Dryáda přečtené 291

Ódinovo dítě 2016, Siri Pettersen

Při hledání oddechové literatury jsem v knihovně narazila na Ódinovo dítě a nevěda, co mne čeká (kniha se honosila titulem "nejlepší norské fantasy roku 2014") jsem si knihu půjčila. Záhy jsem zjistila, že se jedná o Young Adult dílko, tedy čtení pro náctileté (a žánr, který není zrovna můj šálek kávy). Svůj účel ovšem splnila, děj byl zajímavý, měl celkem spád a většinu času nenudil, ovšem místy byl trošku naivní jako hlavní hrdinka. Velkou část děje jsem přečetla vcelku rychle a zaujatě, ale ke konci začal drhnout a bezradně se plácat (hlavně posledních cca 50 stran). Hlavní hrdinka už tak moc originalitou nesršela a její osud mi připadal místy vyhnaný do extrému. Její sebestřednost pobavila, neustálé "sebemrskačství" poněkud lezlo na nervy. Docela mne zklamal i jazyk, jednoduchý a repetitivní (myslím, že po slově síla vedla v počtu použití plíseň). Celkově shrnuto knihu určitě doporučuji fanouškům žánru Young Adult Fantasy. Já osobně se již bez dalších dílů obejdu.... celý text

Zázračný úklid - pořádek jednou provždy 2015, Marie Kondo

Metro 2033 2010, Dmitry Glukhovsky

Kniha je to čtivá se zajímavou myšlenkou a propracováním. Z počátku to šlo ztuha, ale brzy jsem se nemohla odtrhnout. Bohužel na mne je zde až příliš mnoho náhod a pár "deus ex machina", vysvětlených poněkud oportunisticky "osudem" hlavní postavy. Původně jsem chtěla dát 4 hvězdy, ale pak přišel závěr. V lepším případě, který nám zde vybarvil pan Gluhkovsky, by mělo všechno do sebe zapadnout, v hlavě by se měla rozsvítit malá žárovka a říct "aha, tak takhle to bylo". Ale ne, tady to nefungovalo, závěr neuspokojil a po těch více než 400 stranách zněl skoro až neuvěřitelně. A proč ne 5 hvězd? Protože mi tady chyběly jakékoliv ženské postavy. Ženy plní funkci matek, továrních pracovnic, uklízeček nebo prostitutek. Tvoří jakési bezbarvé pozadí jednotlivých stanic. Jedinou výjimkou je mrtvola, do jejíž osobnosti nahlédneme alespoň krátkými vzkazy. Skutečně v celém metru nebyla jediná žena, jež by navlíkla uniformu, vzala do ruky kalašnikov a hlídala alespoň bezpečné hranice? Ani jedna brahmánka, která by stála za zmínku? Ani jedna lékařka? PS: Zajímalo by mě, proč jsou Чёрные (tedy černí) nebo anglicky dark ones přeloženi do češtiny jako ďáblové.... celý text

Saturnin 1994, Zdeněk Jirotka

Vražda v Orient-expresu 2003, Agatha Christie

Úžasný příběh, ačkoliv jsem byla zprvu zmatená z postav. Poněkud nepříjemné byly francouzské věty (knihu jsem četla v originále, nevím jestli jsou i v české verzi).... celý text

