efka.saf přečtené 732

Zimní oběť 2011, Mons Kallentoft

Mons Kallentoft, další ze severských autorů, který by fanoušky mrazivých končin a mrazivých thrillerů neměl nechat chladnými :). Jedná se bezesporu o velmi zajímavé dílo psané ne zrovna tradičním způsobem. Především úvahy, které se honí hrdinům knihy hlavou, jsou psány v holých větách, což je příjemná změna v momentu, kdy si na tento styl zvyknete. A jak zde již padlo, opravdu zvláštní vsuvkou jsou kurzívou psané myšlenky zavražděného muže. Nabízí se otázka, co by se stalo, kdyby tam tyto úvahy nebyly, děj by asi ochuzen nebyl, ale spisovatelský styl by tím jistě utrpěl. Hrdinkou příběhu - i célé série - je policistka Malin Forsová, která je jednoho mrazivého rána přivolána k mrtvole značně tlustého muže visícího na stromě, který nese neklamné známky mučení. V momentu, kdy dojde k zjištění identity mrtvého, se děj začíná rozvíjet. V příběhu se objevují noví a noví podezřelí a opět a zase se odhalují další temná zákoutí lidské duše a mysli. Dějová linie pro mě byla nesmírně zajímavá, bohužel cca ve 3. čtvrtině knihy nastává hluché místo čítající asi 100 stran, které vychází z toho, že i policisté se ocitli ve slepé uličce a vyšetřování se podobá vaření z vody. Ve chvíli, kdy ale dojde ke zvratu ve vyšetřování (vždycky musí nějaký zvrat být :) ), děj šlape jako švýcarské hodinky až do poslední stránky. Závěr mně osobně přišel výborný; možná i tím, že ačkoliv ústřední příběh vyšetřený samozřejmě byl, řada věcí zůstala otevřená, takže čtenář má možnost si spoustu věcí domyslet sám. Především u jednoho kriminálního činu jsem byla zvědavá na rozuzlení a ejhle, ono prostě nepřišlo :). Po prvotním návalu vzteku jsem si ale řekla, proč vlastně ne? Řečeno slovy autora, ne na všechny otázky musí být nalezeny odpovědi, což je výrok, pod který se s klidným svědomím podepíšu.... celý text

Saturnin 2008, Zdeněk Jirotka

Saturnin pro mě byl vždy knihou mého srdce, rozhodně v rámci české produkce. Vlastně přemýšlím, jestli někdy vznikl z pera českého autora tak neuvěřitelně zábavný příběh, který je na každé stránce protkaný humorem, jaký nám předkládá Zdeněk Jirotka. Pamatuji si, jak jsem Saturnina četla asi tak počtvrté po zvrzlých státnicích a jak mě každá stránka hřála u srdce a víc a víc. Ale musím říct, že dřív, než jsem knihu četla, viděla jsem film.... počítám, že asi tak 700x :))). A to myslím zcela vážně :). Natočit tak dokonalý film podle knihy jako je tato, je v mých očích hodno Oscara :). Oldřich Vízner pro mě zůstane navždy Saturninem, ať bude v budoucnu hrát cokoliv a těžko říct, jestli na tom ostatní postavy nebudou obdobně :).... celý text

