Diorissimmo
přečtené 600
Zády k sobě
2012,
Julia Franck
Zajímavá, i když hodně depresivní a beznadějná kniha. Ale rozhodně nemůžu říct, že by byla špatná. Dva sourozenci a jejich poněkud zvláštní, psychopatická matka, zapálená pro ideály komunismu. Příběh se odehrává v poválečném Německu. Souhlasím s tím, že psychologie postav je napsaná výborně, ale děj mohl mít větší spád. Nicméně, tuto knihu jsem přečetla celkem s chutí, ale Polednici, od stejné autorky jsem se pokoušela přečíst dvakrát, ale nějak jsem se nedostala přes první čtvrtinu. Takže Polednici jako lepší dílo hodnotit nemůžu.... celý text
Ještě jsem to já
2009,
Lisa Genova
Opravdu velmi obdivuji autorku, jak se dokázala vypořádat s tak náročným tématem, jakým je popis vývoje Alzheimerovy choroby z pozice pacienta, člověka, kterého se to reálně týká. Protože je těžké se vžít do situace a pocitů člověka, který tím prochází. Krásně, poutavě a s citem napsáno. Kniha je o tom, jak se cítí postižený člověk, co prožívá a cítí jeho blízcí a rodina, jak se s tím vším vypořádali a k celé situaci se postavili. Už dlouho jsem nečetla knihu, která by mě tak zaujala. Určitě pomůže lidem, kteří se nachází v podobné situaci a touto nemocí trpí někdo v rodině. Pomůže jim třeba některé věci pochopit. Je to napsané tak sugestivně, že má člověk pocit, jako kdyby knihu psala osoba, která to reálně prožívá, ne někdo, kdo má náhled z pozice pozorovatele. Souhlasím, že člověk alespon na chvíli přehodnotí, co je a není v životě důležité, a že se nemá nic odkládat na POTOM, protože POTOM, už může být na některé věci pozdě.... celý text
Mami, vrať se!: Ponížená až na samé dno
2012,
Oxana Kalemi
Smutná kniha o smutných věcech. O to horší, že se jedná o autobiografický příběh. Kniha je napsaná jednoduchým stylem, jako kdyby to psala sama Oxana, nicméně to nesnižuje její výpovědní hodnotu. Čte se dobře, styl odpovídá tomu, co se v knize děje a o čem se vypráví. Knihu jsem přečetla za pár dní. Nicméně je to smutný a beznadějný příběh, někdo má tak těžký osud, že by to vystačilo na několik životů. Určitě stojí za přečtení.... celý text
Prokletá
2012,
Anna Maria Scarfó
Přesně tak, také mám pocit, že příběh je sice velmi smutný, ale kniha je psaná takovým stylem, že jen klouže po povrchu. Člověk se nemůže s Annou Marií nijak ztotožnit, a ani to v něm nevyvolá ty správné emoce. Ta pasivita a odosobnění hlavní hrdinky z toho dělá jen nějakou krátkou reportážní zprávu z novin, jak někde někoho roky týrali a znásilńovali a co se mu dělo. Nicméně chybí tomu nějaká hloubka, osobní prožitek. Na to, že to vypráví sama Anna Maria, je to strohé a troufnu si říct, že místy až skoro nudné čtení. Dalo se z toho vytěžit mnohem víc, ten styl psaní neodpovídá tomu, co nám Anna chtěla sdělit. Také jsem od toho čekala mnohem víc. To podání celého příběhu knihu totálně pohřbilo.... celý text
Ani Eva, ani Adam
2010,
Amélie Nothomb
Opět další pěkná kniha od Amelie Nothombové. Díky ní jsem se dozvěděla zase něco nového o Japonsku. Líbí se mi ta ironie a svěží styl, jakým Amelie píše, určitě se přečtu i další knihy.... celý text
