Dyaebl přečtené 638

Vichr smrti 2009, Steven Erikson (p)

Vichr smrti se ,stejně jako všechny předchozí knihy, dělí na pár příběhových linií, které rád přirovnávám k větvičkám stromu. Jak se příběh posouvá, jednotlivé větvičky se spojují, tloustnou a na samém konci už je to jeden velmi mohutný kmen - finále. Žel, tento kmen byl velmi melancholický, prohnilý a ani trochu pozitivní (snad až na Tehola). Vichr smrti vskutku dostál svému jménu a zanechal mě rozhořčeného, smutného a v slzách beznaděje. Velmi silný díl. Více netřeba říkat...... celý text

Barva kouzel 1993, Terry Pratchett

Po velmi dlouhou dobu se mi příběhy ze Zeměplochy vyhýbaly a místo toho jsem byl lapen v síti fantasy poněkud vážnějšího rázu a jsem rád, že se ke mně svérázná dvojice Mrakoplaše a Dvoukvítka konečně dostala, a našla si čas v mém přeplněném plánu toho, co číst. Trošku mě mrzí, že se ani tak nejedná o jeden delší příběh, ale spíše o povídky jež na sebe navazují, ale ve finále vlastně dávají jeden příběhový celek, tak téměř nelze být nespokojen. Navíc se vlastně jedná o knihu, kterou autor napsal jako jistý druh „protestu“ proti všem fantasy, které se berou vážně a musím podotknout, že humorem a vtipnými situacemi toto dílo jen oplývá a po přečtení prvního příběhu z tohoto prazvláštního světa se vůbec nedivím, že má Terry Pratchett tolik oddaných fanoušků a i přes mé původní obavy, zdali se mi bude parodie na fantasy žánr líbit, se pravděpodobně brzy k těmto fanouškům sám připojím...... celý text

Eragon 2009, Christopher Paolini

Začal bych tím, že u této knihy velmi záleží na tom, kdy ji čtete. V dětství jsem byl Eragonem okouzlen a hltal jsem příběh bez jediné výtky očekávaje, co se bude dít dál. Žel, dnes už toto prohlásit nemohu. Poté, co jsem již načetl něco málo z tohoto žánru, jsem se rozhodl, že si toto dobrodružství připomenu a zopakuji. Bohužel se mé iluze o geniálním příběhu vytratily opravdu rychle. Pomineme-li, že se opravdu jedná o kompletní vykradení světa Tolkiena bez kapky originality, tak se mi především příčí to, že ať si představíte jakékoli možné klišé, najdete ho tu. K tomu všemu mi vše připadá tak nějak naivní a (budu muset použít to slovo) dětské, což přisuzuji tomu, že Paolini napsal Eragona v 15 letech (což je samozřejmě úctyhodné). Což se váže ke stylu psaní, které sice není excelentní, ale přenesu se přes něj, avšak co mě irituje, jsou některé konverzace (většina z nich), které opravdu působí, jako by je psalo dítě. Jsou nedospělé, nevážné a nepřirozené, což působí komicky při vážných situacích. Abych ale jen nekritizoval, tak musím znovu podotknout to, že jsem si tento příběh opravdu užil. Avšak jen jako fantasy panic před x lety. A na závěr (téměř) pozitivní tečka. Stále je to jedna z knih, jež mě dostaly k fantasy literatuře a za to jsem jí vděčný, ale jsem si vědom toho, že pokud bych tenkrát sáhl spíše po příběhu Bilba či Froda Pytlíka tak bych k Eragonovi neměl sympatie vůbec žádné...... celý text

Souboj světových názorů 2012, Deepak Chopra

Vskutku zajímavý argumentační souboj vědy, zastávané uznávaným a známým fyzikem, a duchovna v čele s vedoucí osobou novodobé spirituality. Avšak mimo skvěle napsaný „boj“, je tato kniha i velmi poučná. Především pro jedince jako já, kteří nemají až tak rozsáhlé znalosti o vesmíru a jeho fungování a o fyzice obecně, či například o vztahu mozku a vědomí. Skutečně zajímavé čtení.... celý text

Povídky 2009, Donatien Alphonse François de Sade

Příjemné a lehké anekdotické příběhy, které v sobě i přes svou lehkost a krátkost nesou autorův postoj a kritiku na tehdejší dobu. Zkrátka je to přiměřenější odvar nechvalně proslulého autora.... celý text