Dantův klub 2005, Matthew Pearl

Prekérní situace :). Nejhorší je, když se mi kniha čte jedním dechem, děj je vyrovnaný, zajímavý, poučný, nedovolí mi se od knihy odtrhnout, postavy jsou sympatické, záhadné, nikdy ne černobílé, úmrtí optimálně krutá, přesto mi jiné dílo od téhož autora přijde tak výrazně lepší, že prostě musím trošku snížit hodnocení. A přesně takto je to u Matthewa Pearla. Jeho Poeovský příběh pro mě byl absolutním knižním orgasmem, proto Dantův klub i přes svoji čtivost v mých očích dopadá trošku hůř. Román se odehrává ve skvostně vylíčeném prostředí Bostonu v 19. století, skupinka zasvěcených právě připravuje k vydání první anglický překlad Alighieriho Pekla, a jeden neznámý se tímto peklem inspiruje doslovně a zabíjí ctihodné bostonské občany přesně tak, jak to popisoval sám básník ve svém díle. Kdo ještě zná tak dokonale podrobnosti Alighieriho kontroverzního díla a kdo se jím tak detailně inspiruje? ..... Samozřejmě na všechny otázky vám bude dána odpověď v knize. Román je skutečně výborný, psaný krásným květnatým jazykem, který úžasně vystihuje atmosféru Bostonu ve 2. polovině 19. století, která na vás dýchá z každé stránky. Pearl má neobyčejný cit pro historii, skutečné události a okolnosti, které vždy pečlivě studuje, dokáže bravurně zapasovat do výborného detektivního příběhu. Závěr je opět výborný, přesto pro mě nebyl tak "kulervoucí" jako v případě Poeova příběhu. Výborná prvotina, druhá kniha je ještě lepší, takže už se nemůžu dočkat, až se k nám dostane další, tentokrát Dickensovský příběh :)... celý text

Čas zemřít - série brutálních vražd ve stínu Vatikánu 2007, David Hewson

Tuto knížku jsem četla již před delší dobou, proto teď popíšu spíše pocity, které ve mě zanechala. Samotný příběh určitě nebyl špatný, skoro bych řekla, že vlastně velmi kvalitní, ale přesto mi ze všech Hewsonů přijde první díl nejslabší. Snad proto, že se jedná o rozjezdový díl, kde Hewson ještě nevykreslil úplně charaktery postav, do jisté míry mi vadila i podobnost s Brownem ve spojitosti s Vatikánem. Přesto autor ale do Brownovské linie nezapadá jednoznačně, děj se sice odehrává v Římě a ve Vatikánu, lidé umírají smrtí mučedníků, které dotyční mrtví mají představovat (což mi evokuje Browna), ale přesto samotná zápletka má ryze světskou podstatu a důvodem k hrůzným činům je opět lidská slabost a zvrácenost plynoucí ze základních lidských pudů. Hewson je určitě kvalitní autor, ale myslím, že v dalších titulech svůj spisovatelský styl propracovává více do detailů, proto mi příběhy navazující na tuto knihu přijdou o stupeň lepší.... celý text

Labyrintem smrti 2010, Ariana Franklin (p)

Opět dobrý příběh se zajímavou pointou ze středověké Anglie (ano, přiznávám, už jenom ten historický podtext by ode mě získal hvězdičku, i kdyby šlo o úplný knižný omyl, což naštěstí nešlo). Adélie je o něco starší, ale stejně emancipovaná a unavená, jako v prvním díle, její dítko roste a prospívá. No a během toho samozřejmě stíhá řešit i nějaké ty mordy, jimž vévodí smrt královy milenky Rosamundy. Samotný labyrint, bez jehož zdolání se nedá k Rosamundině mrtvole ani k rozuzlení celého příběhu dostat, byl zajímavým nápadem a páteří příběhu. Vraždy ani odhalení vraha není tak dramatické, jako v díle prvním, ale příběh je určitě kvalitní. A krutá zima, která v kraji panuje, je adekvátním dokreslením celého dění. Navíc v poslední době mám pocit, že tam, kde je zima, mráz a závěje sněhu, rostou mrtvoly jako houby po dešti :).... celý text

