Efeméra přečtené 621

Moje srdce a jiné černé díry 2016, Jasmine Warga

Moje srdce a jiné černé díry jsem si koupila při svém pátrání po něčem, co by se vyrovnalo Všem malým zázrakům. Tato knížka je vlastně navzdory svojí květinové obálce (která se mi upřímně zase tolik nelíbí, i když mnohým ano) docela temná. Temná svými myšlenkami, ale také temná pro svůj děj, kdy na začátku každé kapitoly čtenář najde odpočet dní do společné plánované sebevraždy hlavních hrdinů Aysel a Romana. Zároveň je ale krásná. Čtivý text je protkaný pravdivými citáty a moc se mi líbilo, že se v nich autorce nějakým způsobem podařilo skloubit fyziku s filozofií. Moment, který rozhodl o tom, že knížku neohodnotím plným počtem hvězdiček, přišel s poslední čtvrtinou knihy. Aysel zjistí, že se do Romana zamilovala, a v tu chvíli jako kdyby se její deprese vypařila. Ano, sice tvrdí, že nezmizela, ale ve skutečnosti se tak nechová. Strhalo to jak celou knihu, tak samotnou problematiku deprese. Depresí jsem sice nikdy netrpěla, ale pochybuji, že je možné ji vyléčit přes noc anebo tím, že se prostě zamilujete. Konec knihy byl tedy příliš nereálný, příliš rychlý. Řešení hrdinčiny choroby se podle mě nacházelo trošku v jiné oblasti, než na kterou se soustředila autorka. Největší důvod, proč Aysel spadla do deprese, byla její rozpadlá rodina. A tu přitom Wargaová jen velmi povrchně odbyla. Je to škoda. Za mě 4 hvězdičky.... celý text

Křišťálové království 2017, Amanda Hocking

Přiznám se, Křišťálové království mě docela zklamalo. Ze všech dílů mi tento připadal nejslabší. Čtenář se tu setká se všemi autorčinými neduhy – citovou plochostí postav, přílišnými popisy prostředí na úkor akce, určitým způsobem strohým stylem psaní. Když tedy na konci začala kosit důležité postavy jako obilí, nezanechalo to ve mně takové pocity, jaké by jiný autor jistě dokázal vyvolat. V tomto díle tekla krev mnohem víc než dřív. Autorka je zvyklá popisovat všechno v tomto směru dost odpudivě a násilnicky… a nereálně. Přestože byl pro Bryn a další postavy trénink největší náplní života, dalo se očekávat, že budou mít boj „na háku“. Ale někdy to bylo už opravdu přes čáru. Abych ale jen nekritizovala, vysvětlení celé zápletky, Minina jednání a toho, jak v tom figuroval Viktor, mě opravdu mile překvapilo. Trošku jsem se bála, že autorka přijde s něčím banálním, ale tohle se mi líbilo. Nejlepší scéna (a od Hockingové vážně zákeřná!) z celé knihy byla těsně před koncem, kdy jsem si přála, aby si Bryn opravdu místo Ridleyho vybrala Konstantina. I kvůli té pasáži dávám Křišťálovému království 3 hvězdičky, jinak bych přemýšlela o horším hodnocení.... celý text

