdyby se autorka držela jen časové linie z roku 1610, udělala by lépe. Ale splácat dohromady Alžbětu Báthoryovou, gotiky, upíry, červenou knihu od C.G. Junga a psychoanalýzu, to už je jak pohádka o tom, jak pejsek s kočičkou pekli dort. Pokud si chcete přečíst něco z beletrie o Čachtické paní, tak to už jsou lepší volbou knihy od J. Nižnánského, nebo A. Štiavnického.... celý text
Klejinčino tajemství
2015,
Zdenka Hamerová
Detektivky moc nečtu a české detektivky už vůbec ne, ale zaujala mě anotace knihy...starý strašidelný dům se zajímavou historií, kde se dějí podivné věci. Styl psaní poněkud váznul, vadily mi některé slovní obraty a jak už tu bylo zmíněno, po jazykové stránce je kniha spíše podprůměrná, nicméně obsahově mě rozhodně nezklamala. Výborně popsaný postupně se rozvíjející pocit plíživého strachu, kdy nevíte, jestli je za vším spiritismus, temná historie domu, nebo počínající psychóza hlavní hrdinky, které se jako jediné z celé rodiny dějí nevysvětlitelné a strašidelné věci. Rozuzlení, kterého se vám dostane, je nakonec velmi prozaické a logické. A i když jsem měla zhruba od poloviny knihy tušení, kdo, nebo co za tím může být, a moje tušení se potvrdilo, knihu hodnotím jako celkem podařený psychologický thriller.... celý text