Vykladačka smrti 2009, Diana Norman

První kniha se autorce určitě povedla. Pro anglickou historii mám slabost, takže jsem si knihu užívala od první do poslední stránky. Rozhodně se jedná o poměrně drasticky pojatou prvotinu, ale tato dramatičnost je vždycky celkem jistý způsob, jak čtenáře zaujmout a získat si jejich pozornost pro následující příběhy :). V této knize jsou vražděny malé děti, a ne zrovna pěkným způsobem (ovšem co to znamená, pěkný způsob vraždy???). Jsem si jistá, že ti, kteří mají slabší žaludek, by možná popisy mrtvých dětí a způsoby, jakým byly zavražděny, nemuseli úplně dobře snášet, ale zase nějaká echtovní řezničina to také není. Příběh se odvíjí plynule, postavy a jejich charaktery jsou vybarveny celkem dobře a Adélie sama mi byla sympatická i se svojí výraznou emancipovaností a neustálou únavou ;-). Závěr knihy a odhalení vraha bylo pojato docela dramaticky, je to ten typ závěru, kdy si říkáte "proč tam ten blbec leze sám, když zná charakter vraha a jak se z tama asi pak hodlá dostat", ale on se vždycky najde někdo, kdo byl jenom o krůček hloupější, než samotná hrdinka, takže se mu podaří hrdinku zachránit ze spáru vraždícího monstra včas :). Určitě poctivá detektivka, která je okořeněná exotickým anglickým středověkem a pozornost čtenáře si zaslouží.... celý text

Prolitá krev 2011, Åsa Larsson

Opravdu dobrá kniha od očividně talentované autorky. Já udělala jen jednu chybu, kterou už potom nešlo vrátit zpět, a to, že jsem četla první Prolitou krev a nikoliv Sluneční bouři, ke které se autorka v příběhu často vrací. Nejedná se o dílo plné akčních přestřelek, honiček v autě a šílených úniků z fantaskních situací, naopak děj plyne zdánlivě docela poklidně, přesto jsme v každé kapitole svědky něčeho nového, dalšího dílčího odhalení, které se týká osob, které v dané vesnici žijí. Děj je neustále proplétán s minulostí, čímž se seznamujeme nejen s osobností mrtvé farářky, ale i se všemi ostatními, a tak čtenář dochází k závěru, že nikdo by ve vesnici nebyl zrovna adeptem na svatořečení. Dle mého názoru tkví opravdové mistrovství Asy Larssonové v jejím vypravěčském umu a také v umění vytvořit skutečně plastické postavy. Příběh sám o sobě je zcela věrohodný, skoro by se dalo říct "ze života", ovšem ze života jedné trošku prohnilé vesnické komunity. Rovněž s velkým povděkem jsem přijala vsunutí samostatného příběhu vlčice, který, na rozdíl od děje odehrávajícího se v lidském světě, má podstatně okatější happy end :). Výborně napsaný příběh plný skrytých lidských bolístek, starých křivd a nezahojených ran na duši, který nemůže nechat čtenáře v klidu.... celý text

Znamení kříže 2008, Chris Kuzneski

Znamení kříže od Chrise Kuzneského dokonale zapadá do současné linie Brownovské literatury, ale rozhodně se nejedná o nějakou prachsprostou kopii. Velmi osobitý příběh je téměř od začátku našlápnutý dějem a akcí a záleží jen na čtenáři, jestli má náladu na trochu těch bondovských přestřelek, honiček a neuvěřitelných úniků nebo si raději přečte něco klidnějšího. Kuzneski umí dobře držet celou dobu čtenáře v napětí, způsob zakončení mnoha kapitol vám v daný moment prostě nedovolí knihu odložit a odebrat se do říše snů; - nebo kamkoliv jinam. Na začátku se příběh začíná odvíjet po cca 4 základních liniích, které se postupem času začnou prolínat - jinými slovy řečeno, každá linie je věnována konkrétní ústřední postavě nebo postavám, které se protnou v momentě, kdy se aktéři v knize setkají. Velkým pozitivem se mi jeví i fakt, že autor vás v průběhu četby donutí několikrát pochybovat, nebo dokonce změnit názor na konkrétní ústřední postavy. Čtenář se z knihy dozví hodně informací o křesťanství, povětšinou jsou to různé "zákulisní perličky", které mně osobně přišly docela zajímavé. Samotný závěr je uspokojivý, byť dle mého názoru řada věcí nebyla dotažena do konce nebo vyřešena. Lze to vidět jako nedostatek, ale také jako plus, které čtenáře po přečtení donutí trochu přemýšlet a zapojit svoji vlastní fantazii.... celý text