Sněží, sněží... 2015, Lauren Myracle

Nejlepší na celé knize je, že ačkoliv tu člověk najde tři povídky od odlišných autorů, všechny jsou propojené – odehrávají se ve stejnou dobu ve stejném městečku a hlavní hrdinové příběhů se navzájem v povídkách potkávají. Na konci, kde se všichni aktéři sejdou na jednom místě, mi téměř připadalo, že jsem celou dobu vlastně četla jeden příběh. Zasněžený expres. Přiznám se, občas jsem se u první povídky chytala za hlavu, jak mi bylo za hlavní hrdinku trapně, když vypustila z úst nějaký nesmysl, do kterého se obvykle jen víc a víc zamotala. Hrdinové všech povídek byli typičtí teenageři se vším všudy – Jubilee nevyjímaje. Až na několik chvil, kdy se hlavní hrdinka chovala vážně divně nebo byla protivná, a pár nereálných situací (jaký blázen by si na Štědrý den zval do domu úplně cizí holku, která tvrdí, že její rodiče jsou ve vězení?) můžu označit Zasněžený expres jako opravdu milou povídku. Pěti hvězdičkami bych ji sice neohodnotila, ale i tak nelituju, že jsem si ji přečetla. Vánoční zázrak. Začátek Greenovy povídky mě bavil, povídka byla opravdu hodně ztřeštěná. Ale když mi hlavní hrdinové pořád opakovali, jak moc se chtějí do Waffle House dostat kvůli ROZTLESKÁVAČKÁM a BRAMBORÁČKŮM, nakonec mi to už pilo krev. Ke konci to už nepůsobilo vtipně, ale spíš jsem je měla za pořádné blázny a maniaky. Jak mi Green nesedl knihou Hvězdy nám nepřály, tak tato povídka mě jen utvrdila v názoru, že tento autor jednoduše není pro mě. Archanděl prasátek. Třetí příběh pro mě byl opravdová chuťovka. Při čtení mi totiž připadalo, že se autorka rozhodla hlavní hrdinku vylíčit tak protivně, jak jen dokázala. Důkazem toho byly nejen její vnitřní pocity, ale i jednání s kamarádkami a vůbec se všemi lidmi, kteří se v povídce vlastně byť jen mihli. Celý příběh byl o tom, jak se hlavní hrdinka musí změnit a dosáhnout tak svého šťastného konce. Což o to, šťastného konce opravdu dosáhla, ale zda se změnila – o tom vážně pochybuji. Jen děj tak krátké povídky k tomu podle mě opravdu nestačí. Celkově knížku hodnotím 3 hvězdičkami. Může za to hlavně zimní atmosféra, která na mě při čtení příjemně dýchla. Myslím, že by to vánočních knih chtělo rozhodně víc!... celý text

Paní Parkingtonová 1992, Louis Bromfield

Paní Parkingtonová bylo k uzoufání nudné čtení. Vadilo mi neustálé zdůrazňování, jaká je Susie pozoruhodná postarší dáma, jak ji všichni obdivovali, zatímco většina lidí kolem ní byla naprosto nemožná. Podle mě přitom byla hlavní hrdinka neskutečně nesympatická a příšerně nesnášenlivá. Už jen její porovnávání vlastních dětí Herberta a Alice, pro kterou neměla nejmenší pochopení, mě nutilo jen znechuceně kroutit hlavou. Když se na ni někdo obrátil s problémem, tvářila se, jak všechno za všechny řeší, ale ve skutečnosti nedělala téměř nic. Proto taky na konci vznikla ta peripetie s Janou. Čtenáři je taky opakovaně zdůrazňováno, jak zajímavý život Susie měla, ale v knize jsem žádný takový život nenašla. Jediné pozitivum vidím v tom, že jsem se alespoň dozvěděla něco o náladě a uspořádání té doby.... celý text

Třetí stříbrná kniha snů 2017, Kerstin Gier

Kdybych měla Třetí stříbrnou knihu snů popsat jedním slovem, bylo by to ukecaná. Těch 390 stránek mi jednoduše připadalo moc na to, jak se tam vlastně téměř nic nedělo. Čtenář se v knížce dočká pro Gierovou tak typického humoru, který mě vždycky zaručeně dokázal rozesmát. Jen ho tu je méně, nebo mi to tak alespoň připadalo, protože mě kniha nějak víc nebavila. Přiznám se, že jsem ji několikrát na delší dobu odložila, protože mě ji to nenutilo číst dál. Ze stejného důvodu jsem nejspíš neměla o postavy strach ve chvílích, kdy bych ho mít měla. Protože je to závěrečný díl trilogie, čekala jsem nějaké velké finále, místo toho jsem však dostala jen krátkou potyčku. Na druhou stranu musím uznat, že ne každý autor dokáže stejně jako Gierová vytvořit tolik propracované hlavní hrdiny příběhu. Líbí se mi taky, že zajímavým způsobem zpracovala tématiku lucidního snění, myšlenka snové chodby byla vážně skvělá. No a přestože si myslím, že nejlepší z celé série byl první díl, jsem ráda, že jsem se konečně dozvěděla, kdo byl celou tu dobu Secrecy. Ale za mě určitě spíš Drahokamy než Silber.... celý text

