e(l)a e(l)a přečtené 428

☰ menu

Červený a černý

Červený a černý 2009, Stendhal (p)
3 z 5

Z hlediska literárního určitě kvalitní dílo, nicméně nedokázalo mě upoutat. Netěšila jsem se celý den, jak doma přečtu další kapitolu, nebyla jsem natěšená, co s sebou další kapitola přinese. Vlastně mi bylo jedno, jak hloupě se Julián v další kapitole zachová. Nebýt toho, že autor Juliánovi silně straní, udělal by si na něj člověk z jeho jednání názor velice brzy. A ten názor by příliš pozitivní nebyl. Nicméně veškerá psychologie postav zůstává v této knize pouze na půli cesty, nic nejde do hloubky. O psychologii Juliána se autor snaží, nicméně nedovádí ji do konce. Jeho úvahy a motivy jsou stále povrchní, jeho zápasy se sebou samým vykreslené pouze napůl. Psychologii ostatních postav nahlížíme veskrze očima Juliánovýma, a tedy ani zde se nám nedostává příliš uspokojení v tomto směru. Když už už to vypadá, že se autor dostane hloub, ihned zase utíká k dalšímu sledu událostí, které tento okamžik rychle překryjí. Nicméně zajímavé jsou Juliánovy úvahy o druhých v kontrastu s tím, jak se střípkovitě o těchto lidech dozvídáme další informace, které nám dávají tušit, že situace bude o mnoho komplikovanější, než se na první pohled zdá. Juliánova „obojetnost“, tedy určitá charakternost v kontrastu s okolím, avšak na druhou stranu obrovská bezpáteřnost a využívání druhých jen k tomu, aby uspokojil svou domýšlivost a ctižádost, jsou příliš vedle sebe netečně stojící, probíhá mezi nimi jen minimální duševní boj, a nakonec toto všechno z Juliána dělá plochou postavu, kterou nemůžete ani milovat, ani nenávidět. Mám ráda spíše psychologické knihy a tato je pro mne příliš „obyčejně popisná“. Nicméně to neznamená, že si nenajde své příznivce. Jejími příznivci však budou spíše čtenáři, kteří od knihy očekávají jiný zážitek než já. Navzdory všemu však musím přiznat, že určitý trvající dojem na mě přece jen kniha udělala a donutila mě nad některými věcmi přemýšlet, což od dobré knihy očekávám. :-)... celý text