Rembrandtovo tajemství 2011, Alex Connor

Na to, že se jedná o spisovatelčinu prvotinu v oblasti thrillerů, je to v podstatě geniální dílo! Knížka je od začátku našlapaná dějem, optimálním způsobem se střídají dramatické události s těmi, které nás seznamují s osobami a vztahy mezi nimi, skvěle jsou do knihy zakomponovány také Rembrandtovy dopisy, které se stávají pilířem celého příběhu. Jak jsem se dál a dál začítala do příběhu, přemýšlela jsem, jestli alespoň někdo zůstane na konci příběhu živý. Zůstal - to budiž autorce připsáno jako plus, ale musím upozornit na to, že co se týče úmrtí jednotlivých osob, tak proč jednoduše škrtit, trávit nebo střílet, když to jde udělat všechno naráz a ještě něco navíc :). Úmrtí jsou opravdu dost brutální, ale doufám, že to případného čtenáře neodradí. Z příběhu také sálá od začátku zvláštní tíseň - ne-li přímo paranoia - způsobená tím, že nejste schopni rozpoznat, kdo je spojencem hlavního hrdiny a kdo naopak může být tím, kdo mu celou dobu chce vrazit kudlu do zad. Román, ve kterém si člověk není jist charakterem a záměry snad ani jedné z postav (kromě hlavního hrdiny), jsem rozhodně ještě nečetla. Když jsem se konečně dočetla k odhalení vraha, okolnostem a motivům jeho činů, byla jsem trochu zklamaná; podvědomě jsem očekávala od příběhu víc. Do konce mi ale stále chybělo ještě několik desítek stran a nakonec jsem se dočkala. Na posledních cca 10 stránkách přichází závěrečné "defilé", které u mě definitivně rozhodlo o plném počtu hvězdiček. Opravdu výborné dílo, které uštědřuje velmi citelnou (morální) ránu uměnovědnému světu. Ovšem naprosto jinak konstruované, než Brown a jemu podobní. Zbývá jen doufat, že autorka si udrží nadále svoji úroveň a nesklouzne k psaní sice dějem našlapaných, ale posléze poněkud šablonovitých románů.... celý text

Boletus arcanus 2011, Miloš Urban

Opravdu děsivé "pojednání" o tom, jak by to MOHLO vypadat, kdyby lidstvo objevilo elixír života a mládí a je v podstatě úplně jedno, jestli má podobu vody, hřibu nebo čehokoliv jiného. Samotná myšlenka v knize mě uchvátila a děsila zároveň; část, ve které Urban popisuje, co nastane, když se člověk předávkuje Arcanem, mi vyvolalo mrazení v zádech. Celkově je nálada a děj stále ponurejší a depresivnější, což se ale vzhledem k námětu dá očekávat. Konec byl vyloženě otevřený, ale v určitém styčném bodu (který nebudu prozrazovat) mi připomněl závěr Hastrmana. Opět se mi ale zdá, že Miloš Urban potvrdil názor, který na něj mám, a to, že je to vynikající současný spisovatel, který dokáže čtenáře zaujmout velmi originální zápletkou vsazenou do originálního prostředí, i když závěry některých děl (mezi než řadím i Boletus Arcanus) považuji za Urbanovo slabé místo.... celý text