Návrat Rudé gardy 2013, Ian Cameron Esslemont

Oproti předchozí knize, jsem lehce zklamán. V Noci nožů si Esslemont jel svůj vlastní styl, zatímco zde se snaží kopírovat Eriksona a musím říct, že jsou zde chvílemi velmi zmatené a popletené dějové linky a prvních 200 stránek jsem velmi tápal a to už mám za sebou nějaký ten Malaz. Avšak pokud pomineme prvotní zmatení a mnohdy ne tak plynulé vyprávění děje, tak příběh je zde (stejně jako v každé jiné knize této ságy), prostě úžasný! K tomu standardně skvěle napsané postavy jak nové, tak již známé, a konečně prostředí ze samotného srdce říše! Závěrem jsem velmi zvědav na další knihu z této série a především na styl, jakým bude napsána.... celý text

Zločin a trest 2004, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Kdysi dávno mi jeden známý řekl, že tato kniha je o člověku, který spáchal zločin a poté se kvůli výčitkám musel doznat a přijmout trest. V podstatě je to pravda, ale je to stejně pošetilé, jako prohlásit, že Mona Lisa je jen patlanina různých barev. Od začátku knihy víte, jak to celé dopadne, ale to vám vůbec nic neubere na čtenářském požitku, neboť to, čím tento skvost vyniká, je způsob vylíčení všech těch mrazivých scén, ale mnohem více samotných pocitů a myšlenek. Psychologie postav, ať už mladého a ctižádostivého Raskolnikova, jeho věrného dobrosrdečného společníka Razumichina, prohnaného Lužina, či vychytralého Porfirija, je zkrátka dech beroucí. Každý motiv, každý čin, každá myšlenka. Vše je zde popsáno do nejhlubších detailů tak moc, až ty pocity viny a nenávisti a ukřivděnosti čtenář cítí sám. A do toho všeho teorie zločinu, jež si Rodion Romanovič vymyslel a která mu následně zničila celý život, neboť nic není horšího než uvědomění si vlastní slabosti a povinnost nést následky... Tato kniha a pocity v ní v člověku zůstanou pod kůží opravdu dlouho.... celý text

Střet králů 2017, George R. R. Martin

Příběh zde pokračuje stejným tempem, jako skončil v minulém díle. Musím říct, že mě skutečně fascinuje rozvoj postav a nečekané zvraty, avšak jedna výtka by se přeci jen našla. Některé pasáže a mnohdy i celé kapitoly mi přišly zkrátka nudné a dokonce nepotřebné. Kdyby Střet králů byl o něco kratší, udržel by si svižnější tempo.... celý text

Z dějin ontologie 2001, Josef Krob

Rozprava o štěstí 2016, Émilie Du Châtelet

Etika Níkomachova 1996, Aristotelés

Micromégas 1931, Voltaire (p)

Filosofický slovník 1997, Voltaire (p)

Kniha, jež vám představí celkový koncept Voltairova myšlení a jeho osobitý styl satirické a sarkastické kritiky iracionality. Nemyslím si že budu přehánět když tento „slovník“ nazvu stěžejním dílem osvícenství.... celý text

Lovci kostí 2008, Steven Erikson (p)

Opravdu nechápu, jak to pan Erikson dělá, že každé finále jeho knihy je tak neuvěřitelně napěchované a epické. Celá finální pasáž ve městě Malaz, kde se toho děje tak šíleně moc a to celé za doprovodu žalozpěvu na padlé od Šumaře, je zkrátka dech beroucí... Hltám každou stránku. Každý díl....... celý text

Půlnoční vlny 2007, Steven Erikson (p)

V tomto díle, se vyskytuje spousta a spousta filosofických debat a otázek a já nemám výtky! Otázky týkající se pojmu svobody, financí, vlády a vlastně života obecně. Tyto pojmy zná každý jeden z nás, ale kdo je schopen tyto pojmy definovat či vymezit? Mimo tuto vsuvku, se příběh posouvá na velice svéráznou dvojici, kterou si musí oblíbit zkrátka každý. Samozřejmě mám na mysli Tehola a Bugga, kteří umí velmi překvapit... A druhá velká dějová linka, týkající se, do této doby téměř neznámé rasy, Tiste Edur, kteří mě taktéž upoutali úplně novou kulturou a víme další střípek z historie celé této říše. Avšak velmi mou pozornost poutá Chromý Bůh, jelikož zde hraje velkou roli, ale stále o něm nevíme vlastně nic, odkud je? Nebo vlastně jen, kdo vlastně je? Samozřejmě to nejsou jediné dějové linky, jsme přece v Malazu, ale vypsat zde vše zkrátka nejde, už jenom proto, že zkrátka musíte číst dál.... celý text