Šest vran 2017, Leigh Bardugo

Upřímně? Na začátku pro mě bylo Šest vran docela trápení. Autorka představovala svůj svět, postavy a celý problém oklikou a hodně pomalu. Než se vůbec všech šest hrdinů vydalo na cestu za svou nebezpečnou misí, uplynula třetina knihy. Autorce se nedá upřít, že svůj svět a postavy měla do detailu propracované. Bylo zajímavé, jak dokázala od vyprávění v přítomnosti ladně sklouznout do minulosti, vyjevit čtenáři historii postavy, a tedy ozřejmit pohnutky, které ji vedly k určitému chování. Nemám však v knížkách ráda dvě věci – vracení se do minulosti a sáhodlouhé popisy. A právě toho bylo v knize na můj vkus až přespříliš (čtyři velké stránky o tom, jak postava prochází městem a všímá si okolí, sice pomůže čtenáři si představit atmosféru Ketterdamu, ale mě to spíš nudilo). Stejně tak souhlasím, že hlavní hrdinové ani přinejmenším nepůsobili jako teenageři, ale jako mnohem starší lidé. Nejlepší podle mě prostě byla část, kdy se parta vloupala do Ledového paláce a všechno se kazilo, jak mohlo. To jsem opravdu tajila dech a musela číst až do konce. Kdyby celá kniha vypadala jako pasáže z té sebevražedné mise, dala bych jí i pět hvězdiček. Ale takhle to bohužel vidím jen na tři a půl.... celý text

Má lady Jane 2017, Cynthia Hand

Má lady Jane je skvělá parodie na dějiny. Musím přiznat, že mi na začátku připadalo dost šílené, že se v knize mění lidé na zvířata. Brzy jsem nad tím však mávla rukou a nakonec mě to neskutečně bavilo. V Mé lady Jane jsou samé sympatické postavy (A to nejen ty hlavní, ale i vedlejší. Eduardova a Janina babička byla skvělá). Eduard byl přes svoje postavení tak trochu ňouma, ale i tak jsem mu fandila. S knihomolkou Janou jsem v řadě situací soucítila (který knihomol by nesoucítil, že :D) a stejně tak jsem si oblíbila Gifforda (prostě gentleman, jak má být). Konec byl sice na můj vkus docela uspěchaný a řada problémů se prostě vyřešila tím, že hrdina zjistil, že je Edian a umí se proměňovat ve zvíře, ale i tak Mou lady Jane hodnotím pěti hvězdičkami a nedočkavě vyhlížím další dílo autorek.... celý text

Dívka z inkoustu a hvězd 2017, Kiran Millwood Hargrave

Dívka z inkoustu a hvězd je tenká knížečka o nevelkém počtu stran s nápadně krásnou obálkou. A stejně kouzelný je i její vnitřek – a to jak po grafické stránce, tak po té obsahové. Moc se mi líbily autorčiny popisy, kterých v knize nebyl přehršel a přitom byly hezky poeticky napsány. Jakmile čtenář knížku otevře, autorka ho po hlavě vhodí do svého smyšleného fantastického světa zahaleného do oparu magie, bájí a vůně starých map. Chviličku mi trvalo, než jsem všechno pochopila. Většinou mám problém s hlavními hrdinkami, protože mi připadají nesympatické, ale to není Isin případ. Hned jsem si ji oblíbila – je odvážná, touží po dobrodružství, není zbytečně naivní. A její záliba v kartografii byla vážně originální. Na knize mi asi nejvíc vadilo, že autorka pořádně nepracovala s emocemi. Občas se mi jako čtenářce zdálo, že šokující události nechávají postavy (a tedy i mě) téměř chladnými. Já bych se se smrtí blízkého člověka určitě tak snadno nesrovnala. Dívka z inkoustu a hvězd je občas prezentována jako young adult dílko, a to je podle mě chyba. Je to jednoznačně knížka pro děti. Dávám 4 hvězdičky, ale je možné, že jako dítě bych jí dala i plný počet.... celý text