Michaela - Události v klášteře svatého Anděla 2008, Miloš Urban

Michaela je 6. knížka od Miloše Urbana, kterou jsem četla. Ať šáhnete po jakékoliv autorově knize, bude vám jasné, že Urban není zrovna žádný zapřísáhlý puritán; na základě této novely se mi ale spíš jeví jako (řečeno slovy jednoho velkého muže) řádně vyzrálý prasák :). Michaela je porno non plus ultra, ale i přesto se určitý nádech duchovna dílu upřít nedá. Tuto knihu ovšem mezi mé oblíbené řadit nebudu, ale beru také na vědomí, že novela není určena ženským očím.... celý text

Lord Mord 2008, Miloš Urban

Další vynikající knižní počin Miloše Urbana. Nad Zelený román Lorda Morda sice nestavím, ale Vodníkovi velmi silně dýchá na zátylek :). Urban mistrně vykreslil situace ve staré Praze, především v židovské čtvrti a čím více byly domky a uličky srovnávány se zemí, tím horší pocit to ve mě vyvolávalo. Ponurá atmosféra se linula celým románem a postupně se stupňovala až do samotného závěru. A speciálně závěr zde musím vypíchnout, u některých Urbanových románů mám pocit, že právě závěr je spisovatelovou achillovou patou, u tohoto románu to však určitě neplatí. Závěr je výborný, rozhodně žádný happy end, který by v celkové atmosféře působil jako pěst na oko, přesto pro mě plně uspokojující. Děkuji také autorovi, že reálná postava velkého rebela té doby - Viléma Mrštíka - dostala v knize alespoň malý prostor v podobě jedné věty a zapojila se do dění osobně, ne jen prostřednictvím svého díla :).... celý text

Rozhřešení vraždou 2004, Peter Tremayne (p)

Moje první setkání s Peterem Tremaynem, při kterém jsem jednoznačně věděla, že se "chlapec" zapsal rytými písmeny mezi mé oblíbené autory. Samotný příběh je samozřejmě velmi dobrý, mě ovšem uchvátily právě ony události na pozadí. Anglická historie pro mě byla vždycky více vzdálená, než historie ostatních evropských států, a možná právě proto mě teď tak láká. Tremayne své příběhy vkládá do 7. století a nenapadá mě lepší a zábavnější způsob, jak se s tímto dávným iroskotským děním prvotně seznámit. Rozhodně doporučuji všem, které toto prostředí, události, zvyky, zákony i běžný dobový život lidí a duchovních zajímá, ale i prostým milovníkům detektivního žánru.... celý text

Stín katedrály 2003, Miloš Urban

...Miloš Urban... co dodat?? :) Opět skvělá kniha, na kterou dějově navazuje Santiniho jazyk (a já je samozřejmě četla ve špatném pořadí). Kromě samotného detektivního děje oceňuji spíše způsob, kterým je knížka psaná, tzn. střídání relativně nespisovné až vulgární mluvy policistky a květnatého spisovného jazyka hlavního hrdiny. Opět krásně vykreslená atmosféra Svatovítské katedrály a tentokrát jsem byla spokojená i se závěrečným defilé :). V mých očích fenomenální autor! :)... celý text

Poslední tečka za Rukopisy 2005, Miloš Urban

Dějově velmi roztříštěná knížka; vlastně je otázka, dá-li se o ději jako takovém vlastně mluvit. Až do poslední chvíle jsem uvažovala, jestli mě ta kniha interesuje nebo ne a spíše jsem se klonila k té druhé variantě. Pak ale přišlo takříkajíc velké finále a já se vůbec nedivím, že tím Urban řadu badatelů zpotil až na pr..li :)). Krásně podaná fabulace na téma autorství obou rukopisů, která u mě dost zvedla i cekové hodnocení :). Za přečtení kniha určitě stojí, i když pokud se já vrátím k tomuto dílku, asi si přečtu jenom závěrečné pojednání o rukopisech :).... celý text