Antická filosofie v obrázcích 2016, Josef Petrželka

Hra o trůny 2011, George R. R. Martin

Fantasy zbožňuji již od mala a proč vlastně? Kvůli tomu, jak obrovská rozmanitost se pod tímto pojmem skrývá. Každý autor, který vytvořil nějaký svůj imaginární svět, ho pojal dle svého a všechny jsou si svým způsobem podobné, avšak zároveň tak moc odlišné... Abych se dostal ke knize samotné, nejvíce mě tu baví intrikářství, podlosti a zrady. Na první pohled není zřejmé (u většiny postav alespoň), kdo má jaké cíle a proč dělá to, co dělá. Hra plná rodů, vazalů, ctnosti a vlastně tak pramálo typických prvků fantasy žánru, tedy alespoň prozatím. A jak již někdo v této bohaté sekci komentářů pravil, nejděsivější je to, že tahle hra o trůny, nemá moc daleko od fantasy, stačí nahlédnout do historie...... celý text

Dóm řetězů 2005, Steven Erikson (p)

Další díl dočten, další obdiv autorovi a další sled různých pocitů a myšlenek a další část Knihy padlých odhalena. Strašně moc jsem si zamiloval ten pocit, který se objevuje v zatím každé knize z tohoto krutého světa. Půlku knihy člověk jen pobírá co se děje a poté přijde teprve vysvětlení v podobě obrovského zvratu či události a děsně mě hřeje u srdce, když se dostanu k tomuto momentu... Velmi mě mimo jiné zaujala příběhová linka válečníka Karsy Orlonga a především jeho osobní vývoj z, až téměř bezduchého barbara, k trošku uvažujícímu barbarovi. A nejvíce mě okouzlil Onrak Zlomený a Trull Sengar. Jejich části naneštěstí nebyly moc rozsáhlé, ale o to více emotivní. A na závěr, dát méně nežli 5 hvězd tomuto skvostu, je zkrátka nemyslitelné... Urugale, buď mi svědkem!... celý text

Řbitov zviřátek 1994, Stephen King

Nejvíce mě uchvátil Řbitov Zviřátek jednou věcí. Ne tím motivem, ne oživlou kočkou a legendou okolo celého pohřebiště, ani ne malé dítě jež povstalo z mrtvých, ale to, jak ztráta někoho milovaného, zapůsobí na mozek takovým způsobem, že z toho mysl zešílí a ztratí část vlastní lidskosti. Nejhrůznější motiv je tu smrt vašeho vlastního synka a jak vás to zničí a donutí udělat nemyslitelné věci... V tom spočívá ta krása této knihy.... celý text

Noc nožů 2009, Ian Cameron Esslemont

Moje první setkání s Esslemontem a musím říci, že jsem se obával, aby dostál kvalit pana Eriksona, avšak nutno podotknout, strach to byl naprosto zbytečný. Ačkoliv je Noc nožů kratší, nežli průměrná kniha z Malazu, konkrétně příběh jedné noci (kupodivu), ale zato více je akční a oddychu si tady dopřejete, stejně jako naše menší snůška postav, až na samém konci... Ráno. Neuvěřitelně jsem se těšil, až se dozvím o této noci. O noci při níž ascendoval sám císař Kellanved a jeho věrný mistr asasín Tanečník a nejsem vůbec zklamán. Naopak. Ale nejvíce mě této knize okouzlila hutná atmosféra, ve které vyniká. Neúprosná temná noc osvěcována stínovým měsícem a s nekončícími přívaly deště dopadajíc na temné kápě spárů a členů stínového kultu a v neposlední řadě na samotné ohaře stínu... Esslemont mě velmi mile překvapil. Aby ne. Vždyť je to spolutvůrce dost možná nejlepšího fantasy, jež spatřilo světlo světa...... celý text