Dvůr mlhy a hněvu 2017, Sarah J. Maas

To jsem opravdu jediná, kdo není z knížky naprosto unešený? Ve skutečnosti mi nic na příběhu nepřipadalo výjimečné. U fantasy mi nevadí, když je knížka delší, člověk se pak může do světa hezky ponořit a oblíbit si ho. Ale tady byla ta tloušťka knihy naprosto zbytečná. Těsně před koncem jsem se sebe samé ptala, co se tam vlastně celou dobu dělo. Protože když uvážím, že má kniha téměř sedm set stran, dalo by se říct, že nic moc. Občas jsem se musela do čtení nutit, a to dokonce i téměř před samým koncem. Zatímco v prvním díle se Tamlin choval normálně a logicky, ve druhém z něj autorka pro svoje vlastní účely udělala šíleného maniaka. To není moc profesionální. A když od něj Feyre utekla, téměř si na něj potom nevzpomněla, a když ano, bylo to spíše s odporem. Přitom ho musela milovat opravdu hodně, když pro něj v prvním díle zavraždila nevinné víly. Podle mě všechny události ve druhém díle úplně shodily díl první, který byl postavený na tématu pravé lásky. Hlavní hrdinka mi celkově nepřipadala příliš sympatická. Každou chvíli se naprosto bezdůvodně vztekala nebo litovala. Jako čtenář jsem měla rovněž dojem, že jí nejde ani tak o lásku jako spíš o sexuální uspokojení. Tato série není pro ty, kteří stejně jako já nedočkavě čekají na první polibek mezi hlavními hrdiny – tady se rovnou dočkáte sexu. A ne jen tak ledajakého. Maasová je podle mě přímo přebornicí v dokonale přehnaných erotických scénách. I o intimnostech v knize postavy mluví vulgárně, jako by to snad bylo legrační. Nebylo. Za mě 3 hvězdičky, a to ještě možná mhouřím oči.... celý text

Všechno, úplně všechno 2015, Nicola Yoon

Všechno, úplně všechno je vlastně taková moderní Locika. A má výborný námět. Z hodnocení usuzuju, že příběh vzal hodně lidí za srdce. Škoda že mě ne. Knížka byla napsaná takovým způsobem, že jsem příběh nedokázala příliš procítit. I když se mi doplňující obrázky apod. poměrně líbily, jako bych při čtení jen klouzala po povrchu. Všechno, úplně všechno mi tak připomnělo Hvězdy nám nepřály – v tom smyslu, že kdyby knihu napsal někdo jiný, mohla by být mnohem lepší. Ale takhle mi nikdo z postav (natož hlavní hrdinka) nepřirostl k srdci. Madeline byla na můj vkus od začátku příliš pozitivní – já bych po osmnácti letech života v jednom domě taková určitě nebyla. Občas by si za svoje chování zasloužila proplesknout (například na konci byla příšerně protivná). A jsem jediná, komu na začátku připadal Olly s tím lezením po stěnách a všude možně jako pěkný podivín? Kladně však určitě hodnotím konec, který mě překvapil, i když je zase pravda, že to z knihy v závěru udělalo typické nevybočující young adult dílko. Za mě 3 hvězdičky.... celý text