Dítě číslo 44 2009, Tom Rob Smith

Na Dítě číslo 44 jsem se dlouho chystala s velkým očekáváním, dokonce jsem zvažovala koupi knihy a teď jsem ráda, že jsem to neudělala. Kniha začíná slibně úvodní kapitolou na Ukrajině i seznámením s Demidovem. Brzy ale začíná děj pokulhávat nejen podivným prozřením hlavního hrdiny, ale i občasným ruským stereotypem (vodka a drogy?). V druhé třetině mě začal opouštět zájem číst dál a poslední čtvrtina byla už natolik absurdní a místy nelogická, že jsem občas převracela oči v sloup (nebudu se rozepisovat, pro ty co chtějí číst, ale stručně: identita vraha, celý závěrečný střet). Co se týče historické přesnosti, poněkud mě děsí lidé, kteří tuto knihu berou jako zobrazení skutečnosti. Někteří asi zapomínají, že se jedná o fikci. Věřím, že si autor data nastudoval, sám podává seznam literatury, ale taky upozorňuje na historické nepřesnosti a některé věci mi přijdou vyhnány až do extrému. Úsměvné mi přišly momenty, jako vystřižené z akčního amerického filmu (už zde je vidět cílenost na hollywoodské publikum, což se autorovi samozřejmě splnilo): "rozmluva" s Nestorovem ohledně vyřešení zločinu, zlobící startér, pomáhající lidé, kteří po vyslechnutí příběhu okamžitě plánují další postupy... Kniha je psána hodně jednoduchou angličtinou bez složitých vět i slov, čte se svižně a lehce. Jako odpočinkové čtení pro nenáročného čtenáře fajn, ale Man Booker Prize?... celý text

Bouřková fronta 2008, Jim Butcher

Tak tahle kniha šla úplně mimo mne. Mám ráda fantasy i detektivky, ale tohle neexcelovalo ani v jednom žánru, čpí z toho naivita a amatérismus, jako by to psal nějaký student pro zábavu. Děj byl takový divný a nezajímavý, stupňování napětí bylo spíš úsměvné než zdařilé. Když to shrnu, tak bych knihu charakterizovala jako nudu. Harry Dresden, wizard (jak sám říká stejný kořen jako slovo wise - moudrý), dělá občas neuvěřitelně hloupé a nelogické věci. Vím, že hlavní postavy nejsou jen dokonalí hrdinové, ale s Dresdenem jsem za jeho chování chvílemi měla chuť zatřást (velmi zjednodušeně, možná spoiler: budu arogantní a budu lhát, protože vás všechny ochráním a spasím svět, ve skutečnosti všechno ještě víc zavařím a pak se nimrám ve svém zoufalství). Jeho temná minulost a hříchy, takový celkem častý motiv, že to až smrdí jako klišé, mne vyloženě rozesmály. Za mne jediná hvězda, že jsem vydržela přečíst, to co jsem přečetla (ano, přiznávám se, pár kapitol jsem přeskočila...a o nic jsem nepřišla, konec jsem pochopila a nepřekvapil :) ). Edit: Zapomněla jsem dodat, že jsem po celou dobu čtení měla v hlavě podvědomý pocit, že je ta kniha dost sexistická, ale snažila jsem se to potlačit, že si to jen namlouvám. Po přečtení jednoho komentáře na goodreads, který to pěkně rozebral, už chápu, kde se to tam vzalo.... celý text

Tři kapky krve 1964, Sádek Hedájat

Dali byste si šálek pravé perské deprese? Tak tato kniha je jako stvořená pro vás.

Když jsem umírala 1967, William Faulkner

Harry Potter a Kámen mudrců 2000, J. K. Rowling (p)

[pozor, může obsahovat spoilery] Upřímně vůbec nerozumím tomu velkému hodnocení a hysterii kolem (anebo vlastně asi ano, reklama dokáže hodně). Celá kniha na mě působí jako koláž jiných fantasy knih (ne, není to stejné jako se jimi nechat inspirovat). Jako bonus je plná "fat-shaming-u", černobílých postav, několika nelogičností a opakujících se slov (minimálně v angličtině, s českou verzí jsem neměla tu čest). Hlavní postava Harry Potter, šikanovaný ale pořád drzý, nenávistný nejprve ke svým příbuzným a potom k některým čarodějům, super-mocný-slavný čaroděj (který by se nebýt Hermiony vůbec neobtěžoval studovat) tak dokonalý, jako kdyby se vyloupl ze shōnen mangy, se nakonec sám těší, až bude šikanovat svého bratrance (Tohle má jako inspirovat děti?). Některé momenty v knize byly tak povrchní a plytké, že se mi až dělalo špatně (prvních pět kapitol a elitismus čarodějů jako příklad). Neposlouchat to jako audioknihu, tak to nedokončím. Ano, můžete oponovat, že na čtení takovýchto knih nemám věk (a možná k mému nízkému hodnocení přispívá i ta davová hysterie, která se kolem Harryho Pottera točí), ale osobně bych tuhle knihu dětem na čtení nedala. Určitě by se našly lepší.... celý text