Santiniho jazyk 2005, Miloš Urban

Pro mě docela zajímavá kniha. Četla se sama o sobě dobře, mně osobně se Urbanův jazyk a styl psaní zamlouvá. Tuto knihu jsem četla od autora jako první, a to právě kvůli Santinimu, který je mojí srdcovou záležitostí a myslím, že díky jistým lidem, kteří mě pro něj dokázali nadchnout, o něm už také nemálo informací mám. Navíc jsem fanoušek detektivního žánru, takže kombinace více než lákavá. Kniha ale není psaná jako prvoplánová detektivka (to ale žádný Urbanův román), a proto je nutné dívat se na ni ve více rovinách, především zdůrazňuji rovinu dochovní, která se mi jeví důležitější, než mrtvoly, které Urban čtenáři předkládá. Srovnání s Brownem, které se asi přímo nabízí (a především kvůli nedávno uvedenému filmu), je podle mě trošku nespravedlivé. Brown i Urban se totiž učili u stejného autora, ale přesto když srovnáte, jaké možnosti měl asi Brown pro studim "kulis", do kterých zasazuje svoje postavy....... no, posuďte sami :). Ano, uznávám, Miloš Urban by měl trošku dopilovat zakončení svých románů, tam má, myslím, ještě mezery, ale jinak k němu moc výhrad nemám. Zasloužené 4 hvězdy :).... celý text

Pevné pouto 2010, Alice Sebold

Na knížku jsem se docela těšila, protože první jsem viděla film a musím říct, že ten se mi kupodivu docela líbil; a jak už to u knížek bývá, čekala jsem, že bude ještě lepší. To se mi ale nezdá ani náhodou. Nejvíc mě oslovila asi samotná věta v začátku („Jmenovala jsem se Salmonová, křestní jménem Susie, měla jsem 14 roků, když mě 6. prosince 1973 zavraždili") , ale posléze mě knížka bavila míň a míň. Především když jsem se přehoupla přes polovinu a čekala jsem nějaký ten spád, neustále se nedělo vůbec nic, až kniha skončila. Přesto si myslím, že myšlenka byla velmi originální, pohled na svět očima mladé dívky, které už nikdy nebude dovoleno dospět a která z nebe pozoruje svou rodinu, přátele, první lásku a samozřejmě i svého vraha, je sám o sobě velmi dobrý nápad, ale její samotné provedení mě v konečné fázi zklamalo. Přecejenom jedna silná věta je na celou knížku celkem málo :).... celý text

Přízrak Edgara Allana Poea 2007, Matthew Pearl

Opravdu výborná kniha! Narazila jsem na ni náhodou v Levných knihách a protože stála takříkajíc pár šupů, koupila jsem si ji a rozhodně nelituju. Kniha se četla velmi dobře, ale mě na celém příběhu těší nejvíce to, jak do fiktivního děje byla zakomponována skutečná fakta týkající se básníkova života a smrti, který notabene sám Pearl dlouhou dobu studoval. Autor v podstatě objevil nejlepší způsob, jak vědomostně obohacovat lidstvo nenásilnou a efektní formou. Hlavní "hrdina", když nepočítáme samotného Poea, Quentin Hobston Clark, je ryze fiktivní postavou, která nám celý příběh zprostředkovává od začátku až do konce. Mladý právník, kterého lze s trochou nadsázky považovat za Poeova přítele, se zúčastní nevědomky pohřbu právě tohoto velkého básníka. Když zjistí, na jakém obřadu byl přítomen, rozhodne se vypátrat, proč jeho oblíbený, a tehdy již dlouhou dobu špínou vláčený, básník zemřel. Krůček po krůčku nás tak provází příběhem a odhaluje tajemství, jímž je obestřeno několik posledních dnů básníkova života. Pátrání, které je tajemné a v určitých místech rozhodně i napínavé, čtenáře zavede dokonce až k osobě, která se stala vzorem pro geniálního analytika C. Augusta Dupina. Samotný závěr jsem čekala jiný, a asi proto můžu říct, že mě vlastně nad očekávání uspokojil. O závěru bych byla schopná se rozepsat opravdu sáhodlouze, ale nemohu připravit ostatní čtenáře o překvapení ;-). Ale snad mohu říct alespoň to, že tak antihollywoodský konec jsem skutečně nečekala ani náhodou! Byla jsem jím vyloženě šokovaná, ale jenom v tom nejlepším slova smyslu. :) Dodatek v samotném závěru knihy, který rekapituluje, co v knize vychází ze skutečnosti, pro mě osobně byl naprostou třešničkou na dortu. Je velmi příjemné vědět, že vše, co jste četli, má tak reálné základy. Rozhodně doporučuji všem těm, co mají radi detektivní příběhy, ale především fanouškům básníka Poea. Kniha měla jedinou vadu, se kterou ale Pearl nemá nic společného. Alespoň v mém vydáním byla chyba na chybě a několik překlepů na každé stránce, korektor si očividně udělal v době čtení Poea volno. Rušivé to bylo, ale na mém hodnocení příběhu to nic nemění.... celý text