Osvobozený Jeruzalém 1980, Torquato Tasso

Utilitarismus 2011, John Stuart Mill

Hvězdy nám nepřály 2013, John Green

Moje první přečtená knížka od Greena. Námět byl výborný - vsadím se, že komukoliv bych ho ve zkratce převyprávěla, pustil by se do knihy s tím, že musí být vážně pecka. Nemůžu se zbavit dojmu, že kdyby Hvězdy nám nepřály napsal jiný autor, knížka by byla o mnoho lepší. Vztah hlavních hrdinů nebyl pořádně rozvinutý a navíc mi oba na svůj věk připadali příliš přemoudřelí (až to bylo otravné). Hlavní hrdinka mi nebyla vůbec sympatická a tato moje nelibost vyvrcholila v části, kdy Hazel našla Guse v jeho posteli v ne příliš reprezentativním stavu (čtenáři pochopí). Její reakce mě přiměla nad ní definitivně mávnout rukou. Takto se milující člověk prostě nechová. Nepochopila jsem ani zdlouhavý konec knihy, kdy jako by se autor snažil vymyslet co nejzamotanější rozuzlení. Hned po dočtení jsem se podívala na film, který byl k mému překvapení mnohokrát lepší než knížka (některé části jsem na rozdíl od knihy i probrečela), což se jen tak nestává. Tři hvězdičky dávám hlavně za množství zajímavých nápadů a myšlenek v celé knize, byť mohly být použity mnohem lépe.... celý text

Šťastně až navěky 2016, Kiera Cass

Pro fanoušky série je tato povídková knížka taková krásná nezbytnost. Po rychlém zabřednutí do textu jsem byla opět překvapená, jak čtivě dokáže autorka psát. Když jsem se však přehoupla přes Královnu (která se mi moc líbila a lze ji s klidem označit jako obstojný samostatný příběh) a následně Prince (bylo mi líto, když povídka z pohledu Maxona skončila, nejraději bych četla dál), začalo mi připadat, že kvalita povídek postupně klesá. Některé mi připadaly úplně zbytečné (Co dělají teď?, Komorná), u jiných se mi zdálo, že si mohla autorka k převyprávění zvolit lepší scény (Z pohledu Celesty). Touto knihou jsem zakončila svoje čtení celé série, a proto jsem zvědavá, s čím novým autorka příště přijde. Snad to bude brzy :)... celý text

Víš, že tě miluju? 2017, Estelle Maskame

Přiznám se, jsem docela puritán. Proto mi příliš nesedlo číst si o lehkovážném životě losangeleské zlaté mládeže, který se skládal z večírků, opíjení, drog a sexu. A hlavně se mi nelíbilo, že se do toho nechala hlavní hrdinka stáhnout, i když zprvu byla přesný opak. Z postav jsem si vlastně nikoho neoblíbila, žádná z nich mi k tomu nedala důvod. Samotný Tyler v sobě měl až příliš agresivity. Když se zamyslím nad samotnou zápletkou, připadala mi jako taková telenovela. Rozhovor Eden s Tylerem v předposlední kapitole byl opravdu přehnaně dramatický. Neřeknu, kdyby ti dva byli nějak pokrevně spojení, ale takto podle mě Eden jen udělala z komára velblouda. Přece by se to dalo nějak vyřešit. A situace v epilogu? Při jeho čtení jsem jen dokázala kroutit hlavou nad tím, jaká je hlavní hrdinka (s prominutím) hlupačka. Když ještě poukážu na nezměrné množství chyb, jeden by čekal, že knihu ohodnotím vážně špatně. Ale zase musím uznat, že byla čtivá. Dávám 3 hvězdičky, a to hlavně kvůli tomu, že byla o zakázané lásce, a o tom mě prostě baví číst.... celý text

Cvičebnice Kreativ: Luxus přítomného okamžiku 2017, kolektiv autorů

Cvičebnice je moc hezká po grafické stránce a jako nejlepší určitě hodnotím její kreativní části - omalovánky, skládání origami atp. Nemám příliš ráda ženské časopisy a Luxus přítomného okamžiku jede bohužel tak trochu na stejné vlně. Hlavní myšlenka cvičebnice se točí kolem konceptu všímavosti, který mi připadal poměrně zvláštní a nesmyslný (například nechápu, jak bych si pomohla tím, že bych při úklidu myslela čistě jen na to, co právě dělám). Čtenář tu najde hodně míst, na kterých se má rozepsat o sobě, aby přišel k sebepoznání. Bohužel příliš nejsem ani na vypisování toho, kdy naposledy jsem pociťovala štěstí a tak dále (ani na kreslení smajlíka a následné usmívání se na něj). Řekla bych, že cvičebnice pro mě není úplně to pravé ořechové, a nejspíš existují lidé, kteří ji ocení víc než já.... celý text

