Dyaebl
přečtené 626
Kulturní vzorce
2019,
Ruth Benedict
Kulturní vzorce jsou vynikající prací prakticky znázorňující kulturní relativismus, tedy směr, jenž je založen na myšlence rovnosti a jednotnosti jednotlivých kultur. Ve zkratce to znamená, že nebudeme zastávat názor, že jedna kultura (především západní), je lepší než jiná. Práce Benedictové následuje učení jejího mentora Franze Boase, který je vlastně zakladatelem myšlenky rovnosti kultur. Kniha je koncipována a psána tak, že i laik bude nadšen. Začíná částí, v níž teoreticky vysvětlí její základy a následně se přesouvá k části hlavní, v níž teoretický základ prezentuje na konkrétních kulturách a především tato část je nesmírně fascinující. Minimálně pro současného čtenáře bude pravděpodobně velkým šokem popis a fungování tří kultur, které tu autorka prezentuje a které si (jak se ostatně píše v anotaci) vybrala právě pro jejich diametrálně vzájemnou odlišnost. Jak už tu uvádí komentáře přede mnou, jedná se o ideální vstup do sociální a kulturní antropologie a i kdyby vás snad odrazoval poněkud teoretický začátek, není důvod zoufat. Deskripce tří unikátních kulturních celků vás dokáže přesvědčit, že jak tato kniha, tak celý jí zastávaný směr má hodnotu a stojí za to, abychom se jím i dnes zabývali. Dokonce je možná právě dnes ideální doba snažit se chápat kultury tímto způsobem a nesoudit tak lehce odlišné náhledy na takřka cokoliv.... celý text
Tisíc plošin
2011,
Gilles Deleuze
Po téměř dvou měsících Plošiny zdolány. Ačkoli by přesnější vyjádření bylo, že Plošiny po celou dobu mého čtení (čti snažení) zdolávaly mě. Mille Plateaux je mnohem více hra než kniha. Autoři píší, že kromě první a poslední plošiny si můžete knihu číst, jak chcete. Klidně i tak, že začnete číst jednu plošinu a uprostřed přeskočíte na jinou, protože přesně takhle kniha i vznikala. D&G se ráno vzbudili a domluvili se, kdo bude na jakých plošinách pracovat a následně jeden napsal 10 řádků tuhle, 20 řádků támhle. Ať už autorům těmto postup věříme doslovně, nadneseně či vůbec, ve finále na tom nezáleží. Tisíc plošin totiž působí dojmem, že přesně takto dílo vznikalo. A proč tu mluvíme o plošinách a ne kapitolách? No přece nebudeme uvažovat systematicky, molárně a stromově! Kolik systémů už bylo napsáno s jasnou logickou strukturou, s dopodrobna vypracovanou argumentací, kde jedna věta navazuje na druhou a jedna kapitola na další. Plošiny jsou oproti tomu čirým produktem molekulárního a svobodného, nomádického myšlení. Samotný rhizom! Rozhodnete-li se pustit do tohoto masivního díla a doposud jsou pro vás pojmy výše zmíněné velkou neznámou, počítejte s absolutním znásilněním mysli. Nebojte se nepochopení, nýbrž jej přijměte. Vydržte, jelikož čím dále budete, tím větší smysl vše začne dávat. Nakonec do sebe vše zapadne jako dokonale fungující stroj. A pokud byste opravdu vůbec netušili, místo zoufání porušte doporučení autorů a přečtěte si závěrečnou plošinu, která osvětluje spoustu věcí vcelku jednoduše srozumitelnou cestou. Vězte však, že je to přiznání porážky a mnohem větší zábavu skýtá tápání v textech. Umění zbavit prostor jeho rýhování je dlouhodobý a náročný proces…... celý text