Dyaebl
přečtené 638
Zápisky z podzemí
1989,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Velmi znepokojující náhled na lidskou rasu obecně a jak již některé komentáře zde zmiňují, jedná se rovněž o nepříliš pozitivní zrcadlo, v němž jeden vidí věci, které mnohdy i sám před sebou zakrýval a jejichž odhalení nevyvolává žádné příjemné pocity. Ale co se mi snad nejvíce zapsalo do duše, byly myšlenky o otroctví jedince ve společnosti, které Dostojevskij popsal mistrně a mrazivě, neboť i kdyby člověk dostal absolutní svobodu, volal by zpět po otroctví. Člověk je totiž jen dvounohý tvor oplývající nevděčností... A do toho všeho nesympatický vypravěč, který si v sobě kromě zatrpklosti a hanebnosti nese rovněž svou ideální vizi vznešenosti a jakoby sám nevěděl, co přesně se svým životem dělat. A závěrečná etická otázka mi neustále vrtá hlavou. Povězte mi. Co je lepší? Laciné štěstí nebo vznešené utrpení?... celý text