Paní půlnoci 2017, Cassandra Clare (p)

Musím říct, že Paní půlnoci byla stejně úžasná jako její obálka. Cassandra je skvělá vypravěčka, jazyk, který používá, je opravdu krásný. Jedná se o velmi objemnou knihu, i přes to vědomí jsem však byla překvapená, jak dlouho jsem ji četla. Občas jako by mi stránky vůbec neubývaly. Nepochybně by bylo možné ji napsat stručněji, ale přiznám se, že mi vůbec nevadilo být v příběhu ponořená tak dlouho. Děj se odehrával v nádherném prostředí a čtenáře v něm doprovázela řada sympatických postav. Mezi moje nejoblíbenější patří Julián, i když v jeho případě možná ale autorka trochu přestřelila v jeho neustálém stavění do pozice otce. Jeho sourozenci mi místy připadali poměrně dost sobečtí, nesamostatní a nesolidární. (Vážně nechápu, proč by si každý den nemohli připravit snídani nebo i oběd sami.) Proto jsem si nikoho z nich příliš neoblíbila. Celá zápletka byla perfektní a za ten konec bych Emmě nejradši dala pěstí :D I přes pár much nemůžu dát jinak než 5 hvězdiček a doporučit dál.... celý text

Audrey se vrací 2015, Sophie Kinsella (p)

Vzhledem k vážnější tématice kupodivu velmi humorná a odlehčeně napsaná kniha. Zamilovala jsem si hrdinčinu rodinu, interakce mezi jednotlivými členy mě moc bavily, i když v případě Audreyiny matky možná autorka trochu přestřelila. V řadě případů mi připadala až moc hysterická a její chování se mi občas nezdálo příliš reálné. Rovněž bylo zvláštní, že se v celé knize čtenář nedozví, jak přesně spolužačky Audrey šikanovaly, přestože je na tom celý román vlastně postavený. Nemůžu se rozhodnout, zda mi to připadá zajímavé, nebo jako kdyby autorka nevěděla, co vymyslet. Skvělým oživením byly určitě části s natáčením dokumentu a v textu Audreyino promlouvání ke čtenářům. Já osobně depresemi a strachem mluvit s lidmi netrpím, ale je možné, že někomu s takovými problémy by vzhledem k odlehčenosti celého textu mohlo připadat, že autorka nepodává problém příliš citlivě.... celý text

Políbená ledem 2017, Amanda Hocking

Oproti prvnímu dílu opravdu lepší. Autorka se sice nezbavila svého zlozvyku popisovat i vzory na čajovém servisu, ale čtenář tu najde mnohem víc děje a oproti Mrazivému ohni i plnohodnotnou zápletku. Dění u Skojarů mě až tak nezajímalo, spíš mě rozčilovalo to neustálé tajnůstkaření všech okolo. Ale konec? Ten byl perfektní, plný zvratů, až jsem vážně litovala, že nemám po ruce pokračování. Je mi hrozně líto Bryniny kamarádky, to bylo hodně tvrdé. Za mě 3,5 hvězdičky.... celý text

Láska v prachu hvězd 2017, Krystal Sutherland

Po tom, co jsem viděla zdejší hodnocení, jsem nečekala, že se mi kniha bude až tak líbit. Henry byl velmi milá a sympatická hlavní postava, do které se čtenář dokáže vcítit a fandit jí. Gracein příběh se mě silně dotkl a vzal mě za srdce. Tahle hrdinka ve mně dokázala vyvolat rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem ji chápala, na druhou se mi však nelíbilo, jak se k Henrymu chovala. Celá kniha mi připadala nápaditá, místy správně praštěná, mockrát jsem se zasmála. Autorce se podařilo vytvořit zajímavé postavy (Sadie byla super ségra) a líbilo se mi Henryho přátelství s Lolou a Muzem. Lásce v prachu hvězd dávám 4,5 hvězdiček - za mě rozhodně lepší než lépe hodnocená Tíha vesmíru od Jennifer Nivenové, která podle mě jen těží z úspěchu autorčiny předchozí knihy Všechny malé zázraky. Určitě doporučuju.... celý text