Poselství od protinožců 2000, Marlo Morgan

Páni, tak toto byl velmi silný zážitek a zároveň i zajímavá životní lekce. Myslím, že tato knížka nemůže asi nikoho nechat chladným.... ano samozřejmě, telepatie, umění iluze, léčitelství, .... je to vůbec možné?? Ale na druhou stranu, proč vlastně ne? To, že dnešní člověk není schopný komunikovat pouhou myšlenkou neznamená, že to není (nebo spíše v hodně dávné minulosti nebylo) možné. Odjakživa jsem cítila silné pouto k přírodě a jedna moje část by ráda takovou cestu absolvovala taky, ale je mi jasné, že bych to určitě nedokázala :). S Marlo Morgan jsem ale tuto cestu absolvovala s radostí a celou dobu jsem přemýšlela o dnešním světě a o hodnotách, které dnešní společnost prosazuje.... A že některé věci nejsou úplně na 100% pravdivé? No tak nejsou, mně osobně na tom naprosto nesejde :), na skutečnosti, že celé lidstvo už nějaký ten pátek kráčí hodně šejdrem, to stejně nic nezmění.... celý text

Červenka nese smrt 2005, Jo Nesbø

Knížka měla od začátku celkem rozporuplné hodnocení, já jsem ale s četbou problém neměla. Než jsem se do knížky ale pustila, přečetla jsem si několik jiných čtenářských recenzí a víceméně všechny se shodovaly v tom, že první polovina je čtenářsky velmi náročná a teprve až ve druhé půlce se věci konečně začínají vysvětlovat. A vlastně je to i pravda - prvních (řekněme 40 stránek) bylo opravdu nadmíru zmatených - člověk nezná postavy, dění, norštinu a ještě se pěkně hned od začátku začíná prolínat několik dějových a hlavně časových linií. Stěžejní je ovšem v první polovině prolínání skutečnosti (řekněme přelom roku 1999 a 2000) s obdobím 2. sv. války (1943 - 4). Tady se ovšem asi už trhnu od řady čtenářů, protože mě prolínání a hlavně válečné dění opravdu nebývale bavilo! Samozřejmě jsem ještě nevěděla, jakým způsobem to bude zakomponováno do detektivního děje, ale myslím, že se to nakonec vcelku povedlo. Druhá polovina opravdu začíná věci pěkně rozuzlovávat a vše vrcholí v závěru při atentátu na korunního prince Norska (dovoluji si tuto pointu zmínit, protože atentát je zmiňován ve všech anotacích knihy, byť nechápu proč; že celou dobu bude cílem atentát na norského panovníka se totiž čtenář dozví až v samotném závěru knihy). Knihu já osobně tedy hodnotím kladně (i když celkové tempo bylo možná až moc vláčné a táhlé), v Jo Nesbovi ale cítím velký potenciál a na jeho ostatní knihy jsem velmi zvědavá! :)... celý text