Dorothea
přečtené 91
Psychologie Romů
2004,
Petr Bakalář
Odborně tvářící se kniha plná neověřitelných domněnek a pochybných zdrojů. Nelze z ní nic rozumného čerpat.
Němci
2010,
Jiří Vacek
Snůška nenávistných vět, opakující stále to samé dokola, jedna nepravda za druhou a dezinformace na každém druhém slově. Autoři očividně znají historii dvacátého století jen velmi povrchně, a to někde na úrovni základní školy. Jedna z mála výjimek, kdy by mi spálení knihy vůbec nevadilo.... celý text
Tahiti nejkrásnější
1960,
Aleksander Godlewski
Ve velmi zanedbaném stavu jsem si knihu koupila za dvě koruny ve výprodeji v knihovně a skutečně toho nelituji. Pro mě je to jeden z nejlepších cestopisů, který zachytává atmosféru malých ostrovů ve 30. letech. Jestli máte někdo chuť se začíst do vášně jednoho cestovatele, se spoustou zajímavostí a bájí a pověstí, je tohle ta pravá kniha. Na jednu stranu je pro mě trochu smutné, že už bych při cestovaní takové popisované Tahiti nikdy nenašla. Myslím si, že těch pomalu sto let udělalo s tamější původní kulturu už příliš mnoho. A v kontextu událostí 2. sv. v. některé spisovatelovy poznámky nabírají hodně jiného významu...... celý text
Zvon
2021,
Neal Shusterman
Se závěrem série jsem nebyla spokojená. Opravdu mě mrzí, že tak zajímavý námět je ukončen tak nelogicky. Na konci mi vyvstalo tolik otázek. Pozor SPOILER. Vesmírné lodě? Proč? Co se jima vyřešilo? Jak pomohly vyřešit prohnilost Smrtkovského řádu nebo přelidněnost? Sloužily pro jednorázovou přepravu pár tisíců lidí, něco takového těžko vyřeší přelidnění, právě naopak to vytvoří pravděpodobně stejný problém na zcela jiné planetě. Samotné pak rozhodnutí Nimba, že loď může úspěšně doputovat jen v případě, že na palubě zůstane dýchající lidská bytost je zcela nesmyslný, pravidlo bylo přidáno jen kvůli jedné extrémně nedůležité postavě sestře ...eee... to je jedno, aby se došlo k hrůznému zjištění, že bude muset žít tisíc let bez přítomnosti živých lidí, přitom o té postavě se neví téměř nic a neudělala jsem si k ní vztah, proč by mě teda měla zajímat? Dále pak prsteny a samotný koncept Smrtek, je ve stínu finále nesmyslný. Lidé celou vládu předali vyspělé IT technologii, která má kontrolu nade vším, kromě smrti, kterou ovládá pár vybraných jedinců... Příběh končí tedy, tím, že to bylo celý zbytečný a od začátku s tím měli mít starost jen další technologie. Proč to teda nebylo hned od začátku? Když je tam tolikrát zmíněno, že lidé jsou lidé a jsou víceméně neschopný se sami ukorigovat. Tohle mi zničilo finální dojem poměrně hodně. Ještě si nemůžu pomoct s kritikou ohledně ukončení postavy Tygera, která úplně zbořila, celý princip systému. Mělo to skončit takto: Tyger pokosem. Tyger mrtev. Jedna smrtka smutná. Konec. Přece šlo o to, že mrtvé nelze oživit pokud byli pokoseni, tím by totiž Nimbus zasáhl do záležitostí Smrtek, což nemohl, na tom byla přece postavena hlavní filosofie příběhu. Vždyť i na konci bylo řečeno, že Nimbus nemůže pomoci proti umělým nemocem, neb se jedná o poslední leč stále záležitost Smrtek. Ještě bych mohla pokračovat s roztříštěností příběhu, kdy jsem nemohla vydedukovat, kdo je teda hlavním hrdinou. Těm původním bylo dáno pár kapitol a občas jen tak napůl. Vůbec by v příběhu nevadilo, kdyby se vystřihly různé mezikapitoly o alternacích Nimba či knižní komentáře z budoucnosti, které neměly žádné finální uplatnění. Člověk by čekal, že když už se kniha jmenuje Zvon, tak tam bude trochu víc o Zvonu, tedy o Greysonovi. K tomu ještě dodám, že ukončení postavy Greysona je nejlépe vyjádřitelné slovy... Eeh... Líp to nešlo? Závěr jak z filmu Love Rosie, je zcela neuspokojící. Na závěr ještě přidám zklamání v postavě Rowana/Lucifera. Ani jednou si nepamatuji, že by projevil jakékoliv vůdčí schopnosti narozdíl od Citry. Nebylo by logičtější kdyby se finální stav obou postav obrátil? Kvůli dobrému prvnímu dílu série dávám 2* víc nejsem schopna.... celý text
Společenství stínů
2010,
Ruth Newman
Prvních sto stran pecka! Přečetla jsem je v knihovně na místě, ale jakmile jsem pokračovala ve čtení doma začalo to jít z kopce. Třetí část pravděpodobně nikdy nedočtu.... celý text
Královna ničeho
2020,
Holly Black
Už je to pěkná doba, co jsem četla Kroniky rodu Spiderwicků a přestože si říkám, že na můj věk bych měla přičichnout spíše k jinému žánru, tyhle napínavý romanťárny mě vždycky dostanou. Od zmíněných kronik je to posunutí do jiné sféry, ale nelze si nepovšimnout podobných motivů, ať už se jedná o víly či dvojčata, tak i nebývalou krutost ve všech ohledech. Dokonce jsem i chvíli uvažovala nad tím, že příběh neskončí happyendem, ten nakonec teda přišel, nicméně to neubralo na zajímavosti a já jsem ráda za příjemné ukončení trilogie. Nemám asi nic k vytknutí, kromě toho, že když uvidím někde starčeky tak budu uvažovat nad tím, kdo přijel na návštěvu.... celý text
Podlý král
2019,
Holly Black
Na jednu stranu pohltí, na druhou jsem na sebe a i na tu knihu naštvaná, že kvůli ní teď možná nesložím zkoušku.