Marťan 2015, Andy Weir

Řekněme si na rovinu, je to "popkornovka". Žádné složité čtení, až na těch pár popisů chemických reakcí a konstrukčních záležitostí, ale ty jsou rozvedeny do podrobností i pro ty nejméně zasvěcené. Je to vtipné, je to napínavé, ale taky v několika pasážích trochu nudné (hlavně když se poněkolikáté dovídáme, co má všechno nabaleno v roveru). Příjemné a zábavné čtení, ale nic z čeho bych si sedla na zadek, takže jen za 4.... celý text

Čaroděj Zeměmoří 2003, Ursula K. Le Guin

Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky 1994, J. R. R. Tolkien

Kraď jako umělec 2012, Austin Kleon

Úžasná kniha nabitá radami, inspirujícími tipy a plná citátů. Nabízí myšlenky, nad kterými lze podumat. A dá se přečíst za 2 hodiny (možná i méně u rychlejších čtenářů :) ).... celý text

Divočina 2015, Cheryl Strayed

Řeka vypráví 2015, Masudži Ibuse

Úplněk a jiné povídky 1997, Banana Jošimoto

Hodiny 2004, Michael Cunningham

Hodiny rozhodně nenudí, stránky příjemně a rychle ubíhají a tři různé linie nijak nenarušují plynulost. Ovšem něco mi tady do plného počtu hvězd chybí. Občas se vynoří zajímavá pasáž, především celý příběh paní Brownové, který se mi líbil nejvíce a připadal mi nejzajímavější, ale většinu času je to takové, no, prázdné. Pan autor mne o tom, že nám podává psychologické drama, nepřesvědčil.... celý text

Stopařův průvodce Galaxií 2002, Douglas Adams

Asi by se dalo říct, že jsem měla trochu větší očekávání, než člověk, který se o knize poprvé dověděl, když ji dostal do ruky. Doteď jsem o ní slýchala dost chvály a docela dlouho jsem se chystala ji přečíst. Bohužel musím říct, že jsem byla od začátku zklamaná. Kniha má slabý rozjezd, což není nic neobvyklého, ovšem v tomto případě k žádné změně nedochází. Děj je jednoduchý a přímočarý, díky čemuž se čte rychle a dobře. Ovšem postavy jsou jen tak načrtnuty bez nějakého hlubšího popisu a vývoje v průběhu děje. A humor? Marně jsem ho hledala. Pan autor zasypává čtenáře nesmyslnými slovy a slovními spojeními, co nejabsurdnějšími stvořeními a planetami , a spoustou nepravděpodobnosti. Často až do takové míry, že mi to přišlo nucené, jako "tlačení na pilu". A mně to nepřišlo vůbec vtipné. Rozhodně mě to nepovzbudilo k četbě dalších dílů a ani v daleké budoucnosti to nemám v plánu.... celý text

Rozum a cit 1989, Jane Austen

Původně jsem si myslela, že je Rozum a cit něco podobného jako Pýcha a předsudek, ale brzy jsem zjistila, že jsem se mýlila. Je sice pravda, že se hlavní dějová linie věnuje obdobně hledání manžela, ale co jiného bylo v té době cílem dívek a žen. Když se tato dějová linka osekala, zbyl až karikaturní psychologický výjev všemožných špatných vlastností a neřestí, od naivity a hlouposti, které svou domýšlivosti dokázaly ubližovat, až po sobeckost, vypočítavost a aroganci, které tak činily s vědomím i stejně nevědomě. Kniha se nese na mnohem vážnější notě i s několika tragickými osudy, díky kterým postrádá naivitu následující Pýchy a předsudku. Poněkud mne ovšem zklamalo protahování konce a dvě události (nemoc jedné hlavní postavy a také životní osudy Lucy), které na mne působily trochu jako "deus ex machina", proto jen 4 hvězdy.... celý text